Victory
71

BKP: Účastníci VII. náboženského kongresu v Kazachstánu, ruku na srdce /1.část: Podstata křesťanství/

video: BKP: Účastníci VII. náboženského kongresu v Kazachstánu, ruku na srdce /1.část: Podstata křesťanství/ | BKP: Účastníci VII. náboženského kongresu v Kazachstánu, ruku na srdce /1.část: Podstata křesťanství/ BKP: Účastníci VII. náboženského kongresu v Kazachstánu, ruku na srdce /1.část: Podstata křesťanství/ – VIDEO Byzantine Catholic Patriarchate ugetube.com/watch/P825kPF9PmJTDBP BKP: Účastníci VII. náboženského kongresu v Kazachstánu, ruku na srdce /1.část: Podstata křesťanství/ BKP: Účastníci VII. náboženského kongresu v Kazachstánu, ruku na srdce /1.část:Podstata křesťanství/

Vážení účastníci VII. kongresu tzv. světových náboženství!

Mnozí křesťané i nekřesťané si kladou otázku: Jaký smysl a cíl mají tato setkání? Když se setkáváte, zdá se samozřejmostí, že každý stručně vyjádří podstatu své víry. Letos se tohoto setkání zúčastní i neplatný papež František Bergoglio, který se za své antievangelium (Gal 1,8-9) vyloučil z katolické církve, a proto nemůže být její skutečnou hlavou. Proto my, jako pravověrní katolíci, vám všem, účastníkům setkání, místo něho krátce představíme nejzákladnější pravdy křesťanství.

Naše Krédo zní: „Věřím v Jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.“ My křesťané nazýváme Boha Otcem, protože od Něho máme svůj původ, svou existenci. Vyznáváme, že tento svět není dílem náhody, ale že za jeho stvořením stojí On, Bůh, jako nejvyšší duchovní bytost. On vložil úžasné zákony a zákonitosti do mrtvé i živé hmoty.

On stvořil tuto Zemi, celý vesmír, miliardy hvězd. On stvořil nejen tento viditelný svět, ale i svět neviditelný, duchovní bytosti, které nazýváme anděly. Ti se dělí na dobré, kteří v rozhodné zkoušce obstáli a zůstali Bohu věrni, a na anděly, kteří se svou pýchou vzepřeli Bohu, a tím se z nich stali zlí andělé neboli démoni.

Bůh stvořil člověka, který je tělem podobný zvířatům, ale nesmrtelným duchem je podoben Bohu. První člověk byl postaven do zkoušky, ale neobstál v ní. Dopustil se prvního hříchu – vzpoury proti Bohu. Adam a Eva neposlechli Boha, nevěřili Mu, ale uvěřili lži hada. Tím stáhli prokletí, utrpení a smrt a dostali sebe i své potomstvo pod vládu ďábla a zlých duchů, démonů. Dodnes se v některých náboženských kultech uctívají démoni a jsou jim přinášeny i velké oběti. V dějinách nekřesťanských národů to byly i lidské oběti.

Hříchem byl uražen svatý, věčný Bůh. Odčinění za hřích proto nemůže dát člověk. Spravedlivé odčinění nemohl dát ani žádný anděl či archanděl. Bůh se ale smiloval a poslal lidstvu Vykupitele. Sám jednorozený Boží Syn přijal lidskou přirozenost, narodil se ze svaté Panny – Bohorodičky – a přinesl adekvátní usmíření za prvotní hřích i hříchy lidstva. Tím byla naplněna Boží spravedlnost.

Ježíš Kristus za nás na potupném kříži prolil svou krev a obětoval život. Svou smrtí zvítězil nad ďáblem, duchem lži a smrti, a otevřel nám bránu do života věčného. O Pánu Ježíši v Krédu vyznáváme: „Věřím v Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího... On je Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem.“ Křesťané vyznávají tajemství Nejsvětější Trojice. Je jeden Bůh – jedno božství – ale Bůh je ve třech osobách, Otec, Syn a Duch svatý.

První a největší přikázání je milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Pravdivé křesťanství ale kromě lásky k Bohu zdůrazňuje i lásku k bližnímu. Bližního máme milovat jako sebe a sebe máme milovat tak, že jsme pro získání věčného života odhodláni přinést i největší oběti. Stejné odhodlání proto musíme prokazovat i pro spásu nesmrtelné duše svého bližního.

Především je třeba vědět, že odpuštění hříchů nám nezískal ani Buddha, ani Konfucius, ani Mohamed. Odpuštění hříchů je nám darováno jen a jen za cenu prolité krve Ježíše Krista, Božího Syna. Proto v nikom jiném není spásy než jedině v Ježíši Kristu (Sk 4,12). Ježíš nejenže zemřel na potupném kříži za naše hříchy, ale On dokázal své božství a potvrdil pravdy, které nám předal v evangeliu, i svým slavným zmrtvýchvstáním. Jeho vzkříšení je reálné a historické, ne pouze symbolické, eschatologické či mystické, jak lživě tvrdí heretici.

Evangelium svědčí o Boží lásce i naší spáse: „Tak Bůh miloval svět (i tebe), že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16) Jak Bůh miloval? Nejenže nám dal hmotnou a duchovní existenci, On za tebe dal svého jednorozeného Syna na smrt. Proč? Abys ty, který v Něho uvěříš, nezahynul, ale měl život věčný.

Vzkříšený a oslavený Ježíš řekl apoštolu Pavlovi: „Posílám tě k pohanům, abys jim otevřel oči, aby se obrátili od temnoty ke světlu a z moci satanovy k Bohu a získali odpuštění hříchů...“ (Sk 26,18) Pohané jsou duchovně slepí, jsou v temnotě a v moci satana. Slovem evangelia se jim otvírá spása a vírou v Krista dostávají odpuštění hříchů. Pak mohou mít s vyvolenými účast i na věčném životě a štěstí.

Realita temného dědictví, která se v tomto pozemském životě týká každého člověka, je, že má ve svém nitru ložisko zla. Z tohoto otráveného ložiska vyšly všechny zločiny, války, krutosti a zvěrstva, kterých se kdy lidstvo dopustilo. Toto ložisko zla se projevuje egoismem a egocentrismem, který zaslepuje duchovní zrak, takže jedinec na sobě nevidí a nechce vidět chybu. Druhého z ní ale přehnaně usvědčuje a nenávistně odsuzuje. Ložisko zla v člověku vězí ve lži a má obranný systém proti pravdě.

Bůh nás stvořil z lásky ke své podobě. Vložil do nás nesmrtelného ducha. Rovněž z lásky nám dal svého Syna, aby nás vykoupil z trestu za hřích. Boží Syn je pravý Bůh a pravý člověk. On z lásky k nám podstoupil velké ponížení a utrpení. Písmo svědčí, že jsme byli vykoupeni ne zlatem a stříbrem, ale drahocennou krví Božího Syna, Ježíše Krista. Ježíš nám dal svá přikázání, abychom je zachovávali a dosáhli tak pravého míru i pokoje na zemi a věčného života po smrti.

Lidské ego miluje lež a ke své časné i věčné škodě odmítá spravedlivá a potřebná Boží přikázání. Zlo v duši, zděděné po prarodičích, je semenem hada, ďábla. My ale máme východisko! Tím je náš Vykupitel. S Ním můžeme vítězit nad lží a zlem vyrůstajícími z tohoto otráveného semene. Sami nad zlem v nás vítězit nemůžeme, s Ježíšem ale ano. Podmínkou je, abychom brali vážně Jeho slovo: „Zapři sám sebe (své ego), vezmi svůj kříž a následuj mě.“

Upřímný člověk hledá odpověď na základní otázku: Jaký je smysl mého života? Smyslem života je hledat Boha, poznávat Ho, plnit Jeho přikázání a po smrti získat věčný život.

Každý z nás stojí před nejjistější realitou, a tou je smrt. Dříve či později zemřeš a čeká tě Boží soud a pak buď věčné nebe, anebo věčné peklo, tedy buď věčná odměna, anebo věčný trest. Moudrý člověk pamatuje na konec – na smrt, na Boží soud a na věčnost. Musí si ale přiznat, že má v sobě otrávený kořen zla a pravdivě vidět i jeho otrávené plody, tedy hříchy, které z tohoto kořene vycházejí. Teprve pak reálně poznává svůj stav i to, že se vlastními silami nespasí.

Na své spáse ale člověk musí spolupracovat. Jediná záchrana je v odpuštění hříchů. Toto odpuštění je jen v Ježíši Kristu. Podmínkou, abychom ho získali, je pokání. Znamená to přiznat si před Bohem své hříchy, tedy zlo, z kterého nás svědomí usvědčuje a kterého jsme se vůči bližnímu dopustili přestoupením Božího zákona. Ježíš řekl apoštolům: „Bude hlásáno pokání na odpuštění hříchů.“ Odpuštění hříchů a dokonalý plán naší spásy je spojen s tajemstvím vtělení Božího Syna a s Jeho vykupitelskou smrtí na kříži. Svým křížem nás Ježíš vytrhl z cesty sebezničení – z cesty hříchu, která končí v pekle.

Pravdivý vztah k sobě, k Bohu i k bližnímu je spojen se správnou sebekritikou, která vychovává naše svědomí a učí nás chodit v pravdě. Kdo opustil Boha a odhodil Jím dané morální principy, hledá falešné štěstí v kariérismu a materialismu, v cizoložství, v hříšné a zločinné pedofilii, sodomii, zoofilii, až sadomasochismu... Gender ideologie legalizuje zvrácenosti, o kterých je hanba už jen mluvit. Jsou spojeny s psychickými úchylkami, s démonskou posedlostí a s nemocemi. Takoví lidé se stávají médii nečistých démonů, které Ježíš netoleroval, ale vyháněl.

Ložisko zla v člověku má skrytý cíl, kterým je postupné sebezničení. Zvrácená sexualita není neutrální záležitostí, bytostně zasahuje psychiku člověka. Kdo se stane otrokem nečisté vášně, je disponován k dalším zločinům, jako je tyranie, okultismus, vraždy, až vzpoura proti Bohu a satanismus... Dědičný hřích je kořenem zločinnosti v člověku. Je za ním duchovní síla zla, která přešla do našich prarodičů skrze pekelného hada, ďábla. V duši působí skrytě a každý se musí proti této síle lži a hříchu postavit, protože jinak si zničí život jak časný, tak věčný.

V církvi byla herezemi narušena základní dogmata víry, na nichž stojí pravdivá morálka. Člověk potřebuje motivaci a sílu spasitelné víry, aby bojoval s hříchem a s ložiskem zla v duši. Vždy, když sloupy pravdy a víry padly, padla i morálka. Pokud vládne lež, je popírán hřích a odmítán Spasitel i pravdivé křesťanství. Tato duchovní sebevražda a zrada Krista, která nyní v katolické církvi vrcholí, je plodem klanění se bůžku ega, jehož otcem (původcem) je ďábel (J 8,44).

Katolická církev odmítla základ, bez něhož nikdo spasen nebude, a to pravdivé pokání (Lk 13,3). Kdo ho odmítá, zakrývá si oči a nechce brát v úvahu nejzákladnější realitu, kterou je smrt. Po ní ale následuje Boží soud a pak věčný trest v pekle pro ty, kdo pokání notoricky odmítali.

Každou minutu umírají tisíce lidí. Každou hodinu umírají desetitisíce lidí. Kolik jich zemře za den? Za měsíc? Za rok? Šťastně umírá ten, kdo při smrti nemá těžký hřích.

Hned po smrti následuje soud. Kristus praví: „Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.“ (Lk 8,17) Po soudu přijde neprodleně odplata.

Zavržení v pekle nikdy neuvidí Boha, po Němž lidský duch a srdce touží. Zavrženci jsou v ohnivém jezeře věčně trápeni zlými démony. Trpí i velká duševní muka, která nikdy nekončí. Svatý Augustin dodává: „Je spravedlivé, že Bůh zavrhuje toho, od něhož byl sám už před tím zavržen.“

Co máme dělat, abychom nepadli do pekla, ale získali věčné nebe?
Musíme se obrátit od falešné cesty sebeklamu a hříchu, přijmout Krista Spasitele, dát Mu své hříchy a denně, aspoň před spánkem, vzývat jméno Boží: „Kdo by vzýval jméno Boží, jméno Jehošua, bude spasen.“ (Ř 10,13).

Vážení účastníci kongresu, jak je to s každým z vás? Co kdyby došlo k mimořádnému zásahu, a všichni jste se najednou octli před Božím soudem? Největší realitou je, že před Božím soudem se ale každý z vás dříve nebo později skutečně ocitne. Ptám se proto každého z vás osobně: Kde po tomto soudu bude tvá duše? V nebi či v pekle? Všichni konejte pokání, dokud je čas. Možná toto varování je pro tebe už poslední. Čiň pokání, uvěř v Ježíše, Božího Syna, který zemřel za tvé hříchy. Na znak, že Ho přijímáš jako svého záchrance a Spasitele, si nyní polož ruku na srdce. Uvědom si, že doposud jsi šel falešnou cestou pod vládou dědičného ložiska zla ve tvé duši, za kterým je ďábel, duch lži a smrti. Gestem přijetí Ježíše ses od ďábla oddělil.

Vzývej denně s vírou svaté Boží jméno, hebrejsky Jehošua, a budeš spasen. Ježíš tě vytrhne z moci hříchu a ďábla a dá ti věčný život v nebi. Odmítneš-li Ježíše, který je Cesta do života věčného, zůstaneš na cestě sebeklamu a sebezničení a čeká tě peklo, a to nehledě na to, zda jsi katolík či nekatolík, buddhista či hinduista. S hříchem, se lží a s ďáblem nelze vést dialog. Takový dialog je zradou pravdy a ztrátou věčného života. Kdo uvěří v Ježíše Krista, bude spasen, kdo neuvěří a odmítne Ho, bude věčně zavržen.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

3. 9. 2022