Advent začíná - u Mariánského sloupu. V Jičíně. 
Hnutí obnovy duchovních tradic 1. Cílem spolku je obnovovat duchovní tradice na místech spojených se zbožností a úctou mariánskou …Více
Advent začíná - u Mariánského sloupu.
V Jičíně.
Hnutí obnovy duchovních tradic
1. Cílem spolku je obnovovat duchovní tradice na místech spojených se zbožností a úctou mariánskou, k národním světcům a zemským patronům a ochraňovat křesťanské hodnoty ve společnosti. Podporovat obnovu a rozvoj duchovních a poutních tradic ve vzájemné s polupráci mezi věřícími a církevními sdruženími a institucemi, oživovat světský pořádek křesťanským duchem, podporovat tak zvláště vnitřní spojení víry se životem, přispívat kvzájemnému porozumění a spolupráci mezi církevním a občanským společenstvím rozv ojem místních kulturních a duchovních tradic. Rozvíjet lidovou zbožnost jako legitimní způsob života víry, způsob, jak se cítit součástí církve a jak být misionáři.
2. Podporovat a ochraňovat práva a zájmy věřících občanů zejména při veřejných projevech svědectví víry a zbožnosti v občanské společnosti.
3. Vytvářet platformy a místa setkávání pro dialog různých církevních i necírkevních institucí o kulturních a duchovních hodnotách ve společnosti.
4. Podporovat roli církve a její poslání ve společnosti zvláště při rozvoji duchovních tradic národa. Usilovat o odstranění negativních projevů vůči církvi akřesťanství. Podporovat duchovní smysl života a duchovní tradice patrných v lidovém křesťanství, a napomáhat jejich šíření v sekularizované společnosti.
5. Podporovat či se účastnit spolupráce církevních a státních institucí při obnově, organizování a rozvoji duchovních, kulturních a společenských tradic ve městech a obcích České republiky.
www.hnutiduchovnitradice.cz
V Jičíně.
Hnutí obnovy duchovních tradic
1. Cílem spolku je obnovovat duchovní tradice na místech spojených se zbožností a úctou mariánskou, k národním světcům a zemským patronům a ochraňovat křesťanské hodnoty ve společnosti. Podporovat obnovu a rozvoj duchovních a poutních tradic ve vzájemné s polupráci mezi věřícími a církevními sdruženími a institucemi, oživovat světský pořádek křesťanským duchem, podporovat tak zvláště vnitřní spojení víry se životem, přispívat kvzájemnému porozumění a spolupráci mezi církevním a občanským společenstvím rozv ojem místních kulturních a duchovních tradic. Rozvíjet lidovou zbožnost jako legitimní způsob života víry, způsob, jak se cítit součástí církve a jak být misionáři.
2. Podporovat a ochraňovat práva a zájmy věřících občanů zejména při veřejných projevech svědectví víry a zbožnosti v občanské společnosti.
3. Vytvářet platformy a místa setkávání pro dialog různých církevních i necírkevních institucí o kulturních a duchovních hodnotách ve společnosti.
4. Podporovat roli církve a její poslání ve společnosti zvláště při rozvoji duchovních tradic národa. Usilovat o odstranění negativních projevů vůči církvi akřesťanství. Podporovat duchovní smysl života a duchovní tradice patrných v lidovém křesťanství, a napomáhat jejich šíření v sekularizované společnosti.
5. Podporovat či se účastnit spolupráce církevních a státních institucí při obnově, organizování a rozvoji duchovních, kulturních a společenských tradic ve městech a obcích České republiky.
www.hnutiduchovnitradice.cz
Papež František: Církev potřebuje nadšené misionáře
Ježíš mluví o ohni Ducha svatého, živé přítomnosti, která v nás působí ode dne našeho křtu. Oheň je tvůrčí síla, která očišťuje a obnovuje, spaluje každou lidskou ubohost, každé sobectví a každý hřích, proměňuje nás zevnitř, obrozuje a uschopňuje nás k lásce. Ježíš si přeje, aby se v našem srdci rozhořel Duch svatý, protože jedině od …Více
Papež František: Církev potřebuje nadšené misionáře
Ježíš mluví o ohni Ducha svatého, živé přítomnosti, která v nás působí ode dne našeho křtu. Oheň je tvůrčí síla, která očišťuje a obnovuje, spaluje každou lidskou ubohost, každé sobectví a každý hřích, proměňuje nás zevnitř, obrozuje a uschopňuje nás k lásce. Ježíš si přeje, aby se v našem srdci rozhořel Duch svatý, protože jedině od srdce se může šířit žár božské lásky a rozvíjet se Boží království. Nevychází z hlavy, vychází ze srdce. Proto si Ježíš přeje, aby tento oheň vstoupil od našeho srdce. Otevřeme-li se plně působení tohoto ohně, kterým je Duch svatý, daruje nám odvahu a zápal, abychom všem hlásali Ježíše a Jeho útěšné poselství milosrdenství a spásy a beze strachu pluli na otevřeném moři. Oheň však začíná v srdci.
Při plnění svého poslání ve světě potřebuje církev – to znamená my všichni – pomoc Ducha svatého, abychom se nenechali brzdit strachem a kalkulem a nezvykli si putovat pouze uvnitř bezpečných hranic. Tyto dva postoje činí z církve funkcionářskou církev, která nikdy neriskuje. Apoštolská odvaha, kterou v nás jako oheň rozněcuje Duch svatý, nám však pomáhá překonávat zdi a bariéry, umožňuje nám být kreativní a uvádí nás do pohybu, abychom šli také po cestách neprobádaných či nepohodlných a nabízeli naději těm, které potkáme. Tento oheň Ducha svatého nás povolává, abychom se stále více stávali společenstvím vedených a přetvářených lidí, kteří jsou plni porozumění, mají široké srdce a radostnou tvář. Více než kdy jindy je dnes potřeba kněží, zasvěcených osob a věřících laiků, kteří hledí pozorným zrakem apoštolů, projevují soucit, zastavují se před obtížemi a materiální i duchovní chudobou a charakterizují tak evangelizaci a misijní poslání uzdravujícím rytmem sbližování. Právě oheň Ducha svatého nás vede, abychom se stávali bližními těm druhým: trpícím, potřebným, tolikeré lidské bídě, četným problémům, uprchlíkům, utečencům a těm, kdo trpí. Oheň vycházející ze srdce.
V této chvíli s obdivem myslím zejména na četné kněze, řeholníky a věřící laiky, kteří se po celém světě s velikou láskou a věrností věnují hlásání evangelia, nezřídka také za cenu života. Jejich příkladné svědectví nám připomíná, že církev nepotřebuje byrokraty a pilné funkcionáře, nýbrž nadšené misionáře, stravované horlivostí nést všem útěšné Ježíšovo slovo a Jeho milost. Toto je oheň Ducha svatého. Pokud církev tento oheň nepřijme nebo mu nedovolí vstoupit, stane se studenou či vlažnou církvi, která nebude schopna dávat život, protože bude tvořena jen studenými a vlažnými křesťany. Prospěje nám, zastavíme-li se dnes na pět minut a položíme si otázku: „Jak je na tom moje srdce? Je studené? Je vlažné? Je schopno přijmout tento oheň?“ Vezměme si na to pět minut. Všem nám to prospěje. A prosme Pannu Marii, ať spolu s námi a za nás prosí nebeského Otce, aby na všechny věřící sestoupil Duch svatý, božský oheň, který rozehřívá srdce a pomáhá nám být solidární s radostmi a utrpeními našich bratří. Ať nás na naší cestě posiluje příklad svatého Maxmiliána Kolbeho, mučedníka lásky, jehož památka připadá na dnešek, a ať nás učí žít ohněm lásky k Bohu a k bližnímu.
Ježíš mluví o ohni Ducha svatého, živé přítomnosti, která v nás působí ode dne našeho křtu. Oheň je tvůrčí síla, která očišťuje a obnovuje, spaluje každou lidskou ubohost, každé sobectví a každý hřích, proměňuje nás zevnitř, obrozuje a uschopňuje nás k lásce. Ježíš si přeje, aby se v našem srdci rozhořel Duch svatý, protože jedině od srdce se může šířit žár božské lásky a rozvíjet se Boží království. Nevychází z hlavy, vychází ze srdce. Proto si Ježíš přeje, aby tento oheň vstoupil od našeho srdce. Otevřeme-li se plně působení tohoto ohně, kterým je Duch svatý, daruje nám odvahu a zápal, abychom všem hlásali Ježíše a Jeho útěšné poselství milosrdenství a spásy a beze strachu pluli na otevřeném moři. Oheň však začíná v srdci.
Při plnění svého poslání ve světě potřebuje církev – to znamená my všichni – pomoc Ducha svatého, abychom se nenechali brzdit strachem a kalkulem a nezvykli si putovat pouze uvnitř bezpečných hranic. Tyto dva postoje činí z církve funkcionářskou církev, která nikdy neriskuje. Apoštolská odvaha, kterou v nás jako oheň rozněcuje Duch svatý, nám však pomáhá překonávat zdi a bariéry, umožňuje nám být kreativní a uvádí nás do pohybu, abychom šli také po cestách neprobádaných či nepohodlných a nabízeli naději těm, které potkáme. Tento oheň Ducha svatého nás povolává, abychom se stále více stávali společenstvím vedených a přetvářených lidí, kteří jsou plni porozumění, mají široké srdce a radostnou tvář. Více než kdy jindy je dnes potřeba kněží, zasvěcených osob a věřících laiků, kteří hledí pozorným zrakem apoštolů, projevují soucit, zastavují se před obtížemi a materiální i duchovní chudobou a charakterizují tak evangelizaci a misijní poslání uzdravujícím rytmem sbližování. Právě oheň Ducha svatého nás vede, abychom se stávali bližními těm druhým: trpícím, potřebným, tolikeré lidské bídě, četným problémům, uprchlíkům, utečencům a těm, kdo trpí. Oheň vycházející ze srdce.
V této chvíli s obdivem myslím zejména na četné kněze, řeholníky a věřící laiky, kteří se po celém světě s velikou láskou a věrností věnují hlásání evangelia, nezřídka také za cenu života. Jejich příkladné svědectví nám připomíná, že církev nepotřebuje byrokraty a pilné funkcionáře, nýbrž nadšené misionáře, stravované horlivostí nést všem útěšné Ježíšovo slovo a Jeho milost. Toto je oheň Ducha svatého. Pokud církev tento oheň nepřijme nebo mu nedovolí vstoupit, stane se studenou či vlažnou církvi, která nebude schopna dávat život, protože bude tvořena jen studenými a vlažnými křesťany. Prospěje nám, zastavíme-li se dnes na pět minut a položíme si otázku: „Jak je na tom moje srdce? Je studené? Je vlažné? Je schopno přijmout tento oheň?“ Vezměme si na to pět minut. Všem nám to prospěje. A prosme Pannu Marii, ať spolu s námi a za nás prosí nebeského Otce, aby na všechny věřící sestoupil Duch svatý, božský oheň, který rozehřívá srdce a pomáhá nám být solidární s radostmi a utrpeními našich bratří. Ať nás na naší cestě posiluje příklad svatého Maxmiliána Kolbeho, mučedníka lásky, jehož památka připadá na dnešek, a ať nás učí žít ohněm lásky k Bohu a k bližnímu.
PAPEŽSKÁ MISIJNÍ UNIE (PMU)
PMU vede kněze, řeholníky i laiky k aktivnímu zapojení do misijní činnosti církve, je srdcem všech Misijních děl, podporuje je a vede každého pokřtěného k aktivní účasti na misijním poslání církve. V tomto duchu je i v naší zemi činnost PMU propojená s ostatními aktivitami PMD. V našich diecézích jsou používány putovní misijní výstavy PMD, probíhají misijní …Více
PAPEŽSKÁ MISIJNÍ UNIE (PMU)
PMU vede kněze, řeholníky i laiky k aktivnímu zapojení do misijní činnosti církve, je srdcem všech Misijních děl, podporuje je a vede každého pokřtěného k aktivní účasti na misijním poslání církve. V tomto duchu je i v naší zemi činnost PMU propojená s ostatními aktivitami PMD. V našich diecézích jsou používány putovní misijní výstavy PMD, probíhají misijní besedy ve farnostech a školách, lidé používají naše prezentace a dokumenty s misijní tématikou. Často se těchto akcí účastní (i jako pořadatelé) kněží a řeholníci. Tato témata jsou prezentována i v nejrůznějších médiích. Misijní tématika PMD má své pravidelné místo při každoročním setkávání členů Konference vyšších představených ženských řeholí v ČR. Od roku 2009 jsme začali větším způsobem zdůrazňovat univerzalitu misie církve používáním společného loga „missio“ – jména, které se v současnosti v čím dál větší míře užívá v celé Evropě. Věřím, že i tímto způsobem budeme následovat myšlenky zakladatele PMU, bl. Paola Manny, a stále více mezi lidmi šířit misijní povědomí a spolupráci.
Missio respektuje autonomii a identitu všech místních komunit.
Umožňuje, aby tradice a zvyky domorodců byly darem pro všeobecnou církev
www.missio.cz/…/papezska-misijn…
PMU vede kněze, řeholníky i laiky k aktivnímu zapojení do misijní činnosti církve, je srdcem všech Misijních děl, podporuje je a vede každého pokřtěného k aktivní účasti na misijním poslání církve. V tomto duchu je i v naší zemi činnost PMU propojená s ostatními aktivitami PMD. V našich diecézích jsou používány putovní misijní výstavy PMD, probíhají misijní besedy ve farnostech a školách, lidé používají naše prezentace a dokumenty s misijní tématikou. Často se těchto akcí účastní (i jako pořadatelé) kněží a řeholníci. Tato témata jsou prezentována i v nejrůznějších médiích. Misijní tématika PMD má své pravidelné místo při každoročním setkávání členů Konference vyšších představených ženských řeholí v ČR. Od roku 2009 jsme začali větším způsobem zdůrazňovat univerzalitu misie církve používáním společného loga „missio“ – jména, které se v současnosti v čím dál větší míře užívá v celé Evropě. Věřím, že i tímto způsobem budeme následovat myšlenky zakladatele PMU, bl. Paola Manny, a stále více mezi lidmi šířit misijní povědomí a spolupráci.
Missio respektuje autonomii a identitu všech místních komunit.
Umožňuje, aby tradice a zvyky domorodců byly darem pro všeobecnou církev
www.missio.cz/…/papezska-misijn…