Každá násilná revoluce má své čtyři fáze, které zatím fungovaly vždycky spolehlivě, jak ukazují především francouzská revoluce koncem osmnáctého století a revoluce v Rusku roku 1917. Jsou to:
fáze: odpůrci nenáviděného politického a společenského systému bez ohledu na rozdílnost názorů se spojí v násilném revolučním aktu jeho svržení;
fáze: všichni se společně dohodnou na nové vládě a podílu na moci jednotlivých názorových proudů;
fáze: vyhrocuje se konflikt mezi umírněnými a radikálními revolucionáři. Zatímco ti první chtějí zachovat některé prvky starého režimu, ti druzí požadují všechno zničit a začít úplně od nuly;
fáze: radikálové vítězí nad umírněnými a krvavě je likvidují právě tak, jako předtím likvidovali přívržence starého režimu. Mají podporu davu, pro nějž se umírnění stávají svou snahou spojit vodu s ohněm (staré s novým) těžko srozumitelnými. Lid nesnáší teze, že něco je složité, žádá jednoduché recepty na řešení situace. Masová podpora poskytuje radikálům mocenskou převahu …Více