I malý sebezápor má velkou cenu
Takže máme veliké pole pro misii. I když např. děláme obyčejnou práci, nemusíme se ani nutit, abychom přitom stále opakovali nějakou modlitbu, zvlášť když je to práce, která vymáhá soustředěnost a opatrnost, aby se nestala nějaká havárie, neštěstí. Předtím se pomodlím a poprosím požehnání a dodám: „Teď cele pracuji, Pane.“ Pokud mám práci, kde nehrozí nebezpečí, nějakou mechanickou práci, tak si mohu např. zpívat nějakou zbožnou písničku nebo mohu při tom i rozjímat. A to má cenu. Jednou všecko ztratím, i to nad čím jsem se namáhal, pracoval. Proto když pracuji, tak „Pro Tebe, Pane!“ Často při práci přijde nějaký kříž, např. se pokazí vrtačka. Máme se učit s vírou přijímat tyto kříže a děkovat Pánu: „Pane, děkujeme, že nepřišlo nějaké větší neštěstí, že si člověk neodřezal prst...“ Poděkovat a jdeme dál. Někdy se zase ďábel snaží rozbít nás skrze nějakou hořkost, uraženost. Např. společně se pracuje a přijde sebelítost: „Ten mi nepomohl, a ten zase měl udělat to a to a neudělal…“ Je třeba se postavit proti sebelítosti či hořkosti: „STOP! To je lež!“ Oddělit se od ní a odevzdat to v pokání Pánu.
Anebo když vám někdo vynadá a přichází sebelítost, myšlenka na pomstu, tak se pokořit: „Pane, a co já? Co jsem já udělal druhým v minulosti? Chtěl jsem sice dobro, ale vykonal jsem zlo. A ten člověk stejně tak. Ďábel ho oklamal. A copak mě neoklamal? Oklamal a kolikrát! Pane, odpusť mi a odpusť i jemu.“ Vždyť se máme modlit i za své nepřátele a máme jim dokonce ještě i odpouštět. Ježíš je nám příkladem. On odpustil: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“