Victory
721

Rozjímání nad Mt 6,3

„Když ty prokazuješ dobrodiní,

ať neví tvá levice, co činí pravice.

V souvislosti s tímto výrokem Ježíš říká: „Varujte se konat skutky dobrodiní před lidmi jim na odiv. Jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.“ A dále Ježíš vysvětluje: „Když prokazuješ dobrodiní, nevytrubuj to před sebou, jako činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy u lidí: Amen, pravím vám, už mají svou odměnu.“ (Mt 6,1-2) A pokračuje: „Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ Tedy Ježíš zdůrazňuje, abychom nehledali uznání od lidí, či dokonce jakousi slávu. Pokud realizujeme tuto Kristovu radu, jsme uchráněni od mnoha zklamání. Ježíš ukazuje, že máme konat dobré skutky v skrytosti s motivací líbit se Bohu. Navíc platí, že si tím shromažďujeme poklady v nebi, kde nám je rez nekazí, mol nepožírá a zloději neukradnou. Taková motivace vyžaduje víru. Je spojena s určitou obětí, ba dokonce člověk může čekat, že za tuto oběť bude ještě lidmi očerněn a zneuznán. U Boha má ale tím větší zásluhu, pokud to vše snáší z lásky k Němu. Člověk bez tohoto zaměření na Boha, pokud by byl po vykonání dobrého skutku místo odměny tvrdě zneuznán, vzbouří se, zatvrdí a nebude chtít už nikomu nic dobrého udělat. Stále si bude připomínat: „Já už mám vlastní zkušenost, vím, jak to dopadlo, proto už žádné dobráctví! Já už jsem se jednou přesvědčil, jak se odplácí za dobro. Nemá smysl pro lidi něco dobrého dělat, jsou nevděční a k tomu i zlí. Je třeba se uzavřít a zaujmout odmítavý postoj.“ Takhle automaticky uvažuje každý člověk, když po velkorysé oběti dostane tvrdou sprchu od nějakého nevděčníka nebo vychytrálka. My ale přesto máme i těm vychytrálkům a nevděčníkům skrytě prokazovat dobro. Nejsme toho ale schopni, pokud nemáme správnou motivaci, a tou motivací je vertikála: ať na mě plivají, ať mě pomlouvají, já chci prokazovat dobro tam, kde vidím, že je to potřebné, a tam, kde mohu, protože Bůh mě vidí a On mě odmění odměnou věčnou. Toto je podstata nezištného prokazování dobra bližnímu.

Když nehledáme uznání a pochvalu od lidí, ale prokazujeme dobrodiní z lásky k Bohu, máme v duši Boží pokoj.