Boží slovo na den 24.1. A.D. 2021

11./24.1.

Sv. Teodosij Veľký.

Prvý zakladateľ a organizátor spoločného mníšského života. Narodil sa zbožným rodičom v oblasti Kapadokie, v dedine Mogariasi. V mladosti navštívil Simeona Stĺpnika, ktorý ho požehnal a predpovedal mu veľkú duchovnú slávu. Miesto, kde by sa usídlil a postavil monastier, hľadal tak, že do kadidla dal chladný uhlík s tymianom a hľadal dovtedy, pokiaľ sa uhlík sám od seba nezapálil. Keď sa to stalo, na tom mieste sa ubytoval a začal podvizať. Onedlho sa okolo neho zišlo množstvo mníchov rôznych národností. Preto dal postaviť chrám pre každú národnosť a tak sa bohoslužby konali v rovnakom čase po grécky, arménsky, gruzínsky atď. V deň Prijímania sa všetci bratia schádzali do jedného veľkého chrámu, kde sa slúžilo po grécky. Stolovanie bolo spoločné pre všetkých, spoločný bol aj majetok, práca, trpezlivosť a často aj hladovanie. Teodosij bol vznešeným príkladom života pre všetkých mníchov, príkladom v práci, modlitbe, pôste, bdení a všetkých kresťanských cnostiach. Boh ho obdaroval darom divotvorstva, takže mohol uzdravovať chorých, zjavovať sa na diaľku a pomáhať, krotiť zvery, predpovedať budúcnosť, rozmnožovať chlieb a pšenicu. Modlitbu mal na perách vo dne v noci. Pokojne zosnul v Hospodinovi v roku 529, keď mal 105 rokov.
(z Ochridského Prológu)

Dnes slavíme svátek svatého Františka Saleského

Franciscus de Sales
24. ledna, památka
Postavení: biskup a učitel církve
Úmrtí: 1622
Patron: katolického tisku a spisovatelů, saleziánů, Ženevy, Annecy i Chambéry
Atributy: biskup, gloriola (svatozář), kříž, srdce (bývá probodnuté ovinuté trním), psací potřeby s listem

Narodil se na zámku Sales v Savojsku 21. 8. 1567 jako potomek venkovského šlechtického rodu. Od šesti let chodil do školy v La Roche, kde se začal učit vedle francouzštiny i latinu. V 15 šel studovat filosofii a právo do Paříže. Dalším jeho jazykem se stala řečtina a oblíbeným předmětem rétorika (řečnictví). Jezdil na koni a cvičil se v šermu. Jeho duchovní formaci pozitivně ovlivnili jezuité v Clermont. V době studií ve věku 19 let prošel krizí víry, na které se podílelo Kalvínovo učení o předurčení. Domníval se, že se nevyhne zatracení a že nebude moci na věčnosti Boha milovat. Rozhodl se proto ze všech sil milovat Boha alespoň na zemi. Svému předsevzetí zůstal věrný. Během šesti týdnů k nejčastějším modlitbám, které mu z krize pomohly, patřilo: "Bože, obětuji ti celé své srdce a kdyby se stalo, že bych tě nesměl milovat v nebi, chci tě milovat, alespoň pokud žiji." A druhá modlitba byla k Matce: "Rozpomeň se nejlaskavější Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu a prosil o tvou přímluvu...". Později v Chablais poznal jak Bůh využil k dobrému i tuto cestu. Po studiu v Paříži pokračoval v Padově, kde dosáhl titulu doktora práv ve 24 letech. V savojském Chambéry se stal členem senátu, ale kariéra ho nelákala, toužil po kněžství. Pro dříve získané teologické znalosti proběhla jeho příprava na kněžství tak rychle, že již 18. 12. 1593 přijal kněžské svěcení. Jeho cesta pak vedla do kalvínského kraje Chablais, ležícího jižně od Ženevského jezera. Jednalo se o místo, kde druzí neobstáli a kde následkem protestantské reformace měl z počátku jen 15 katolíků. Kalvíni s ním odmítali diskutovat a tvrdými vyhrůžkami ho chtěli vyhnat. František se dal do psaní letáků přitažlivým stylem a snažil se postupovat co nejsmířlivěji. Letáky připevňoval na domy. Někteří kalvínci byli už rozhodnuti ho zabít, jenže při střetnutí s ním je odzbrojovala jeho láska. František pozvolna začal získávat srdce odpůrců. K výrazné změně došlo až po sedmi měsících, ale v roce 1603 již v hlášení do Říma oznamoval návrat 25 tisíc jinověrců.
V roce 1599 byl Klementem VII. jmenován pomocným biskupem a po třech letech převzal ženevské biskupství, jehož sídlo pro nesnášenlivost kalvínců bylo v Annecy.
Žil prostě a skromně i jako biskup. Své příjmy považoval za majetek chudých. Všude kázal, uděloval svátosti, navštěvoval nemocné, podporoval chudé, kam přišel šířil pokoj a lásku. Dával nejen cenné rady, ale dle potřeby napomínal, těšil, usmiřoval rozbroje. Naslouchal kněžím i věřícím a pomáhal jim řešit jejich problémy. Během tří let provedl vizitaci svých 450 farností včetně těch v horách obtížněji dostupných. Postní kázání konával na různých místech své diecéze. Při jednom z nich se v Dijoně setkal s Janou Františkou de Chantal (její památka 12. 8.). Výsledkem setkání bylo později společné založení nového řádu Navštívení Panny Marie, nazvaného také po něm Salesiánkami. Založili jej r. 1610 v Annecy a k papežskému schválení došlo v r.1618. Mimo to biskup František některé zrušené kláštery obnovil. Docílil navracení církevního majetku.
Často zdůrazňoval vnitřní snahu o dokonalou lásku k Bohu a k bližnímu, kterou měl na prvním místě. Na dotaz jak se té lásce naučit řekl: "Je to jednoduché. Jako se učí dítě pomalu chodit, tak se učíme milovat, když se prostě milovat pokoušíme." Pro kněze napsal instrukce ohledně svátosti pokání (smíření) a kázání. Vydal směrnice pro vyučování náboženství. Jeho výuka byla jednoduchá, jasná, používal mnoho příkladů. Měl bohatou korespondenci, napsal na 6000 dopisů, které se později staly základem knihy "Filotea," nazvané též "Návod ke zbožnému životu." (Kniha poprvé v češtině vyšla již v roce 1657 přeložená jezuity.) Celé jeho literární dílo představuje 26 svazků.
Osobnost sv. Františka Saleského dokreslují jeho výroky na téma zbožného života a vztahů k druhým lidem: "Nechci žádnou zvláštní, neklidnou smutnou a mrzutou zbožnost, nýbrž mírnou, vlídnou, příjemnou a přátelskou; prostě svobodnou a veselou zbožnost, která je milá Bohu i lidem."
"Lepší je mlčet, než dokazovat pravdu bez lásky."
"Pravda ať je vlídná."
Jeho vztah k nepřátelům byl takový, že řekl: "Kdyby mi nepřítel vyloupl jedno oko, druhým se na něj přátelsky podívám."
Máme se od něj co učit. K druhým byl dokonale laskavý a ohleduplný, sám k sobě přísný, protože láska k Bohu a k lidem měla u něj vždy přednost. Z lásky zemřel vyčerpáním již v 55 letech v Lyonu.
Kanonizován byl roku 1665 a v r. 1877 Piem IX. prohlášen za učitele církve.
zdroj: catholica.cz/?id=306

Z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/03_00.htm

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Jonáše.
Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!" Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.
Jon 3,1-5.10

Žalm:
Ukaž mi své cesty, Hospodine!

Ukaž mi své cesty, Hospodine,
a pouč mě o svých stezkách.
Veď mě ve své pravdě a uč mě,
neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování,
na své milosrdenství, které trvá věčně.
Pamatuj na mě ve svém milosrdenství
pro svou dobrotivost, Hospodine!

Hospodin je dobrý a dokonalý,
proto ukazuje hříšníkům cestu.
Pokorné vede k správnému jednání,
pokorné učí své cestě.
Zl 25(24)

2. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.
1Kor 7,29-31

Evangelium:
Mk 1,14-20