Clicks278
Stylita
7

Boží slovo na den 11.6. A.D. 2021

Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu – tu sobotu totiž byl velký svátek – požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří byli s Ježíšem ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda. Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili. To se stalo, aby se splnil výrok Písma: `Ani kost mu nebude zlomena.' A na jiném místě v Písmu se říká: `Budou hledět na toho, kterého probodli.'
Jan 19,31-37
Martina Bohumila Lutherová
Martina Bohumila Lutherová
"Na Egypt dopadl Boží trest. Všichni Izraeliti však byli
zachováni a uchráněni - nikdo nebyl potrestaný.
Pročpak? Cožpak ti Izraelité nebyli stejní hříšnici jako
Egypťané? Byli stejní hříšníci, ale Bůh se díval jen na
jednu věc - na krev
.
Kde byla krev tam byl život, kde
krev nebyla tam dopadl Boží trest.
To je mnohomluv
né znamení a předobraz neposkvrněného Beránka ,
který za nás zemřel na …More
"Na Egypt dopadl Boží trest. Všichni Izraeliti však byli
zachováni a uchráněni - nikdo nebyl potrestaný.
Pročpak? Cožpak ti Izraelité nebyli stejní hříšnici jako
Egypťané? Byli stejní hříšníci, ale Bůh se díval jen na
jednu věc - na krev
.
Kde byla krev tam byl život, kde
krev nebyla tam dopadl Boží trest.
To je mnohomluv
né znamení a předobraz neposkvrněného Beránka ,
který za nás zemřel na Golgotě.
Skutečně , my máme být chráněni Kristovou krví. Když
jsme chránění touto krví, nebeský Otec se už na nás
nedívá jako na hříšniky, ale jako na svoje milované
děti....V knize Exodus je napsané: "Když uvidím krev,
projdu mimo vás a nezasáhne vás žádný zhoubný úder".
/Patriarch Eliáš- Duchovní rady na každý den/
Stylita
U.S.C.A.E.
Najsvätejšie Srdce Ježišovo

Sviatok nášho Najsladšieho Pána, Boha a Spasiteľa Ježiša Krista, Milujúceho ľudí – ľudovo sviatok Božského srdca sa zrodil a rozvíjal v Západnej Cirkvi.

Úcta Božského srdca dala podnet k vzniku mnohých pobožností a zavedeniu tohto sviatku do liturgického kalendára. Ozajstná úcta Božského srdca začala v 17. storočí vo Francúzsku, kde sa rehoľnici sv. Márie Margite …
More
Najsvätejšie Srdce Ježišovo

Sviatok nášho Najsladšieho Pána, Boha a Spasiteľa Ježiša Krista, Milujúceho ľudí – ľudovo sviatok Božského srdca sa zrodil a rozvíjal v Západnej Cirkvi.

Úcta Božského srdca dala podnet k vzniku mnohých pobožností a zavedeniu tohto sviatku do liturgického kalendára. Ozajstná úcta Božského srdca začala v 17. storočí vo Francúzsku, kde sa rehoľnici sv. Márie Margite Alcoque niekoľkokrát zjavil Ježiš Kristus, ukázal jej svoje láskou horiace srdce k ľudskému pokoleniu a vyzval ju, aby začala šíriť úctu jeho srdca. Táto úcta Božského srdca bola po skromných začiatkoch a prvotných ťažkostiach v roku 1856 pápežom Piom IX. rozšírená na celú Cirkev. Dňom Božského srdca sa stal piatok po druhej nedeli po Päťdesiatnici. Pápež Pius XII. v roku 1956 z príležitosti storočnice sviatku, položil v encyklike dogmatický základ úcty opierajúc sa o Sväté Písmo, sv. Otcov a liturgické pramene.

grkathe.sk/najsvatejsie-srdce-jezisovo/
U.S.C.A.E.
Nejsvětější Svátost a Božské Srdce Páně v životě bl. Alžběty Canori Mora

Antonio Pagani, 11.6. 2021

Některé z příběhů a zážitků bl. Alžběty Canori Mora (+1825), manželky, matky, mystičky, trinitářské terciářky, se dnešnímu člověku mohou zdát neuvěřitelnými. Ale tak už to bývá, že příběhy těch, kteří zcela uvěřili Božímu slovu, neboli svatých, se malověrným mohou zdát neuvěřitelnými, až …More
Nejsvětější Svátost a Božské Srdce Páně v životě bl. Alžběty Canori Mora

Antonio Pagani, 11.6. 2021

Některé z příběhů a zážitků bl. Alžběty Canori Mora (+1825), manželky, matky, mystičky, trinitářské terciářky, se dnešnímu člověku mohou zdát neuvěřitelnými. Ale tak už to bývá, že příběhy těch, kteří zcela uvěřili Božímu slovu, neboli svatých, se malověrným mohou zdát neuvěřitelnými, až fantaskními. Avšak blaze duši, která uvěřila v přísliby Pána a ty se v jejím životě staly skutečností...

...

A jindy opět," jak píše 16. února 1815, „jsem viděla Pána Ježíše, jakoby z dáli, celého zraněného. Má duše Mu šla s láskou vstříc a velmi starostlivě se Ho tázala: ‚Můj Ježíši, kdo tolik zranil tvé Nejsvětější Srdce?‘ Pán se usmíval a ukazoval se zalíbením Jeho ránu. ‚Ty, nejmilejší, jsi mě zranila.‘ Jeho slova rozžehla v mé duši mocný žár svaté lásky, prosila jsem Ho o milost, aby zranil také moje srdce, a pevně doufám, že se tak někdy stane." Nemýlila se, neboť, jak jsme slyšeli, Pán Ježíš zranil její srdce ne jednou, nýbrž několikrát. Nejsvětější Srdce Ježíšovo byla ona výheň lásky, z níž přijímala plameny, kterými bylo zaníceno její srdce.

Obraz Božského Spasitele se zraněným Srdcem, jako obraz nekonečné lásky, kterou je naplněno Božské Srdce k lidem, Alžbětu převelice dojímal, povznesl ji, když byla plná úzkosti a strachu, nebo když byla zdrcena pohledem na svou ubohost, chyby a svůj chlad. Do Božského Srdce Páně se utíkala, neboť tam nalezla jistotu, pokoj a silu. Pán Ježíš ji přijímal mile a dal jí okoušet poklady slastí Svého Přesvatého Srdce.

Dne 13. května 1815 vypravovala, jak ji představili svatí zakladatelé trinitářského řádu, svatí Jan a Felix, a svatí Tří králové nebeskému Králi, Ježíši Kristu. Její duše byla zobrazena krásným jinochem šlechetných mravů, který byl ozdoben trinitářským škapulířem. Na bílém rouše zářil krvavě červený kříž. Pán Ježíš ji vlídně přijal, otevřel svou ránu v boku, ukázal jí Své Srdce a zval ji, aby utišila svou žízeň po Božské moudrosti z tohoto Pramene. „Ó," volá, „jak byl tento Pramen sladký a milý! Má duše byla opojena slastí a blažeností!" Proto tak velice uctívala Nejsvětější Srdce Páně, právě tenkrát, kdy nevděční synové Itálie tak velice brojili proti této pobožnosti. Její poznámky jsou plné zbožných úvah a nejdojemnějších zjevení Páně, v nichž jí ukazoval nebeské slasti a nekonečné poklady Svého Srdce. (...)

Laskavý čtenáři, nedomnívej se, že tyto milosti a důkazy zvláštního Božího zalíbení se u Alžběty dostavovaly nepřetržitě a že se jí jich dostávalo bez jakékoliv námahy a práce. Milosti vítězného a slavného Spasitele neměla okoušet, dokud nevyprázdnila přehořký kalich Jeho umučení. Vždyť ani v lidském životě nejsou všechny dny stejné a také neustále nesvítí slunce na čistém nebi a v přírodě také není neustále jemný vánek. Často, aniž se toho nadějeme, se zamračí a rozpoutá se mocná bouře, na obloze se křižují blesky, rachotí hrom a bouře hrozí všechno zničit. Tak je tomu i v duchovním životě. Po klidu, sladkém pokoji a velikých milostech se najednou rozpoutají bouře utrpení a strachu. Duše je potom jako lodička, která je vyhnána za tmavé noci na širé moře. Zmítána vlnami pokušení, trpkostí a utrpením ztrácí cíl a nemůže se zachránit jinak, než že se s důvěrou obrátí k Pánu. Ale mnohdy se zdá, jakoby ji neslyšel, nebo jí ukáže hněvivou tvář. Pak teprve pozná, abychom již nemluvili obrazně, kolik má ctností, zdali skutečně miluje Boha a zdali důvěřuje jedině v Něho.

Uprostřed těchto velikých milostí a zvláštních nebeských darů byla Alžběta velmi trpce zkoušena a tyto zkoušky trvaly někdy hodně dlouho, celé dny, měsíce, ano i roky, jak to vyžadovalo vznešené povolání, k němuž byla Bohem vyvolena.

[Antonio Pagani: Biografia della Venerabile Serva di Dio Elisabetta Canori Mora, Romana, terziaria professa dellʼ Ordine della Ss. Trinità, Roma 1911. Český překlad Jana Černého SJ převzat z knihy Antonín Pagani: Ctihodná Služebnice Boží Alžběta Canori Mora, vzor křesťanské manželky a matky, Praha 1929, XXXIII. kap., a upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=3189
U.S.C.A.E.
Bazilika Sacré-Cœur – Bazilika Najsvätejšieho srdca Ježišovho

Branislav Krasnovský
14. júna 2021
Cirkev

Bazilika Sacré-Cœur – Bazilika Najsvätejšieho srdca Ježišovho je rímskokatolícky chrám v Paríži, ktorý sa nachádza na vyvýšenine Montmartre. Montmartre znamená v preklade Hora mučeníkov, v antickej dobe, keď ešte nebolo isté, či sa Francúzsko stane katolíckou krajinou, tu prišlo o život …More
Bazilika Sacré-Cœur – Bazilika Najsvätejšieho srdca Ježišovho

Branislav Krasnovský
14. júna 2021
Cirkev

Bazilika Sacré-Cœur – Bazilika Najsvätejšieho srdca Ježišovho je rímskokatolícky chrám v Paríži, ktorý sa nachádza na vyvýšenine Montmartre. Montmartre znamená v preklade Hora mučeníkov, v antickej dobe, keď ešte nebolo isté, či sa Francúzsko stane katolíckou krajinou, tu prišlo o život množstvo katolíkov, vrátane prvého biskupa Lutecie (Paríža), sv. Denisa.

Základný kameň chrámu Sacré-Cœur položili v roku 1875, ale chrám bol dokončený až v roku 1914 a sústavne sa bohoslužby v chráme začali slúžiť až v roku 1919, po skončení I. svetovej vojny. Vznik chrámu súvisel s francúzskym rozčarovaním z porážky v prusko-francúzskej vojne, ktorá priniesla so sebou nielen stratu Alsaska a Lotrinska, ale aj pád cisára Napoleona III.

Výstavba chrámu bola financovaná z verejných zbierok francúzskych katolíkov. Pri začiatkoch budovania chrámu stál parížsky arcibiskup Joseph Hippolyt Guibert, ktorý sa opieral o francúzskeho podnikateľa Alexandra Legentila (1821 – 1889) a jeho švagra, baróna Huberta Rohaulta de Fleury.

Alexander Legentil sa prvej slávnostnej liturgie v chráme nedožil, jeho srdce je na znak úcty uložené v špeciálnej schránke v krypte chrámu. Zbožný podnikateľ presadzoval koncept chrámu ako symbolu duchovného znovuzrodenia Francúzska, ktoré by bolo imúnne voči teroru, bratovražedným bojom a štátnemu ateizmu, ktorý periodicky zachvacoval Francúzsko už od 16. storočia (hugenoti, Francúzska revolúcia, Bonapartisti verzus Bourbonovci, komunardi…). Chrám dnes stojí na mieste, kde nechal kontrarevolučný veliteľ Adolphe Thiers v roku 1871 umiestniť delá a z nich ovládal Paríž, v rukách komunardov.

Pri výstavbe chrámu sa akceptovali návrhy 87 architektov, výstavba bola financovaná národnou zbierkou, za takmer 59 rokov sa vyzbieralo skoro 46 miliónov frankov od približne 10 miliónov Francúzov.

V chráme už od roku 1875 trvá neprerušená eucharistická adorácia – nezrušili ju ani svetové vojny a dokonca ani antiklerikálne šialenstvá vyhlásené antiklerikálnymi politikmi z dôvodu pandémie koronavírusu. V chráme sa štátnej moci nepodarilo narušiť suverenitu katolíckej Cirkvi a ani jej bohoslužobnej praxe. Boží stánok ostal k dispozícii veriacim aj v čase pandémie koronavírusu a nevstupovali doň ani príslušníci francúzskej polície, napriek udaniam, že sa v ňom slúžia Sväté omše.

Od roku 1995 sa o duchovnú a materiálnu správu chrámu stará kongregácia benediktínok Sacré-Cœur de Montmartre. Ide aj o určité vyjadrenie úcty a vďaky francúzskym benediktínkam, ktoré pod vedením abatiše matky Marie Louise Montmorency-Laval položili počas Francúzskej revolúcie 1794 svoje životy za vieru pod gilotínou inštalovanou francúzskou antiklerikálnou luzou.

Francúzsky architekt Paul Abadie navrhol chrám v štýle, ktorý vytvoril spojením byzantského a románskeho štýlu. Bazilika Sacré-Cœur má pôdorys gréckeho kríža, architekti sa tiež inšpirovali chrámom St. Front v Perigueux, chrámom Notre Dame du Port v Clermont – Ferrande ako aj chrámom svätého Marka v talianskych Benátkach či bazilikou Hagia Sofia v tureckom Istanbule.

Biely kameň, použitý pri stavbe, pochádza z lomov v Chateau Landon, ktorý je vysoko odolný voči vode. Strop je vyzdobený najväčšou mozaikou vo Francúzsku (rozloha takmer 474 m štvorcových), výzdoba, ktorá vznikla v rokoch 1918 – 1922, predstavuje Najsvätejšie srdce Ježišovo. Krypta má rovnakú rozlohu ako chrám.

Chrám je významným pútnickým miestom, po katedrále Notre-Dame v Paríži je dnes druhou najčastejšie navštevovanou pamätihodnosťou v Paríži. Pred niekoľkými rokmi sa objavil návrh anonymného parížskeho občana, ktorý navrhoval, aby chrám vyhodili do vzduchu, pretože uráža pamiatku obetí Parížskej komúny. Na sociálnych sieťach tento návrh podporovali okrem sympatizantov LGBT komunity aj ľavičiari a anarchisti. Našťastie stavba, ktorú financovali francúzski katolíci, je majetkom katolíckej Cirkvi a nie mesta, takže antiklerikálni poslanci a ani úradníci nemajú právo o osude Baziliky Sacré-Cœur rozhodovať.

V súčasnosti sa o duchovný život v Bazilike Sacré-Cœur stará otec Jean Laverton spolu s takmer desiatimi kaplánmi a spomenutou komunitou benediktínok. Otec Laverton pripomína odhodlanie podnikateľa Alexandra Legentila, jeho túžbu vytvoriť chrám, kde by mohol človek vyjadriť svoju dôveru v Krista a odovzdať sa do jeho rúk. Pokánie a duchovné obrátenie považoval podnikateľ Alexander Legentil za počiatok návratu človeka ku Kristovi, pretože človek bez Boha je len smutným a zbytočným stvorením na Zemi.

jemne som upravil text Konštantínopol je totiž tak tureckým ako mne patrí povedzme kremeľ v moskve

Chrám dnes stojí na mieste, kde nechal kontrarevolučný veliteľ Adolphe Thiers v roku 1871 umiestniť delá a z nich ovládal Paríž, v rukách komunardov.

presne tak s komunistami sa nemazná oni majú meno podľa parížskej komúny
Stylita
Z denní liturgie

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
liturgie.cz/misal/06mezidobi/BSP.htm

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Ozeáše.
Toto praví Hospodin: „Když byl Izrael ještě chlapcem, zamiloval jsem si ho a z Egypta jsem povolal svého syna. Já jsem Efraima učil chodit, bral jsem je na svá ramena, ale nechtěli uznat, že jsem se o ně staral. Pouty laskavosti jsem je táhl, provazy lásky; byl …More
Z denní liturgie

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
liturgie.cz/misal/06mezidobi/BSP.htm

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Ozeáše.
Toto praví Hospodin: „Když byl Izrael ještě chlapcem, zamiloval jsem si ho a z Egypta jsem povolal svého syna. Já jsem Efraima učil chodit, bral jsem je na svá ramena, ale nechtěli uznat, že jsem se o ně staral. Pouty laskavosti jsem je táhl, provazy lásky; byl jsem k nim jako ti, kdo zdvihají dítě ke svým tvářím, a skláněl jsem se k němu, abych mu dal najíst. Obrací se ve mně srdce, rozněcuje i soucit. Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, nezničím znovu Efraima, neboť jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe, a nevzplanu hněvem.“
Oz 11,1.3-4.8c-9

Žalm:
S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.

Bůh je má spása!
Bez obavy mohu doufat.
Hospodin je má síla a má chvála,
stal se mou spásou.
S radostí budete vážit vodu
z pramenů spásy.

Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno!
Hlásejte mezi národy jeho díla,
zvěstujte vznešenost jeho jména!

Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci,
ať je to známé po celé zemi!
Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu,
neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.
Iz 12,2-3.4bcd.5-6

2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři! Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství a jasně ukázat (všem), jak se (uskutečňuje) ono tajemné rozhodnutí. Od věků bylo skryté v Bohu, Stvořiteli všeho, nyní se však skrze církev ukázala přerozmanitá Boží moudrost knížatům a mocnostem v nebi. Tak od věčnosti určil, že to vykoná skrze našeho Pána Krista Ježíše. Protože jsme s ním spojeni, smíme s důvěrou a volně přistupovat (k Bohu), když věříme (v Krista). Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož mají původ všecky rody na nebi i na zemi, (a prosím ho): ať vám ze své bohaté božské slávy dá to, že ve vás mocně zesílí skrze jeho Ducha vnitřní člověk, aby Kristus vírou přebýval ve vašem srdci, abyste zakořeněni a upevněni v lásce byli schopni pochopit – jako všichni křesťané – celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích (darů).
Ef 3,8-12.14-19

Evangelium:
Jan 19,31-37