Verita' sull'inferno 13 h

A jak to mám asi dělat? Když i translate deep překlad je lepší, ale mnohdy nějaký obsah nevystihne, googe překlad je prolezlý zlými červi (mnohdy to google překládá špatně úmyslně, jsme si všimla), ale něco často nepostřehnu, ve spěchu. PROTO PŘIKLÁDÁM ORIGINÁL, ALE TEN JE VŽDY NA KONCI, PROTŽE GLORIA ŘADÍ KOMENTÁŘE POZPÁTKU, A KDYBYCH DALA ORIGINÁL-TJ.JINÝ JAZYK, NEŽ ČEŠTINU DO PŘÍSPĚVKU, TAK CIZINCŮM SE ZASE CELÝ PŘÍSPĚVEK NEMUSÍ PŘELOŽIT, KVŮLI ZDVOJJAZYČNOSTI OBSAHU. A UPRAVOVAT TO, ...? NEJSME POVĚŘENA PŘEKLADY A BOŽÍ SLOVO, JAK MÁM UPRAVOVAT? KDYBY TAMY BYLO NĚCO OPRAVDU ŠPATNÉHO, TAK ANO, TAK TO DÁM DO ZÁVORKY. NEVÍM, CO JE ŠPATNÉHO NA PTÁKOVI. TEČKA. PŘEHLÉDLA JSEM TO A NESTYDÍM SE !

Přeji všem krásný pokojný večer:

Zdroj: Tati Gimenez Rá-Nay, před 54 min.

BŮH JE TOTIŽ ASI TAKÉ ORLICE, KTERÁ ZACHYTÍ TOTO LIDSTVO PŘED POSLEDNÍM PÁDEM. Mojžíš řekl: „Hospodinovým podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob. Našel ho v zemi divokých pouští, v pustotě kvílících pustin, zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka. Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí, tak Hospodin sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl.“ (Dt 32,9-12)

Ale děkuji za inspiraci:dejvickysbor-ccsh.cz/kazani_texty/odveka_touha.htm
Lukáš Volkman: Odvěká touha lidstva – létat…
Žalm 103, 2-4: „Dobrořeč má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.“
Matoušovo evangelium 6,26 – 27: „Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jednu píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“
Při minulých zamyšleních nad ptactvem nebeským jsme se dosud vyhnuli orlům a orlicím, což by bylo pro jejich majestátnost i symboličnost neodpustitelné, a tak se to dnes pokusím napravit. Králové by totiž nejen v říši lidí, ale i zvířat či ptáků, neměli být opomenuti.
Příčin výsostného postavení orlů je celá řada. Vedle krásy, bystrosti, rychlosti, síly a leteckých schopností je to i jejich velikost, kdy u některých druhů dosahuje rozpětí křídel přes 2,5 metru. Ve slovníku zvířat můžeme číst: „Orli jsou velcí dravci, kteří se stali symbolem síly a vznešenosti nejen přírodním lidem, ale i civilizovaným národům. Některé kmeny amerických Indiánů věřily, že hromy a blesky způsobuje bájný orel. Orlím peřím se směli zdobit jen nejstatečnější bojovníci. Orel se dostal jako král ptactva do znaku mnoha zemí a států. Předlohou je nejčastěji orel skalní, ve znaku Spojených států je zobrazen orel bělohlavý.“
Co se znaků týká, pronikla orlice do mnohých erbů a praporů bezpočtu panovníků, šlechtických rodů, armád, měst i zemí a jako předchůdkyně českého lva osídlila i naše území. Na Moravě stejně jako ve znaku mnohých českých i moravských měst se v různých obměnách dokonce usídlila natrvalo. Po pravdě řečeno z historického pohledu nás lev neochránil a pod ostrými spáry habsburské orlice jsme po několik století byli nuceni žít. Úplnou kořistí, kdy byly zahubeny a pozřeny miliony obětí a krev tekla proudem nejen u nás, ale po celé Evropě, jsme se všichni stali za hrůzovlády pod křídly nacistických orlic. Jinými slovy – jako jsou králové a vlády velice různé, různé jsou i orlice, za které se schovávají a které mají ve svém vývěsním štítě.
Různorodost pohledu na orly a orlice má i Písmo svaté. To na některých místech vyzdvihuje její výjimečné schopnosti, o kterých už byla řeč, ale na jiných – (právě pro tyto schopnosti) jsou orlové předobrazem ohrožení a nebezpečí. Někteří proroci proto například přirovnávají orla k babylonskému králi Nabukadnezarovi. A v biblickém slovníku se mimo jiné dozvídáme, že orel „jako pták rituálně nečistý byl u Izraelců vyloučen z požívání, kdežto u Římanů a Peršanů bylo orlí postavy používáno k označení válečných praporů a orel byl i symbolem slunečního božstva. Když Herodes umístil nad chrámový vchod v Jeruzalémě římského orla, dopustil se urážky náboženských citů. Není divu, že jej Židé strhli ještě za Herodesova života.“
Orli jsou pro nás také velice příkladní svojí péčí o mláďata, kterou vystihuje text z 5. knihy Mojžíšovy 32,11 – k tomu biblický slovník uvádí: „Bible připomíná mimořádnou péči orlic při výchově mláďat, pudí je z hnízda zhotoveného z trní a vystlaného peřím tím, že toto peří vytrhává, když nastal čas, aby samostatně létala, přitom jim však vlastními křídly poskytuje podporu, když jsou unavena – „nosí je na křídlech svých“. Naše čtení ze žalmu 103 pravděpodobně navazuje na starou pověst, že orlice, dosáhnuvší vysokého věku, letí až k slunci, jež jí sežehne křídla. Spadne do moře a vynoří se znovu omládlá (známá je i řecká podoba této představy, pověst o ptáku Fénixovi).
Opustíme-li vzletné báje a pověsti a sestoupíme k obyčejným živočichům, je jisté, že i tak jsou jejich schopnosti letecké, lovecké i rodičovské naprosto obdivuhodné. To vyjadřuje i rčení „neuč orla lítat“, jež říkáme lidem, kteří všemu nejlépe rozumějí, vše vědí a mají potřebu poučovat i zkušenější i profesionálnější jedince. A pokud se utápíme v malichernosti, které nás často v životě i v církvi obklopují, obtěžují a ubíjejí, můžeme se zase povznést moudrým úslovím „orel mouchy neloví“, což je jistě dobré pro orla i pro mouchy. Je jen důležité naučit se živočichy, problémy i lidi okolo sebe rozlišovat a nedělat z kdejaké mouchy orla.
Na straně druhé – z pohledu duchovního – bychom síle, agresivitě ptačích i lidských dravců, politických systémů, nadnárodních korporací ani diktátu doby neměli tak bezezbytku podléhat. Ani jejich moc není neomezená a věčná a s odstupem času může působit až směšně. Jedině vědomí Boží milosti a moci, která přesahuje možnosti nejen každého člověka, ale i všech mocností a sil, dává životu skutečnou pokoru i nadhled. Proto nemáme být ani lacinou kořistí, ani suverénními usurpátory.
Mít ovčí nebo holubičí povahu je ale pro život politický, církevní i osobní také velice špatné a politováníhodné, neboť to fakticky znamená rezignovat na osobní stanovisko, odpovědnost i svědomí a přenechat nadvládu dravcům a predátorům všeho druhu. Znamená to degradaci na pouhou loutku, kterou být v žádném případě nemáme. Ale podobnost s pouhými dravci je možná ještě horší. Proto Ježíš Kristus v evangeliu k obezřetnosti doporučuje bezelstnost, had je doplněn holubicí.
Boží síla a moc je ovšem tak absolutní a nezávislá, že se Ježíš identifikuje převážně s živočichy bezelstnými a plachými, což dokonale zapadá do jeho celkového obrazu i poslání. Ježíš Kristus se ztotožňuje a solidarizuje s lidmi chudými, nemocnými, bezmocnými, poníženými a hledajícími, aby je obohatil, uzdravil, posílil, utěšil, povýšil v očích Božích a ukázal jim cestu. Ježíš Kristus se ale neztotožňuje jenom se slabými a bezmocnými lidmi, ale i s takovými živočichy. Vždyť posílení Duchem svatým se neděje skrze orla, ale skrze holubici. Do Jeruzaléma Ježíše nepřijíždí na bojovém koni, ale malém oslátku a své spasitelské poslání nepřirovnává k šelmám typu vlka, medvěda či lva, ale stává se beránkem – Beránkem Božím, umírajícím za hříchy světa.
A tím, milí přátelé, sestoupíme do posledního obrazu, zachyceného v knize Job 39,27-33: „Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo? Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě, odtud vyhlíží pokrm, do daleka hledí jeho oči, jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skoleni, tam je i on.“
Ježíš Kristus na rozdíl od orla pokrm nevyhlíží, ale obětuje své tělo a krev, čímž se stává duchovním pokrmem přijímaným ve svátosti večeře Páně. A jestliže orel (jako vzorný rodič) zůstává tam, kde jsou skoleni jeho mláďata, lze říci totéž o Ježíši Kristu. On je skrze víru a dary Ducha svatého s námi, mezi námi a v nás nejen v našem společenství i bytí, ale jak věříme, bude s námi i v hodině naší smrti a nad to – skrze naše přijetí jeho kříže a vzkřísí nás ze smrti i převede do života – do života věčného. Amen.