Boží slovo na den 9.2. A.D. 2021
Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž …Více
Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; (po návratu) z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: `Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ A řekl jim: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svoje podání! Vždyť Mojžíš nařídil: `Cti svého otce a svou matku' a `Kdo potupí otce nebo matku, ať …Více
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
Pravoslavní dnes slaví svátek přenosu ostatků svatého Jana Zlatoústého do Cařihradu. Sv. Jan Zlatoústý je katolický světec, jež má titul Učitel církve.
27.1./9.2.
Sv. Ján Zlatoústy, zlatohlásna trúba Pravoslávia. Pamiatka tohto svetla Cirkvi sa oslavuje 13. novembra a 30. januára. A v dnešný deň si pripomíname prenos jeho čestných ostatkov z arménskej dediny Komana, kde ako vyhnanec zomrel …Více
Pravoslavní dnes slaví svátek přenosu ostatků svatého Jana Zlatoústého do Cařihradu. Sv. Jan Zlatoústý je katolický světec, jež má titul Učitel církve.
27.1./9.2.
Sv. Ján Zlatoústy, zlatohlásna trúba Pravoslávia. Pamiatka tohto svetla Cirkvi sa oslavuje 13. novembra a 30. januára. A v dnešný deň si pripomíname prenos jeho čestných ostatkov z arménskej dediny Komana, kde ako vyhnanec zomrel, do Carihradu, kde predtým ako patriarcha spravoval Cirkev. Keď uplynulo 30 rokov od jeho smrti, patriarcha Prokl predniesol kázeň na pamiatku svojho duchovného otca a učiteľa a touto kázňou tak rozpálil lásku národa a cisára Teodosija Mladšieho k veľkému svätiteľovi, že si všetci želali, aby sa Zlatoústeho ostatky preniesli do Carihradu. Hovorí sa, že sa truhlou s ostatkami nijako nedalo pohnúť z miesta, až pokiaľ cisár nenapísal list Zlatoústemu, prosiac ho o odpustenie (lebo Teodosijova matka Eudoxia bola vinná za vyhnanie svätca) a pozývajúc ho, aby prišiel do Carihradu, svojej niekdajšej rezidencie. Keď bol tento kajúcny list položený na truhlu, truhla bola odrazu ľahká. Pri prenose sa mnohí chorí, ktorí sa jej dotkli, uzdravili. Keď ostatky dopravili do hlavného mesta, vtedy cisár znova nad nimi prosil svätca o odpustenie v mene svojej matky, a to ako keby ona sama hovorila: „Pokiaľ som žila v dočasnom živote, činila som ti zlo a teraz, keď ty žiješ nesmrteľným životom, buď osožný mojej duši. Moja sláva sa pominula a nijako mi nepomohla; pomôž mi ty, otče, v tvojej sláve, pomôž mi skôr, ako budem odsúdená na Christovom súde!“ Keď bol svätec vnesený do chrámu svätých Apoštolov a položený na patriarší stolec, vtedy masa ľudí počula z jeho úst slova: „Mir vsim!“ Prenos ostatkov svätého Zlatoústeho sa uskutočnil v roku 438.
z Ochridského Prológu
27.1./9.2.
Sv. Ján Zlatoústy, zlatohlásna trúba Pravoslávia. Pamiatka tohto svetla Cirkvi sa oslavuje 13. novembra a 30. januára. A v dnešný deň si pripomíname prenos jeho čestných ostatkov z arménskej dediny Komana, kde ako vyhnanec zomrel, do Carihradu, kde predtým ako patriarcha spravoval Cirkev. Keď uplynulo 30 rokov od jeho smrti, patriarcha Prokl predniesol kázeň na pamiatku svojho duchovného otca a učiteľa a touto kázňou tak rozpálil lásku národa a cisára Teodosija Mladšieho k veľkému svätiteľovi, že si všetci želali, aby sa Zlatoústeho ostatky preniesli do Carihradu. Hovorí sa, že sa truhlou s ostatkami nijako nedalo pohnúť z miesta, až pokiaľ cisár nenapísal list Zlatoústemu, prosiac ho o odpustenie (lebo Teodosijova matka Eudoxia bola vinná za vyhnanie svätca) a pozývajúc ho, aby prišiel do Carihradu, svojej niekdajšej rezidencie. Keď bol tento kajúcny list položený na truhlu, truhla bola odrazu ľahká. Pri prenose sa mnohí chorí, ktorí sa jej dotkli, uzdravili. Keď ostatky dopravili do hlavného mesta, vtedy cisár znova nad nimi prosil svätca o odpustenie v mene svojej matky, a to ako keby ona sama hovorila: „Pokiaľ som žila v dočasnom živote, činila som ti zlo a teraz, keď ty žiješ nesmrteľným životom, buď osožný mojej duši. Moja sláva sa pominula a nijako mi nepomohla; pomôž mi ty, otče, v tvojej sláve, pomôž mi skôr, ako budem odsúdená na Christovom súde!“ Keď bol svätec vnesený do chrámu svätých Apoštolov a položený na patriarší stolec, vtedy masa ľudí počula z jeho úst slova: „Mir vsim!“ Prenos ostatkov svätého Zlatoústeho sa uskutočnil v roku 438.
z Ochridského Prológu
Dnes slavíme svátek svaté Apolónie
Apollonia, virgo alexandrina
9. února, připomínka
Postavení: panna a mučednice
Úmrtí: ca. 250
Patron: zubních lékařů
Atributy: dláto, kleště, oheň, zub
Byla starší pannou, když jí v době Déciova pronásledování vyrazili všechny zuby a dali jí na výběr upálení nebo zřeknutí se Krista. Volila to první.
Bývá uváděno, že byla dcerou senátora Alexandrie …Více
Dnes slavíme svátek svaté Apolónie
Apollonia, virgo alexandrina
9. února, připomínka
Postavení: panna a mučednice
Úmrtí: ca. 250
Patron: zubních lékařů
Atributy: dláto, kleště, oheň, zub
Byla starší pannou, když jí v době Déciova pronásledování vyrazili všechny zuby a dali jí na výběr upálení nebo zřeknutí se Krista. Volila to první.
Bývá uváděno, že byla dcerou senátora Alexandrie a že již měla vyšší věk. Žila jako panna zasvěcená Kristu a v době pronásledování za císaře Décia ji zajali, nutili, aby se zřekla Krista a poklonila se božstvům, které patřily ke státnímu náboženství. Domluvu začali formou hrubého násilí - vyrazili jí všechny zuby a rozbili čelisti. Přivedli ji k hranici ať se rozhodne: Buď pro Krista a shoří v plamenech nebo se postaví proti němu a nechají ji na pokoji. Snad naznačila, že se rozmýšlí, ve skutečnosti se připravovala k odpovědi, která se nedá dvojsmyslně vyložit. S rozbitými ústy nemohla zřetelněji říci, že se rozhodla pro Krista, než sama si stoupnout na hranici. Tak přešla do náruče své věčné Lásky. Šlo o bezvýhradné odevzdání se do Boží Prozřetelnosti. Přijala rozhodnutí katanů, které nešlo zvrátit a v němž měla dosvědčit věrnost Kristu, jako přímou cestu k němu. Její skok do plamenů byl heroickým vyústěním jejích ctností.
Vzory světců jsou nám dány k napodobování jejich ctností, nikoliv k napodobování detailů jejich skutků, na ty je třeba hledět se zřetelem k jejich zvláštní situaci. I veřejné přihlášení se ke Kristu je možné bez pravé lásky k němu, ale pak je bezcenné. Láska k Bohu je směrnicí konečného hodnocení našich skutků. Usilujme proto o všechno, čím ji podpoříme. Tím začneme život ctností, které Bůh od nás očekává.
zdroj: catholica.cz/?id=523
obr. Mučení sv. Apolónie - Marinus Robyn van der Goes – rytec, Jacob Jordaens – autor předlohy
Apollonia, virgo alexandrina
9. února, připomínka
Postavení: panna a mučednice
Úmrtí: ca. 250
Patron: zubních lékařů
Atributy: dláto, kleště, oheň, zub
Byla starší pannou, když jí v době Déciova pronásledování vyrazili všechny zuby a dali jí na výběr upálení nebo zřeknutí se Krista. Volila to první.
Bývá uváděno, že byla dcerou senátora Alexandrie a že již měla vyšší věk. Žila jako panna zasvěcená Kristu a v době pronásledování za císaře Décia ji zajali, nutili, aby se zřekla Krista a poklonila se božstvům, které patřily ke státnímu náboženství. Domluvu začali formou hrubého násilí - vyrazili jí všechny zuby a rozbili čelisti. Přivedli ji k hranici ať se rozhodne: Buď pro Krista a shoří v plamenech nebo se postaví proti němu a nechají ji na pokoji. Snad naznačila, že se rozmýšlí, ve skutečnosti se připravovala k odpovědi, která se nedá dvojsmyslně vyložit. S rozbitými ústy nemohla zřetelněji říci, že se rozhodla pro Krista, než sama si stoupnout na hranici. Tak přešla do náruče své věčné Lásky. Šlo o bezvýhradné odevzdání se do Boží Prozřetelnosti. Přijala rozhodnutí katanů, které nešlo zvrátit a v němž měla dosvědčit věrnost Kristu, jako přímou cestu k němu. Její skok do plamenů byl heroickým vyústěním jejích ctností.
Vzory světců jsou nám dány k napodobování jejich ctností, nikoliv k napodobování detailů jejich skutků, na ty je třeba hledět se zřetelem k jejich zvláštní situaci. I veřejné přihlášení se ke Kristu je možné bez pravé lásky k němu, ale pak je bezcenné. Láska k Bohu je směrnicí konečného hodnocení našich skutků. Usilujme proto o všechno, čím ji podpoříme. Tím začneme život ctností, které Bůh od nás očekává.
zdroj: catholica.cz/?id=523
obr. Mučení sv. Apolónie - Marinus Robyn van der Goes – rytec, Jacob Jordaens – autor předlohy
Ještě jeden komentář od Stylita
Z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/05_02.htm
1. čtení:
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Bůh řekl: „Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!“ Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal …Více
Z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/05_02.htm
1. čtení:
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Bůh řekl: „Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!“ Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se a naplňte vodu v mořích a ptactvo ať se množí na zemi!“ Nastal večer, nastalo jitro – den pátý. Potom Bůh řekl: „Ať vydá země živočichy různého druhu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvěř nejrůznějšího druhu.“ A stalo se tak. Bůh udělal různé druhy divoké zvěře, krotkých zvířat a všechny druhy drobné zemské zvířeny. Bůh viděl, že je to dobré. Potom Bůh řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi.“ Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil; stvořil je jako muže a ženu. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad rybami moře, nad ptactvem nebe i nade všemi živočichy, kteří se pohybují po zemi.“ A připojil: „Hle, k jídlu vám dávám všechny semenotvorné rostliny, co jich je na zemi, a všechny stromy, které plodí ovoce s jádry uvnitř. Též veškeré divoké zvěři, všemu nebeskému ptactvu, všemu, co se pohybuje po zemi a má v sobě dech života, dávám za pokrm všechny zelené rostliny.“ A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den šestý. Tak byla dokončena nebesa, země a všechno, co je oživuje. Sedmého dne Bůh skončil své dílo, které udělal, a přestal sedmého dne s veškerou prací, kterou vykonal. Bůh požehnal sedmému dni a posvětil ho, neboť v něm přestal s veškerým svým dílem, které stvořil a udělal.To je původ nebe a země, jejich stvoření.
Gn 1,20-2,4a
Žalm:
Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů,
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš,
co je smrtelník, že se o něho staráš?
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé,
ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou,
položils mu k nohám všechno:
Ovce i veškerý dobytek,
k tomu i polní zvířata,
ptáky na nebi a ryby v moři,
vše, co se hemží na stezkách moří.
Zl 8
Evangelium:
Mk 7,1-13
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/05_02.htm
1. čtení:
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Bůh řekl: „Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!“ Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se a naplňte vodu v mořích a ptactvo ať se množí na zemi!“ Nastal večer, nastalo jitro – den pátý. Potom Bůh řekl: „Ať vydá země živočichy různého druhu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvěř nejrůznějšího druhu.“ A stalo se tak. Bůh udělal různé druhy divoké zvěře, krotkých zvířat a všechny druhy drobné zemské zvířeny. Bůh viděl, že je to dobré. Potom Bůh řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi.“ Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil; stvořil je jako muže a ženu. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad rybami moře, nad ptactvem nebe i nade všemi živočichy, kteří se pohybují po zemi.“ A připojil: „Hle, k jídlu vám dávám všechny semenotvorné rostliny, co jich je na zemi, a všechny stromy, které plodí ovoce s jádry uvnitř. Též veškeré divoké zvěři, všemu nebeskému ptactvu, všemu, co se pohybuje po zemi a má v sobě dech života, dávám za pokrm všechny zelené rostliny.“ A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den šestý. Tak byla dokončena nebesa, země a všechno, co je oživuje. Sedmého dne Bůh skončil své dílo, které udělal, a přestal sedmého dne s veškerou prací, kterou vykonal. Bůh požehnal sedmému dni a posvětil ho, neboť v něm přestal s veškerým svým dílem, které stvořil a udělal.To je původ nebe a země, jejich stvoření.
Gn 1,20-2,4a
Žalm:
Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů,
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš,
co je smrtelník, že se o něho staráš?
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé,
ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou,
položils mu k nohám všechno:
Ovce i veškerý dobytek,
k tomu i polní zvířata,
ptáky na nebi a ryby v moři,
vše, co se hemží na stezkách moří.
Zl 8
Evangelium:
Mk 7,1-13