Stylita
Svátek vyzdvižení ostatků SV. SERAFÍMA SÁROVSKÉHO (narozen 19. 7. 1759 – zesnul 2. 1. 1833, svaté ostatky byly slavnostně vyzdviženy jeho ctitelem sv. carem Nikolajem II v roce 1903).

Ctihodný Serafím Sárovský po sobě zanechal překrásná „Poučení“:
O Bohu
Bůh je oheň, který zahřívá a zapaluje naše srdce a tělo. Když cítíme ve svých srdcích chlad, který je od ďábla, neboť ďábel je chladný, …More
Svátek vyzdvižení ostatků SV. SERAFÍMA SÁROVSKÉHO (narozen 19. 7. 1759 – zesnul 2. 1. 1833, svaté ostatky byly slavnostně vyzdviženy jeho ctitelem sv. carem Nikolajem II v roce 1903).

Ctihodný Serafím Sárovský po sobě zanechal překrásná „Poučení“:
O Bohu
Bůh je oheň, který zahřívá a zapaluje naše srdce a tělo. Když cítíme ve svých srdcích chlad, který je od ďábla, neboť ďábel je chladný, přivolejme Hospodina. On přijde a zahřeje naše srdce dokonalou láskou nejen k Němu, ale i k bližním. A před tváří Lásky zmizí chlad nepřítele Dobra.
Kde je Bůh, tam není zlo. Všechno, co pochází od Boha, je dobré, užitečné a přivádí člověka k sebeodsuzování a pokoře.
Bůh nám zjevuje svoji lidumilnost nejen tehdy, když konáme dobré skutky, ale i tehdy, když Ho urážíme našimi hříchy. Jak dlouho snáší naše prohřešení! A když trestá, jak milosrdně trestá!
Když nepoznáš Boha, nemůžeš mít ve svém srdci lásku k Němu. Nemůžeš milovat Boha, když Ho neuvidíš. Vidění Boha pochází od Jeho poznání, neboť nazírání nepředchází Bohapoznání.
O Božích skutcích neuvažuj po jídle. Jak můžeš s plným žaludkem poznat Božské tajiny?
O víře
Především je třeba věřit v Boha, neboť ten, „kdo k Němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Žid 11,6). Víra je podle učení ctihodného Antiocha začátkem našeho spojení s Bohem. „Opravdový věřící je kamenem chrámu Božího, připraveným pro místo, kde přebývá Bůh Otec, pozdvihnutým do výšky silou Ježíše Krista, to jest křížem, pomocí Ducha Svatého.“ „Víra bez skutků je mrtvá“ (Jk 2,26).
Skutky víry jsou: láska, mír, andělská trpělivost, milosrdenství, krotkost, nesení kříže a duchovní život. Jen taková víra je pravá. Pravá víra nemůže existovat bez dobrých skutků, neboť kdo opravdu věří, bezpochyby činí i dobré skutky. Všichni, kteří vkládají svoji naději na Boha, jsou k Němu vedeni a osvěcováni září věčného světla.
Kdo miluje sebe, ten nemůže milovat Boha. A kdo nemá rád sebe kvůli lásce k Bohu, ten miluje Boha.
Člověk, který skutečně miluje Boha, považuje se za poutníka a cizince na této zemi, neboť ve svém směřování k Bohu poznává duší i rozumem jen Jeho jediného.
Duše naplněná láskou k Bohu se ani ve chvílích opouštění těla nezalekne knížete zla, ale s anděly se vznese jakoby z cizí země do domoviny.
Existují dva druhy strachu. Když chceš konat zlo, tak se boj Hospodina a nedělej ho, a když chceš konat dobro, tak se boj Hospodina a konej ho.
Podle učení svatých Otců jsou při každém člověku dva andělé, jeden dobrý a druhý zlý. Dobrý anděl je tichý, krotký a mlčenlivý. Když vejde do srdce člověka, hovoří s ním o pravdě, čistotě, čestnosti a pokoji, o každém dobrém skutku a ctnosti. Když to pocítíš ve svém srdci, je zjevné, že se v tobě nachází anděl pravdy. Duch lstivý je opatrným krutý a šílený. Když vstoupí do tvého srdce, tak ho poznávej podle skutků jeho. Člověk se tělem podobá zapálené svíčce. Svíčka musí shořet a člověk musí zemřít. Ale duše je nesmrtelná, proto i naše starostlivost se musí více vztahovat na duši než na tělo. Je třeba se naučit, aby se rozum vždy nacházel v zákoně Božím, pod jehož vedením je třeba uspořádat svůj život.
Velmi užitečné je číst Bibli. Za tento skutek, mimo jiných činů, nenechá Hospodin člověka bez své milosti, ale daruje mu dar pochopení.
Duševní mír se získává skrze trápení. Svaté Písmo praví: „Vešli jsme do ohně i vody, avšak Ty jsi nás vyvedl k hojnosti“ (Ž 66,12). Život těch, kteří chtějí splnit vůli Boží, sestává se z mnohého utrpení. Jak máme potom oslavovat a chválit svaté mučedníky za utrpení, která vytrpěli pro víru v Hospodina, když nemůžeme vydržet ani horečku nebo zimnici?
Stylita
Dnes má svátek sv. Alfons z Liguori

Alphonsus Maria de, ep. S. Agathæ Gothorum et doctor Eccl.
1. srpna, památka
Postavení: biskup a učitel církve, zakladatel řádu CSsR
Úmrtí: 1787
Patron: zpovědníků a profesorů morálky
Atributy: anděl, psací náčiní, obraz P. Marie, růženec nebo misijní kříž

Pocházel z Marianelle, z neapolské šlechtické rodiny. Již v 16 letech dosáhl doktorátů práv. V roce …More
Dnes má svátek sv. Alfons z Liguori

Alphonsus Maria de, ep. S. Agathæ Gothorum et doctor Eccl.
1. srpna, památka
Postavení: biskup a učitel církve, zakladatel řádu CSsR
Úmrtí: 1787
Patron: zpovědníků a profesorů morálky
Atributy: anděl, psací náčiní, obraz P. Marie, růženec nebo misijní kříž

Pocházel z Marianelle, z neapolské šlechtické rodiny. Již v 16 letech dosáhl doktorátů práv. V roce 1726 se stal knězem a pak založil kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele, tzv. redemptoristů. Na podporu křesťanského života lidu horlivě kázal a psal knihy, zvláště o morálce, ve které je považován za mistra. Byl jmenován biskupem a po 13 letech apoštolské činnosti oslepl a ohluchl. Následkem revmatických bolestí mu hlava klesala na prsa, proto se úřadu vzdal. Ještě 12 let žil v sídle kongregace, kterou založil. Psal dopisy a knihy, kterými si získal titul církevního učitele.

Narodil se 27. 9. 1696 v Marianelle u Neapole v Itálii do staré šlechtické rodiny. Otec Josef byl kapitánem lodi a matka Anna roz. Cavalieri se s nevšední péčí a láskou věnovala křesťanské výchově svých osmi dětí. Alfons byl nejstarší, nechybělo mu nadání a tak podle otcova přání byl v Neapoli přihlášen ke studiu práv na univerzitě již ve 12 letech. Byl doma vyučován soukromými učiteli a vybranými profesory, což mu umožnilo ve studiu pokračovat rychleji. Díky brzkému zápisu na universitu měl přístup k oficiálním zkouškám a doktorát z občanských a církevních práv zvládl již jako 16letý, 21. 1. 1713. Současně již studoval filosofii, latinu a italskou literaturu.
V 18 letech otevřel vlastní advokátní kancelář, stal se oblíbeným a vyhledávaným. Asi po osmi letech, v jednom významném soudním procesu, jej potkal neúspěch. Ještě téhož roku 1723, při návštěvě nevyléčitelně nemocných náhle cítil, že má změnit povolání. Začal studium teologie a již v prosinci 1726 přijal kněžské svěcení.
Zapojil se do diecézního kněžského sdružení "Apoštolské misie", nazývaného i "Propaganda" a horlivě působil jako lidový misionář. Na srdci mu nejvíce ležel stav lidí nejubožejších, v hmotné a mravní bídě. K nim patřilo i mnoho pastevců a rolníků ze širokého okolí Neapole. V boji s jejich náboženskou nevědomostí založil "Dílo kapliček", významné tím, že večerní vyučování katechismu pro laiky spojoval s jednoduchou pobožností.
V roce 1731 s biskupem Tomášem Falcoju společně založili kontemplativní řád Sester Nejsvětějšího Vykupitele a P. Alfons následující rok 9. 11. založil s prvními zájemci z řad kněží "Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele" - redemptoristy. Důvodem byla potřeba apoštolské práce na venkově.
Jako učenci zamilovanému do Kristova kříže a nesmírně si vážícího Spasitelova utrpení, v němž viděl souhrn všech důkazů Boží lásky, se mu zdálo nepochopitelné, že je tak mnoho těch, kteří Ukřižovaného nemilují. Snažil se je pro něj nadchnout kázaným i psaným slovem a při zpovědích vedl kajícníky k opravdovému obrácení.
Vyzýval: "Upři svůj pohled na Ukřižovaného. Pozoruj Božího Beránka, zabitého na obětním stole. Pomysli, že je milovaným Synem věčného Otce a byl ukřižován pro lásku k tobě. Pohleď, jak jeho ruce jsou rozepjaté, aby tě objaly; jeho hlava je nakloněná, aby ti dal políbení pokoje; jeho bok je otevřený, aby tě sevřel ve svém Srdci. Co nyní řekneš o Bohu, který tě tak miluje? Nezaslouží si, abys ho miloval?" (Opere X. 214)
Alfons vynikal v adoraci i v lásce k Panně Marii, kterou často nazýval Útočištěm hříšníků, Matkou milosrdenství a dobrotivou a mírnou Pannou. Viděl v ní tu, která pomáhá vlévat milost a spolupůsobí její růst. Jako obhájce Boží lásky a Božího milosrdenství vystupoval proti nadměrné přísnosti - bludu jansenistů.
Jeho kongregaci redemptoristů schválil papež Benedikt XIV. v roce 1749 s názvem Nejsvětějšího Vykupitele.
Roku 1762 byl Alfons od papeže Klementa XIII. jmenován biskupem v hornaté diecézi Sant Agata dei Gotti, kterou pak po 13 let s pastýřskou horlivostí spravoval. Během té doby, v roce 1768, onemocněl silnou artritidou v zádech s následným pokřivením šíje. Hlava mu zůstávala skloněná a tlakem na prsa trpěl bolestí. Teprve v 79 letech abdikoval a se souhlasem papeže Pia VI. odešel trávit poslední léta života do řeholního domu v Pagani u Salerno poblíž Neapole.
K Alfonsově nemoci se přidalo slábnutí zraku a intrikami byl v r. 1780 získán jeho podpis na pozměněné řeholní stanovy. Jednalo se o podvod a zneužití jeho slepoty. Papež následně čtyři redemptoristické kláštery odepsal z řádu. Ke sjednocení došlo až šest let po Alfonsově smrti, který zemřel v pokoji po překonaných vnitřních bojích a úzkostech ve věku 91 let.
Napsal mnoho spisů, v nichž předával nauku církve obohacenou. Zanechal velmi významné morální spisy, jeho "Teologie morálky" v roce 1933 již měla za sebou 82 vydání. Poprvé ji vydal roku 1753. Připomínány jsou jeho příručky pro zpovědníky a lidové misionáře. Aby podnítil úctu a důvěru k Matce Boží, napsal knihu "Vznešenosti Panny Marie" (Le glorie di Maria), plnou citátů Otců a teologů. Celkem napsal 111 děl, která vycházel až v 63 jazycích a prý se jedná o více než 20000 vydání jeho publikací.
K jeho vedlejším činnostem patřilo i malířství, byl schopným architektem, vyznal se v sochařském umění i v hudbě. Složil např. pašijovou kantátu: "Duetto tra l´anima e Gesu Cristo" (Dueto duše a Krista), již jako dítě se naučil hrát na cembalo.
K jeho blahořečení, připravovanému od jeho smrti, došlo v roce 1815, po návratu papeže Pia VII. z vyhnanství. Papežem Řehořem XVI. byl v r. 1839 slavnostně kanonizován a jeho nástupcem Piem IX. v roce 1871 zařazen mezi církevní učitele. V roce 1950 byl prohlášen patronem moralistů a zpovědníků.

zdroj: catholica.cz/?id=4204
Zedad Z
....Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit....
U.S.C.A.E.
Vynesenie úctyhodných driev úctyhodného a životodarného Kríža

1. augusta nám Gréckokatolícka cirkev pripomína udalosť Vynesenia driev úctyhodného a životodarného Kríža. Podľa Paschálnej kroniky z roku 630, kríž Ježiša Krista objavili v Jeruzaleme 14. septembra roku 320. Cisár Konštantín Veľký okrem toho, že na miestach ukrižovania a vzkriesenia vystaval chrámy a prepojil ich dvorom, časť …More
Vynesenie úctyhodných driev úctyhodného a životodarného Kríža

1. augusta nám Gréckokatolícka cirkev pripomína udalosť Vynesenia driev úctyhodného a životodarného Kríža. Podľa Paschálnej kroniky z roku 630, kríž Ježiša Krista objavili v Jeruzaleme 14. septembra roku 320. Cisár Konštantín Veľký okrem toho, že na miestach ukrižovania a vzkriesenia vystaval chrámy a prepojil ich dvorom, časť relikvií kríža preniesol do Konštantínopolu. Tam ich uchovávali v Hagii Sofii, neskôr v cisárskych pokladniciach. Okrem sviatku Povýšenia svätého kríža, ktorý sa vlastne pripomína v deň vysviacky dvojitého Jeruzalemského chrámu v roku 335, byzantská cirkev Kristov kríž oslavovala v hlavnom meste aj 1. augusta. Už za čias Konštantína Veľkého tam kríž vykladali na verejných priestranstvách a v chrámoch. Ako píše grécky časoslov z roku 1897, 1. augusta Kristov kríž v Konštantínopole vykladali preto, lebo sa v tom mesiaci hojnejšie vyskytovali choroby. V predvečer sviatku relikviu kríža vybrali z cisárskej pokladnice a položili ju na oltár chrámu Hagie Sofie. Od 1. augusta až do sviatku Zosnutia Presvätej Bohorodičky sa v meste konali procesie a ľudia mali možnosť si relikviu kríža uctiť. Cirkev v Rusku si 1. augusta pripomína takzvaný krst Rusi z 1. augusta 988, keď sa kresťanstvo v Rusku stalo štátnym náboženstvom. Pri príležitosti týchto dvoch sviatkov sa v Rusku zvyklo okrem procesií po mestách a dedinách konať aj svätenie vody. V súčasnosti je v Rusku zvykom v dnešný deň požehnávať aj nový med. Prax malého svätenia vody v Gréckokatolíckej cirkvi na Slovensku v dnešný deň má svoj pôvod v starej ruskej tradícii.

casoslov.sk
U.S.C.A.E.
Jn 60. začalo (19, 6b-11a. 13-20. 25-28a. 30b-35a)

V tom čase sa veľkňazi a starší uzniesli proti Ježišovi, že ho zabijú. Priviedli ho k Pilátovi a povedali: „Vezmi ho, vezmi a ukrižuj!“ Pilát im povedal: „Vezmite si ho a ukrižujte. Ja na ňom nenachádzam vinu.” Židia mu odpovedali: „My máme zákon a podľa zákona musí umrieť, lebo sa vydával za Božieho Syna.” Keď to Pilát počul, ešte väčšmi sa …More
Jn 60. začalo (19, 6b-11a. 13-20. 25-28a. 30b-35a)

V tom čase sa veľkňazi a starší uzniesli proti Ježišovi, že ho zabijú. Priviedli ho k Pilátovi a povedali: „Vezmi ho, vezmi a ukrižuj!“ Pilát im povedal: „Vezmite si ho a ukrižujte. Ja na ňom nenachádzam vinu.” Židia mu odpovedali: „My máme zákon a podľa zákona musí umrieť, lebo sa vydával za Božieho Syna.” Keď to Pilát počul, ešte väčšmi sa naľakal. Znova vošiel do vládnej budovy a spýtal sa Ježiša: „Odkiaľ si?” Ale Ježiš mu neodpovedal. Pilát sa ho spýtal: „So mnou sa nechceš rozprávať?! Nevieš, že mám moc prepustiť ťa a moc ukrižovať ťa?” Ježiš odpovedal: „Nemal by si nado mnou nijakú moc, keby ti to nebolo dané zhora.” Keď Pilát počul tieto slová, vyviedol Ježiša von a sadol si na súdny stolec na mieste zvanom Lithostrotos, po hebrejsky Gabbata. Bol Prípravný deň pred Paschou, okolo poludnia. Tu povedal Židom: „Hľa, váš kráľ!” Ale oni kričali: „Preč s ním! Preč s ním! Ukrižuj ho!” Pilát im povedal: „Vášho kráľa mám ukrižovať?!” Veľkňazi odpovedali: „Nemáme kráľa, iba cisára!” Tak im ho teda vydal, aby ho ukrižovali. A oni prevzali Ježiša. Sám si niesol kríž a vyšiel na miesto, ktoré sa volá Lebka, po hebrejsky Golgota. Tam ho ukrižovali a s ním iných dvoch, z jednej i druhej strany, Ježiša v prostriedku. Pilát vyhotovil aj nápis a pripevnil ho na kríž. Bolo tam napísané: „Ježiš Nazaretský, židovský kráľ.” Tento nápis čítalo mnoho Židov, lebo miesto, kde Ježiša ukrižovali, bolo blízko mesta; a bol napísaný po hebrejsky, grécky a latinsky. Pri Ježišovom kríži stála jeho matka, sestra jeho matky, Mária Kleopasova, a Mária Magdaléna. Keď Ježiš uzrel matku a pri nej učeníka, ktorého miloval, povedal svojej matke: „Žena, hľa, tvoj syn!” Potom povedal učeníkovi: „Hľa, tvoja matka!” A od tej hodiny si ju učeník vzal k sebe. Potom Ježiš vo vedomí, že je už všetko dokonané, naklonil hlavu a odovzdal ducha. Keďže bol Prípravný deň, Židia požiadali Piláta, aby ukrižovaným polámali nohy a sňali ich, aby nezostali telá na kríži cez sobotu, lebo v tú sobotu bol veľký sviatok. Prišli teda vojaci a polámali kosti prvému aj druhému, čo boli s ním ukrižovaní. No keď prišli k Ježišovi a videli, že je už mŕtvy, kosti mu nepolámali, ale jeden z vojakov mu kopijou prebodol bok a hneď vyšla krv a voda. A ten, ktorý to videl, vydal o tom svedectvo a jeho svedectvo je pravdivé.
Stylita
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/18_00.htm

1. čtení:
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“ Hospodin řekl …More
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/18_00.htm

1. čtení:
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: Kvečeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Co je to?“ – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu.“
Ex 16,2-4.12-15

Žalm:
Hospodin jim dal nebeský pokrm.

Co jsme slyšeli a poznali,
co nám otcové vyprávěli,
příštímu pokolení budeme vypravovat
slavné Hospodinovy činy i jeho moc.

Poručil mrakům nahoře
a otevřel brány nebes,
seslal na ně déšť many, aby se najedli,
a dal jim nebeský pokrm.

Člověk jedl chléb silných,
pokrm jim poslal do sytosti.
Přivedl je do své svaté země,
k horám, které získala jeho pravice.
Zl 78(77)

2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři! Říkám vám a zapřísahám vás ve (jménu) Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího (vzoru) jako skutečně spravedlivý a svatý.
Ef 4,17.20-24

Evangelium:
Jan 6,24-35