„Pokoj vám.“

Když se vzkříšený Ježíš zjevil apoštolům, třikrát jim opakuje slova: „Pokoj vám.“ Do jaké situace to Ježíš hovoří? V evangeliu je napsáno: „Téhož dne večer, prvního dne po sobotě, když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: ‚Pokoj vám.‘“ (J 20,19) Dále evangelium pokračuje: „Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: ‚Pokoj vám.‘“ (v. 20-21) Za týden v neděli se jim ukázal potřetí; a tehdy s nimi byl i Tomáš: „Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: ‚Pokoj vám.‘“ (v. 26)

Častokrát Ježíš i nám říká: „Pokoj vám! Pokoj tobě!” Je třeba tento pokoj přijmout. Uvědomme si, kolik nepokoje je v naší duši… Proč? Protože nejsme spojeni s Bohem. Protože naše víra je slaboučká. Netvoříme jednotu s Kristem ani s Božím slovem. Jedině On nám dává svůj pravý pokoj, jak říká: „Pokoj, který já vám dávám, svět vám dát nemůže.“ (srov. J 14, 27) Ježíš na jiném místě říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a u mě najdete pokoj.“ (Mt 11, 28) Tedy hlavní věc je, abychom šli k Ježíšovi. Jakmile však jsme v sobě, tam pokoj nenalezneme. Stačí nějaká maličkost nebo nějaká myšlenka, a vezme vám všechen pokoj. Jak? Tím, že se zkoncentrujeme svým duchem na lež, anebo polopravdu, která nás obere o celou pravdu. Taková je realita: Věříme lži a neustále pochybujeme o pravdě.