Ako konál (koná) Boh, keď zradil (zrádza) vyvolený narod (rkc) - alebo Zj. 17kap.
Vošiel som teda, poobzeral som sa a hľa, rozličné zobrazenia plazov a zvierat - ošklivosti - a rozličné modly domu Izraela boli zôkol-vôkol vyryté do múru. Pred nimi stálo sedemdesiat starcov Izraelovho domu, prostred ktorých bol Jezoniáš, syn Safanov. Každý mal v ruke kadidelnicu i vznášala sa vôňa kotúča z kadidla. I riekol mi: „Či vidíš, syn človeka, čo robia starci Izraelovho domu v tme, každý vo svojej obrazovej izbe? Veď hovoria: »Pán nás nevidí. Pán opustil krajinu.«“ I riekol mi: „A ešte ďalej uvidíš veľké ohavnosti, ktoré títo vystrájajú.“ I zaviedol ma ku vchodu brány Pánovho chrámu, ktorá ležala na sever, a hľa, sedeli tam ženy, ktoré oplakávali Tamúza. Vtedy mi riekol: „Či vidíš, syn človeka? Ešte uvidíš od týchto väčšie ohavnosti.“
Na to ma zaviedol do vnútorného nádvoria Pánovho chrámu a hľa, pri vchode do Pánovho chrámu, medzi predsieňou a oltárom bolo zo dvadsaťpäť mužov chrbtom (Bohu) k Pánovmu chrámu a tvárou (k ľuďom) na východ. A títo sa smerom na východ klaňali slnku. „Či vidíš, syn človeka? Či je Júdovmu domu primálo robiť ohavnosti, ktoré tu robia, že (ešte aj) zem zaplňujú násilenstvom a opätovne ma popudzujú? Pozri, i konár si dávajú k nosu! Nuž aj ja budem konať v hneve, nezmiluje sa mi oko a nebudem šetriť a hoci mi budú veľkým hlasom volať do uší, nevyslyším ich.“
Ezechiel 8:10-18 SSV
Rozliční plazi a nečistá zvířata, která byla zobrazena v prvním pokojíku v chrámě, jsou myšlenky a pojetí, které si rozum vytváří z nízkých věcí pozemských a ze všech tvorů; ti se, zcela tak, jak jsou, vyobrazí v chrámě duše, když ona jimi zaneprázdní svůj rozum, jenž jest první komnata v duši. Ženy, které byly dále uvnitř, v druhé komnatě, a oplakávaly boha Adonida, jsou bažení, která jsou v druhé mohutnosti duše, to tiž ve vůli; ta jako by plakala, když dychtí po tom, k čemu je nakloněna vůle, to jest po těch plazech již zobrazených v roz umu. A mužové, kteří byli ve třetí komnatě, jsou obrazy a představy tvorů, které v soběuchovává a vybavuje třetí strán ka duše, pamět. O těch se praví, že jsou obráceny zády k chrá mu, protože se, když se duše touto trojí mohutností již úplně a dokonale oddá něčemu pozemskému, může říci, že je obrá cena zády k chrámu Božímu, totiž pravému pořádku v duši, jenž nepřipustí do sebe ničeho z tvorů.
Co pravím a je na místě k mému účelu, je to, že kterékoliv bažení, i když je po sebe nepatrnější nedoko nalosti, poskvrní a pošpiní duši.
Na to ma zaviedol do vnútorného nádvoria Pánovho chrámu a hľa, pri vchode do Pánovho chrámu, medzi predsieňou a oltárom bolo zo dvadsaťpäť mužov chrbtom (Bohu) k Pánovmu chrámu a tvárou (k ľuďom) na východ. A títo sa smerom na východ klaňali slnku. „Či vidíš, syn človeka? Či je Júdovmu domu primálo robiť ohavnosti, ktoré tu robia, že (ešte aj) zem zaplňujú násilenstvom a opätovne ma popudzujú? Pozri, i konár si dávajú k nosu! Nuž aj ja budem konať v hneve, nezmiluje sa mi oko a nebudem šetriť a hoci mi budú veľkým hlasom volať do uší, nevyslyším ich.“
Ezechiel 8:10-18 SSV
Rozliční plazi a nečistá zvířata, která byla zobrazena v prvním pokojíku v chrámě, jsou myšlenky a pojetí, které si rozum vytváří z nízkých věcí pozemských a ze všech tvorů; ti se, zcela tak, jak jsou, vyobrazí v chrámě duše, když ona jimi zaneprázdní svůj rozum, jenž jest první komnata v duši. Ženy, které byly dále uvnitř, v druhé komnatě, a oplakávaly boha Adonida, jsou bažení, která jsou v druhé mohutnosti duše, to tiž ve vůli; ta jako by plakala, když dychtí po tom, k čemu je nakloněna vůle, to jest po těch plazech již zobrazených v roz umu. A mužové, kteří byli ve třetí komnatě, jsou obrazy a představy tvorů, které v soběuchovává a vybavuje třetí strán ka duše, pamět. O těch se praví, že jsou obráceny zády k chrá mu, protože se, když se duše touto trojí mohutností již úplně a dokonale oddá něčemu pozemskému, může říci, že je obrá cena zády k chrámu Božímu, totiž pravému pořádku v duši, jenž nepřipustí do sebe ničeho z tvorů.
Co pravím a je na místě k mému účelu, je to, že kterékoliv bažení, i když je po sebe nepatrnější nedoko nalosti, poskvrní a pošpiní duši.
