Blažená Xénia Peterburgská

Narodila se v první polovině 18.století. Jako 26-letá ovdověla. Tento nečekaný úděl otřásl Xenií, která najednou jakoby zapomněla na všechno pozemské. Všichni v okolí, dokonce i její rodina, si začali myslet, že se pomátla. Zejména poté, co rozdala všechen svůj majetek chudým a dům prodala své dobré známé.
Svatá Xénia si vybrala těžkou cestu spasení. Odklonila se od všech pozemských starostí a stala se bláznem pro Christa. Oblékla si mužský oděv a všem začala tvrdit, že zemřela Xénia a ne její muž Andrej. Od tehdy nikdy nezareagovala na své jméno, ale vždy se ochotně ozvala, když ji nazvali Andrejem. Kvůli tomu byla Xénia často vystavena posměchu, ale vždy vše snášela s trpělivostí a pokorou.
Svatá Xénia nepřijímala milodary a pokud je obdržela, hned je rozdala chudým. Celé noci, bez ohledu na roční období nebo počasí, se blažená Xénia modlila na kolenou v poli a dělala zemní poklony na všechny čtyři strany. Ještě za života ji Hospodin proslavil a daroval je dar prozorlivosti a léčení nemocných. Zemřela jako 71-letá ale zázraky se děly i po její smrti. Modlitby a prosby těch, kteří přišli k její hrobu byly vždy vyslyšeny.
Je rychlou pomocnicí v každodenním životě, zejména pak v rodinných záležitostech. Na přímluvy blažené Xenie se věřící zbavují nemocí, zármutků, různých strádání a nouze, a nacházejí bydlení a práci.
Modlitba
Blažená poutnice Xenie, následovnice Nebeského Otce, jež jsi žila na zemi prostě a bez domova! Tak jako mnozí, kteří se před námi skláněli nad tvým náhrobkem, i my se k tobě nyní utíkáme a prosíme tebe: pros za nás, aby se naše kroky řídily podle slov Hospodinových a směřovaly ke konání Jeho přikázání. Ať naše pokolení neovládá bezpráví, jež sejí bezbožní lidé a jež zabíjí duši. Skryla ses před moudrými tohoto věku a stala ses známou Bohu, vypros proto, pokorná Xenie, našim srdcím základ mírnosti a lásky, v modlitbách víru, v pokání naději, sílu při práci, v nemocech milost uzdravení a dle možnosti obnovení celého našeho života. Neboť tebe velebíme a v dojetí vyznáváme Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici jednobytnou a nerozdílnou na věky věkův. Amen.
__________________________
*Jurodivý pro Krista jurodivý – ze slovanského оуродъ – юродъ což značí blázen, hlupák, bláznivý, nerozumný, bez umu.
Být pro Krista jurodivý, jeví se jedním z nejtěžších duševních zápasů, je to oduševnělá vřelá horlivost a plamenná láska k Bohu. Žijíce ve společenství lidí, Ti kdo vzali na sebe tento duchovní podvih tj. zápas a boj, vzdali se a odřekli se jakéhokoli vlastnictví, vzdali se všeho pohodlí a životního blaha, stali se zcela svobodnými od náklonnosti k čemukoli pozemskému, světskému a nakonec žili neméně samotářským způsobem života, jako ti kteří žili v divokých pustinách. Při vší těžkosti tohoto duchovního podvihu, vyžadoval si tento zápas od svatých vyšší moudrosti, aby svoji neslavnost, hanbu či ponížení, proměnili a obrátili ve slávu Boží, v poučení bližním, aby nedopustili to, aby směšné nebylo hříchem, aby to co činili, nestalo se pokušením nebo urážkou a hanbou pro druhé.
Jurodivost pro Krista je záměrná snaha jevit se bláznem, hlupákem a nerozumným v běžném světském chápáni světa, záměrné skrývání osobních ctností a přijetí na sebe sama všech možných urážek a hanby. Hlavním pak cílem tohoto zdánlivého bláznovství - jurodivoství pro Krista – jeví se odhalování vnějších světských hodnot jako dočasných a pomíjejících.
Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic, aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.
1. list Korintským 27- 29