Victory
329

Boží milost se zjevila v Ježíši Kristu

„Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista, který dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích.“ (Tit 2:11-14)

„Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem.“ Kde? V Ježíši Kristu! „Vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí“, abychom nesloužili duchu světa a zlu. Ano, žádosti vládnou ve světě, ale jed dědičného hříchu je i ve mně, a když se obojí sjednotí, učiní ze mě otroka. Proto se musím vzepřít a radikálně se jich odříci: „Toto je temnota a lež, já se toho odříkám!“ Pokud se nevzepřu, zotročí mě. Zříci se bezbožnosti a světských žádostí, to je první věc, a to už je pokání. A co dělat pak? „Máme žít v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista.“ Tedy máme Ježíše očekávat.

Bezbožnost znamená, že se člověk stará jen o sebe, jako by nepotřeboval Boha, je sám se sebou a bez Boha, je v sobě, ve svém negativním já. V nás je zároveň i hlas Boží, svědomí a ono nás vede, abychom činili dobro a byli milosrdní. Ale v nás je také zlo, egoismus a falešná láska k sobě. Abychom měli věčný život, musíme proti ní bojovat. Nesmíme si zakrýt oči a nechat se tahat za nos hříšnými žádostmi a bezbožností. Zříci se jich – to je klíč k vítězství.

Zříci se – to znamená netvořit s nimi jednotu, radikálně se od nich oddělit, a k tomu potřebujeme sílu Ducha svatého. On nám pak otevře oči, že budeme žít moudře,… v nynějším věku a očekávat zjevení našeho Pána. Čeho se bojíme? Smrti? Vždyť pak vejdeme do slávy, do objetí našeho Pána, Ježíše Krista, o němž je řečeno: Jaký vydal sebe samého, aby nás vykoupil od vší nepravosti. On za nás zemřel, vydal samého sebe na dřevě kříže za každého z nás, aby nás vykoupil. On je naše síla. Apoštol Pavel říká: když jsem slabý, tehdy jsem silný, neboť v mé slabosti se projevuje Boží moc. A proto, přijde-li jakkoli těžká situace, za všechno máme děkovat. Pane, nerozumím, ale děkuji. Přijde neštěstí – i když nerozumíte, začněte děkovat, Bůh vám pak dá světlo. A v tom je živá víra. To je realizování slova: Pane, důvěřuji Ti. Potřebujeme žít z víry, ne jen z rozumu. A tato víra je postavena na Kristově slově. Skrze tuto víru působí Duch svatý, který nám dává světlo a sílu, abychom byli svědky Ježíše a abychom si uvědomili tu nejdůležitější věc – a tou je – spása své duše. To je pravá moudrost, protože nevíme dne ani hodiny. A pak i žijeme spravedlivě a zbožně, žijeme s Bohem. Ovoce našeho života je požehnání zde na zemi a pak i ve věčnosti. Je jen jedna podmínka – abychom činili pokání. A jak nám to ukázal Ježíš na Jordánu – právě skrze pokání přichází světlo a Duch svatý. Kdo koná pokání a přiznává své hříchy před Bohem, dává je Bohu, na toho přichází Boží světlo, požehnání a Boží pokoj, který svět dát nemůže, ale Bůh nám ho dává. Pokání je cesta, cesta hrdinství, pravdy a spravedlnosti, která vnáší pravý ráj do srdce, do celé rodiny a do celého národa.