Benedikt XVI. Jediný pravý vikár Ježiša Krista.

Laudetur Iesus Christus PP. BENEDICTUS XVI.,VICARIUS IESU CHRISTI Glória Patri et Fílio et Spirítui Sancto. Sicut erat in princípio, et nunc et semper et in sǽcula sæculórum. Amen.
Dana22
Čo priniesla nová sv. omša

www.tedeum.cz/…/novy-mesni-rad-…

Nový mešní řád a reálná přítomnost Krista v eucharistii

Hovoří-li se o nebezpečí nového mešního řádu, zmiňuje se oprávněně nejčastěji oslabení obětní povahy. S tím ovšem bezesporu nutně souvisí i nauka o reálné přítomnosti Pána Ježíše Krista v Nejsvětější Svátosti. Někdy je vznášena námitka, že ať už je nový mešní řád jakýkoliv, …More
Čo priniesla nová sv. omša

www.tedeum.cz/…/novy-mesni-rad-…

Nový mešní řád a reálná přítomnost Krista v eucharistii

Hovoří-li se o nebezpečí nového mešního řádu, zmiňuje se oprávněně nejčastěji oslabení obětní povahy. S tím ovšem bezesporu nutně souvisí i nauka o reálné přítomnosti Pána Ježíše Krista v Nejsvětější Svátosti. Někdy je vznášena námitka, že ať už je nový mešní řád jakýkoliv, dochází v něm k platnému proměnění. Otázka ale nestojí, zda dochází k proměnění, což se ostatně děje i u pravoslavných schismatiků nebo při tzv. černé mši, pokud se k ní propůjčí odpadlý kněz, nýbrž jak ritus vyjadřuje katolické učení ohledně eucharistie.
Toto učení přesně vymezil tridentský koncil, který uvádí: „Kdo by popíral, že ve svátosti nejsvětější eucharistie je pravdivě, skutečně a podstatně přítomno tělo a krev spolu s duší a božstvím našeho Pána Ježíše Krista a tím i celý Kristus, a prohlašoval by, že je v ní přítomen pouze na způsob znamení nebo obrazně nebo svou silou, ten nechť je vyobcován.“ A dále připomíná, že k tomu dochází „obdivuhodnou a jedinečnou přeměnou celé podstaty chleba v tělo [Kristovo] a celé podstaty vína v krev [Kristovu], kdy přetrvávají pouze způsoby chleba a vína, kteroužto přeměnu katolická církev velmi výstižně nazývá přepodstatnění“. Jak k přepodstatnění dochází, vysvětluje basilejský koncil, jenž učí: „Formou této svátosti jsou slova Vykupitele, kterými vykonal tuto svátost. Kněz totiž koná tuto svátost tím, že mluví v Kristově jménu. Neboť mocí samých slov se podstata chleba mění v tělo Kristovo a podstata vína v krev.“ To vše pochopitelně platí, pokud má kněz alespoň dostatečný úmysl činit to, co činí Církev, a je-li použita platná materie, tj. chléb a víno, jaké připouští Církev.
Co měli v úmyslu architekti novus ordo?
Záměr autorů nového mešního řádu odhaluje znění „Všeobecných pokynů k Římskému misálu“ (Instructio generalis), kde byla mše na úvod II. kapitoly v oddíle „Stavba mše“ popsána pouze jako: „Večeře Páně neboli mše je posvátné shromáždění lidu Božího za předsednictví kněze ke slavení památky Páně. Proto o místním shromáždění Církve svaté zcela zvláštním způsobem (eminenter) platí Kristovo zaslíbení: ‚Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich‘ [Mat 18, 20].“
„Stručný kritický rozbor nového mešního řádu“ (viz Te Deum 5/2009), který podepsali a předložili papeži Pavlu VI. kardinálové Alfredo Ottaviani a Antonio Bacci, k tomu podotýká: „Nic z toho nenaznačuje ani skutečnou přítomnost, ani skutečnou oběť, ani svátostnou moc konsekrujícího kněze, ani nejvnitřnější hodnotu eucharistické oběti, která naprosto nezávisí na přítomnosti shromáždění.“
Navíc „ve druhé části téhož odstavce (č. 7) se tato závažná dvojsmyslnost ještě zhoršuje tvrzením, že zmíněné zaslíbení Kristovo (‚Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich‘) platí ‚zcela zvláštním způsobem‘ (eminenter) pro toto shromáždění. Tento příslib, který se vztahuje pouze na duchovní přítomnost Kristovu skrze jeho milost, se tu kvalitativně ztotožňuje s přítomností fyzickou, podstatnou, svátostnou a eucharistickou“. Autoři nového mešního řádu tedy přinejmenším nadmíru zdůrazňovali duchovní přítomnost Pána Ježíše při mši, tedy způsob, jímž je přítomen např. i během rodinné modlitby růžence, přičemž hned v úvodu přehlíželi podstatu mše svaté.
Na nátlak některých biskupů byl odstavec později doplněn o větu: „Neboť při slavení mše, v níž dále trvá oběť kříže, je Kristus skutečně přítomen: v samotném společenství shromážděném v jeho jménu, v osobě služebníka, ve svém slově a podstatně a trvale pod eucharistickými způsobami.“ Tím došlo k zavádějícímu srovnání svátosti oltářní s Kristovou přítomností „v samotném společenství shromážděném v jeho jménu, v osobě služebníka, ve svém slově…“.
V dalším odstavci se hovoří o tom, že se „mše skládá ze dvou částí: z bohoslužby slova a ze slavení eucharistie, jež spolu souvisejí tak těsně, že tvoří jeden bohoslužebný úkon. Ve mši se připravuje stůl Božího slova a těla Kristova; u něho se věřící poučují a živí“. Kardinálové Ottaviani a Bacci to komentují slovy: „To je ovšem naprosto falešné a nelegitimní připodobňování obou částí liturgie, jako by to byly jen dvě znamení téže symbolické hodnoty.“ Mezi Božím slovem a eucharistií totiž existuje podstatný rozdíl. Boží Duch je totiž v Písmu svatém in usu („v užívání“), zatímco Pán Ježíš Kristus je ve svátosti oltářní přítomen in esse („bytostně, podstatně“).
Zvýše uvedených nedostatků je patrné, jakým duchem byli vedeni strůjci nového mešního řádu a jakou nauku mělo jejich dílo vyjadřovat.
Výmluvné gesto
Katolická liturgie se řídí zásadou, kterou vyjádřil žák sv. Augustina a církevní otec sv. Prosper Aquitanský (cca 390 ‒ cca 455) slovy „lex orandi, lex credendi“, tj. že zákon modlitby je zákonem víry, či ještě jinak, že způsob, jak se modlíme, odráží to, v co věříme.
Církev učí, že „ihned po konsekraci“, tedy po vyslovení slov ustanovení, je přítomno pravé tělo a pravá krev Páně. Tradiční římský ritus tuto pravdu víry vyjadřuje tím, že kněz bezprostředně po vyslovení slov proměňování pokleká, následuje pozdvihování a opět pokleknutí. Prvním pokleknutím kněz uctívá Krista, který je již mocí jeho slov přítomen. V novém mešním řádu bylo první pokleknutí odstraněno a kněz má pokleknout, až když „ukáže lidu tělo Páně“.
Podobnou praxi najdeme u některých konzervativnějších luteránů, kteří rovněž nemají první pokleknutí a pastor, stejně jako kněz v pokoncilní liturgii, pokleká až poté, co „ukáže lidu tělo Páně“. Je to dáno odmítnutím katolické nauky ohledně eucharistie, že se proměnění uskutečňuje ihned po konsekraci. Luteráni chápou slova ustanovení pouze jako určitou nutnou podmínku, přičemž ke sjednocení těla a krve Kristovy s chlebem a vínem (tzv. konsubstanciaci) dochází neurčitě celým obřadem, jehož součástí je i víra věřících v Kristovu přítomnost. Proto pastor pokleká teprve tehdy, až když v sobě shromáždění mohlo při pohledu na pozdviženou hostii onu víru probudit.
V novém mešní řádu tedy kněz neuctívá Pána Ježíše Krista záhy, co vtělený Bůh „sestoupil na oltář“, nýbrž po luteránském vzoru teprve tehdy, když hostii či kalich ukáže věřícím. Ritus v tomto ohledu zastírá katolické učení a může dokonce svádět k bludnému pojetí.
Ohromné maličkosti
O postoji k eucharistii svědčí také to, jak se nakládá s chlebem a vínem určenými k proměňování, a tím více s proměněnými způsobami, čili tělem a krví Páně.
V novém mešním řádu už stačí na oltáři jedno plátno, aniž by byl blíže specifikován jeho materiál. Při tradičním římském ritu se používají tři lněná plátna, která kromě symbolického významu mají i praktický účel. Tři lněná plátna totiž mohou důkladně vsáknout nejsvětější krev Kristovu v případě, že by došlo k jejímu rozlití.
Při sloužení nové mše už není nutné, aby byl kalich, v němž bude proměněno víno v krev Kristovu, zevnitř alespoň pozlacen.
Kalich už nemusí být přikryt pallou, aby se do něj nedostaly nečistoty, zejména hmyz. V novém ritu tak kněz může učinit dle své libovůle, „pokud to uzná za potřebné“.
V tradičním římském ritu má kněz při proměňování stále spojené prsty (palec a ukazovák), jimiž se dotýkal těla Kristova, aby nedošlo k případnému zneuctění částeček, které ulpěly na polštářcích prstů. Nový obřad takové obezřetné jednání nevyžaduje. Připomeňme si však katolické učení, že i v „jednotlivých částech každé ze způsob je obsažen celý Kristus“.
Kněz si při novém ritu už nad kalichem neomývá vínem a vodou prsty, ve kterých držel tělo Páně, aby zamezil zneuctění částeček svaté hostie a mohl je přijmout.
K výraznému oslabení víry v reálnou přítomnost Krista v eucharistii bezesporu přispívá i pokoncilní praxe přijímání na ruku, při níž zcela očividně dochází k zneuctění těla Páně (viz Te Deum 6/2011).
O postoji k eucharistii výmluvně svědčí postup v případě, kdy proměněná hostie upadne na zem. Podle všeobecných pokynů k novému mešnímu řádu „se uctivě zvedne“, čímž vše končí. Tradičně se hostie zvedla a místo, kam spadla, bylo očištěno, obvykle navlhčeným purifikatoriem, dále seškrábáno a oškrabky byly vhozeny do sakrária. V případě, že by takový postup při mši zdržoval, překrylo se místo lněným plátnem nebo táckem používaným pro konvičky a kněz později místo očistil předepsaným způsobem.
Vidíme tedy, že změny, které vnesl nový mešní řád a které s ním souvisejí, se dotýkají i tak bytostné otázky, jakou je skutečná, pravdivá a podstatná přítomnost Pána Ježíše Krista v eucharistii. A pozorujeme-li smýšlení a jednání mnohých současných katolíků, můžeme bez ostychu prohlásit, že podlomily jejich víru, pokud jde o tuto ústřední pravdu Spasitelem zjeveného náboženství.
Dana22
www.lifenews.sk/31769/eucharisticky-z…

Eucharistický zázrak privádza ľudí k obráteniu

Zatiaľ čo Vatikán vyhodnocuje údajný Eucharistický zázrak v Poľsku, kňaz farnosti, kde k nemu prišlo hovorí, že táto mimoriadna udalosť už viedla k obráteniam.
Otec Andrzej Ziombra je farárom v kostole sv. Hyacinta v Lehnici, v Poľsku, kde sa v konsekrovanej hostii údajne objavili fragmenty srdcového svalu…More
www.lifenews.sk/31769/eucharisticky-z…

Eucharistický zázrak privádza ľudí k obráteniu

Zatiaľ čo Vatikán vyhodnocuje údajný Eucharistický zázrak v Poľsku, kňaz farnosti, kde k nemu prišlo hovorí, že táto mimoriadna udalosť už viedla k obráteniam.
Otec Andrzej Ziombra je farárom v kostole sv. Hyacinta v Lehnici, v Poľsku, kde sa v konsekrovanej hostii údajne objavili fragmenty srdcového svalu. Na Vianoce v roku 2013 padla pri sv. omši na zem konsekrovaná hostia. Kňaz ju zodvihol a podľa cirkevných predpisov pre takéto udalosti ju umiestnil do nádoby s vodou. Podľa otca Ziombru sa čoskoro nato objavili na hostii červené škvrny. Vtedajší miestny biskup, Stefan Cichy, nariadil vedecké skúmanie hostie. Vo februári 2014 sa na korporál umiestnil malý fragment, aby na ňom dva univerzitné medicínske odbory previedli forenzné testovanie.
"Pri detailnom histopatologickom skúmaní pod mikroskopom sa objavil fragment srdcového svalu v agónii", pre EWTN News uviedol o. Ziombra. "Našiel sa fragment sekvencie DNA, no o koho DNA ide, je ešte predmetom ďalšieho skúmania."
Vatikánska Kongregácia pre náuku viery schválila uctievanie hostie v Lehnici v roku 2016. Cirkev však aj naďalej monitoruje prípady a skúma, či údajný zázrak prinesie duchovné plody. Otec Ziombra hovorí: "Mojou úlohou je zhromažďovať informácie o zázračných uzdraveniach, obráteniach, o presunoch pútnikov. Už teraz je zjavné že dochádza k zázračným obráteniam, k zázračným uzdraveniam a že sem prichádza čoraz viac pútnikov. Všetka dokumentácia sa neskôr odprezentuje pred Svätou stolicou, čo prispeje k záverečnému výroku o ... celej tejto udalosti v Lehnici."
Otca Ziombru udivuje množstvo ľudí, ktorí už do tohto juhozápadného poľského mesta neďaleko hraníc s Českom a Nemeckom medzičasom prišli, aby si uctili hostiu, ktorá je vystavená v relikviári sv. Hyacinta. "Do Lehnice putujú ľudia z celého sveta", povedal ešte pred uzavretím hraníc kvôli pandémii otec Ziombra. "Nesmierne ma to prekvapuje, pretože sem prichádzajú ľudia z ďalekej Ázie, Severnej Ameriky, skrátka z krajín, z ktorých treba cestovať tisícky kilometrov, aby ste sa dostali sem, na toto miesto. Toto je zároveň aj znamením pre mňa, potvrdením, že Boh poslal svetu tento impulz, aby meditoval nad Eucharistickým zázrakom v Lehnici a aby sa všetci ľudia pýtali: ´Čo mi chce Boh skrze toto znamenie povedať?´"
Jedno z najdojímavejších obrátení sa podľa otca Ziombru odohralo priamo v jeho farnosti. Išlo o muža, o ktorom bolo všeobecne známe, že je "nepriateľsky naladený voči Cirkvi po celý svoj život, ba čo viac, bojuje proti nej". "Odrazu sa tento človek nevysvetliteľným a mimoriadnym spôsobom obrátil ... myslím tým, že Boh ho obrátil, až tak, že tento muž pár dní vôbec nevedel, čo sa s ním dialo. Nechápal svoj vnútorný stav", pokračuje otec Ziombra. "Po 50-tich rokoch pristúpil k svojej prvej sv. spovedi a následne k prvému sv. prijímaniu. Absolútne a radikálne zmenil svoj život, svoj postoj k Bohu, a stal sa z neho veľmi horlivý veriaci."
Otec Ziombra uviedol, že má zdokumentované aj ďalšie "okamžité obrátenia" ľudí, ktorí sa modlili v Lehnici, a že posúva tieto dokumenty do Vatikánu. Poznamenal, že jeho vlastným povolaním ako kňaza je nechať sa hlboko zasiahnuť touto neočakávanou udalosťou, ku ktorej došlo v rámci jeho farnosti: "V konsekrovanej hosti sa objavilo zomierajúce srdce .. Toto nepochybne zvýrazní a podčiarkne charakter Ježišovej obete. Skutočnosť, že Ježiš dal za mňa svoj život ... Jeho utrpenie, ktoré naopak, vyzýva mňa, ako katolíka, aby som obetoval svoj život, aby sa moje kňazstvo skutočne začlenilo do tejto obeti, s absolútnou odovzdanosťou ... všetko toto úzko súvisí s vážnym postojom k môjmu povolaniu a poslaniu."
One more comment from Dana22
Dana22
Dana22
Protestantizácia katolíckej cirkvi,šírená progresivistami,pokračuje.
Rozmach nastal po nedávnom 500,výročí Luthera.
Kto bol ten ospevovaný Martin Luther?
Ako žil a ako zomrel?
Progresívci v cirkvi sa snažia o rehabilitáciu Luthera.
Svedectvo dokazuje,že spáchal samovraždu.

www.lumendelumine.cz/index.php

www.lumendelumine.cz/index.php

depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php
Dudko
Strašný spis o Lutherovi, ešte som hádam strašnejší nečítal. Mám chuť to poslať napríklad pánu Eľkovi, či by si to neprečítal.
Dana22
Neviem,kto je pán Eľko.
Nechcem šíriť rozbroje.
Ide nám o pravdu.
Protestantizácia katolíckej cirkvi nie je dobrým nápadom.
Dudko
Ak niekto pochybuje o RKC, mal by s tým ísť na Spoveď, ináč mu nikto vieru nezaručí... Cirkev ako celok nemožno zdolať, iba ak niektorých jej členov.
Dana22
To nie o slabej viere,ale o pokus rozložiť RKC:
Theodorá-Máriá
Nevěř tomu kamaráde. Zdání klame.