Stylita
Na vrcholu tvůrčích sil namaloval Rubljov ikonu Starozákonní Trojice. Nejpravděpodobnější dobou vzniku je rok 1411, kdy byl na místě, kde byl Sergij Radoněžský pohřben, zbudován dřevěný chrám. Stejně jako pozdější kamenná stavba, která jej nahradila (1423–1424), byl zasvěcen sv. Trojici. Ikona byla pravděpodobně přenesena ze starého chrámu do nového a tam se nacházela až do dne, kdy byla …More
Na vrcholu tvůrčích sil namaloval Rubljov ikonu Starozákonní Trojice. Nejpravděpodobnější dobou vzniku je rok 1411, kdy byl na místě, kde byl Sergij Radoněžský pohřben, zbudován dřevěný chrám. Stejně jako pozdější kamenná stavba, která jej nahradila (1423–1424), byl zasvěcen sv. Trojici. Ikona byla pravděpodobně přenesena ze starého chrámu do nového a tam se nacházela až do dne, kdy byla odevzdána do Treťjakovské galerie v Moskvě. A zde nepřestává svým neodolatelným kouzlem přitahovat všeobecnou pozornost dodnes. Do tohoto díla vložil Rubljov veškerou sílu svého geniálního talentu a podařilo se mu vytvořit tak dokonalý artefakt, že si jím zajistil nesmrtelnost. I kdyby se od něho zachovala jenom „Trojice“, všichni by ho stejně považovali za velikého malíře.
zdroj: Andrej Rubljov (asi 1360-1370 – asi 1426-1430) - Rodon
Stylita
Ve východních (byzantských) církvích se k zobrazení Nejsvětější Trojice používá typ tzv. starozákonní Trojice, což představuje vyobrazení andělů. Konkrétně se jedná o vztah prvních svědků monoteistické víry - Abraháma a Sáry - ke zdrojům božství, jak o tom bude v dalším textu podrobně pojednáno.
Byzantský kalendář nezná zvláštní svátek Nejsvětější Trojice a připomíná toto tajemství v den Letnic. …More
Ve východních (byzantských) církvích se k zobrazení Nejsvětější Trojice používá typ tzv. starozákonní Trojice, což představuje vyobrazení andělů. Konkrétně se jedná o vztah prvních svědků monoteistické víry - Abraháma a Sáry - ke zdrojům božství, jak o tom bude v dalším textu podrobně pojednáno.
Byzantský kalendář nezná zvláštní svátek Nejsvětější Trojice a připomíná toto tajemství v den Letnic. A podle nepsaného zákona, který jim přikazoval zobrazovat na ikonách pouze události biblické nebo hagiografické, tvůrci ikony tohoto svátku se museli uchýlit k biblickému textu.
Tímto biblickým textem je vyprávění 1. knihy Mojžíšovy - Genesis - o návštěvě tří andělů u Abraháma (Gn 18, 1-15). V tomto vyprávění pouze jeden ze tří andělů mluvil s Abrahámem. Toto dalo podnět k tomu, aby se biblické scény použilo k symbolickému vyjádření tajemství Nejsvětější Trojice. V původní formě jde o tzv. Pohostinství Abrahámovo (Philoxenia), kde za stolem s připraveným nádobím sedí tři andělé. Abrahám a Sára, každý z jedné strany, je obsluhují a v popředí zabíjí sluha „tučné tele“.
Slavný ruský malíř ikon Andrej Rublev hodlal maximálně zdůraznit teologický význam této biblické události. Proto ve své světoznámé ikoně Nejsvětější Trojice z roku 1411 odstranil všechny životní podrobnosti a ponechal tam jen postavy tří andělů. Zmizeli Abrahám a Sára, zmizel mladík zabíjející tele, domácí stůl byl nahrazen oltářem, nádobí na něm důležitým obětním kalichem, neboť se kolem něho soustřeďují pohyby andělských rukou, telecí maso bylo nahrazeno beránkem.
Všimněme si nyní podrobněji postav andělů:
Všichni tři andělé mají na sobě dvojí oděv: spodní oděv se nazývá chiton, horní plášť se nazývá himation. Když se pozorně podíváme na ikonu, vidíme, že všichni tři andělé mají spodní chiton stejné, tj. modré barvy, aby se projevilo jejich společné božství.
Levý anděl má horní himation hnědý a jakoby průhledný, což vyjadřuje zemitou látku původního stvoření. Není tedy pochyb o tom, že tento anděl symbolizuje Boha Otce.
Prostřední anděl nese fialový horní himation, se kterým malíři ikon zobrazují Krista Pána během jeho pozemského života. Tento anděl tedy symbolizuje Boha Syna.
Pravý anděl má horní himation zelený, což symbolizuje plnost života a zaměřuje pohled do dějinné budoucnosti církve. Proto tento anděl symbolizuje Boha Ducha svatého.
Jejich tenká žezla - znamení moci, a zlehka naznačená zlatavá křídla nadpozemské božské vlády, jež se vzájemně dotýkají v projevu božské lásky, představují jejich vysokou duchovnost, vytékající ze společného zřídla. Pohled prostředního a pravého anděla je upřen na anděla levého - Boha Otce - od něhož očekávají závazné rozhodnutí v tomto okamžiku, kdy se zřejmě jedná o budoucí spásu lidstva.
Nyní si všimněme pozadí za jednotlivými anděli:
Nad levým andělem se v obrácené perspektivě tyčí budova, která může být považována za dům Otce, v němž je mnoho příbytků.
Za prostředním andělem pozorujeme strom se zřejmým trojím symbolismem:
Dub v Mamre, pod nímž byli andělé přijati praotcem Abrahámem.
Strom pokušení v ráji, který vzbudil nutnost tohoto věčného úradku.
Spásonosné dřevo kříže, kterým mělo být staré provinění napraveno.
Vidíme, že strom je poněkud nakloněný, což zdůrazňuje zarmucující společnou myšlenku nad prastarou nakažlivou vinou a její trpkou nápravou.
Za pravým andělem je sotva naznačená hora, která by měla ukazovat na dvě obětní místa - starozákonní horu Moria a novozákonní horu Golgotu. Tato hora rovněž ukazuje na neochvějnou naději nezviklatelného kamene církve, která z uskutečnění tohoto úradku vyplyne.

zdroj: Ikona Nejsvětější Trojice Andreje Rubleva