Clicks461
Stylita
5

Boží slovo na den 14.11. A.D. 2021

Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“
Mk 13,24-32
ikona Kristus Pantocrator, c.1265
Stylita
Svátek mají sv. Mikuláš Tavelič a druhové

Nicolaus Tavelic, Deodatus Aribert, Stephanus de Cuneo et Petrus de Narbona
14. listopadu, památka
Postavení: mučedníci
Úmrtí: 1391

Mikuláš Tavelič pocházel z Dalmácie. Stal se františkánem, asi roku 1365 knězem, pak působil jako kazatel v Bosně. Seznámil se zde se spolubratrem Deodatem. Společně se později sešli s dalšími dvěma spolubratry Petrem a …More
Svátek mají sv. Mikuláš Tavelič a druhové

Nicolaus Tavelic, Deodatus Aribert, Stephanus de Cuneo et Petrus de Narbona
14. listopadu, památka
Postavení: mučedníci
Úmrtí: 1391

Mikuláš Tavelič pocházel z Dalmácie. Stal se františkánem, asi roku 1365 knězem, pak působil jako kazatel v Bosně. Seznámil se zde se spolubratrem Deodatem. Společně se později sešli s dalšími dvěma spolubratry Petrem a Štěpánem ve františkánském klášteře na hoře Sion. Všichni čtyři se po jisté přípravě vypravili do mešity v Jeruzalémě, aby se pokusili o obrácení tamních mohamedánů. Skončili však krutou mučednickou smrtí.
Mikuláš se narodil asi v roce 1340 v Šibeniku v Dalmácii (u pobřeží Jaderského moře v dnešním Chorvatsku) do šlechtické rodiny. Vstoupil do františkánského řádu v Bribir. Filozofii a teologii studoval v Zadaru a Splitu. Kolem roku 1365 přijal kněžské svěcení a stal se vynikajícím kazatelem. Představení ho potom poslali jako misionáře do Bosny, kde usiloval o obrácení bludařů a se spolubratrem Deodatem z francouzského Rodez, asi během 12 let, přivedli zpět do církve údajně kolem 50 tisíc jinověrců.
V roce 1383-84 se vydali do Svaté země a ve františkánském klášteře na hoře Sion v Palestině se seznámili se spolubratry Francouzem Petrem z Narbonne a Štěpánem ze severoitalského Cuneo. Na hoře Sion, obývané po staletí františkány jako strážci svatých míst, žili asi necelých osm let. Zde se také připravovali na vystoupení mezi muslimy, ovládajícími část svatého území. Se dvěma dalšími teology připravovali plán výkladu křesťanské nauky i námitky proti učení islámu. S velkou odvahou se potom 11. 11. 1391 vydali před devátou hodinou dopolední k Šalamounovu chrámu, majíce s sebou připravenou a napsanou řeč v italštině a arabštině. Ve vstupu jim ale bylo zabráněno a následně byli předvedeni před kádího, mohamedánského soudce, aby mu přednesli to, o čem chtěli v Omarově mešitě hovořit. - Takto příběh podává soudobá zpráva o jejich mučednictví, na rozdíl od pozdějších životopisů, udávajících, že františkáni ve snaze předejít komplikacím, sami šli nejprve žádat kádího o dovolení promluvit v mešitě.
Před kádím a dalšími přítomnými mohamedány přečetli text připravené promluvy. Kádí se jich pak otázal: "To, co jste přednesli bylo uvážené a při smyslech nebo v pomatení na rozumu? Poslal vás váš papež či jiný křesťanský panovník?"
Bratři mu z vnuknutí Ducha a v apoštolské horlivosti odpověděli: "Nikdo nás neposlal, pouze Bůh nám vnuknul, abychom vám hlásali pravdu pro vaši spásu. Kristus v evangeliu říká: ,Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.´"
Kádí jim nato dal na vybranou vše odvolat a stát se Saracény nebo zemřít. Františkáni své rozhodnutí neodvolat doplnili slovy vyjadřujícími raději smrt pro pravdu a za obranu katolické víry. Byli pro ni ochotni podstoupit jakékoli mučení. Kádí pak vynesl rozsudek smrti. Přítomní Saracéni se následně na ně vrhli a bili je vším, co měli po ruce až ztratili vědomí. V noci je kádí nařídil vysvléci, pevně přivázat ke kůlům a bičováním je zbavit kůže, takže by nemohli snést ani pohled jeden na druhého. Po bičování je prý dal pevně přivázat na špičatá dřeva, aby v hrozném žaláři ani na chvíli nepřestávali být týráni.
Třetí den byli vyvedeni na náměstí před nastoupené vojáky s meči, kádího a velký oheň. Když znovu vyznali svou misionářskou touhu a ujistili všechny okolo, že se pro Krista a jeho víru nebojí smrti, Saracéni se na ně zuřivě vrhli a rozsekali je na kousky, které házeli do ohně. Popis tohoto drastického mučednictví, jako soudobou zprávu, uvádí čtení františkánského breviáře.
V roce 1889 papež Lev XIII. prohlásil Mikuláše Taveliče za blahoslaveného. V roce 1963 papež Jan XXIII. přiznal všem čtyřem titul mučedníci a papež Pavel VI. je v červnu 1970 prohlásil za svaté.
zdroj: catholica.cz/?id=4832
Rici Ricinko
Maranatha!!!
Stylita
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_00.htm

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Daniela.
Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k …More
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_00.htm

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Daniela.
Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.
Dan 12,1-3

Žalm:
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl.
Hospodina mám neustále na zřeteli,
nezakolísám, když je mi po pravici.

Proto se raduje mé srdce, má duše plesá,
i mé tělo bydlí v bezpečí,
neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,
nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.

Ukážeš mi cestu k životu,
u tebe je hojná radost,
po tvé pravici je věčná slast.
Zl 16(15)

2. čtení:
Čtení z listu Židům.
Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak (Kristus) podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, `až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož'. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde je však odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích.
Zid 10,11-14.18

Evangelium:
Mk 13,24-32
Martina Bohumila Lutherová
Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty,
které posvětil. Kde je však odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích.
U.S.C.A.E.
starozákonnú už netreba tá ani nikdy nič nespôsobovala