Victory
207

Blahoslavení čistého srdce (Mt 5,8) List řeholníkům a kněžím

video: Blahoslavení čistého srdce (Mt 5,8). List řeholníkům a kněžím Blahoslavení čistého srdce (Mt 5,8). List řeholníkům a kněžím
Blahoslavení čistého srdce (Mt 5,8). List řeholníkům a kněžím

Budu o čistotě srdce hovořit ve svých 76 letech jako řeholník, a to po 50 letech kněžství. Nejprve je třeba vědět, co o čistotě srdce říká samotný Pán Ježíš. V souvislosti s nebezpečím hříchu proti čistotě názorně mluví o useknutí ruky, nohy a vyloupnutí oka.

Ve svých 16 letech jsem četl ještě předkoncilní literaturu, která pravdivě vyjasňovala tuto morální oblast. Šlo o knihu od kardinála Tomáška „Mladý muž se dívá do života“, od prof. Čeňka Tomíška „Čistým duším“, od Tihaméra Tótha „Čisté dospívání“ a jiné. Zde se tehdy otázka homosexuality, transsexuality a jiných sexuálních deviací neřešila. Vůbec tento problém neexistoval. Uváděli snad jen krátké varování před homosexualitou, a to vše ve shodě s Biblí. Sexuální nezřízenost byla zásadně zamítnuta. Zakazovaly se i nemorální filmy a veškerá pornografie. Varovalo se už před blízkou příležitostí ke hříchu, před níž je třeba unikat. V žádném případě si s tímto nebezpečím nikdo nesmí zahrávat. V této předkoncilní literatuře jsou velmi povzbudivé příklady k pravému hrdinství spojenému s čistotou srdce. Tento boj je zde přirovnáván k hrdinství nekrvavého mučednictví. Tato literatura ukazovala na souvislost s celkovou morální a duchovní formací mladého člověka.

Z Písma svatého a katolického učení jasně vychází postoj, že intimní předmanželský život je těžkým hříchem. Rovněž i hřích sebeukájení (onanie) je kvalifikován jako těžký hřích. Je pouze vysvětleno, že v některých případech zde nemusí jít o těžký hřích. Mladým lidem se v tomto nejtěžším boji sama se sebou doporučuje co nejdříve po prohře svatá zpověď a preventivně časté svaté přijímání a rovněž úcta k neposkvrněné Ježíšově Matce. Někteří autoři ze zkušenosti radí modlit se denně za ochranu tři Zdrávasy. Jiní autoři doporučují zasvěcení sebe Matce Boží dle pobožnosti sv. Ludvíka Maria Grignona z Montfortu. Totiž v tomto boji za čistotu srdce je třeba prosit i o Boží pomoc, protože nejde jen o boj proti nezřízené vášni. Za ní je mnohdy i útok neviditelné síly, tedy nečistého démona. Pán Ježíš v evangeliu často mluví o nečistém duchu. Lidi, které drželi nečistí démoni, osvobozoval z jejich otroctví. Dozvídáme se také, že nečistí démoni mnohdy působí i nemoci jako hluchotu, němotu, slepotu, paralyzaci...

Opakováním hříchu přichází návyk. Tím je oslabena a narušena psychika. Démon proto může snadno vcházet a ovládat vůli podmaněného člověka. Uzdravování psychiky je mnohdy dlouhodobé a úměrně tomu odcházejí i útoky nečistého ducha.

V boji o čistotu srdce se skutečně vyžaduje evangelijní radikálnost. Jde především o vyhýbání se blízké příležitosti ke hříchu. Člověk se musí distancovat od nečistých filmů, literatury, pornografie. Dnes mají všichni k takovým věcem, včetně dětí, přístup na internetu. Je proto nutné zavést cenzuru a tím nedovolit šíření amorálnosti. Prvořadou záležitostí je morální hodnota člověka a spása duše.

Rovněž je velkým zlem, že školní mládež, a dokonce už i malé děti, jsou skrze změněný školský systém vědomě demoralizovány. Hřích není nazýván hříchem. Je omlouván. Navíc je k němu i prakticky naváděno. To je zločin proti mladé generaci i celé společnosti. Člověk, který je otrokem nečisté vášně, ztrácí víru v Boha a vyhýbá se všemu, co by jeho svědomí mohlo upozornit na hřích a jeho důsledky. Tato vášeň totiž táhne za sebou ještě jiné závislosti a zaslepuje svědomí i rozum. Je mnohdy spojena s alkoholem, narkomanií, okultismem, cynismem, dekadentní hudbou, vzpourou proti Bohu, zločinností, satanismem... Vidíme, že východiskem není ani manželství. Svědčí o tom otřesné statistiky rozvodů, které stále stoupají. Rozvádějící se manžely není schopno zastavit ani utrpení jejich dětí, které ztrácejí domov. Vášeň a hřích je dokonce silnější než rodičovská láska.

V svátostném manželství je tato sexuální síla usměrněna a spojena s obětavostí, s manželskou věrností, výchovou dětí a zodpovědností za rodinu. Sexuální láska (eros) má v manželství přirozený a morální řád a s věkem přerůstá v přátelskou lásku (filia), tedy ve věrnost až do smrti. Manželé, kteří zachovávají Boží zákony, se obětují jeden pro druhého a spolu pro děti. Tu už filia přechází v agapé – v Boží lásku. Milují v Kristu jeden druhého až na smrt. Jeden za druhého chce přinést i ty největší oběti, jen aby zachránil duši druhého pro život věčný. Křesťanské manželství, respektující Boží přikázání a zákony, je spojeno s Kristovým křížem a proměňuje se v pozemský ráj a láskyplný domov pro jejich děti. Taková rodina je dobrým příkladem nejen svým dětem, ale i okolí. K tomu je dnes třeba, aby oba manželé čerpali zdravé poučení, povzbuzení, aby ve svém denním řádu pamatovali na společnou modlitbu, obzvlášť ve svaté hodině od osmi do devíti večer.

Je třeba vědět, že nejlepší přípravou na šťastné manželství je čisté mládí.

Řeholní osoby a kněží, kteří dali Bohu slib celoživotní čistoty, si musí být vědomi, že tím ještě nejsou uchráněni pokušení a boje za čistotu srdce. V životě, snad až na čestné výjimky, dřív či později přichází existenciální zkouška. Jak se máš pojistit, abys v této zkoušce obstál? Snaž se žít pravdivě svůj zasvěcený život! Chraň se blízké příležitosti k pádu, nezahrávej si s ohněm, usiluj o čistotu srdce. To vyžaduje pravdivou sebekritiku, usilovat o ducha vnitřní modlitby, mít pravdivé řeholní či kněžské společenství. Kněží v pastoraci by měli aspoň jeden celý den v týdnu prožít na modlitbách a v bratrském společenství... (viz Sk 2,42). Rovněž by si měli najít čas jednou v měsíci na kající a modlitební den – biblické novoluní či tzv. fatimskou sobotu.

Pokud přesto, že jsi upřímný před Bohem, budeš v oblasti čistoty oklamán nepřítelem, pak co nejdřív po vyznání hříchu čiň pravdivé pokání. Pravdivá kajícnost přemáhá nejen démona pýchy, sebeklamu, ale i nečistého démona, který oklamal rozum a ovládl tvou vůli. I zde příčinou pádu byla slepota – pýcha, která jak svědčí přísloví, „předchází pád“. Člověk, který obchází Boží zákon, tím vědomě otupuje svědomí. Nejprve si nic nedělá z menších přestupků a pak následuje tragický pád. Připomínám: před námi respektovaly Boží zákony a žily v čistotě celé generace svatých řeholníků a kněží. Ani ty nemůžeš mít jednotu s duchem tohoto světa. Ten nás odděluje od živého spojení s Bohem. Modlitbu nám předkládá jako neúnosné břemeno. Stále ale platí: „Svatí se stali svatými modlitbou, byli to muži a ženy modlitby!“ Vnitřní modlitba je skutečně základem duchovního života řeholníka a kněze. Při modlitbě je třeba se postavit proti fyzické a duševní lenosti i roztržitosti, a to je boj. Nebudu zde rozebírat zkušenosti s vnitřní modlitbou, která je osobním vztahem s naším Pánem a Spasitelem. Předpokládám, že mluvím především k duším, které se pravidelně modlí a vedou duchovní život. Účinnou pomocí pro každého osamoceného kněze je pravdivé kněžské společenství.

Dnes jsou kněží a řeholníci vystaveni vlivu světa, obzvlášť skrze telefon a internet. Je třeba větší sebekázeň, než tomu bylo snad ještě před 70 lety, kdy byla zavedena televize. Proto v boji s tímto globálním nečistým duchem, který ovládá dnes téměř všechna masmédia, je třeba mimořádné bdělosti. Tyto zevnější vlivy je nutné vážně brát v potaz jako velké nebezpečí!

Největší nebezpečí je ale v nás samých. Znovu proto připomínám, ať řeholník či kněz pamatuje na čistotu myšlení i svých pocitů. Ježíšovo „usekni“ platí především zde. Totiž člověk se může otevřít nečistotě, aniž by k tomu zneužil ruku, nohu či oko. I kdyby je fyzicky usekl a obě oči vyloupl, může dál hřešit svým vnitřním okem – svou obrazivostí – a rovněž nečistými myšlenkami a pocity.

Řeholníci mají boj o čistotu zjednodušen, protože podle řeholních pravidel otvírají duchovnímu otci pokušení či útok hned v počátku. Rovněž je chrání řeholní společenství.

Jeden horlivý kazatel klesl v oblasti čistoty a opustil kněžskou službu. Kořenem jeho pádu bylo to, že postavil svůj duchovní život na proměnlivých názorech současných liberálních teologů. Oni se pokládají za církevní autority, ale oni Ježíše Krista nenásledují. Nemají zkušenost ani s duchovním bojem, ani s duchovním životem. Jsou to teoretici, kteří dovedou předávat snad zajímavé náboženské informace. Mají ale za nejvyšší instanci své ego a svůj rozum. S „bláznovstvím Kristova kříže“ (1Kor 1,20-25) a s Boží mocí ve skutečnosti nepočítají. Mají takovou empatii k hříšníkům a hříchům, že hřích nakonec schvalují. Tím se ale staví proti Bohu a Božímu zákonu. Dnes žneme katastrofální ovoce koncilního aggiornamenta, které otevřelo dveře duchu tohoto světa.

Kéž v našich duších zní Ježíšovo slovo: „Blahoslavení čistého srdce.“ Ježíš k tomu přidává: „Oni budou vidět Boha!“ (Mt 5,8)

Čisté srdce má ten, kdo má čisté myšlení a čisté pocity. Proto je třeba hned zpočátku, i když to bolí, useknout nečistou vzpomínku, obraz, pocit, odejít z místa, kde je nebezpečí, vyhýbat se blízké příležitosti ke hříchu. K tomu je nutná modlitba, pokora, pravdivá sebekritika. Na tomto boji závisí spása i tvé duše. Neboj se, bojuj! „Mohli jiní, mohli jiné, proč ne ty, Augustine?“

Drazí otcové a bratři, píši tento kratinký list především vám, které nosím ve svém srdci, ale kéž poslouží i těm, kterým vy svým příkladem ukážete cestu bezpečné spásy, která je v následování našeho Pána Ježíše Krista. Cítil jsem už dlouhou dobu velký dluh promluvit na toto téma, protože se týká každého z vás. Dřív nebo později se i ty můžeš octnout v těžké zkoušce, a proto je třeba vědět, co preventivně dělat, abys obstál.

Modlím se za vás, buďte čistými a svatými řeholníky a kněžími!

V Kristu

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

11. 5. 2022