Stylita
6238
Martina Bohumila Lutherová
Stylita
koukám, kdo maže,ten jede 😇
U.S.C.A.E.
Všeobecne sa predpokladá, že Luther ako prvý preložil Bibliu do nemčiny, aby uľahčil laické čítanie Písma. Nebolo to tak. Prvá Biblia v nemeckom jazyku vznikla v ôsmom storočí v kláštore Monse. V pätnástom storočí bolo v obehu 36 000 nemeckých rukopisných Biblií a kompletná tlačená Biblia v nemeckom jazyku sa objavila v roku 1529, päť rokov pred vydaním Lutherovho prekladu. Stručne povedané, …More
Všeobecne sa predpokladá, že Luther ako prvý preložil Bibliu do nemčiny, aby uľahčil laické čítanie Písma. Nebolo to tak. Prvá Biblia v nemeckom jazyku vznikla v ôsmom storočí v kláštore Monse. V pätnástom storočí bolo v obehu 36 000 nemeckých rukopisných Biblií a kompletná tlačená Biblia v nemeckom jazyku sa objavila v roku 1529, päť rokov pred vydaním Lutherovho prekladu. Stručne povedané, Cirkev sprístupnila Písmo laikom dávno pred Lutherom a reformáciou.

V skutočnosti je Biblia v istom zmysle produktom Katolíckej cirkvi, pretože to boli biskupi Cirkvi, ktorí rozhodovali o tom, ktoré knihy kolujúce v 4. storočí sa budú považovať za kanonické. Cirkev sa skutočne počas celej svojej histórie veľmi usilovala chrániť, brániť a uchovávať Písmo. Pápež svätý Damasus I. (r. 366 - 383) sa ako prvý ujal úlohy vydať vernakulárnu verziu Písma a na realizáciu tejto úlohy použil svojho brilantného, ale zároveň podráždeného tajomníka svätého Jeronýma (342 - 420). Jeroným sa naučil grécky a hebrejsky, aby mohol správne preložiť Božie slovo do ľudovej latinčiny.

Jeho preklad, ktorý sa stal známy ako Vulgáta, sa nestretol s pozitívnym ohlasom v severnej Afrike, kde kvôli jeho verzii knihy Jonáš vypukli nepokoje. Široké prijatie Vulgáty v Cirkvi si vyžiadalo určitý čas. Možno časť odporu možno pripísať dlhej pamäti Cirkvi. Jeronýmov nový preklad vyšiel necelých sto rokov po tom, čo Dioklecián inicioval veľké prenasledovanie. Jeden z jeho ediktov nariaďoval odovzdať všetky kópie posvätných spisov, čo bola taká ničivá udalosť, že jej pamiatka zostala v Cirkvi ešte dlho po skončení prenasledovania. Cirkev si zachovala veľkú úctu a lásku k posvätnému slovu, o čom svedčí úsilie mníchov o jeho zachovanie.

Šieste storočie bolo svedkom pôsobenia výnimočného svätca, ktorý sa zriekol svetského života a stal sa pustovníkom. Jeho povesť svätosti prilákala mnoho nasledovníkov a čoskoro nato Benedikt z Nursie založil kláštor v Monte Cassine. Benediktova vízia pre jeho mníchov bola zakorenená v myšlienke, že mníšstvo je "školou Božej služby", v ktorej sa mních zaväzuje k životu poslušnosti zameraného na rutinu práce, modlitby, štúdia a sebazaprenia. Benediktovi mnísi zachovávali a udržiavali západnú civilizáciu vďaka svojej usilovnej práci pri prepisovaní starovekých gréckych a rímskych rukopisov, ako aj vďaka tomu, že venovali čas prepisovaniu a ilustrovaniu Písma.

Práca v skriptoriách benediktínskych kláštorov v stredoveku nebola jednoduchá. Prepisovanie biblického rukopisu trvalo takmer rok. Proces bol namáhavý a únavný; ako zaznamenal jeden mních: "Kto nevie písať, predstavuje si, že to nie je žiadna práca; ale hoci pero držia len tri prsty, celé telo sa unaví." Každú prácu, ktorú mních nedokončil počas dňa, musel dokončiť v noci, a to aj v chladných zimných mesiacoch.

Biblie sa nielen kopírovali, ale aj bohato a nádherne iluminovali zložitými obrazmi. S ilumináciou Biblie začali v piatom storočí írski mnísi, ktorí starostlivo pripravovali teľacie, ovčie alebo kozie kože na pergamen, ktorý sa používal na rukopisy. Slávny rukopis Lindisfarneských evanjelií, ktorý bol skopírovaný a iluminovaný v ôsmom storočí, bol dielom jedného pisára, ktorý použil 130 teľacích koží a práca mu trvala päť rokov. Množstvo práce, ktoré bolo potrebné vynaložiť na každý exemplár Biblie, viedlo k tomu, že sa zabránilo ich krádeži buď ich uzamknutím do kontajnerov, alebo prikovaním k stolom. Inými slovami, išlo o bezpečnostné opatrenia, nie o snahu uchrániť Písmo pred veriacimi.

Ochrana drahej Biblie jej zabezpečením totiž umožnila väčší, nie menší prístup k nej. Okrem toho sa Biblia zvyčajne umiestňovala na verejne prístupnom mieste v kostole, aby si jej stránky mohli prečítať tí, ktorí vedeli čítať. Prvá zmienka o tejto ochrannej politike sa objavuje v polovici 11. storočia v katalógu kláštora svätého Petra vo Weissenburgu v Alsasku, kde sa uvádza, že v kostole boli reťazami pripevnené štyri žaltáre. Táto prax sa navyše netýkala výlučne katolíckej cirkvi: Protestanti tiež využívali toto známe bezpečnostné opatrenie, ako o tom svedčí spútanie Veľkej Biblie (známej aj ako Biblia s reťazami), ktorá bola vydaná na príkaz anglického kráľa Henricha VIII. v roku 1539.

Skutočný príbeh

Protestantský princíp sola scriptura viedol k mýtu, že katolícka cirkev skrývala Božie slovo pred veriacimi, aby si udržala svoju autoritu; za dôkaz toho sa považovalo spútavanie biblií v stredovekých kostoloch. Viedlo to aj k falošnému tvrdeniu, že preklad Biblie do nemčiny, ktorý urobil Martin Luther, bol prvým takýmto vernakulárnym vydaním; v skutočnosti pred Lutherovým vydaním existovalo mnoho vernakulárnych vydaní vrátane Vulgáty svätého Jeronýma.

Bola to Cirkev, ktorá Bibliu nepotlačila, ale určila kánon jej kníh a potom uchovávala a autoritatívne vykladala písané Božie slovo počas celých svojich dejín. Katolícki mnísi počas celého stredoveku starostlivo uchovávali posvätné spisy a nádherne ich ilustrovali. Tieto neoceniteľné rukopisy boli v kostoloch spútané alebo zamknuté nie preto, aby sa zabránilo ich používaniu, ale aby sa chránili pred krádežou, čím sa umožnil lepší prístup k nim, čo bola bežná prax v katolíckych aj protestantských "cirkvách", kým tlačiarenský lis neumožnil masovú výrobu biblií.

Ak sa chcete dozvedieť pravdu o ďalších rozšírených protikatolíckych mýtoch, prečítajte si knihu The Real Story of Catholic History, ktorú vydáva vydavateľstvo Catholic Answers Press.

catholic.com/…e/online-edition/did-the-church-chain-up-the-bible

---

lebo na GTV pani Eva stále opakuje klamstvo že laik nemal do DVK prístup k svätému Písmu mal a dokonca nie iba v latinčine
U.S.C.A.E.
aj Eliáš Dohnal resp. dohnalovci tvrdia že jedno spomenutie henocha v liste svätého Apoštola Júdu neznamená existenciu knihy v podstate naznačil chybu v uvažovaní keď sa pri jednom spomenutí vyvodzuje existencia celej knihy či kníh z toho je jasné že sa drží zoznamu Kníh t.j. Kánonu tak ako bol kodifikovaný RKC za to má u mňa plus
U.S.C.A.E.
a navyše sa popiera schopnosť písať je od démona a tá kniha údajná je napísaná 😊
Stylita
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/34_01.htm
liturgie.cz/misal/08sanctoral/11_22.htm

1. čtení:
Začátek knihy proroka Daniela.
Třetího roku vlády judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nabuchodonosor k Jeruzalému a oblehl ho. Pán vydal do jeho moci judského krále Jehojakima i část z nádob Božího chrámu: (Nabuchodonosor) je dal odnést do země Šinearu, do domu svých bohů; …More
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/34_01.htm
liturgie.cz/misal/08sanctoral/11_22.htm

1. čtení:
Začátek knihy proroka Daniela.
Třetího roku vlády judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nabuchodonosor k Jeruzalému a oblehl ho. Pán vydal do jeho moci judského krále Jehojakima i část z nádob Božího chrámu: (Nabuchodonosor) je dal odnést do země Šinearu, do domu svých bohů; nádoby dal uložit do pokladnice svých bohů. Král poručil nejvyššímu komorníku Ašpenazovi, aby přivedl z izraelských synů, z královského nebo šlechtického rodu jinochy, kteří by byli bez vady, půvabné postavy, vnímaví pro všechnu moudrost, schopní vzdělání, přístupní vědám, kteří by mohli konat službu v královském paláci. Měl je naučit chaldejskému písmu a jazyku. Král jim též určil na každý den stravu z královských pokrmů i z vína, které sám pil; měli být vychováváni po tři roky a po jejich uplynutí měli vykonávat službu před králem. Z Judovců byli mezi nimi Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh. Daniel si však umínil, že se neposkvrní ani pokrmem ani vínem z královského stolu; žádal proto nejvyššího komorníka, aby nebyl nucen se poskvrnit. Bůh vzbudil u nejvyššího komorníka milost a přízeň pro Daniela. Nejvyšší komorník však řekl Danielovi: „Bojím se jen svého pána, krále, který vám určil pokrm a nápoj; když uvidí, že jsou vaše tváře hubenější než ostatních jinochů, kteří jsou s vámi stejného stáří, uvalíte před králem vinu na mě.“ Daniel řekl tedy dozorci, kterého nejvyšší komorník ustanovil nad Danielem, Chananjáhem, Mišaelem a Azarjáhem: „Nuže, učiň zkoušku se svými služebníky po deset dní: ať je nám dávána zelenina k jídlu a voda k pití; srovnej pak naši tvář s tváří jinochů, kteří jedí královský pokrm, a podle toho, co uvidíš, jednej se svými služebníky.“ On jim tedy vyhověl v té věci a zkusil to s nimi po deset dní. Po uplynutí deseti dní se ukázalo, že lépe vypadají a lépe jsou živení než všichni jinoši, kteří požívali královský pokrm. Dozorce tedy rozkázal odnášet jejich příděl pokrmu a vína a dával jim zeleninu. Bůh pak dal těmto čtyřem jinochům vědění a pochopení pro každé písmo a moudrost; Daniel měl schopnost rozumět viděním a snům všeho druhu. Nejvyšší komorník je pak představil Nabuchodonosorovi, když se skončila králem ustanovená doba, v níž měli být uvedeni k němu. Král s nimi rozmlouval a nenašel se mezi všemi nikdo jako byl Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh; zůstali tedy v královské službě. V každém oboru vědy a moudrosti, na něž se král tázal, nalezl je desetkrát schopnější nad všechny hadače a zaklínače, kteří byli v celé jeho říši.
Dan 1,1-6.8-20

Žalm:
Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců,
chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.

Požehnané je tvé slavné svaté jméno
a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.

Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě
a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky.

Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.

Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech,
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.

Požehnaný jsi ty na klenbě nebes
a velebený a plný slávy navěky.
Dan 3

Evangelium:
Lk 21,1-4