Clicks43
Victory

Rozjímání nad Ž 119,164

Chválím Tě sedmkrát za den za Tvé spravedlivé soudy.

Už v době Kristově měl vyvolený národ rozdělen den, a dokonce i noc, na úseky po třech hodinách. Co se týče dne, v evangeliu je zmínka, že Ježíš trpěl na kříži od 6. do 9. hodiny, tedy od naší 12. do 15. Rovněž se vzpomíná, že Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k modlitbě (Sk 3,1). Setník Kornélius se o hodině 9., tedy v 15 hodin, modlil a měl vidění (Sk 10,3). Petr se modlil okolo 6. hodiny, tj. naší 12. (Sk 10,9).

Chválit Boha 7× za den můžeme tedy vzít doslovně, ale tato číslovka má i symbolický charakter. Sedm je číslo plnosti, tedy znamená stále. Jenže pokud vezmeme toto číslo jen symbolicky, místo konkrétních zastavení k modlitbě nám zůstanou jen zbožné fráze. Budeme tvrdit, že se celý den modlíme prací a dobrem, které prokazujeme, a ve skutečnosti to znamená, že se nemodlíme vůbec. Když ale splníme modlitební zastavení doslova 7×, znamená to, že se zastavujeme vždy v konkrétní hodinu. Pokud se v určenou hodinu zastavíme do Boží přítomnosti, pak je naděje, že se i v následujícím čase tří hodin budeme myšlenkou vracet k Bohu. Když například přijde nějaký problém či rozhodování, budeme schopni krátce vejít do Boží přítomnosti a dát svou záležitost Bohu. Když se však v konkrétním čase nezastavujeme, vůbec přes den s Bohem nepočítáme. Bez modlitebních zastavení žijeme jen jakési akademické, teoretické křesťanství bez síly. O všem mudrujeme, ale Boží požadavky nerealizujeme. Stavíme dům na písku, a jak říká Ježíš, ten se ve chvíli zkoušky zhroutí.

Výrok z Žalmu 119 brali doslova i současníci Ježíšovi i generace před nimi. Den začínali první hodinou, to je v 6 hodin ráno. Druhé zastavení měli v našich 9 hodin, to byla jejich 3. hodina. O této 3. hodině je v Písmu řečeno, že nastal velký hluk a na apoštoly sestoupil Duch svatý (Sk 2).

Pokud někdo tvrdí, že kopírujeme zastavení na modlitbu během dne od muslimů, je to nesmysl, protože islám vznikl až v 7. století. Během dne se zastavují 5× na troubení z minaretů, nedodržují tříhodinový rytmus.

My v modlitebních zastaveních stabilně opakujeme to nejzákladnější, a to modlitbu dokonalé lítosti, kterou bude každý z nás potřebovat v hodině smrti. Spočívá ve vzývání Ježíšova jména. „Kdo by vzýval jméno Hospodinovo, bude spasen.“ (Ř 10,13) Pak si připomínáme první a největší přikázání – milovat Boha, Božího Syna, Ježíše, celým srdcem, celou duší a vší silou. Nakonec si opakujeme jeden verš z Písma.

Všimněme si, že Boží slovo říká, že máme chválit Boha. Samozřejmě za všechno dobrodiní, co nám Bůh dal, za ochranu před zlem, před neštěstím… Máme chválit Boha za požehnání, které nám dal při práci i v jiných záležitostech našeho života. V tomto výroku Písma se ale navíc zdůrazňuje, že máme chválit Boha za něco, čemu se člověk vyhýbá, a to jsou spravedlivé Boží soudy. Co to znamená? Znamená to, že když prožíváme něco negativního, co nás vede ke smutku, reptání, hněvu, máme se zastavit a vzít situaci s vírou. Například člověk havaruje autem. Řekl by si: „Za to mám chválit?“ Ano! Pokud za to začnu Boha chválit, uvědomím si, že havárie mohla dopadnout daleko hůř. Mohl jsem být zmrzačený, anebo i mrtvý. Když začneme děkovat, začneme se na událost dívat z perspektivy věčnosti a vnímat, proč utrpení přišlo. Najednou si uvědomíme, že i když vnějškově ještě všechno vypadalo, jako by bylo pořádku, srdcem jsme se vzdálili od Boha a šli si svou vlastní cestou, ba dokonce, že jsme si zahrávali s hříchem. Utrpení, které přišlo, bylo výstražným Božím prstem, abychom se zastavili a nezpůsobili si něco horšího. Tuto zkušenost může každý zakoušet i v malých nezdarech a zkouškách. Je proto na místě děkovat Bohu za Jeho spravedlivé soudy. Největším dobrem není naše zdravíčko ani materiální požehnání ani nějaké povrchní úspěchy či kariéra, to všechno velmi brzy pomine, skutečným a největším dobrem je, abychom spasili svou nesmrtelnou duši. Tento nejdůležitější pohled na svůj život bohužel mnozí křesťané vůbec nevnímají. Vztah k Bohu si promítají jen do roviny přirozeného dobra, které je klamem, svévolností a marností a často i škodí. Ne že bychom neměli Bohu děkovat za pozemské dobro, za ně máme děkovat, ale máme se naučit děkovat i ve chvíli utrpení a zkoušky. Když to budeme dělat, Bůh nám dá světlo a ukáže východisko. Budeme se učit konkrétnímu chození s Bohem v pravdě. Na této cestě člověk reálně počítá s tím, že zemře, že bude Boží soud a věčnost.

V dnešní době musíme být připraveni na pronásledování, a třeba i na mučednickou smrt. Je sváděním prostého lidu, jestliže někteří církevní preláti, apostaté, prosazují nebezpečnou vakcinaci a pokrytecky tvrdí, že není žádná náboženská příčina k odmítnutí vakcinace. Toto tvrzení je hrubá lež! Přijetí mRNA vakcíny protiřečí Božím přikázáním. V čem?

1) Tato vakcína mění lidský genom, to znamená, že zasahuje do Božího dokonalého stvořitelského díla a vytváří z člověka jakési geneticky modifikované monstrum – zrůdu. To je zločin proti Bohu Stvořiteli, který když nás stvořil, viděl, že co učinil, je dobré. Dělat z člověka modifikovanou zrůdu je ďábelské, velký hřích a vzpoura proti Bohu Stvořiteli.

2) Dalším hříchem je, že vakcína je vyráběna z tkáně nenarozeného dítěte. Je z něj vyrvána ještě zaživa, než je usmrceno. To není jen schválení a podporování sadistické vraždy, to je přímo využití vakcinace k celoplošné satanizaci! To je do nebe volající hřích!

3) Dalším velmi těžkým hříchem je, že do mRNA vakcíny byly záměrně dodány i nanočástice, které mohou pronikat do mozku. Konečným cílem je totální manipulace s člověkem, což má vyvrcholit čipizací. Toto je už samo o sobě zločin – člověk se zříká možnosti spásy trvalým podřízením své vůle systému, který je v rukou satanistů, bojujících proti Bohu. Navíc Písmo svaté varuje, že očipované lidi postihnou vředy a utrpení; nejhorší však je, že po smrti je čeká ohnivé jezero! (Zj 14 a 19) Zatím se propaguje vakcinace, i ta ale už patří do procesu postupné čipizace a mnohdy se už prolíná s implantací čipů.

4) Současná experimentální, neprověřená vakcinace sleduje genocidu lidstva. Hlavní propagátor Gates se o současných vakcínách vyjádřil jasně: „Odvedeme-li dobrou práci s vakcínami, snížíme populaci o 10-15%,“ to znamená o jednu miliardu. Cílem je však genocida 6 miliard! To je hřích páchání masové vraždy. Zodpovědnost dopadá na ty církevní osoby, které vakcinaci cynicky a lživě prosazují. Je to nejen falešný papež Bergoglio, který se navíc klaní démonu Pačamamě a prosazuje sodomii, ale i ti preláti, kteří s ním ve zločinech proti lidstvu tvoří jednotu. Ti všichni se postavili proti skutečné vědě špičkových odborníků, kteří naléhavě před touto nebezpečnou vakcínou varují. Samozřejmě, masmédia se rovněž odvolávají na tzv. odborníky, ale to jsou ti, co prodali své svědomí za peníze či kariéru a dopadá na ně spoluzodpovědnost za zločin genocidy lidstva. Kdo tyto zločinné podvodníky poslouchá, dal najevo, že odhodil zdravý rozum a svědomí, nechce slyšet pravdu a sám sobě i druhým kope hrob časný i věčný.

Je třeba, abychom v těchto věcech měli jasno a varovali své nejbližší, protože důsledky mRNA vakcíny jsou nedozírné a nezvratitelné. Někteří z odborníků výslovně prohlašují: „Raději smrt, než přijmout tuto vakcínu.“

My křesťané víme, že náš život je v rukách Božích. Děkujme Pánu za Jeho spravedlivé soudy. 7× za den se zastavujeme a vzbuzujeme dokonalou lítost. To je bezpečná cesta do věčného života. Každý z nás musíme zemřít. Jestli zemřeme letos nebo až v některém z dalších roků, to není rozhodující. Rozhodující je, abychom byli na smrt připraveni.


Byzantský katolický patriarchát (BKP) je společenství mnichů, kněží a biskupů, žijících v klášterech. V čele BKP stojí patriarcha Eliáš s dvěma biskupy-sekretáři +Timotejem a +Metodějem. BKP povstal z potřeby hájit základní křesťanské pravdy proti herezím a apostazi. Pseudopapeže Bergoglia neuznává a nepodřizuje se mu.

Odebírat aktuální informace od BKP


list-manage.com/subscribe?u=bed9f40cf4da3e3582e1ecefc&id=c8496b93c