Boží slovo na den 13.5. A.D. 2021
Mt 28,16-20
Mt 28,16-20
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
Dnes má svátek svatá Panna Maria Fatimská
Maria Virgo, de Fatima
13. května, nezávazná památka
13. května 1917 si Lucie Santosova, František a Hyacinta Martových hráli nahoře na svahu Cova da Iria. Zatímco se jim pásly ovce, postavili si zídku kolem křoví. Náhle uviděli něco jako blesk. V domění, že se blíží bouřka začali sestupovat, aby hnali ovce k silnici. Asi v polovině svahu uviděli …Více
Dnes má svátek svatá Panna Maria Fatimská
Maria Virgo, de Fatima
13. května, nezávazná památka
13. května 1917 si Lucie Santosova, František a Hyacinta Martových hráli nahoře na svahu Cova da Iria. Zatímco se jim pásly ovce, postavili si zídku kolem křoví. Náhle uviděli něco jako blesk. V domění, že se blíží bouřka začali sestupovat, aby hnali ovce k silnici. Asi v polovině svahu uviděli nový blesk a po pár krocích uviděli před sebou nad dubem paní, oděnou v bílém šatě, zářící více než slunce. Vycházelo z ní jasné intenzivní světlo. Všichni tři se octli uvnitř světla, které paní obklopovalo a z ní se rozlévalo. Ze vzdálenosti asi půldruhého metru k nim promluvila: "Nebojte se! Neublížím vám."
Na otázky odkud je a co si přeje, odpověděla: "Přicházím z nebe. Přišla jsem vás požádat, abyste sem přicházeli po šest příštích měsíců třináctého dne vždy ve stejnou hodinu. Pak vám řeknu kdo jsem a co chci..."
Děti se ptaly, zda přijdou do nebe a na dvě děvčata, která před nedávnem zemřela. Když jim Paní s laskavostí dotazy zodpověděla, zeptala se: "Chcete se obětovat Bohu a snášet všechna utrpení, která na vás sešle, jako zadostiučinění za hříchy, jimiž je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků?" při posledních slovech otevřela ruce a děti zalilo silné světlo, odraz paprsků, které z jejích rukou vycházely. To světlo proniklo dětem do hrudi a do hlubin duše, takže se viděly v Bohu, který byl tím světlem, jasněji než v zrcadle. Padly na kolena a v duchu opakovaly andělem naučenou modlitbu. Paní pak ještě řekla: "Modlete se každý den růženec, abyste tak vyprosili světu mír a konec války." Pak se začala zvedat a vznášet směrem k východu a její světlo jakoby před ní otevíralo cestu do nebeské klenby.
13. června po modlitbě růžence spatřili Lucie, František a Hyacinta odraz blížícího se světla a nad dubem se Paní zjevila podruhé. Na Luciinu otázku, co si přeje, odpověděla: "Přeji si, abyste sem přišli příští měsíc 13., abyste se modlili každý den růženec a naučili se číst. Potom vám řeknu, co chci." Dále Lucie přednesla své prosby včetně vzetí do nebe. V odpovědích se mimo jiné dozvěděla, že Ježíš chce, aby ho lidé poznali a milovali a ona mu má přitom pomoci. Také řekla, že Ježíš: "Chce zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému srdci." Lucie projevila smutek, že zůstane na zemi sama. Paní se soucitně zeptala zda ji to hodně bolí a dodala: "Neztrácej odvahu. Nikdy tě neopustím, mé Neposkvrněné srdce bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu." Opět je zalila záře jejich paprsků a před pravou dlaní Panny Marie bylo srdce ovinuté trním, které se je zdálo probodávat. Všichni pochopili, že je to Neposkvrněné srdce Mariino, zraňované lidskými hříchy, a že si přeje odčinění těch vin." To bylo na závěr zjevení a všichni tři to uchovávali jako první tajemství i když jim v té věci mlčení nebylo přikázáno.
13. července na Cova da Iria se děti již modlily se zástupem. Paní přišla a zopakovala své prosby. Lucie mimo další prosby požádala o zázrak a Paní ho přislíbila v říjnu. Pokračovala: "Obětujte se za hříšníky a říkejte často, zvláště když přinášíte nějakou oběť: Ježíši, dělám to z lásky k tobě, za obrácení hříšníků a na odčinění hříchů proti Neposkvrněnému srdci Mariinu."
Při posledních slovech otevřela Paní ruce a zdálo se, že záře proniká zemí a všichni tři viděli jakoby ohnivé moře. V tom ohni ďáblové a duše, podobné průhledným a černým nebo bronzovým žhavým uhlíkům v lidské podobě. Vznášely se v tom požáru, zmítány plameny, které z nich šlehaly s mraky kouře, padaly na všechny strany jako jiskry při obrovských požárech, bez tíhy a rovnováhy, za bolestného a zoufalého volání a naříkání, které vzbuzovalo úděs a rozechvívalo hrůzou. Když vizionáři vzhlédli k Paní, řekla jim: "Viděli jste peklo, kam se dostávají duše ubohých hříšníků. Aby je zachránil, chce Bůh ve světě zavést úctu k mému Neposkvrněnému srdci. Jestliže lidé udělají, co vám řeknu, mnoho duší se zachrání a bude mír. Válka se chýlí ke konci. Nepřestanou-li však urážet Boha, vypukne za pontifikátu Pia XI. nová, krutější válka. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že to je velké znamení, kterým Bůh dává najevo, že potrestá svět za jeho zločiny válkou, hladem, pronásledováním Církve a svatého Otce.
Aby se tomu zabránilo, přijdu požádat o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému srdci a o smírné svaté přijímání o prvních sobotách v měsíci... Panna Maria uvedla předpovědi o Rusku, o pronásledování Církve, o utrpení svatého Otce i to, že některé národy zmizí z povrchu země. Oznámení o utrpení bylo podmíněné jako v případě II. světové války. Mnoho se naplnilo, pekelné nebezpečí ale stále hrozí. Zbývá také přislíbený konečný triumf Mariina Neposkvrněného srdce. O tajemstvích sdělených v tento den měly děti prozatím přikázáno mlčet. A Paní dodala: "Když se budete modlit růženec, opakujte po každém desátku: O můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které toho nejvíce potřebují." Pak zjevení skončilo jako obvykle.
13. srpna byly děti vězněny na faře a tak ke zjevení došlo o dva dny později na Valinhos. Lucie, František a Hyacinta byli vyzváni, aby 13. 9. přišli na na Cova da Iria a denně se modlili růženec. Na dotaz, co z penězi, které tam lidé nechávají, dostali odpověď, aby se nechala udělat dvoje nosítka pro slavnost růžencové Panny Marie a zbytek sloužil na stavbu kaple a loučila se slovy: "Modlete se, hodně se modlete a přinášejte oběti za hříšníky, neboť mnoho duší přichází do pekla, protože se za ně nikdo neobětuje a nemodlí."
13. září Lucie, František a Hyacinta se museli protlačit zástupem, z něhož na ně lidé volali své prosby. U dubu se s nimi začali modlit růženec. Paní přišla, opět poprosila o modlitbu růžence. Pochválila děti za jejich oběti a stanovila hranice pro jejich askezi s provazem. Na různé prosby odpověděla, že některé splní, některé ne. Pak se začala vznášet.
13. října pršelo, na Cova da Iria vybídla Lucie lid, aby zavřel deštníky a modlil se růženec. Pak přišla Paní a řekla Lucii: "Chci ti říci, aby zde postavili k mé poctě kapli; jsem Panna Maria, královna růžence! Modlete se nadále denně růženec. Válka se chýlí ke konci a vojáci se brzo vrátí domů." Následovala Luciina prosba za nemocné a hříšníky. K jejím žádostem o uzdravení P. M. řekla: "Některé ano, jiné ne. Musí se polepšit a prosit za odpuštění svých hříchů. Ať neurážejí Boha, byl už tolik urážen." Pak rozevřela ruce a nechala je zazářit odrazem slunce; a zatímco se vznášela vzhůru, promítlo se její světlo do slunce. Pak spatřili vedle slunce sv. Josefa s Ježíškem a jejich žehnání; pak Krista a P. Marii Bolestnou a znovu P. Marii jako P.M. Karmelskou, vše jak měli slíbeno.
V té době nastal sluneční zázrak. Ustal déšť, roztrhly se mraky a ukázal se sluneční kotouč v podobě stříbrného měsíce, který začal vířivě kroužit jako ohnivé kolo metajíce všemi směry pruhy světel v barvách žluté, zelené, červené, modré, fialové, které ozařovaly oblaka, stromy, skály i lid. Pak se na několik vteřin zastavilo a nejhýřivější světelné kolo se znovu roztočilo. Ještě znovu se zastavilo a roztočilo ještě v rozmanitějším oslnivém víření. Pak všichni zažili pocit jakoby se odpoutalo od oblohy a padalo na ně. Lidé padali na kolena do bláta a vzbuzovali lítost nad svými hříchy. Tyto výjevy, trvající asi 10 minut, vidělo na 70.000 lidí nejen přímo nad místem, ale i ve vzdálenosti více kilometrů. Po skončení slunečního úkazu lidé měli šaty dokonale suché.
Fatimská Panna Maria vyzývá k obrácení, k pokání, k modlitbám za hříšníky. Chce jedině to, co její Syn. Jedná se o lásku, které on učí v evangeliu. Ve své lásce k nám a za naši spásu šel do krajnosti. Stále jde o záchranu duší, to se neobejde bez lásky a ta je naší spásou, neboť Bůh je Láska a žít v lásce znamená žít v Bohu.
Poznámka: Z knihy P. Luise Kondora: "Zůstaň matkou" jsou citována Mariina slova uváděná vizionářkou Lucií Santos
zdroj: catholica.cz/?id=2161
Maria Virgo, de Fatima
13. května, nezávazná památka
13. května 1917 si Lucie Santosova, František a Hyacinta Martových hráli nahoře na svahu Cova da Iria. Zatímco se jim pásly ovce, postavili si zídku kolem křoví. Náhle uviděli něco jako blesk. V domění, že se blíží bouřka začali sestupovat, aby hnali ovce k silnici. Asi v polovině svahu uviděli nový blesk a po pár krocích uviděli před sebou nad dubem paní, oděnou v bílém šatě, zářící více než slunce. Vycházelo z ní jasné intenzivní světlo. Všichni tři se octli uvnitř světla, které paní obklopovalo a z ní se rozlévalo. Ze vzdálenosti asi půldruhého metru k nim promluvila: "Nebojte se! Neublížím vám."
Na otázky odkud je a co si přeje, odpověděla: "Přicházím z nebe. Přišla jsem vás požádat, abyste sem přicházeli po šest příštích měsíců třináctého dne vždy ve stejnou hodinu. Pak vám řeknu kdo jsem a co chci..."
Děti se ptaly, zda přijdou do nebe a na dvě děvčata, která před nedávnem zemřela. Když jim Paní s laskavostí dotazy zodpověděla, zeptala se: "Chcete se obětovat Bohu a snášet všechna utrpení, která na vás sešle, jako zadostiučinění za hříchy, jimiž je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků?" při posledních slovech otevřela ruce a děti zalilo silné světlo, odraz paprsků, které z jejích rukou vycházely. To světlo proniklo dětem do hrudi a do hlubin duše, takže se viděly v Bohu, který byl tím světlem, jasněji než v zrcadle. Padly na kolena a v duchu opakovaly andělem naučenou modlitbu. Paní pak ještě řekla: "Modlete se každý den růženec, abyste tak vyprosili světu mír a konec války." Pak se začala zvedat a vznášet směrem k východu a její světlo jakoby před ní otevíralo cestu do nebeské klenby.
13. června po modlitbě růžence spatřili Lucie, František a Hyacinta odraz blížícího se světla a nad dubem se Paní zjevila podruhé. Na Luciinu otázku, co si přeje, odpověděla: "Přeji si, abyste sem přišli příští měsíc 13., abyste se modlili každý den růženec a naučili se číst. Potom vám řeknu, co chci." Dále Lucie přednesla své prosby včetně vzetí do nebe. V odpovědích se mimo jiné dozvěděla, že Ježíš chce, aby ho lidé poznali a milovali a ona mu má přitom pomoci. Také řekla, že Ježíš: "Chce zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému srdci." Lucie projevila smutek, že zůstane na zemi sama. Paní se soucitně zeptala zda ji to hodně bolí a dodala: "Neztrácej odvahu. Nikdy tě neopustím, mé Neposkvrněné srdce bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu." Opět je zalila záře jejich paprsků a před pravou dlaní Panny Marie bylo srdce ovinuté trním, které se je zdálo probodávat. Všichni pochopili, že je to Neposkvrněné srdce Mariino, zraňované lidskými hříchy, a že si přeje odčinění těch vin." To bylo na závěr zjevení a všichni tři to uchovávali jako první tajemství i když jim v té věci mlčení nebylo přikázáno.
13. července na Cova da Iria se děti již modlily se zástupem. Paní přišla a zopakovala své prosby. Lucie mimo další prosby požádala o zázrak a Paní ho přislíbila v říjnu. Pokračovala: "Obětujte se za hříšníky a říkejte často, zvláště když přinášíte nějakou oběť: Ježíši, dělám to z lásky k tobě, za obrácení hříšníků a na odčinění hříchů proti Neposkvrněnému srdci Mariinu."
Při posledních slovech otevřela Paní ruce a zdálo se, že záře proniká zemí a všichni tři viděli jakoby ohnivé moře. V tom ohni ďáblové a duše, podobné průhledným a černým nebo bronzovým žhavým uhlíkům v lidské podobě. Vznášely se v tom požáru, zmítány plameny, které z nich šlehaly s mraky kouře, padaly na všechny strany jako jiskry při obrovských požárech, bez tíhy a rovnováhy, za bolestného a zoufalého volání a naříkání, které vzbuzovalo úděs a rozechvívalo hrůzou. Když vizionáři vzhlédli k Paní, řekla jim: "Viděli jste peklo, kam se dostávají duše ubohých hříšníků. Aby je zachránil, chce Bůh ve světě zavést úctu k mému Neposkvrněnému srdci. Jestliže lidé udělají, co vám řeknu, mnoho duší se zachrání a bude mír. Válka se chýlí ke konci. Nepřestanou-li však urážet Boha, vypukne za pontifikátu Pia XI. nová, krutější válka. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že to je velké znamení, kterým Bůh dává najevo, že potrestá svět za jeho zločiny válkou, hladem, pronásledováním Církve a svatého Otce.
Aby se tomu zabránilo, přijdu požádat o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému srdci a o smírné svaté přijímání o prvních sobotách v měsíci... Panna Maria uvedla předpovědi o Rusku, o pronásledování Církve, o utrpení svatého Otce i to, že některé národy zmizí z povrchu země. Oznámení o utrpení bylo podmíněné jako v případě II. světové války. Mnoho se naplnilo, pekelné nebezpečí ale stále hrozí. Zbývá také přislíbený konečný triumf Mariina Neposkvrněného srdce. O tajemstvích sdělených v tento den měly děti prozatím přikázáno mlčet. A Paní dodala: "Když se budete modlit růženec, opakujte po každém desátku: O můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které toho nejvíce potřebují." Pak zjevení skončilo jako obvykle.
13. srpna byly děti vězněny na faře a tak ke zjevení došlo o dva dny později na Valinhos. Lucie, František a Hyacinta byli vyzváni, aby 13. 9. přišli na na Cova da Iria a denně se modlili růženec. Na dotaz, co z penězi, které tam lidé nechávají, dostali odpověď, aby se nechala udělat dvoje nosítka pro slavnost růžencové Panny Marie a zbytek sloužil na stavbu kaple a loučila se slovy: "Modlete se, hodně se modlete a přinášejte oběti za hříšníky, neboť mnoho duší přichází do pekla, protože se za ně nikdo neobětuje a nemodlí."
13. září Lucie, František a Hyacinta se museli protlačit zástupem, z něhož na ně lidé volali své prosby. U dubu se s nimi začali modlit růženec. Paní přišla, opět poprosila o modlitbu růžence. Pochválila děti za jejich oběti a stanovila hranice pro jejich askezi s provazem. Na různé prosby odpověděla, že některé splní, některé ne. Pak se začala vznášet.
13. října pršelo, na Cova da Iria vybídla Lucie lid, aby zavřel deštníky a modlil se růženec. Pak přišla Paní a řekla Lucii: "Chci ti říci, aby zde postavili k mé poctě kapli; jsem Panna Maria, královna růžence! Modlete se nadále denně růženec. Válka se chýlí ke konci a vojáci se brzo vrátí domů." Následovala Luciina prosba za nemocné a hříšníky. K jejím žádostem o uzdravení P. M. řekla: "Některé ano, jiné ne. Musí se polepšit a prosit za odpuštění svých hříchů. Ať neurážejí Boha, byl už tolik urážen." Pak rozevřela ruce a nechala je zazářit odrazem slunce; a zatímco se vznášela vzhůru, promítlo se její světlo do slunce. Pak spatřili vedle slunce sv. Josefa s Ježíškem a jejich žehnání; pak Krista a P. Marii Bolestnou a znovu P. Marii jako P.M. Karmelskou, vše jak měli slíbeno.
V té době nastal sluneční zázrak. Ustal déšť, roztrhly se mraky a ukázal se sluneční kotouč v podobě stříbrného měsíce, který začal vířivě kroužit jako ohnivé kolo metajíce všemi směry pruhy světel v barvách žluté, zelené, červené, modré, fialové, které ozařovaly oblaka, stromy, skály i lid. Pak se na několik vteřin zastavilo a nejhýřivější světelné kolo se znovu roztočilo. Ještě znovu se zastavilo a roztočilo ještě v rozmanitějším oslnivém víření. Pak všichni zažili pocit jakoby se odpoutalo od oblohy a padalo na ně. Lidé padali na kolena do bláta a vzbuzovali lítost nad svými hříchy. Tyto výjevy, trvající asi 10 minut, vidělo na 70.000 lidí nejen přímo nad místem, ale i ve vzdálenosti více kilometrů. Po skončení slunečního úkazu lidé měli šaty dokonale suché.
Fatimská Panna Maria vyzývá k obrácení, k pokání, k modlitbám za hříšníky. Chce jedině to, co její Syn. Jedná se o lásku, které on učí v evangeliu. Ve své lásce k nám a za naši spásu šel do krajnosti. Stále jde o záchranu duší, to se neobejde bez lásky a ta je naší spásou, neboť Bůh je Láska a žít v lásce znamená žít v Bohu.
Poznámka: Z knihy P. Luise Kondora: "Zůstaň matkou" jsou citována Mariina slova uváděná vizionářkou Lucií Santos
zdroj: catholica.cz/?id=2161
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
ono to nikdy proti Rusku nebolo celé je to proti zlu Komunizmus nie je Rusko Rusko sa využilo však nie práve málo pravoslávnych a to sa netajím tým že chcem znovuzjdnotenie mieša pravoslávie a mágiu a nepríde im to protirečivé Dugin to dokonca vyzdvihuje
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Nanebovstúpenie nášho Pána Ježiša Krista
V tento deň, štvrtok šiesteho týždňa po Pasche, oslavujeme Nanebovstúpenie nášho Pána, Boha a Spasiteľa Ježiša Krista. Pred pretrpením strastí prisľúbil učeník zoslanie Svätého Ducha, hovoriac: Ja odchádzam, lebo ak neodídem, Utešiteľ k vám nepríde. A znova: Keď príd on, uvedie vás do plnej pravdy. Po svojom zmŕtvychvstaní sa im po štyridsiatich …Více
Nanebovstúpenie nášho Pána Ježiša Krista
V tento deň, štvrtok šiesteho týždňa po Pasche, oslavujeme Nanebovstúpenie nášho Pána, Boha a Spasiteľa Ježiša Krista. Pred pretrpením strastí prisľúbil učeník zoslanie Svätého Ducha, hovoriac: Ja odchádzam, lebo ak neodídem, Utešiteľ k vám nepríde. A znova: Keď príd on, uvedie vás do plnej pravdy. Po svojom zmŕtvychvstaní sa im po štyridsiatich dní zjavoval, nie spolu, ale osobnou prítomnosťou, jedol s nimi a pil, zvestoval a objasňoval im vzkriesenie. A keď im prisľúbil Božie kráľovstvo, a prikázal im, aby neodchádzali z Jeruzalema, ale aby očakávali Otcovo prisľúbenie: "O ktorom ste počuli odo mňa, že Ján krstil vodou, ale vy budete o niekoľko dní pokrstení Svätým Duchom."
Ako hovorí svätý Epifán Cyperský, Ján Pokrstil Bohorodičku, potom Petra a ostatných apoštolov. Prikázal im, aby ostali v Jeruzaleme, aby najprv tam ohlasovali evanjelium a neodchádzali do cudzích miest, pretože tu budú vyzbrojení mocou Ducha a ako nejakí vojaci odtiaľ odídu do boja proti Kristovým nepriateľom. Keď potom nastal čas nanebovstúpenia, vyviedol ich na Olivový vrch, nazývaný tak mnohými kvôli nasadeným olivovníkom, a rozprával sa s nimi. Hovoril im o svojom nepochopiteľnom kráľovstve v budúcom veku. Po tom čo ho prosili, že by ho chceli vidieť, pristúpili k jeho matke a k zhromaždeným anjeli, aby ukázali na nanebovstúpenie. Keď anjeli videli medzi sebou toho, ktorý sa vzniesol na oblakoch, otvorili nebeské brány, jeden druhého sa pýtali, prečo ten, ktorý prišiel, má telo červené od krvi. Vystúpila zasadol si po pravici Boha, oživil telo a dodal ľuďom odvahu, zbožštil to, čím sme my boli zmierení a zrušil dávny rozsudok smrti. Apoštolom, ktorí ho videli, anjeli povedali: "Mužovia galilejskí, čo stojíte a hľadíte do neba? Ten, ktorého ste videli v tele, Boha Ježiša, on sa znova zjaví v tele, ale nie ako prvýkrát, v úbohosti a skryto, ale s veľkou slávou, s akou ho vidíte sprevádzať od anjelov. Vtedy sa apoštoli vrátili do Jeruzalema z vrchu, ktorý sa volá Olivový a je blízko Jeruzalema, vzdialený 2400 stôp, čo je presne toľko, koľko je dovolené prejsť v sobotu. Keď sa apoštoli vrátili, vystúpili do hornej siene, v ktorej sa zdržiavali s myronosičkami, matkou slova a cvičili sa v pôste a modlitbách a očakávali zoslanie Svätého Ducha, ako im bolo prisľúbené.
Vysvetlenie tejto skutočnosti našej viery ponúka aj ikona sviatku. Obraz je rozdelený na dve odlišné časti: v hornej časti vidíme Krista na tróne, nehybného vo svojej sláve, ktorého podopierajú dvaja anjeli. V dolnej časti vidíme Božiu Matku, apoštolov a dvoch anjelov v bielych odevoch. Ikona nanebovstúpenia kontempluje Krista v jeho povýšení, podopretého anjeli, ale zároveň je tiež ikonou slávneho návratu Krista, ktorý "sa vráti jedného dňa takým istým spôsobom." Od nanebovstúpenia až po svoj návrat Kristus predsedá Cirkvi, ako vidíme na ikone. Postoj Márie je vždy postojom modlitby. Nepozerá dohora, ale na Cirkev, aby jej pripomínala nutnosť bdelosti, modlitby - apoštolom i nám všetkým. V očakávaní Pánovho návratu.
Viac tu: webnode.sk/products/nanebovstupenie-nasho-pana-jezisa-krista/
V tento deň, štvrtok šiesteho týždňa po Pasche, oslavujeme Nanebovstúpenie nášho Pána, Boha a Spasiteľa Ježiša Krista. Pred pretrpením strastí prisľúbil učeník zoslanie Svätého Ducha, hovoriac: Ja odchádzam, lebo ak neodídem, Utešiteľ k vám nepríde. A znova: Keď príd on, uvedie vás do plnej pravdy. Po svojom zmŕtvychvstaní sa im po štyridsiatich dní zjavoval, nie spolu, ale osobnou prítomnosťou, jedol s nimi a pil, zvestoval a objasňoval im vzkriesenie. A keď im prisľúbil Božie kráľovstvo, a prikázal im, aby neodchádzali z Jeruzalema, ale aby očakávali Otcovo prisľúbenie: "O ktorom ste počuli odo mňa, že Ján krstil vodou, ale vy budete o niekoľko dní pokrstení Svätým Duchom."
Ako hovorí svätý Epifán Cyperský, Ján Pokrstil Bohorodičku, potom Petra a ostatných apoštolov. Prikázal im, aby ostali v Jeruzaleme, aby najprv tam ohlasovali evanjelium a neodchádzali do cudzích miest, pretože tu budú vyzbrojení mocou Ducha a ako nejakí vojaci odtiaľ odídu do boja proti Kristovým nepriateľom. Keď potom nastal čas nanebovstúpenia, vyviedol ich na Olivový vrch, nazývaný tak mnohými kvôli nasadeným olivovníkom, a rozprával sa s nimi. Hovoril im o svojom nepochopiteľnom kráľovstve v budúcom veku. Po tom čo ho prosili, že by ho chceli vidieť, pristúpili k jeho matke a k zhromaždeným anjeli, aby ukázali na nanebovstúpenie. Keď anjeli videli medzi sebou toho, ktorý sa vzniesol na oblakoch, otvorili nebeské brány, jeden druhého sa pýtali, prečo ten, ktorý prišiel, má telo červené od krvi. Vystúpila zasadol si po pravici Boha, oživil telo a dodal ľuďom odvahu, zbožštil to, čím sme my boli zmierení a zrušil dávny rozsudok smrti. Apoštolom, ktorí ho videli, anjeli povedali: "Mužovia galilejskí, čo stojíte a hľadíte do neba? Ten, ktorého ste videli v tele, Boha Ježiša, on sa znova zjaví v tele, ale nie ako prvýkrát, v úbohosti a skryto, ale s veľkou slávou, s akou ho vidíte sprevádzať od anjelov. Vtedy sa apoštoli vrátili do Jeruzalema z vrchu, ktorý sa volá Olivový a je blízko Jeruzalema, vzdialený 2400 stôp, čo je presne toľko, koľko je dovolené prejsť v sobotu. Keď sa apoštoli vrátili, vystúpili do hornej siene, v ktorej sa zdržiavali s myronosičkami, matkou slova a cvičili sa v pôste a modlitbách a očakávali zoslanie Svätého Ducha, ako im bolo prisľúbené.
Vysvetlenie tejto skutočnosti našej viery ponúka aj ikona sviatku. Obraz je rozdelený na dve odlišné časti: v hornej časti vidíme Krista na tróne, nehybného vo svojej sláve, ktorého podopierajú dvaja anjeli. V dolnej časti vidíme Božiu Matku, apoštolov a dvoch anjelov v bielych odevoch. Ikona nanebovstúpenia kontempluje Krista v jeho povýšení, podopretého anjeli, ale zároveň je tiež ikonou slávneho návratu Krista, ktorý "sa vráti jedného dňa takým istým spôsobom." Od nanebovstúpenia až po svoj návrat Kristus predsedá Cirkvi, ako vidíme na ikone. Postoj Márie je vždy postojom modlitby. Nepozerá dohora, ale na Cirkev, aby jej pripomínala nutnosť bdelosti, modlitby - apoštolom i nám všetkým. V očakávaní Pánovho návratu.
Viac tu: webnode.sk/products/nanebovstupenie-nasho-pana-jezisa-krista/
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
dnes to vyšlo nádherne Kráľ a Kráľovná Matka majú dnes sviatok
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
kráľovná matka v tom nenaplnenom stupni je predsa už v starom zákone hebrejsky sa tá funkcia nazýva Gebirach a to boli matky obyčajných ľudí obyčajných mužov v porovnaní s mužom Bohočlovekom Ježišom Kristom Teotokos je priam model Kráľovnej Matky
Cirkev je matka lebo nás rodí k večnému životu ale je aj nevesta baránkova Cirkev je našou Matkou nie KristovouVíce
kráľovná matka v tom nenaplnenom stupni je predsa už v starom zákone hebrejsky sa tá funkcia nazýva Gebirach a to boli matky obyčajných ľudí obyčajných mužov v porovnaní s mužom Bohočlovekom Ježišom Kristom Teotokos je priam model Kráľovnej Matky
Cirkev je matka lebo nás rodí k večnému životu ale je aj nevesta baránkova Cirkev je našou Matkou nie Kristovou
Cirkev je matka lebo nás rodí k večnému životu ale je aj nevesta baránkova Cirkev je našou Matkou nie Kristovou
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
a neviem ako sa to nazýva svetsky
Svátek Nanebevstoupení Páně
Svátek Nanebevstoupení Páně je jednou z velkých slavností křesťanského kalendáře a připomíná výstup Ježíše Krista z hory Olivetské na nebesa čtyřicet dní po jeho vzkříšení.
Luca della Robbia, Nanebevstoupení - The Ascension, 1442-45Více
Svátek Nanebevstoupení Páně
Svátek Nanebevstoupení Páně je jednou z velkých slavností křesťanského kalendáře a připomíná výstup Ježíše Krista z hory Olivetské na nebesa čtyřicet dní po jeho vzkříšení.
Luca della Robbia, Nanebevstoupení - The Ascension, 1442-45
Svátek Nanebevstoupení Páně je jednou z velkých slavností křesťanského kalendáře a připomíná výstup Ježíše Krista z hory Olivetské na nebesa čtyřicet dní po jeho vzkříšení.
Luca della Robbia, Nanebevstoupení - The Ascension, 1442-45
Z denní liturgie
Slavnost Nanebevstoupení Páně
liturgie.cz/misal/05velikonoce/06_04.htm
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat (do nebe). Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha Svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval …Více
Z denní liturgie
Slavnost Nanebevstoupení Páně
liturgie.cz/misal/05velikonoce/06_04.htm
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat (do nebe). Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha Svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: „Vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým za několik málo dní.“ Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ On jim však řekl: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“ Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“
Sk 1,1-11
Žalm:
Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu trub.
Nebo: Aleluja.
Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.
Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin (vystupuje) za hlaholu trub.
Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu králi, zpívejte!
Protože Bůh je králem celého světa,
zpívejte mu chvalozpěv!
Bůh vládne národům,
Bůh zasedá na svém svatém trůnu.
Zl 47(48)
2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
(Bratři!) Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví a (jak se ukazuje) na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti. Ta se už projevila, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, `všechno podřídil pod jeho nohy'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.
Ef 1,17-23
Evangelium:
Mk 16,15-20
Slavnost Nanebevstoupení Páně
liturgie.cz/misal/05velikonoce/06_04.htm
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat (do nebe). Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha Svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: „Vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým za několik málo dní.“ Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ On jim však řekl: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“ Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“
Sk 1,1-11
Žalm:
Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu trub.
Nebo: Aleluja.
Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.
Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin (vystupuje) za hlaholu trub.
Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu králi, zpívejte!
Protože Bůh je králem celého světa,
zpívejte mu chvalozpěv!
Bůh vládne národům,
Bůh zasedá na svém svatém trůnu.
Zl 47(48)
2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
(Bratři!) Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví a (jak se ukazuje) na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti. Ta se už projevila, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, `všechno podřídil pod jeho nohy'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.
Ef 1,17-23
Evangelium:
Mk 16,15-20