"Mnozí křesťané považují za hřích sníst, byť i pro nemoc, v postní den něco nepostního, ale bez výčitek svědomí přitom přezírají a odsuzují bližního, třeba své známé, uráží je a klamou, šidí při vážení či měření, sami tělesně hřeší. Ó, jaké pokrytectví, jaké pokrytectví! Jaké nepochopení ducha Kristova, ducha víry křesťanské! Cožpak po nás Bůh nevyžaduje především vnitřní čistotu, krotkost a pokoru?"

sv. Jan Kronštadtský

Když se já, hříšný člověk, chladný člověk, častěji zlý a nepřejícný člověk modlím za druhé, ať už mne o to žádali nebo nežádali, abych se za ně modlil, a když při té modlitbě nepochybuji a nenudí mne trpělivě probírat a připomínat si jména na modlitbě, byť to někdy dělám i nepříliš srdečně, cožpak se ti svatí Boží lidé –- ta světla a ohně hořící, planoucí v Bohu a před Bohem, ti lidé plní lásky ke svým pozemským spolubratřím, cožpak právě oni se nemodlí za nás, když my s vírou podle svých sil, s nadějí a láskou vzýváme je?
Modlí se i oni, rychlí pomocníci a modlitebníci za duše naše, jak nás ujišťuje Bohem prozářená naše Matka svatá Církev.
Nuže, modli se bez pochyb ke svatým Božím lidem i ty. I ty pros o jejich přímluvy před Bohem. V Duchu Svatém oni tě slyší, jen se ty modli Duchem Svatým a modli se z celé duše, neboť když se modlíš upřímně, tu dýchá k tobě Duch Svatý, který je Duchem pravdy a upřímnosti, který je naše Pravda a upřímnost. Duch Svatý v nás a ve svatých lidech je jeden a týž. Svatí jsou svatými z Ducha Svatého, jenž je posvěcuje a jenž v nich věčně žije.

Svatý Jan Kronštadtský († 1909)
zdroj: www.orthodoxia.cz/spirit/kronstad.htm