Stylita
2311

Boží slovo na den 24.9. A.D. 2022

Když se všichni divili tomu, co Ježíš konal, řekl svým učedníkům: „Vy si dobře povšimněte těchto mých slov: Syn člověka bude vydán lidem do rukou.“ Oni však té řeči nerozuměli; (její smysl) zůstal pro ně zahalen, takže to nepochopili. Báli se ho však na to zeptat.
Lk 9,43b-45
Stylita
Ctihodný Siluán Athoský (†1938)
11./ 24. září památka jeho zesnutí
Také já, když jsem byl ve světě, myslel jsem si, jaké, že to je štěstí tady na zemi. Jsem zdravý, krásný, bohatý a lidé mě mají rádi. Tímto jsem kochal a byl na to pyšný. Když jsem však, poznal Pána Duchem Svatým, tehdy jsem na všechno to štěstí světa začal hledět, jako na dým, který je unášen větrem.
+
Svatý apoštol …More
Ctihodný Siluán Athoský (†1938)
11./ 24. září památka jeho zesnutí

Také já, když jsem byl ve světě, myslel jsem si, jaké, že to je štěstí tady na zemi. Jsem zdravý, krásný, bohatý a lidé mě mají rádi. Tímto jsem kochal a byl na to pyšný. Když jsem však, poznal Pána Duchem Svatým, tehdy jsem na všechno to štěstí světa začal hledět, jako na dým, který je unášen větrem.
+
Svatý apoštol Jan Theolog říkal,
že Boží přikázání nejsou těžká (1. Jan 5, 3). Ale takovými se stanou jen tehdy, když člověk miluje, bez lásky - je těžké všechno.
Proto si chraň lásku.
Ona se může znovu získat, ale jen a pouze, skrze mnoho slz a modliteb.
Bez lásky je těžké žít ve světě.
Kdo je zlý, zabíjí svoji duši.
Nechť nás od tohoto Pán ochraňuje!
+
Dříve jsem si myslel, že Bůh vyslyší modlitby a učiní zázraky pouze pro světce. Ale nyní jsem již poznal, že i pro hříšníka učiní zázrak, jestliže jeho duše dosáhne pokory, neboť když se člověk naučí pokoře, Bůh vyslyší každou jeho modlitbu.
+
Zakusil jsem, když jsem ztratil pokoru, jak jsem se stal hněvivým. Ale moje duše si pamatovala pokoru Krista a toužila po ní; a tak jsem začal prosit Boha, aby mi odpustil, očistil mne od hrdosti a dal mi utišení. A tak když moje duše začala nenávidět hřích, Duch Svatý mne naučil neustálé modlitbě a lásce. Když jsem poznal, nakolik Bůh miluje svůj lid a především zesnulé, začal jsem za ně každý večer prolévat slzy. Bylo mi nesmírně líto, že se lidé sami odcizují tak milostivému Bohu. Jednou jsem proto řekl svému duchovnímu otci: „Je mi líto lidí, kteří se trápí v pekle, každou noc se za ně modlím, a moje duše je tak smutná, že je mi líto dokonce i běsů.“ Můj duchovní otec mi odpověděl, že tato má modlitba pochází od Boží blahodati.
+
Když oplýváme mnohým věděním, chválíme za to Boha. Ale jenom vědění nestačí; je nutné mít v duši plody Ducha Svatého, alespoň malé zrníčko, které ve správný čas vzejde a vydá bohatou úrodu.
+
Sláva Hospodinu, že nám dal pokání, jímž budeme všichni spaseni. Spaseni nebudou jen ti, kdo nechtějí činit pokání; z lítosti nad nimi mnoho pláči. Každá duše, která ztratila pokoj, musí činit pokání a Hospodin jí odpustí a poté v její duši opět zavládne radost a pokoj.
+
Má duše zná milost Boha k hříšnému člověku a píši pravdu před tváří Boží, když říkám, že my všichni hříšníci budeme spaseni a ani jedna duše nezahyne, jestliže učiníme pokání. Neboť Hospodin je dobrý ze své podstaty, tak, že je nemožné to popsat jakýmikoliv slovy.

Ctihodný Siluán Athoský (†1938)
11./ 24. září památka jeho zesnutí
zdroj: fb Pravoslavný křesťan
Stylita
Z denní liturgie
25. týden v mezidobí - Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy Kazatel.
Raduj se, jinochu, ve svém mládí, ať tě rozveseluje srdce v tvém jinošství. Jdi tam, kam tě vede tvé srdce, sleduj to, co těší tvé oči, ale věz, že ode všeho tě Bůh odvolá ke skládání účtů. Vzdal starost ze svého srdce, zažeň bolest ze svého těla, neboť mladost a bujarost je marnost. Pamatuj na svého …More
Z denní liturgie
25. týden v mezidobí - Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení z knihy Kazatel.
Raduj se, jinochu, ve svém mládí, ať tě rozveseluje srdce v tvém jinošství. Jdi tam, kam tě vede tvé srdce, sleduj to, co těší tvé oči, ale věz, že ode všeho tě Bůh odvolá ke skládání účtů. Vzdal starost ze svého srdce, zažeň bolest ze svého těla, neboť mladost a bujarost je marnost. Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí, než přijdou zlé doby a dostaví se léta, o kterých řekneš: „Nemám je rád“, než se zatmí slunce a světlo, měsíc a hvězdy, než se s deštěm mraky navrátí, kdy se budou chvět strážci domu, kdy se shrbí silní muži, přestanou pracovat prořídlé mlečky a zatmí se těm, kdo hledí z oken, zavřou se dveře navenek, když zeslábne zvuk mlýnku, zastaví se trylek ptáka a zmlknou všichni zpěvaví ptáci. I z výšek bude strach a bázeň z cesty. Mandloň zbělí květem, ztěžka se vleče kobylka, kapara je bez účinku – neboť člověk odchází do svého věčného příbytku, naříkači již obcházejí po ulicích, než se přetrhne stříbrný řetěz, roztříští lampa ze zlata, rozbije vědro u pramene a zlomí kolo u cisterny. Pak se vrátí prach do země, odkud vzešel, a duch se vrátí k Bohu, který ho dal. Marnost nad marnost – praví Kazatel – všechno je marnost.
Kaz 11,9-12,8

Žalm:
Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš člověka v prach
a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“
Neboť tisíc let je v tvých očích
jako včerejší den, který minul,
a jako noční hlídka.

Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen,
podobají se pučící trávě:
Zrána kvete a bují,
večer je skosena a vadne.

Nauč nás počítat naše dny,
ať dojdeme k moudrosti srdce.
Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat?
Slituj se nad svými služebníky.

Nasyť nás brzy svou slitovností,
ať jásáme a radujeme se po celý život!
Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha,
dej zdar práci našich rukou!
Zl 90

Evangelium:
Lk 9,43b-45