Victory
119

Rozjímání nad Mt 5,20

Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

Je třeba položit základ, kterým je spravedlnost, chceme-li upřímně mluvit o lásce. Dnes se totiž často mluví o lásce, skloňuje se v různých pádech, ale pod tímto termínem si mnozí představují všechno možné, jen ne skutečnou lásku. Spravedlnost vůči Bohu znamená dávat Mu to, co Mu patří – první místo v našem životě, pravdivou úctu, podřízenost a respektování Jeho zákonů a přikázání. Pak jsme povinni zachovat spravedlnost vůči svým bližním. Zde bohužel mnozí křesťané, ba dokonce osoby Bohu zasvěcené, nemají správné pojetí spravedlnosti. Současný trend je hodnotit vše jen subjektivně, z pohledu egocentrismu – svého dobra a svých práv. Práva druhého a jeho dobro mnozí lidé zcela ignorují. Z toho pak jsou sváry, hádky, nenávisti atd. Člověk může mít pohled na spravedlnost jen přes egoistické brýle mámení. Od druhého vyžaduje maximum i to, na co nemá nárok, ale sám vůči druhému žádnou spravedlnost nedodržuje. Zřejmě podobnou míru měli i farizeové, kteří zevnějškově před lidmi vypadali jako vzor zbožnosti a zachovávání Božích zákonů, ale Ježíš před jejich spravedlností varuje slovy: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost zákoníků a farizejů, jistě nevejdete do království nebeského.“ To, že člověk dělá chyby, je jedna věc, druhá věc je, jestli je ochoten si chyby přiznat, konat nápravu a poučit se z nich.

Písmo svaté mluví o Boží spravedlnosti: „…abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře.“ (Fil 3,9) Ježíš učinil spravedlnosti zadost tím, že zemřel za naše hříchy. My, kteří v Něho věříme, v Něm proto máme odpuštění hříchů a spásu. To je Boží spravedlnost. Ježíš zadostiučinil za všechny naše hříchy. My se sami, bez Krista, pouze svým jednáním spasit nemůžeme. Pohanské systémy jsou založeny na různých askezích a vedou k samospasitelnosti. A to je falešná cesta, která vede k sebezbožštění a pýše. Základ, abychom mohli přijat Boží spravedlnost, je pravdivá pokora – přiznat si své hříchy, dát je Ježíšovi a pak se snažit zůstávat v jednotě s Ním až do konce svého života. Pokud padneme, co nejdříve musíme vstát a pokračovat na této cestě, kterou je Ježíš. To je cesta spásy a života. Bez přijetí této Boží spravedlnosti nikdo spasen nebude. To je třeba vědět. Kdo nepřijme Krista, nepřijímá ani Boží spravedlnost, ve které jsme ospravedlněni a ve které je spravedlivě zaplaceno za naše hříchy.