Stylita
627
Svatý prorok Jonáš památka 22. září / 5. října Svatý prorok Jonáš byl synem Amítaje a pocházel z města Gat Chefer, na severu Galileje. Matkou mu byla podle tradice, vdova ze Sarepty Sidonské, ke …More
Svatý prorok Jonáš
památka 22. září / 5. října

Svatý prorok Jonáš byl synem Amítaje a pocházel z města Gat Chefer, na severu Galileje. Matkou mu byla podle tradice, vdova ze Sarepty Sidonské, ke které na Boží příkaz v čase hladu přišel prorok Eliáš (1Kr 17, 9), kdy se její zásoba mouky ani oleje neubývala (1Kr 17, 16).
Tehdy se také stalo, že Jonáš, v té době malý chlapec, onemocněl a v jeho nemoci se mu přitížilo, až přestal dýchat. Vdova pak Eliášovi řekla: „Co je mi a tobě, muži Boží? Přišel jsi za mnou, abys mi připomněl mé hříchy a zabil mého syna.“ A Eliáš volal k Hospodinu: „Hospodine, Bože můj, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!“ Hospodin Eliášův hlas vyslyšel a do dítěte se pak navrátil život a ožilo (1Kr 17, 17 - 23).
Kniha proroka Jonáše je součástí Bible a obsahuje proroctví o osudu izraelského lidu, o utrpení Spasitele, o zpustošení Jeruzaléma, o konci světa. Kniha Jonáš kromě proroctví vypráví, jak byl Jonáš Hospodinem poslán do Ninive s kázáním o pokání (Jon 3, 2 - 10).
Hospodin Jonášovi přikázal, aby šel kázat pokání obyvatelům města Ninive, jejichž zlo, které páchali, vystoupilo před Jeho tvář. Jonáš, ale vůli Boží plnit nechtěl. Před Bohem se však nikdo nemůže schovat. I stalo se tehdy, když se Jonáš plavil po moři na lodi, že Hospodin, který svému služebníkovi chtěl domluvit, rozpoutal na moři velkou bouři. Tehdy se námořníků zmocnila hrůza, až jim nakonec sám Jonáš řekl, aby ho vrhli do moře. Jakmile se tak stalo, moře přestalo běsnit. Proroka Jonáše, poté na Boží příkaz spolkla veliká ryba. V útrobách ryby, pak byl Jonáš tři dny a tři noci. Tam plakal, činil pokání a neustále se modlil k Bohu.
„V soužení svém volal sem k Hospodinu, a on mne vyslyšel; z lůna podsvětí křičel sem, a vyslyšel jsi hlas můj. Neboť jsi mne uvrhl do hlubiny, do nitra moře, a proudy obklopily mne; všecka vlnobití tvá i příboje tvé přese mne se valily. A já jsem řekl: Odehnán jsem od očí tvých; zdali ještě kdy pohledím na tvůj svatý chrám? Valily se na mne vody, lily se až do duše mé, propast obklíčila mne na konec, do puklin horských ponořila se moje hlava, sestoupil jsem do země a ona závorami svými zavřela mne na věčnost; kéž ty však vyvedeš z tlení život můj k sobě, Hospodine, Bože můj! Když umírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozvzpomenul; a přijde k tobě modlitba má, do chrámu svatého tvého. Kteří se drží marností a klamů, milosti Boží se zbavují; Já pak s hlasem chvály a díkůčinění obětovati budu tobě, co jsem slíbil, splním; hojná spása jest u Hospodina.“ (Jon 2, 3 – 10)
Nakonec Hospodin rozkázal, aby ryba vyvrhla Jonáše na pevninu. Jonáš poté vzdal díky Bohu a už bez reptání šel plnit Jeho vůli. Hříšní obyvatelé Ninive učinili pokání a Hospodin od nich odvrátil svůj hněv.
Když náš Pán Ježíš Kristus rozmlouval se zákoníky a farizeji, kteří od něj chtěli vidět znamení, řekl jim, že nebude dáno jiného znamení než znamení proroka Jonáše: „Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země“ (Mat 12, 40). Z těchto Pánových slov je zřejmý předurčující význam Knihy proroka Jonáše ve vztahu ke Kristově smrti na kříži, Spasitelovo sestoupení do pekel a Vzkříšení Pána Ježíše Krista. Pán usvědčující nekajícnost a neústupnost Židů, řekl také: „Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání – a hle, zde je více než Jonáš“ (Mat 12, 41).
Zdroj: fb pravoslavný křesťan