Stylita
3143

Boží slovo na den 14.5. A.D. 2022

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, …
U.S.C.A.E.
29. začalo (Sk 12, 1 - 11)

V tých dňoch kráľ Herodes položil ruky na niektorých príslušníkov cirkvi, aby ich mučil. Jánovho brata Jakuba zabil mečom. A keď videl, že sa to Židom páči, rozkázal chytiť aj Petra. Boli práve dni Nekvasených chlebov. Keď sa ho zmocnil, uvrhol ho do väzenia a dal ho strážiť štyrom strážam po štyroch vojakoch: po Pasche ho chcel predviesť ľudu. Petra teda strážili vo …More
29. začalo (Sk 12, 1 - 11)

V tých dňoch kráľ Herodes položil ruky na niektorých príslušníkov cirkvi, aby ich mučil. Jánovho brata Jakuba zabil mečom. A keď videl, že sa to Židom páči, rozkázal chytiť aj Petra. Boli práve dni Nekvasených chlebov. Keď sa ho zmocnil, uvrhol ho do väzenia a dal ho strážiť štyrom strážam po štyroch vojakoch: po Pasche ho chcel predviesť ľudu. Petra teda strážili vo väzení. Ale cirkev sa bez prestania modlila k Bohu za neho. V tú noc, keď ho mal Herodes predviesť, Peter spal medzi dvoma vojakmi spútaný dvoma reťazami a strážnici predo dvermi strážili väzenie. Tu zastal pri ňom Pánov anjel a v miestnosti zažiarilo svetlo. Udrel Petra do boku, zobudil ho a povedal: „Vstaň rýchlo!“ A reťaze mu spadli z rúk. Anjel mu povedal: „Opáš sa a obuj si sandále!“ Keď to urobil, povedal mu: „Prehoď si plášť a poď za mnou!“ Vyšiel von a šiel za ním; ani nevedel, že je to skutočnosť, čo sa dialo skrze anjela. Myslel si, že má videnie. Prešli cez prvú i druhú stráž a došli k železnej bráne, čo vedie do mesta. Tá sa im sama otvorila. Vyšli ňou, a keď prešli jednou ulicou, anjel od neho hneď odišiel. Tu Peter prišiel k sebe a povedal si: „Teraz naozaj viem, že Pán poslal svojho anjela a vyslobodil ma z Herodesovej ruky a zo všetkého, čo očakával židovský ľud.“

Evanjelium na liturgii

Jn 31. začalo (8, 31 - 42a)

Pán povedal Židom, ktorí mu uverili: „Ak ostanete v mojom slove, budete naozaj mojimi učeníkmi, poznáte pravdu a pravda vás vyslobodí.” Odpovedali mu: „Sme Abrahámovo potomstvo a nikdy sme nikomu neotročili. Akože hovoríš: ,Budete slobodní’?!” Ježiš im povedal: „Veru, veru, hovorím vám: Každý, kto pácha hriech, je otrok. A otrok neostáva v dome navždy; navždy ostáva syn. Až keď vás Syn vyslobodí, budete naozaj slobodní. Viem, že ste Abrahámovo potomstvo; ale chcete ma zabiť, lebo sa moje slovo vo vás neujíma. Ja hovorím o tom, čo som videl u môjho Otca. Aj vy robíte to, čo ste videli u vášho otca.” Odpovedali mu: „Naším otcom je Abrahám.” Ježiš im povedal: „Keby ste boli Abrahámovými deťmi, robili by ste skutky Abrahámove. No vy ma teraz chcete zabiť - človeka, ktorý vám povedal pravdu, čo som počul od Boha. To Abrahám nerobil. Vy robíte skutky svojho otca.” Povedali mu: „My sme sa nenarodili zo smilstva; máme len jedného otca, Boha.” Ježiš im odvetil: „Keby bol vaším otcom Boh, milovali by ste ma, lebo ja som z Boha vyšiel a od neho prichádzam.”
Stylita
Z denní liturgie
Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Ducha svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: `Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v …More
Z denní liturgie
Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Ducha svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: `Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a `jeho úřad ať dostane jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš – příjmení měl Justus – a Matěje. A takto se modlili: „Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil.“ Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.
Sk 1,15-17.20-26

Žalm:
Pán ho posadil vedle knížat svého lidu.
Nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci,
chvalte jméno Hospodinovo!
Buď velebeno Hospodinovo jméno
nyní i navěky!

Od východu slunce až na jeho západ
buď chváleno Hospodinovo jméno!
Povznesen je Hospodin nade všechny národy,
nad nebesa jeho sláva.

Kdo je jako Hospodin, náš Bůh,
který trůní na výsosti
a shlíží dolů na nebe i na zem?

Slabého zdvihá z prachu,
ze smetiště povyšuje chudého,
aby ho posadil vedle knížat,
vedle knížat svého lidu.
Zl 113(112)

Evangelium:
Jan 15,9-17
Stylita
Ctihodná Valburga z Heidenheimu (†779)
1. / 14. května, památka přenesení jejich svatých ostatků z Heidenheimu do Eichstättu

Ctihodná Valburga (Walburga, Bugga, Gaudurge, Vaubourg, Walpurga, Walpurgis), se narodila okolo roku 710 v Devonshire (dnes Devon, hrabství rozkládající se na jihozápadě Anglie), ve Wessexu, v rodině svatého Richarda, krále poutníka (památka 7. / 20. února).

Byla sestrou…More
Ctihodná Valburga z Heidenheimu (†779)
1. / 14. května, památka přenesení jejich svatých ostatků z Heidenheimu do Eichstättu

Ctihodná Valburga (Walburga, Bugga, Gaudurge, Vaubourg, Walpurga, Walpurgis), se narodila okolo roku 710 v Devonshire (dnes Devon, hrabství rozkládající se na jihozápadě Anglie), ve Wessexu, v rodině svatého Richarda, krále poutníka (památka 7. / 20. února).

Byla sestrou svatých svt. Willibalda z Eichstättu (památka 7. / 20. července) a ctih. Winnebalda z Heidenheimu (památka 18. / 31. prosince) a také neteří svt. Bonifáce z Mohuče (památka 5. / 18. června).

Když jí bylo 11 let, zemřela ji matka Wuna a byla dána na výchovu do monastýru ve Wimborne (dnes Wimborne Minster, město v Dorsetu v jihozápadní Anglii), kde se nakonec rozhodla zasvětit svůj život Bohu a přijmout mnišství.

Pod moudrým vedením představené monastýru, ctih. Tetty z Wimborne (památka 28. září/ 11. října), v monastýru strávila 26 let. Po celou tu dobu, se učila a prospívala ve zbožnosti, ctnosti a v odříkání.

Přitom se také připravovala na misionářskou práci, na území tehdy pohanské Germanie. Na její duchovní růst a i na její směřování k misionářské práci, měly velký vliv i zprávy o tom, že její bratři Willibald a Winnebald, po dlouhém putování do Říma, Svaté země a Konstantinopole, přijali pozvání svého strýce svt. Bonifáce z Mohuče a odjeli zvěstovat Kristovo Evangelium do Germánie.

Ke zvěstování Kristova Evangelia, svatí bratři přizvali, i svoji sestru, protože chtěli, aby v Germánii, zúročila své zkušenosti mnišského života ve Wimborne a pomohla založit mnišské sesterstvo.

Ctihodná Walburga, si k sobě na tuto cestu přizvala také monašku Hugeburcu (která později napsala život svatých bratrů a jejich sestry) a několik dalších sester z monastýru ve Wimborn.

Sama ctihodná, pak během plavby přes rozbouřené moře, učinila z milosti Boží první zázrak. Ten se udál tehdy, když loď, která se dostala do strašné bouře, a už to vypadalo, že loď i s poutníky se převrhne do moře, tehdy po modlitbě ctihodné Valburgy, se bouře i moře uklidnilo a loď se sestrami, mohla s Boží milostí v poklidu doplout do cíle své cesty. Od té doby je ctihodná ctěna za ochránkyni před mořskými bouřemi a jak ochránkyně námořníků a i všech poutníků na jejich plavbách. Sestry se poté vylodili v Antverpách a odtud pokračovali na místo své misie, to se událo kolem roku 748.

Poté byla dva roky v monastýru Bischofsheimu, kde byla představenou ctih. Leoba (Lioba, Liobgytha, památka 28. září/ 11. října) a Valburga se stala tehdy její zástupkyní a pomocnicí. Šířila Slovo Boží a veliký vliv, obrácení mnohých na víru, mělo její velké milosrdenství k bližním, které bylo spojeno s jejími lékařskými znalostmi a pečovatelským uměním, kterými se vyznačovala.

V roce 752, Winnebald spolu s Willibaldem, založili smíšený monastýr v Heidenheimu (smíšený monastýr tj. společný mužský i ženský monastýr, který byl pod vedením jednoho společného představeného či představené, anebo byl zvlášť s představeným pro mužskou a s představenou pro ženskou část monastýru), kde se stala představenou – igumenii, ženské části monastýru, svatá Valburga. Mužské části monastýru, byl představeným ctihodný Winnebald. Poté, co Winnebald zesnul, biskup z Eichstättu ustanovil na jeho místo Valburgu a nařídil ji, aby se starala o obě poloviny monastýru, ženskou i mužskou. Tuto službu, pak ctihodná vykonávala, až do konce svého pozemského života.

Díky Boží milosti a prozřetelnosti, se stala ctihodná Valburga, dobrou šiřitelkou Kristova slova. Byla tou, která dávala hladovým jíst, žíznivým napít, ujímala se pocestných a cizinců, nahé oblékala, nemocné navštěvovala, starala se o ně a uzdravovala je, přicházela za těmi, kdo byli ve vězení, ke každému se chovala jako k bratrovi a sestře.

Ještě za svého života, byla vážena pro své ctnosti v Kristu a činila mnoho zázraků. Vzteklé psy, kteří na ni jednou zaútočili, uklidnila modlitbou, malé dítě, které od hladu umíralo, zachránila s pomocí pouhých tří klásků obilí, uzdravila dívku, která už umírala a zachránila ženu při poporodní horečce.

Svatou Valburgu, věřící ctili a dodnes ji ctí a neustále se k ní obracejí s modlitbami, jako k ochránkyni při různých neštěstích, rychlé pomocnici při nemocech, při epidemiích, proti vzteklině, proti hladu a neúrodě. Obracejí se k ní jako k zastánkyni nemocných, rodiček a zemědělců.

Ctihodná Valburga zesnula v pokoji 25. února roku 777, anebo roku 779. Poslední svaté přijímání, přijala z rukou svého bratra svt. Willibalda z Eichstättu.

Svatořečení ctihodné, se událo 1. května, kolem roku 870, papežem Adriánem II. (sehrál velkou roli v misijním díle slovanských věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje). Stalo se to při slavnostním přenesení svatých ostatků, z Heidenheimu do Eichstättu, do chrámu Svatého Kříže. Její ostatky, byly uloženy vedle ostatků jejího bratra ctih. Winnebalda.

Roku 893, když se stalo a schrána s jejími svatými ostatky byla otevřena, bylo duchovenstvem a věřícími spatřeno, že z ostatků ctihodné Valburgy, vytéká čistý blahovonný a zdraví dávající olej – myro. Zázraky od oleje, který také vytékal i z kamene, pod kterým se nacházely ostatky ctihodné, se dějí stále.

Po roce 893, byly části ostatků svaté Valburgy, předány do Porýnska, Bavorska, Flander, Francie, Švédska, Finska a dalších zemí, všude byla památka ctihodné chována ve velké úctě.

V pravoslavné slovanské literatuře a slovanském písemnictví, je pak dochováno obrácení se ke ctihodné Valburze, v modlitební prosbě o ochranu a záštitu, která je součástí staroslovanské "Modlitby proti ďáblu" (Modlitba ke všem svatým proti ďáblu a proti nečistým duchům), jejíž autorství, se připisuje svatému, apoštolům rovnému Metoději, arcibiskupu moravskému (Staroslověnská modlitba proti ďáblu Václav Konzal, Slovanský ústav AV ČR 2015), který ji mohl sestavit v době svého nespravedlivého pronásledování a internace.

Dále pak také i v "Potřebné modlitbě ke všem svatým a na každý den (Spisy, záznamy a výzkum v oblasti slovanské filologie A. I. Sobolevskij, ve Sborníku katedry Ruského jazyka a slovesnosti Ruské Akademii Věd, Petrohrad 1910).

Památka ctihodné Valburgy z Heidenheimu je ctěna v den jejího zesnutí 25. února/ 10. března (v přestupném roce 9. března) a také v den přenesení jejich svatých ostatků z Heidenheimu do Eichstättu 1. / 14. května v letech 870/871 nebo 880 .

Svatá a ctihodná Valburgo, pros Boha za nás!

Tropar hlas 6.
Zbožná a ctnostná dcero pozemského krále, která jsi byla ve svatém monastýru vychovávána a vzdělávána. Která sis přála, spolu se svými bratry sloužit Králi králů a v apoštolské službě, jsi usilovně pracovala, svatá Valburgo, pros Krista Boha, aby spasil duše naše.
zdroj: fb Pravoslavný křesťan