Victory
944

Tajemství víry – eucharistie

Duchovní prožití svaté liturgie (mše svaté) pro věřící,
kteří z určitých důvodů nemohou být přítomni na mši svaté

Boží Syn Ježíš Kristus se skrze Ducha svatého a Marii Pannu stal člověkem a svou smrtí na kříži nás vykoupil z věčné záhuby. S tajemstvím vykoupení je úzce spojena Ježíšova matka, kterou nám v hodině své smrti odkázal za matku. „Hle, tvá matka!“ To je Ježíšův testament z kříže i pro tebe! Ona, jako Ježíšova i naše Matka, prožila pod křížem nejhlubší a nejvnitřnější jednotu s umírajícím Ježíšem. Ona tě bude provázet při duchovním prožívání tajemství eucharistie – zpřítomnění Kristovy smrti.

Jaký je účel této brožurky? Má pomoci k hlubokému prožívání svaté liturgie.

Žijeme v období apostaze. Přesto je Duchem svatým Kristova oběť ve svaté liturgii neustále zpřítomňována skrze pravověrné kněze, kteří zůstali Kristu věrni. Věřící, kteří z důvodu nemoci, stáří či jiných příčin nemají možnost být fyzicky účastni na platné liturgii, mohou z tohoto pokladu čerpat duchovně. Jak? Tak, že se na toto tajemství Kristovy smrti napojí vírou.

Co se stalo při Kristově smrti? Ježíš po tom, co nás vykoupil z otroctví hříchu, odevzdal svého ducha do Otcovy náruče. Do Kristovy smrti jsme byli ponořeni už křtem svatým (Ř 6,4). Toto duchovní ponoření máme prožívat především ve vrcholu liturgie, kde je Kristova smrt zpřítomněna.

Jak vcházet do Kristovy smrti? Vírou a vzýváním Ježíšova jména.

Vysvětlení k podstatě liturgie:
Chvíle ticha před proměňováním:
S Pannou Marií voláme Ducha svatého. Panna Maria prožívala tajemství Ježíšovy oběti při liturgii, kterou sloužil apoštol Jan v Jeruzalémě. Byla při ní v tak hlubokém sjednocení s Ježíšem, jako když byla fyzicky na Golgotě. Proto ona, jako naše Matka, nás může do této duchovní reality hlouběji a hlouběji uvádět.

Adorace po proměňování:

1. část: Testament z kříže:

Jsme pod křížem s Pannou Marií jako učedník Jan. Učedník je ten, který opouští všechno pro Krista (Lk 14,33) a ztrácí pro Něj i svou duši, aby ji zachránil (Mk 8,35). Každý z nás máme vztahy k lidem a věcem. Učedník ale v těchto vztazích nemá na prvním místě věci či lidi anebo své ego, ale samotného Ježíše.

Ježíš dává učedníkovi pod křížem svou matku. Učedník ji přijímá do svého nejvlastnějšího (eis ta idia, J 19,27). Mocí Ježíšova slova dochází k duchovní transplantaci nového srdce – nového duchovního centra. Starého člověka jsem zdědil po pramatce Evě i s programem duchovního zatemnění a egoistické vzpoury. Spolu s novým srdcem přijímám i duchovní program Ježíšovy matky, která je novým člověkem (Ef 4,22-24). Maria je nová Eva, je Eviným pravým opakem. Maria říká své fiat – své ano Bohu (Lk 1,38). Ona šlape pekelnému hadovi na hlavu (Gen 3,15). Ona je má Matka!

2. část – dokonalá lítost:
Nauč se ve vrcholu liturgie prožívat dokonalou lítost, protože ji budeš v momentu smrti nejvíce potřebovat. Tehdy se soustředěně nepomodlíš ani Otčenáš. Na momentu tvé smrti závisí celá věčnost. Jak vzbudit dokonalou lítost? Vzývej Ježíšovo jméno a dívej se do Jeho pěti ran: „Ježíši, Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou hříšným!“ (5krát)

3. část – sjednocení s Kristovou smrtí:
Při adoraci si uvědom, že ve vrcholu liturgie je zpřítomněna Kristova smrt. Ježíš nebyl na kříži sám, On vzal na sebe všechny hříchy a také jejich kořen, ložisko zla – starého člověka v nás (Ř 6,6). To dědictví hříchu přešlo do naší lidské přirozenosti skrze pramáti Evu. Ježíš přemohl ďábla a věčnou smrt, a zároveň tím paralyzoval i temné dědictví, ďáblovo otrávené ložisko v nás. Vítězství je jedině v bytostném spojení s Ježíšem.

V momentu Kristovy smrti odevzdávám v jednotě s Ježíšovým duchem svého ducha do náruče Otcovy. V tom je vrcholné spojení s Bohem. Využij to i k duchovní misii v Boží moci. Můžeš prožívání tohoto momentu i několikrát zopakovat a obětovat ho za konkrétní lidi či území. Skrze tvůj úkon víry tak působí moc Kristovy smrti v pokřtěných lidech. Úkonem víry je dán prostor Boží všemohoucnosti, která pak může činit duchovní probuzení – vzkříšení (srov. Mt 10,8).

Začátek liturgie:
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Kdybychom řekli, že nemáme hřích, sami sebe klameme a pravda v nás není. Naše hříchy vycházejí z ložiska zla v nás, z dědičného hříchu, proto vyznávám: Jsem egoista, který nehledá vůli Boží, ale prosazuje svou vůli. Jsem hedonista: mnohdy vyhledávám příjemnost i za cenu hříchu. Jsem sudič: odsuzuji druhé, ale svou vinu nevidím ani si ji nechci přiznat. (chvíle ticha)

Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného. Amen.
Kyrie eleison! Kyrie eleison!
Christe eleison! Christe eleison!
Kyrie eleison! Kyrie eleison!

Ježíši, děkuji Ti, že mi odpouštíš mé hříchy.

Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu)
Narodil se nám Spasitel! Tu noc při narození Ježíška se ukázal pastýřům anděl a oznámil jim: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán.“ Sláva Páně se rozzářila kolem nich a zmocnila se jich veliká bázeň. A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Svatá Matko Boží, když pastýři oznámili, co viděli a slyšeli, Ty jsi to vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala jsi o tom. I já spolu s Tebou nyní myslím na příchod Božího Syna jako bezbranného dítěte na naši zem.

Čtení z Písma svatého:
S vírou otevři Nový zákon a stačí namátkově přečíst jeden verš.

Credo:
Nebeská Matko, Tys měla nejčistější a nejpevnější víru v Boží slovo. Spolu s Tebou vyznávám a věřím v jednoho Boha, Stvořitele nebe i země. V duchu vidím hvězdné nebe s miliony hvězd, všechno se v dokonalé harmonii pohybuje. Vnímám zákony i na naší zemi, a to jak v hmotné oblasti, tak v duševní. Nad každým jednotlivým zákonem musí myslící člověk žasnout a vyznávat moudrost a všemohoucnost Stvořitele. Doslova zázračné funkce lidského organismu! Zázrak předávání života! Genetika! Imunitní systém! A také podivuhodné instinkty u zvířat a divy přírody...

Věřím v Ježíše Krista! On je pravý Bůh a pravý člověk, On je jediný Spasitel. Kolik herezí a heretiků se snažilo a snaží zpochybnit božství či lidství Kristovo či Jeho vykupitelskou smrt na kříži i Jeho historické a reálné vzkříšení. Já ale stojím v pravdě a přede všemi vyznávám: Věřím v Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se skrze Ducha svatého a Marii Pannu stal člověkem. Věřím a vyznávám, že Ježíš Kristus byl pro nás a pro naši spásu ukřižován a třetího dne vstal jako Boží Syn z mrtvých...

A) Obětování:
Svatá Panno, Ty jsi čtyřicátý den po narození Ježíška přišla do chrámu a obětovala Ho Nebeskému Otci. Stařičký Simeon pronesl proroctví a řekl ti: Hle, On je dán ku pádu a ku povstání mnohých a tvou vlastní duši pronikne meč.“ (Lk 2,34)

Matko Boží, Ty jsi znala Izaiášovo proroctví o muži bolesti. Ty ve svém srdci přinášíš duchovní oběť tím, že přijímáš poslání, které Ti Bůh určil. Stala ses matkou Toho, kdo z lásky i za můj hřích měl přijmout opovržení a umučení. On se dobrovolně nechá pověsit jako zločinec na kříž. To vše i pro moji záchranu před věčným zavržením. Ty, drahá Matko, ve svém srdci znovu při obětování v chrámu, podobně jako ve chvíli vtělení Božího Slova, opakuješ své „fiat“, své „ano“ Bohu. Nyní s Tebou i já říkám své radostné „ano!“ Bohu. Nechci svůj život utratit ve lži a marnostech a ztratit jedinečnou šanci udělat se svým životem to nejlepší – odevzdat ho milujícímu Bohu. Chci hledat a plnit Boží vůli a zachovávat Jeho přikázání. Tím mohu získávat a rozmnožovat duchovní poklady v nebi pro celou věčnost.

Dávám Bohu celou svou budoucnost, všechny životní zkoušky a přijímám i čas a způsob smrti, která mě čeká. Všechno toto spojuji s Ježíšovou i Tvou obětí, drahá Matko, za svou spásu i za spásu mnohých.

Sanctus, Sanctus, Sanctus
Když byl Izaiáš Bohem povolán za proroka, uviděl nebeské serafy, kteří před Bohem volali: Svatý, Svatý, Svatý, je Hospodin zástupů, celá země je plná Jeho slávy!“ Od hlasu volajících se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. (Iz 6,2n)

Když byl seslán Duch svatý v den Letnic, strhl se hukot z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům na Siónu. Tehdy tam byli všichni apoštolové i s tebou, Boží Matko. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dal promlouvat (Sk 2). Toho dne se obrátilo 3000 lidí a byli pokřtěni. Poslouchali učení apoštolů a po domech lámali chléb (Sk 2,42.46).

Liturgie se označuje také jako „lámání chleba“.

Matko, Ježíš na Siónu ustanovil před svou smrtí nekrvavou oběť a zde, na Siónu, v den zrodu církve, byla tato oběť poprvé sloužena apoštoly.

Za chvíli Duch svatý sestoupí a s Ním neviditelné zástupy archandělů, andělů a serafínů, kteří bez ustání jedním hlasem volají: „Svatý, Svatý, Svatý!“

Chvíle ticha před proměňováním (tímto ztišením se připravuji na nejdůležitější moment liturgie):

V duchu jsem ve večeřadle na Siónu, kde jsi, Pane Ježíši, ustanovil svou nekrvavou oběť.

Přijď, Duchu svatý! Apoštolové v den Letnic, když na ně sestoupil Duch svatý, byli zmocněni k naplnění Tvého příkazu a toho dne začali slavit svatou liturgii.

(Obracím se na Tebe, drahá Matko, vypros nyní i mně Ducha svatého. Jedině On mě může vnitřně spojit s Ježíšovou obětí kříže, abych s Ježíšem prožil jednotu podobně, jako Ty na Golgotě. Vypros mi k tomu milost.

Pomalu s vírou několikrát pronáším:) „Veni Sancte Spiritus, přijď Duchu svatý...“

B) Proměňování (konsekrace):
Slyším slova Kristova, která byla pronesena před Jeho smrtí a která pak pronesli i apoštolové na Siónu při první svaté liturgii: „Toto je moje Tělo, které se za vás vydává.“... „Toto je má krev, která se prolévá za vás a za mnohé na odpuštění hříchů.“

Tato nekrvavá oběť se naplnila Ježíšovou smrtí na Golgotě, kterou zde zpřítomňuje Duch svatý. Kristova smrt mě jako neviditelný ohnivý sloup spojuje s Otcem.

Když Izraelité vyšli z otroctví Egypta, doprovázel je Hospodin v ohnivém a světelném sloupu (Ex 14). Vnímám tento ohnivý sloup, ve kterém působí moc Kristovy smrti.

Adorace po proměňování:

1. část adorace – testament z kříže:

Ježíši, nyní stojím pod Tvým křížem vedle Tvé matky jako Tvůj učedník. Ty mě nyní vidíš, Ty mi říkáš: „Hle, tvá matka!“ (Dívám se do Tvých očí, vnímám, jak z nich vychází paprsek světla do mých očí a proniká až do nejhlubšího místa mé bytosti – eis ta idia (J 19,27), až tam, kde se dělí duše od ducha (Žid 4,12). Zde přijímám Tvou matku. Prožívám zároveň duchovní transplantaci nového srdce, nového duchovního centra, při vzývání Tvého jména: „Je-ho-šu-á-á-á“.

2. část adorace – lítost nad hříchy:
Dívám se do Tvých svatých ran a uvědomuji si hříchy minulosti – 1) nedbal jsem o svou nesmrtelnou duši a nechtěl jsem vyhradit ani hodinu denně na rozhovor s Bohem; 2) akceptoval jsem zpopularizované pohanské praktiky a učení: jógu, reinkarnaci, feng-šuej, jin a jang, akupunkturu, homeopatii; 3) byl jsem závislý na mobilu, internetu a lživých masmédiích; 4) byl jsem otrokem dekadentní hudby; 5) ignoroval jsem Boží zákony, které odsuzují amorálnost a satanský gender... Nyní z hloubi srdce a s bolestí, s pohledem do každé Tvé rány, opakuji: „Ježíši, Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou hříšným!“ (5krát)

3. část adorace – spojení s Kristovou smrtí:
Po Ježíšově smrtelně bledé tváři tečou potůčky krve, (která je čím dále tmavší. Líce plné ran se prodlužují. Hlava se sklání k hrudi, Ježíši přestává bít srdce. Uvědomuje si, že je na prahu smrti. Z posledních sil se vzpírá na nohy a mocným hlasem volá: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!“ Jeho ruce, předtím sevřené, se teď otevřely a klesly. Kolena se vyhnula na jednu stranu. Hlava se bezvládně sklonila k hrudníku. Pán Ježíš vydechl naposled.

V Jeho smrti je přemožena vláda temnoty a zla a Ježíšova smrt mě jako světelný sloup spojuje s nebeským Otcem. Matko, teď spolu s Tebou vcházím do Ježíšovy smrti. Všechno s Tebou opouštím pro Ježíše, tak jako by to byl poslední okamžik mého života. Uvědomuji si, že křtem jsem byl ponořen do Kristovy smrti (Ř 6,4). Matko, s tebou prožívám realitu spojení s Kristovou smrtí ve vzývání Božího jména.

„Kdo by vzýval jméno Pánovo, bude spasen.“
(Ř 10,14) To jméno je Ježíš, hebrejsky Jehošua.

Při pomalém vyslovování slabik „Je-ho-šu“ si uvědomuji Trojjediného Boha v nebeské slávě. Při pronesení dlouhého „á“ si uvědomuji, jak světelný sloup Boží přítomnosti sestupuje a prochází časoprostorem a dotýká se mé bytosti. Při druhém „á“ tato Boží moc otvírá mou duši, spoutanou systémem lži a dědičným hříchem. Při třetím „á“ se spojuje můj duch s Ježíšovým duchem ve chvíli Jeho smrti na kříži). Ježíši, spolu s Tvým duchem odevzdávám svého ducha do náruče nebeského Otce, (pomalu pronáším): „Je-ho-šu-á-á-á“.

Podruhé vzývám Boží jméno a vcházím svým duchem do Otcovy náruče a obětuji to za svou rodinu i své drahé: „Je-ho-šu-á-á-á“.

Znovu opakuji Boží jméno a do Otcovy náruče vydávám sebe a svůj národ: „Je-ho-šu-á-á-á“.

Skrze Krista, s Kristem a v Kristu je Tvoje všechna čest a sláva Bože Otče Všemohoucí v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků, amen.
Podle Spasitelova příkazu odvažujeme se modlit: „Otče náš...“

C) Přijímání (duchovní):
Hle, Beránek Boží, který vzal na sebe hříchy světa! Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.
Pane Ježíši, nyní Tě duchovně přijímám do nového srdce. Amen.

Modlitba po svatém přijímání:
Matko Boží, uvítej Ježíše a dej mi milost prožít realitu: „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, přebývá ve mně a já v něm.“ (J 6,56) Prosím Tě, abys děkovala a chválila Ježíše, který je ve mně. On je nyní v živém svatostánku, kterým jsi Ty. Ty jsi ten Nový Jeruzalém. Ty jsi to místo přebývání Boha s lidmi. (srov. Apok 21,2-3)

Nejsvětější Panno a Matko, přijal jsem Tvého milovaného Syna, Jehož jsi počala ve svém neposkvrněném lůně a Jehož jsi porodila. Hle, Jeho samého Ti pokorně a s láskou předávám, aby na Tvou přímluvu život Ježíše vzkříšeného zavládl v mé duši. Aby se posvětilo Jeho jméno ve mně i skrze mě! Aby přišlo Jeho království v plnosti! Aby se Jeho vůle se mnou a skrze mě naplňovala! Tak, Matko, jako Ježíš přišel poprvé skrze Tebe a Ducha svatého na tuto zem, tak ať mě skrze Tebe a Ducha svatého zcela pronikne a zůstane v mém nitru. Ať skrze mě realizuje Boží vůli, kterou je záchrana mé nesmrtelné duše a příchod Božího království!

Závěr:
Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec †, Syn i Duch svatý. Amen.

Modlitba po svaté liturgii:
Odpustková modlitba* – v duchu pohleď na kříž:
„Dobrotivý a přelaskavý Ježíši, před Tvou tváří padám na kolena a s celou vroucností duše Tě prosím a žádám, abys do mého srdce milostivě vložil živou víru, pevnou naději a vroucí lásku a také skutečnou bolest nad mými hříchy a ducha pravdivého pokání. Dobrý Ježíši, s velkým dojetím a s bolestí duše se dívám do Tvých pěti ran. Mám v mysli, co o Tobě předpověděl prorok David: „Probodli ruce mé i nohy mé a spočítat mohou všechny kosti mé.“

(K získání mimořádných odpustků připoj modlitbu Otčenáš, Zdrávas a Sláva Otci.)

Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Budiž nám ochranou. Ať mu přikáže Bůh, pokorně prosíme, a ty, kníže nebeského vojska, satana a jiné duchy zlé, kteří ke zkáze duší po světě obcházejí, uvrhni Božskou mocí do propasti pekelné. Amen.“

Vysvětlivky:
* Odpustky jsou zadostiučiněním za časné tresty. Skrze lítost či zpověď jsou nám odpuštěny hříchy, ale skrze dobré skutky, zapírání sebe a projevy víry získáváme odpustky, jinak řečeno, trpíme očistec zde na zemi. Za určité modlitby je také možno získat odpustky. Mnoho odpustků člověk získává právě za zbožné prožití svaté liturgie.