Victory
957

BKP: Sabatický rok – informace (1. část)

1. část: Sabatický rok, informace
2. část: Sabatický rok a modlitba
3. část: Sabatický rok a koinonia

1. část: Sabatický rok, informace

video: BKP: Sabatický rok – informace (1. část) | BKP: Sabatický rok – informace (1. část) BKP: Sabatický rok – informace (1. část) – VIDEO Byzantine Catholic Patriarchate Sabatický rok BKP: Sabatický rok – informace (1. část) BKP: Sabatický rok – informace (1. část)


Hospodin dal vyvolenému lidu skrze Mojžíše své zákony a přikázání. Vztahovaly se na celý život, nejen náboženský, ale i společenský. Mnohá tato nařízení jsou nám nesrozumitelná a některá byla předobrazem, jako například obětování zvířat za hříchy lidu. Tento předobraz byl naplněn v Kristově vykupitelské oběti na kříži za naše hříchy. Bůh dává skrze Mojžíše i příkaz ke každoročnímu slavení svátků. Některé z těchto svátků byly zachovány, ale dostaly nový obsah. Například Velikonoce staví do centra Kristovu výkupnou smrt a Jeho slavné vzkříšení, Letnice – seslání Ducha svatého. Svěcení sedmého dne je přesunuto ze soboty na neděli. Teď se ptáme: Jak dle vůle Boží aktualizovat sabatický rok?

Dnes je naléhavou potřebou duchovní obnova, především kněžstva a následně i Božího lidu. Ideální by bylo, aby se kněží v diecézi rozdělili do sedmi skupin. Každá skupina by světila sabatický rok v jiném roce. Kněz by v tom roce, řečeno obrazně, měl jít na duchovní poušť. Skupina kněží by pro tento účel využila poloprázdné kláštery či jiné nevyužité církevní objekty. Každá diecéze by tak měla vyčlenit aspoň jeden sabatický dům, kde by se skupiny kněží po roce střídaly. Pro začátek ale může biskupa o tuto možnost sabatického roku požádat aspoň 4-7 kněží. On asi stanoví podmínku, aby v neděli sloužili bohoslužby. Je nutno začít, proto je třeba tento kompromis přijmout. Církev je v těžké krizi, přesto ale mnohým biskupům leží na srdci vnitřní obroda církve.

Jaké by byly hlavní prostředky obrody praktikované v sabatickém roce? Lze převzít praxi prvotní církve: 1) modlitba, 2) koinonia, 3) Boží slovo, 4) liturgie (srov. Sk 2,42).

Kněží by v tomto roce usilovali o vnitřní modlitbu. V žádném případě ale nesmí jít o zavádění orientálních meditačních praktik, za nimiž je duch pohanství. Vnitřní modlitba je modlitbou v Duchu a v pravdě, v níž se Duch svatý se za nás přimlouvá nevyslovitelnými vzdechy (Ř 8,26). Vnitřní modlitba je zaměřena na Kristův kříž a tajemství křtu svatého, kterým jsme byli ponořeni do Kristovy smrti a zároveň se nám dostalo nového, Kristova života (Ř 6,4).

Pravdivá modlitba je spojena se stále hlubším poznáváním kořene zla v nás. Tedy jde o cestu očistnou, zároveň ale i osvětnou a spojnou.

K hlubokému očištění od duchovní temnoty a otročení svému egu nejvíce slouží pravdivé bratrské společenství. Pomáhá odkrýt zakořeněné chyby a zlozvyky, které se postupně staly součástí našeho ega. Tímto bolestným sebepoznáním už začíná pokání – metanoia. Bez pravdivého pokání není odpuštění hříchů a nezačne ani proces osvobození z moci lži a zla. Kdo bude prožívat proces očisty, bude stále hlouběji vnímat Ježíšovu přítomnost v sobě a v pravdě pak může s apoštolem povědět: „Žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20).

Kněz kazatel by měl proto vážně začít metanoiu – změnu myšlení.

Jestliže ale kněz obchází požadavky Božího zákona, budou ho v tom následovat i věřící.

Pokud sám není mužem modlitby, nepředá lidem habitus – návyk – modlitby.

Pokud sám plně nespoléhá na Boha, nebude tomu učit ani své věřící.

Pokud sám miluje peníze a komfort, bude dávat špatný příklad věřícím i nevěřícím.

Pokud se sám nerozešel s duchem pověry a se sympatií k pohanství, budou i jeho posluchači zůstávat v temnotě současného neopohanství.

Pokud kazatel nemá Ducha Kristova, Ducha pravdy, ale má ducha světa, téhož ducha budou mít i jemu svěřené duše.

Pokud kazatel není ochoten hlásat a bránit základní pravdy víry vedoucí ke spáse, nebudou je hájit ani jemu svěření věřící.

Pokud kněz i patří do bratrského společenství, ale bere ho jen formálně a není schopen přijmout upozornění na svou chybu či zlozvyk a jen se uráží, nikdy nepředá lidem evangelijní životní zásady.

Pokud kazatel nikdy nemluví o smrti, soudu a věčnosti, je to známkou, že sám s těmito pravdami vůbec nepočítá, žije v iluzích a přenáší tuto lehkovážnost i na svěřené duše.

Pokud kazatel nežije z víry, což je podmínkou spravedlnosti (srov. Ř 1,17), z víry nebudou žít ani jeho posluchači.

Pokud kněz modlitbu pokládá za utrácení času, nebudou se modlit ani jeho věřící.

Pokud se kněz nestaví ve víře proti démonské síle, a to v modlitbě i v pokušení, nebudou se proti ní stavět ani jeho ovečky.

Pokud pastýř není ochoten pro Krista trpět pronásledování, zesměšňování a očerňování, a třeba i mučednickou smrt, pak k tomu nebudou ochotny ani jeho ovečky.

Pokud kazatel respektuje anebo dokonce schvaluje aborty a eutanázii, budou je schvalovat i jemu svěřené duše.

Pokud kazatel nebude zdůrazňovat věrnost v manželství a povinnost tohoto závazku před Bohem, zaviní rozvrat mnohých rodin.

Pokud kazatel nepoví jasné odsuzující slovo proti sodomii a sexuálním zvrácenostem, pak ti, co ho poslouchají a jsou pod tlakem světa, budou sodomii schvalovat.

Pokud kazatel denně utrácí čas hledáním zbytečných informací na internetu anebo vede neplodné rozhovory přes mobil, budou ho následovat i věřící.

Sabatický rok v Božím slově
Lv 25,3-4:
„Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí... Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici.

V duchovním smyslu se toto slovo vztahuje na Boží pole a Boží vinici a rovněž na Boží dělníky. Šest let mají obdělávat Boží vinici hlásáním pokání a orat brázdu na misijním poli. Mají obřezávat Boží vinici, aby nesla užitek, tedy hlásat Boží slovo, poučovat, kárat, povzbuzovat (2 Тим.4,2). To je těžká práce. Sedmý rok by ale Boží dělník měl přestat pracovat na vinici i na Božím poli a měl by všechen čas věnovat modlitbě a Božímu slovu. (Sk 6,4)

Proč? Protože když kazatelé sami nemají vnitřní spojení s Bohem, nepovedou k tomu ani posluchače: „Kdyby byli v důvěrném obecenství se mnou, a hlásali má slova mému lidu, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zlých skutků.“ (Jer 23,22) Pokud kazatel nemá důvěrné obecenství s Bohem, nebude skrze něho působit síla Ducha svatého. Boží moc kazatel získává právě v modlitbě.

Pokud se kazatel po šest let při své pastoraci věnuje i modlitbě a dává Bohu desátek času, to je 2,5 hodiny denně, přesto jeho duše, tedy jeho půda, potřebuje sedmý rok odpočinku od zevnější činnosti, aby mohl svůj čas plně věnovat Bohu.

Dt 15,1-3: Každého sedmého roku budeš slavit léto promíjení dluhu.
Tento citát je třeba vidět především ve světle evangelia, tedy ve spojitosti s odpouštěním provinění. Ježíš říká: „Jestliže neodpustíš svému bližnímu jeho viny, ani tobě Bůh neodpustí.“ (Mt 6,15) Lehce odpustíš, když si uvědomíš svá provinění – hříchy – vůči Bohu.

Dt 31,10-13: „Každého sedmého roku, ... aby se (lid) ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, ... budeš předčítat (Boží) zákon..., aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona...

Izraelité měli v sedmém roce povinnost:
1) ukázat se před Boží tváří – věnovat se modlitbě;
2) poslouchat Boží zákon, aby ho znali;
3) měli mít svatou bázeň před Bohem, aby bedlivě zachovávali Boží zákon.

Před Boží tváří kněz pravdivě vnímá své hříchy i otrávený kořen zla v sobě a získává habitus pokání a pravdivosti. Pro Izraelity bylo důležité poslouchat Boží zákon, a pro nás je důležité znát a realizovat Kristova přikázání, která jsou uvedena zvláště v Matoušově evangeliu v 5. až 7. kapitole. Neznalost Písma je neznalost Krista.

Podstatou sabatického roku není jen věnovat se vnitřní modlitbě a Božímu slovu. Je třeba také realizovat bratrské společenství – koinonii. Tak může každý projít pravdivou a hlubokou očistou od svého ega a zbavit se duchovní slepoty.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

14. 7. 2022