Gloria.tv And Coronavirus: Huge Amount Of Traffic, Standstill in Donations
Clicks385

Aké je nebezpečenstvo, že voľby budú zmanipulované?

Aké je nebezpečenstvo, že voľby budú zmanipulované? O čom nás majú varovať signály z uplynulých rokov?
www.hlavnespravy.sk/…/2051385

Bratislava 13. februára 2020 (HSP/Foto:TASR-Radovan Stoklasa)

Viacerí politici vyslovili obavy z možnej manipulácie s výsledkami aktuálnych parlamentných volieb. Je to paranoidné? Nuž ale ak je reálne hovoriť o zmanipulovaných voľbách v USA, tak prečo by to nemohlo byť hrozbou, ktorú treba brať do úvahy aj na Slovensku?

Ilustračné foto

Bývalý predseda Matice slovenskej Marián Tkáč, predseda iniciatívy Harabin na hrad pred vlaňajšími prezidentskými voľbami povedal: „Férovosť volieb je ohrozená, manipulatívnymi prieskumami sú občania odrádzaní od voľby jediného relevantného kresťanského a národného kandidáta na prezidenta.“ Vyzval preto verejnosť, aby urobila všetko pre to, aby voľby a najmä sčítavanie hlasov nemohlo byť sfalšované.

Aj Peter Sokol, prvý podpredseda strany Národná koalícia vtedy povedal, že tzv. „demokratickí“ prezidentskí kandidáti sú vlastne kandidátmi jednej digitálnej oligarchie na Slovensku a pýta sa: „Nemáme mať obavu, že tzv. digitálna oligarchia je schopná manipulovať volebným správaním v prostredí digitálnych platforiem? Ak odsudzujeme a podozrievame Rusko v medzinárodnom prostredí z manipulácie volebných procesov na Západe, neplatia rovnaké štandardy aj v domácom prostredí a politike? Alebo sme znova a znova len svedkami dvojakých pokryteckých metrov?“

Štatistický úrad SR následne odmietol žiadosť prezidentského kandidáta Štefana Harabina o zverejnenie informácií o používaných technológiách a spolupracujúcich firmách pri sčítavaní hlasov, ktorej cieľom podľa jeho vyjadrenia bolo predísť podozreniu z prepojenia niektorých kandidátov s konkrétnymi IT-firmami.

Ako sa dajú ovplyvniť voľby?

O podivnom správaní prieskumov volebných preferencií prezidentských kandidátov, a najmä jednej konkrétnej kandidátky, sa už popísalo dosť – zopakujme si, že sa doslova cez noc jej preferencie zdvihli o desiatky percent. To sa už samozrejme vymyká zo štatistických hraníc akejkoľvek serióznej metodiky a privádza človeka k radikálnemu záveru, že sa musela kdesi stať chyba, a tá chyba mohla byť spôsobená aj zámerne.

Pokusy ovplyvniť voľby, žiaľ, nie sú žiadnou novinkou. V zahraničí s tým majú bohaté skúsenosti: všetci napríklad veľmi dobre vieme ako Putinovi hekeri ovplyvnili prezidentské voľby v samotných USA, aby namiesto demokratickej a mierumilovnej Killary prišiel ten zlý Trump. No dobre, nenašiel sa pre to žiadny skutočný dôkaz, ale teoreticky by sa to mohlo stať. Takisto v Českej republike v roku 2017 spôsobil masívny hekerský útok výpadok volebných stránok, útoky boli zaznamenané na Ukrajine, v Rusku, Holandsku, Francúzsku…

A áno, už aj na Slovensku. Hoci rozsahom menší, aj u nás bol už zaznamenaný hekerský útok na voľby: počas parlamentných volieb 2016 spôsobili hekeri výpadok systémov Štatistického úradu Slovenskej republiky. Útok trval približne pol hodinu, po odstránení problému sa hlasy mohli sčítavať ďalej. „Štatistický úrad má bezpečnostný projekt, v zmysle ktorého sme problém riešili,“ povedala vtedy Ľudmila Benkovičová zo ŠÚ SR (písalo sa o tom napríklad TU).

Metódy ovplyvňovania volieb však môžu byť aj oveľa sofistikovanejšie a zamotanejšie. Teoreticky by napríklad hekerský útok mohol byť použitý len ako zámienka pre manipuláciu niekým iným, komu by vzniknutý zmätok z útoku nejakých pirátov mohol prísť náramne vhod. V internetových diskusiách sa často vyskytujú obavy, či sa k spracúvaniu výsledkov nemôže dostať firma, ktorej účasť by bola stretom záujmov, napríklad preto, že táto firmy sponzoruje niektorú z kandidjúcich strán.

Kult bohyne Isis

Egyptská bohyňa Isis (podľa rôznych zdrojov tiež aj Eset alebo Izis) bola manželka vládcu podsvetia Usireva (tiež Osiris) a matka sokolieho boha Hora. Bola populárna v celom Egypte a neskôr sa jej kult rozšíril po celom stredomorí. Bol to staroveký prototyp ženy bažiacej po moci, manipulátorky a intrigánky, a preto bola inšpiráciou pre slobodomurárov, iluminátov, scientológov a iné spolky, ktoré obľubujú svet šifier a záhad. Podľa starej legendy sa Isis podarilo získať jej obrovskú čarovnú moc tak, že raz ukradla niekoľko slín slnečného boha Ré a stvorila z nich jedovatého hada. Toho potom nastražila tak, že starého Réa pri jednej z jeho prechádzok uštipol. Dostal horúčku a strašné bolesti a žiadne z božstiev mu nedokázalo pomôcť, iba Isis: avšak len pod podmienkou, že jej prezradí svoje tajné meno, zdroj svojej neobmedzenej moci. Ré strašné bolesti nakoniec nevydržal a meno jej prezradil.

S trochou básnickej nadsádzky sa dá povedať, že aj dnešný digitálny svet ovláda bohyňa Isis (alebo Eset či Izis, ako chcete): spoločnosti, ktorých produkty sú nainštalované vo veľkom množstve počítačov, tabletov a smartfónov majú nad nami obrovskú moc: len ony vedia, čo všetko je napísané v kóde, ktorým sa naše zariadenia riadia a odovzdávajú informácie kamsi do diaľav. Môžu vidieť naše texty, fotografie, videá, sledovať naše účty, spoločenský život, nákupné zvyklosti a sofistikovanými algoritmami vytvoriť verný obraz našej osobnosti – môžu o nás vedieť viac, než o sebe vieme my sami…

Takáto veľká moc je nebezpečná, ale získa naozaj hrozivé rozmery, keď sa v jej nositeľoch skoncentruje aj moc finančná, mediálna… a politická. Ak dominantní digitálni baróni kupujú väčšinové podiely v mienkotvorných médiách a ako sponzori stoja za kľúčovými novovytvorenými politickými stranami a novoobjavenými politickými tvárami, každý súdny človek musí pripustiť, že tu už idú žarty bokom. Nie je vôbec nič zvláštne na tom, že takáto situácia prirodzene zvádza mnohých ľudí ku konšpirovaniu, spájaniu faktov a vyvodzovaniu záverov – a áno, iste často aj mylných – o tom, kto a prečo chce ovládať tento náš svet. Ako príklad, a tu treba zdôrazniť, že je to úplne náhodný príklad, kde sa rozpráva o podobných veciach (netvrdíme že presne tých, a už vôbec nie, že je všetko pravda, čo sa tam píše), si môžeme uviesť napríklad tento blog: viac TU)

Jedna diera v lodi stačí

O možnostiach digitálnej chobotnice môže niečo naznačovať napríklad kauza istého slávneho bratislavského hotela. Pred časom prebehla médiami správa o tom, že za podivných okolností zmenil majiteľa. Výsledkom dlhodobého konfliktu medzi spolumajiteľmi bolo, že podnikateľ s manželkou prišli o konateľstvo a podiely v hoteli v prospech bohatých majiteľov známej softvérovej spoločnosti. Zaujímavý je však spôsob ako sa to stalo: podľa spomenutého podnikateľa – ktorý svoje tvrdenia podporuje aj peknou kôpkou listinných dôkazov – išlo o celú sériu zmanipulovaných súdnych rozhodnutí, kde veľkú úlohu hrali počítačové systémy, ktorých funkčnosť záhadne zlyhávala práve vtedy, keď fakty nahrávali ten nesprávnej strane.

Zdá sa, že viac informácií objasňujúcich skutočné pozadie tejto kauzy by mohla prinášať tajomná Kočnerova Threema. Ibaže tieto informácie sa z nej na svetlo sveta dostávajú akosi neochotne, po kúskoch, a tak, aby za zlú bola vždy jedna strana. Že prečo to tak je? Zlé jazyky tvrdia, že za tým by mohli byť opäť majitelia akejsi softvérovej firmy, ktorí zhodou okolností majú pod sebou aj istý denník, ktorý má, zdá sa, z akéhosi nejasného (ale o to zaujímavejšieho) dôvodu k Threeme bližšie než polícia.

Tu však teraz zďaleka nejde len o jedného podnikateľa, ktorý opisuje, ako ho týmto epickým spôsobom pripravila digitálna korupčná juristúcia o majetok a výsledok rokov práce s chabým ospravedlnením „žiaľ, zlyhal systém“. Prečo by nemohol byť v hre záujem o veľa rádov väčší – celý štát? Žijeme vo svete, kde nie je vylúčená ani možnosť, že skutočnému víťazovi volieb by digitálni úradníci tiež nakoniec mohli odkázať: „Prepáčte, že ste nevyhrali, ale systém sčítavania hlasov štatistického úradu bohužiaľ zlyhal.“

Asi netreba zdôrazňovať, že o týchto veciach treba hovoriť, pretože ide o naozaj vážne nebezpečenstvo pre štát, demokraciu i slobodu. Pokúšal sa o to aj Ľuboš Blaha, poslanec za najsilnejšiu vládnu stranu Smer-SD, ale súd mu to predbežne zakázal. Píšeme o tom TU.

Ivan Lehotský
Caesar
O demokracii
5. dubna 2015 v 8:02
Pro nezasvěceného člověka může být zvláštní, že společnost, jakou je Okcident, která se pyšní volnomyšlenkářstvím a svobodným otevřeným dialogem, odmítá ve svém politickém diskurzu vůbec zvažovat možnost nedemokratického státního uspořádání. Pro zasvěceného, který již četl mé předchozí pojednání a je si vědom konceptu Církve, jde o logický důsledek procesů, …More
O demokracii
5. dubna 2015 v 8:02
Pro nezasvěceného člověka může být zvláštní, že společnost, jakou je Okcident, která se pyšní volnomyšlenkářstvím a svobodným otevřeným dialogem, odmítá ve svém politickém diskurzu vůbec zvažovat možnost nedemokratického státního uspořádání. Pro zasvěceného, který již četl mé předchozí pojednání a je si vědom konceptu Církve, jde o logický důsledek procesů, kterým jsem se již věnoval. Dnes si ukážeme, proč je absolutní vyloučení veškerých jiných způsobů vlády chyba, a proč demokracie ani zdaleka není nejlepší z možných režimů.
Reklama


To, že demokracie u mnoha myslitelů i státníků nebyla oblíbená je všeobecně známý fakt, nad kterým se dnes z nějakého velmi ignorantského důvodu pousmíváme jako nad artefaktem pokroku (který jsme dekonstruovali zde). Platón viděl demokracii jako degenerovanou formu už tak degenerované oligarchie, kde je svoboda otroctvím a lidem vládnou zbytečné touhy (např. po penězích), jejich životy nemají řád ani prioritu. Edmund Burke, anglický myslitel z dob Velké francouzské revoluce, byl také odpůrcem prvoplánové demokracie za účelem demokracie. Joseph de Maistre, Thomas Carlyle, Nietzsche, Spengler či dnes Hans Herman-Hoppe byli dalšími odpůrci. Ani zakládající otcové USA nechtěli demokracii, ale republiku - kde by právo volby měli jen bílí mužové s pozemky a tudíž přímým zájmem na prosperitě země.

Winston Churchill se údajně nechal slyšet, že nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. Ne, že bych s ním nesouhlasil, ale argumentů je podstatně více.

Demokracie je iluze moci

Většina náruživých demokratů se brání tím, že v jiném státním uspořádání by ztratili svobodu. Ano, pokud definují lidskou svobodu možností dát jeden hlas z desetimilionů do urny a pak již nemít schopnost cokoliv ovlivnit, pak ano, o svobodu by přišli.
Skutečná moc v demokratických státech není na pozicích minsterstev ani nikde jinde ve státní správě. Moci v tomto světě mají více i např. ředitelé nadnárodních bank a lobbisté, pro něž by přestup na pozici premiéra byl downgrade. A ty svým hlasem nevyšachujete, ani svým hlasem neovlivníte jejich agendu.
V zastupitelské demokracii je většina rozhodnutí stejně objektem dohody a zákulisních machinací. Volič nemá jediné slovo, jen to slabé, zoufalé úvodní: "Doufám, že se mnou nezameteš, a dávám ti hlas." Koneckonců, jak říká klasik: kdyby demokracie mohla cokoliv reálného změnit, už by ji zakázali.

Demokracie vede k nepopulárním vládám

Ve volbách do PS roku 2013 byla volební účast 59%. To znamená, že 41% občanů ČR se ani neobtěžovalo užít svého těžce vydobytého demokratického práva uplatnit svůj téměř bezvýznamný hlas, nebo demokracii nepovažují za smysluplnou. Z těch, co volili, 45% hlasovalo pro nyní vládní stranu. To znamená, že jen 27% všech obyvatel ČR souhlasí se současnou vládou, a Sobotku z nich chtělo premiérem jen 12%. Vláda lidu jako vyšitá.

Demokracii vládnou peníze

A to doslova. Lobbisté a sponzoři politických stran vám naservírují nabídku, ale podpultové strany, s kterými byste možná souhlasili více, nikdy v televizi neuvidíte. Hlas jim by navíc stejně byl v podstatě propadlý. Vybíráte z možností, které vám již byly vybrány předem. V USA může výše zmíněný CEO velké banky lusknout prstem, přilít pár milionů do jistých pokladniček a mít 60 senátorů na drátě.

Demokracie rozděluje společnost

Žádnou moc nemáte, ale stejně se hádáte s rodiči, prarodiči, strýci a kamarády, pokud volí či míní jinak. Veřejnost se rozděluje na nevraživé tábory, zatímco zákulisní hráči si mnou ruce. Divide Et Impera.

Demokracie jde ruku v ruce s populismem

Z evolučních důvodů je lidská psychika velmi nepřátelská vůči ztrátám, dokonce více, než oceňuje srovnatelné výhry. Pokud byste vyhráli sto tisíc Kč ve Sportce a další den ztratili devadesát, nejspíše byste se cítili hůře, než kdybyste nedostali nic. Dává to smysl - tyto pocity nás nutí chránit si to, co jsme vybudovali a zvládli, a vedou nás k navrhování postupů, které jsou ztrátové pokud možno co nejméně. Na druhou stranu ale mohou podporovat iracionální chování.
Každý politik v demokracii musí nabídnout co největší růst a garantovat co nejnižší ztráty. Nemůže si dovolit zpočátku ztrátové a nepopulární, ač možná dlouhodobě prozíravé a inteligentní investice. Proto se většina argumentů politiků točí kolem výhod jejich vlastních opatření a nevýhod těch opozičních, jakoby ty jejich žádnou skrytou cenu (ztrátu) neměly. Utíkají před budoucností do přítomnosti. Po nás ať přijde potopa.
Tento rozhazovačný styl mimochodem vyhovuje více levici, což je příčinou, proč je dnešní konzervativec včerejším progresivistou, a proč je celý politický vývoj strháván směrem doleva.

Demokracie vede k vysoké časové preferenci

Časová preference je ekonomický koncept popisující rozdíl mezi hodnotou zboží ihned a později. Jestli je tento rozdíl vysoký, je vysoká i časová preference. Z pohledu jistých ekonomů je civilizace tvořena stavem neustále se snižující časové preference - lidé si jsou přítomností jistí a investují do budoucna, což vede k budoucímu zisku, který vede k dalšímu snížení časové preference, a vytváří pozitivní smyčku zpětné vazby.
Demokracie poskytuje politikům jen několik let "moci." Nemohou čekat na ovoce své práce 10 let, musí tu být ihned. Časová preference je vysoká a vzniká negativní smyčka, kdy se časová preference neustále zvyšuje. Za těch několik let musí takový premiér udržet takovou popularitu, aby zůstal u korýtka ještě další období - jak jinak, než rozhazováním? Lidé nemají rádi ztráty.
Navíc hrozí, že v příštím období, pokud jej ztratí, opozice jeho změny celé smaže, což vede k incentivě tvořit konstrukce a programy pokud možno co nejhůře odstranitelné - typickým příkladem je např. Obamacare. Opozice však, pokud nechce ztratit hlasy, musí smazání těchto rozhazovačných projektů vyvážit dalšími výdaji. Tento cyklus se opakuje, dokud stát nezbankrotuje.

Demokracie vede k rozkrádání

Absolutní vládce vlastní stát, a tudíž je v jeho nejlepším zájmu, aby jeho země vzkvétaly, a to dlouhodobě. Může si dovolit krátkodobou nepopularitu, která povede k velkým ziskům a prosperitě. Premiér či prezident zemi nevlastní, nemají její kapitální hodnotu - mají jen právo ji dočasně spravovat. Není incentiva snažit se o dlouhodobý růst, jelikož daný stát není jeho, a jelikož cesta k růstu vede skrze nepopulární opatření, nejspíše by se po volbách znovu na trůně neusadil. To vede k rozkrádání, pochybným privatizacím, korupci a úžasně zlodějským státním zakázkám. Jinými slovy: nahrab, co můžeš, příště mít příležitost nebudeš.

Demokracie vede k morálnímu rozkladu

Když si alespoň něco z tohoto uvědomíte, přestanete respektovat náboženskou či státní autoritu nebo jí důvěřovat. Demokracie vede k morálnímu relativismu - nic nemá hodnotu, a pokud ano, pak jen poté, co většina rozhodne, že to má hodnotu. Tato hodnota se pochopitelně střídá, mění, a je napadána ze všech úhlů. Ničemu nelze věřit, nic nelze s jistotou prohlásit. Epistemologický a etický nihilismus vede skrze psychologické a společenské mechanismy k zpochybňování všeho dobrého a užitečného, k feminismu třetí vlny, rozvodům, kriminalitě, vandalství, nízké vzdělanosti, což jsou kategorie, které jsou v podstatně lepším stavu ve většině autoritativně uspořádaných zemích.

Demokracie poskytuje právo volit i těm, kteří nemají žádné znalosti o politice

Nehledě na to, že právo volit žádné skvělé privilegium není, většina voličů je pod vlivem demagogie, populismu, prázdných slibů a netuší ani, kolik komor má parlament. Iracionální a intelektuálně slabší voliči nejsou logicky schopni volit tak, aby jejich rozhodnutí byly pro společnost prospěšné. Toho politikové však rádi využívají, a proto je většina politického boje vedena v rovině PR a sociálního inženýrství, nikoliv v rovině ideologické. Povšimněte si, kolik je dnes stran bez jakéhokoliv ideologického základu. Typickým příkladem je např. strana, která to prostě zařídí, která dosud nevydala žádný tradiční program ani se jasně názorově neprofilovala. Není důvod proč, voliči jim to nechávají projít.

Demokracie degeneruje do chaosu, z kterého se vynoří totalita

To předpověděli jak Machiavelli a Spengler, tak i Platón. Příznakem pozorovatelným již dnes jsou strany jedné tváře, proroků a mesiášů, ke kterým se lidé v trudných časech s nadějemi obracejí, čímž poráží celý princip demokracie. Krásným příkladem v ČR je opět zmíněná koblihová strana.

Demokracie je žalostně neefektivní

Ničí sociální kapitál, ztrácí čas byrokracií, prohlubuje společenské nerovnosti a vytváří nepřátelství mezi občany. Jediný důvod, proč demokracie alespoň z části funguje, je ten, že v Okcidentu jde spíše o rozbitou oligarchii. Přesto jsou podstatně efektivnější státy jako např. Singapur či Brunej, které jsou sice nedemokratické, ale ekonomicky explodují, netrápí je korupce ani dluhy, mají kvalitní soudy, vysokou vzdělanost, nejlepší pracovní sílu a špičkové technologie.

Demokracie stojí na presumpci, že jsou si všichni lidé rovni

Což je zcela samozřejmě hloupost. Lidé jsou různí a prohlásit je všechny za rovné je podlé. Prohlásit je za rovnoprávné potom vede neodvratně k tomu, že některé osoby budou mít práv více, než by jim jejich psychické schopnosti přirozeně zaručovaly. Jinými slovy, budou nekompetentní.
Okcident navíc uvažuje tak, že demokracie je všelék, který je dobrý pro všechny lidi na světě. To je, jak jsem již dokázal, lež. Národy jsou různé a každý bude prosperovat v jiném zřízení. Podívejme se na zoufalé pokusy o demokracii v Africe, a pak se podívejme na salazarovské Portugalsko nebo na malé absolutní monarchie v Asii. Neexistuje totiž nic jako "člověk," s čímž pracuje většina demokratických ústav. Jak řekl Burke, existuje Čech, Němec, Ethiopan či Venezuelan, ale "člověka" nikdy nepotkal. Říkat, že všechny tyto národy budou prosperovat v demokracii stejnou mírou znamená říct, že jsou identické, což je zbavuje jejich kulturního dědictví a identity, a dokazuje, nakolik je Okcident arogantní, o čemž jsem psal už v prvním článku.
Peter(skala)
Demokracie je iluze moci
👍

toto je výstižné...človek si mysli, že ked vyjadrí svoj nazor (dá hlas politikovi, či strane), takže tým podporí človeka(stranu) a moc pripadne tomu lepšiemu dobru. Ked tak urobí a strana postupi vyšie, tak človek žije v iluzii, že svojim hlasom prispel k lepšiemu.. aj ked nepostupi vyšie.. predsa aspon má pocit, že niečo pre dobro urobil.

Ak by tá strana či politik…More
Demokracie je iluze moci
👍

toto je výstižné...človek si mysli, že ked vyjadrí svoj nazor (dá hlas politikovi, či strane), takže tým podporí človeka(stranu) a moc pripadne tomu lepšiemu dobru. Ked tak urobí a strana postupi vyšie, tak človek žije v iluzii, že svojim hlasom prispel k lepšiemu.. aj ked nepostupi vyšie.. predsa aspon má pocit, že niečo pre dobro urobil.

Ak by tá strana či politik bol naozaj Bohom vyvolený, tak hlas človeka mu len prilepší, aj ked to nepotrebuje. Je to podobne ako ked chvalime a vyvyšujeme Boha - Boh nepotrebuje našu chvalu na to, aby postupil vyšie, ale to my potzrebujeme Boha vyvšovať a chvaliť, aby sme boli s Bohom zjednotení v láske.

Aj Bohom vyvolený vladca nepotrebuje demokraticke hlasy voličov, lebo má Hlas od Najvyšieho-suhlas a poverenie. Ludia môžu povzbudzovať ostatných na to, aby ten vladca bol spoločnosťou prijatí, ale prakticky demokraticke volby nie su dôležité.

Taktiež mi to pripada ako ked pride nadriadený so svojou agendou-planom čo budu robiť jeho podriadení pracovnici a predsa sa ich opýta na ich nazor, čo si o tom plane myslia. Všetci sa vyjadria dokonca môžu hlasovať či su Za alebo PROTI ale nakoniec aj tak len nadriadený-šef rozhoduje o tom či plan sa uskutoční. I keby väčšina robotnikov bolo PROTI aj tak ked šef povie že ten plan sa bude musieť zrealizovať, tak robotnici to budu musieť urobiť, alebo odisť zo zamestnania.

Tak skončila Amazonska Synoda:
Väčšina členov Synody chceli ženatých knazov pre amazoniu, ale nakoniec aj tak šéf-papež rozhodol že nebudu. Všetci mali možnosť hlasovať a aj tak urobili, ale nakoniec nerozhodoval hlas väčšiny, ale hlas šefa-papeža. To je Teokracia

Navonok vzera ako demokracia, ale nemylme si to...
Demokracia by bola, keby papež musel suhlasiť s väčšinovým hlasovaním. To však neurobil a vdaka tejto skusenosti môžeme vidieť že naozaj v Cirkvi vladne Božia vlada (Teokracia)
obyčajná veriaca žena
Bergoglio to neurobil preto, lebo vyšla najavo konverzácia Benedikt - Sarah!