Stylita
3143

Boží slovo na den 14.5. A.D. 2022

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“
John 15,9-17
U.S.C.A.E.
29. začalo (Sk 12, 1 - 11)

V tých dňoch kráľ Herodes položil ruky na niektorých príslušníkov cirkvi, aby ich mučil. Jánovho brata Jakuba zabil mečom. A keď videl, že sa to Židom páči, rozkázal chytiť aj Petra. Boli práve dni Nekvasených chlebov. Keď sa ho zmocnil, uvrhol ho do väzenia a dal ho strážiť štyrom strážam po štyroch vojakoch: po Pasche ho chcel predviesť ľudu. Petra teda strážili vo …More
29. začalo (Sk 12, 1 - 11)

V tých dňoch kráľ Herodes položil ruky na niektorých príslušníkov cirkvi, aby ich mučil. Jánovho brata Jakuba zabil mečom. A keď videl, že sa to Židom páči, rozkázal chytiť aj Petra. Boli práve dni Nekvasených chlebov. Keď sa ho zmocnil, uvrhol ho do väzenia a dal ho strážiť štyrom strážam po štyroch vojakoch: po Pasche ho chcel predviesť ľudu. Petra teda strážili vo väzení. Ale cirkev sa bez prestania modlila k Bohu za neho. V tú noc, keď ho mal Herodes predviesť, Peter spal medzi dvoma vojakmi spútaný dvoma reťazami a strážnici predo dvermi strážili väzenie. Tu zastal pri ňom Pánov anjel a v miestnosti zažiarilo svetlo. Udrel Petra do boku, zobudil ho a povedal: „Vstaň rýchlo!“ A reťaze mu spadli z rúk. Anjel mu povedal: „Opáš sa a obuj si sandále!“ Keď to urobil, povedal mu: „Prehoď si plášť a poď za mnou!“ Vyšiel von a šiel za ním; ani nevedel, že je to skutočnosť, čo sa dialo skrze anjela. Myslel si, že má videnie. Prešli cez prvú i druhú stráž a došli k železnej bráne, čo vedie do mesta. Tá sa im sama otvorila. Vyšli ňou, a keď prešli jednou ulicou, anjel od neho hneď odišiel. Tu Peter prišiel k sebe a povedal si: „Teraz naozaj viem, že Pán poslal svojho anjela a vyslobodil ma z Herodesovej ruky a zo všetkého, čo očakával židovský ľud.“

Evanjelium na liturgii

Jn 31. začalo (8, 31 - 42a)

Pán povedal Židom, ktorí mu uverili: „Ak ostanete v mojom slove, budete naozaj mojimi učeníkmi, poznáte pravdu a pravda vás vyslobodí.” Odpovedali mu: „Sme Abrahámovo potomstvo a nikdy sme nikomu neotročili. Akože hovoríš: ,Budete slobodní’?!” Ježiš im povedal: „Veru, veru, hovorím vám: Každý, kto pácha hriech, je otrok. A otrok neostáva v dome navždy; navždy ostáva syn. Až keď vás Syn vyslobodí, budete naozaj slobodní. Viem, že ste Abrahámovo potomstvo; ale chcete ma zabiť, lebo sa moje slovo vo vás neujíma. Ja hovorím o tom, čo som videl u môjho Otca. Aj vy robíte to, čo ste videli u vášho otca.” Odpovedali mu: „Naším otcom je Abrahám.” Ježiš im povedal: „Keby ste boli Abrahámovými deťmi, robili by ste skutky Abrahámove. No vy ma teraz chcete zabiť - človeka, ktorý vám povedal pravdu, čo som počul od Boha. To Abrahám nerobil. Vy robíte skutky svojho otca.” Povedali mu: „My sme sa nenarodili zo smilstva; máme len jedného otca, Boha.” Ježiš im odvetil: „Keby bol vaším otcom Boh, milovali by ste ma, lebo ja som z Boha vyšiel a od neho prichádzam.”
Stylita
Z denní liturgie
Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Ducha svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: `Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v …More
Z denní liturgie
Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Ducha svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: `Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a `jeho úřad ať dostane jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš – příjmení měl Justus – a Matěje. A takto se modlili: „Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil.“ Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.
Sk 1,15-17.20-26

Žalm:
Pán ho posadil vedle knížat svého lidu.
Nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci,
chvalte jméno Hospodinovo!
Buď velebeno Hospodinovo jméno
nyní i navěky!

Od východu slunce až na jeho západ
buď chváleno Hospodinovo jméno!
Povznesen je Hospodin nade všechny národy,
nad nebesa jeho sláva.

Kdo je jako Hospodin, náš Bůh,
který trůní na výsosti
a shlíží dolů na nebe i na zem?

Slabého zdvihá z prachu,
ze smetiště povyšuje chudého,
aby ho posadil vedle knížat,
vedle knížat svého lidu.
Zl 113(112)

Evangelium:
Jan 15,9-17
Stylita
Ctihodná Valburga z Heidenheimu (†779)
1. / 14. května, památka přenesení jejich svatých ostatků z Heidenheimu do Eichstättu

Ctihodná Valburga (Walburga, Bugga, Gaudurge, Vaubourg, Walpurga, Walpurgis), se narodila okolo roku 710 v Devonshire (dnes Devon, hrabství rozkládající se na jihozápadě Anglie), ve Wessexu, v rodině svatého Richarda, krále poutníka (památka 7. / 20. února).

Byla sestrou…More
Ctihodná Valburga z Heidenheimu (†779)
1. / 14. května, památka přenesení jejich svatých ostatků z Heidenheimu do Eichstättu

Ctihodná Valburga (Walburga, Bugga, Gaudurge, Vaubourg, Walpurga, Walpurgis), se narodila okolo roku 710 v Devonshire (dnes Devon, hrabství rozkládající se na jihozápadě Anglie), ve Wessexu, v rodině svatého Richarda, krále poutníka (památka 7. / 20. února).

Byla sestrou svatých svt. Willibalda z Eichstättu (památka 7. / 20. července) a ctih. Winnebalda z Heidenheimu (památka 18. / 31. prosince) a také neteří svt. Bonifáce z Mohuče (památka 5. / 18. června).

Když jí bylo 11 let, zemřela ji matka Wuna a byla dána na výchovu do monastýru ve Wimborne (dnes Wimborne Minster, město v Dorsetu v jihozápadní Anglii), kde se nakonec rozhodla zasvětit svůj život Bohu a přijmout mnišství.

Pod moudrým vedením představené monastýru, ctih. Tetty z Wimborne (památka 28. září/ 11. října), v monastýru strávila 26 let. Po celou tu dobu, se učila a prospívala ve zbožnosti, ctnosti a v odříkání.

Přitom se také připravovala na misionářskou práci, na území tehdy pohanské Germanie. Na její duchovní růst a i na její směřování k misionářské práci, měly velký vliv i zprávy o tom, že její bratři Willibald a Winnebald, po dlouhém putování do Říma, Svaté země a Konstantinopole, přijali pozvání svého strýce svt. Bonifáce z Mohuče a odjeli zvěstovat Kristovo Evangelium do Germánie.

Ke zvěstování Kristova Evangelia, svatí bratři přizvali, i svoji sestru, protože chtěli, aby v Germánii, zúročila své zkušenosti mnišského života ve Wimborne a pomohla založit mnišské sesterstvo.

Ctihodná Walburga, si k sobě na tuto cestu přizvala také monašku Hugeburcu (která později napsala život svatých bratrů a jejich sestry) a několik dalších sester z monastýru ve Wimborn.

Sama ctihodná, pak během plavby přes rozbouřené moře, učinila z milosti Boží první zázrak. Ten se udál tehdy, když loď, která se dostala do strašné bouře, a už to vypadalo, že loď i s poutníky se převrhne do moře, tehdy po modlitbě ctihodné Valburgy, se bouře i moře uklidnilo a loď se sestrami, mohla s Boží milostí v poklidu doplout do cíle své cesty. Od té doby je ctihodná ctěna za ochránkyni před mořskými bouřemi a jak ochránkyně námořníků a i všech poutníků na jejich plavbách. Sestry se poté vylodili v Antverpách a odtud pokračovali na místo své misie, to se událo kolem roku 748.

Poté byla dva roky v monastýru Bischofsheimu, kde byla představenou ctih. Leoba (Lioba, Liobgytha, památka 28. září/ 11. října) a Valburga se stala tehdy její zástupkyní a pomocnicí. Šířila Slovo Boží a veliký vliv, obrácení mnohých na víru, mělo její velké milosrdenství k bližním, které bylo spojeno s jejími lékařskými znalostmi a pečovatelským uměním, kterými se vyznačovala.

V roce 752, Winnebald spolu s Willibaldem, založili smíšený monastýr v Heidenheimu (smíšený monastýr tj. společný mužský i ženský monastýr, který byl pod vedením jednoho společného představeného či představené, anebo byl zvlášť s představeným pro mužskou a s představenou pro ženskou část monastýru), kde se stala představenou – igumenii, ženské části monastýru, svatá Valburga. Mužské části monastýru, byl představeným ctihodný Winnebald. Poté, co Winnebald zesnul, biskup z Eichstättu ustanovil na jeho místo Valburgu a nařídil ji, aby se starala o obě poloviny monastýru, ženskou i mužskou. Tuto službu, pak ctihodná vykonávala, až do konce svého pozemského života.

Díky Boží milosti a prozřetelnosti, se stala ctihodná Valburga, dobrou šiřitelkou Kristova slova. Byla tou, která dávala hladovým jíst, žíznivým napít, ujímala se pocestných a cizinců, nahé oblékala, nemocné navštěvovala, starala se o ně a uzdravovala je, přicházela za těmi, kdo byli ve vězení, ke každému se chovala jako k bratrovi a sestře.

Ještě za svého života, byla vážena pro své ctnosti v Kristu a činila mnoho zázraků. Vzteklé psy, kteří na ni jednou zaútočili, uklidnila modlitbou, malé dítě, které od hladu umíralo, zachránila s pomocí pouhých tří klásků obilí, uzdravila dívku, která už umírala a zachránila ženu při poporodní horečce.

Svatou Valburgu, věřící ctili a dodnes ji ctí a neustále se k ní obracejí s modlitbami, jako k ochránkyni při různých neštěstích, rychlé pomocnici při nemocech, při epidemiích, proti vzteklině, proti hladu a neúrodě. Obracejí se k ní jako k zastánkyni nemocných, rodiček a zemědělců.

Ctihodná Valburga zesnula v pokoji 25. února roku 777, anebo roku 779. Poslední svaté přijímání, přijala z rukou svého bratra svt. Willibalda z Eichstättu.

Svatořečení ctihodné, se událo 1. května, kolem roku 870, papežem Adriánem II. (sehrál velkou roli v misijním díle slovanských věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje). Stalo se to při slavnostním přenesení svatých ostatků, z Heidenheimu do Eichstättu, do chrámu Svatého Kříže. Její ostatky, byly uloženy vedle ostatků jejího bratra ctih. Winnebalda.

Roku 893, když se stalo a schrána s jejími svatými ostatky byla otevřena, bylo duchovenstvem a věřícími spatřeno, že z ostatků ctihodné Valburgy, vytéká čistý blahovonný a zdraví dávající olej – myro. Zázraky od oleje, který také vytékal i z kamene, pod kterým se nacházely ostatky ctihodné, se dějí stále.

Po roce 893, byly části ostatků svaté Valburgy, předány do Porýnska, Bavorska, Flander, Francie, Švédska, Finska a dalších zemí, všude byla památka ctihodné chována ve velké úctě.

V pravoslavné slovanské literatuře a slovanském písemnictví, je pak dochováno obrácení se ke ctihodné Valburze, v modlitební prosbě o ochranu a záštitu, která je součástí staroslovanské "Modlitby proti ďáblu" (Modlitba ke všem svatým proti ďáblu a proti nečistým duchům), jejíž autorství, se připisuje svatému, apoštolům rovnému Metoději, arcibiskupu moravskému (Staroslověnská modlitba proti ďáblu Václav Konzal, Slovanský ústav AV ČR 2015), který ji mohl sestavit v době svého nespravedlivého pronásledování a internace.

Dále pak také i v "Potřebné modlitbě ke všem svatým a na každý den (Spisy, záznamy a výzkum v oblasti slovanské filologie A. I. Sobolevskij, ve Sborníku katedry Ruského jazyka a slovesnosti Ruské Akademii Věd, Petrohrad 1910).

Památka ctihodné Valburgy z Heidenheimu je ctěna v den jejího zesnutí 25. února/ 10. března (v přestupném roce 9. března) a také v den přenesení jejich svatých ostatků z Heidenheimu do Eichstättu 1. / 14. května v letech 870/871 nebo 880 .

Svatá a ctihodná Valburgo, pros Boha za nás!

Tropar hlas 6.
Zbožná a ctnostná dcero pozemského krále, která jsi byla ve svatém monastýru vychovávána a vzdělávána. Která sis přála, spolu se svými bratry sloužit Králi králů a v apoštolské službě, jsi usilovně pracovala, svatá Valburgo, pros Krista Boha, aby spasil duše naše.
zdroj: fb Pravoslavný křesťan