Ještě jednou uvádím odkazy z předchozího článku, v tom předešlém nefungovaly:

Krásný příklad člověka, který naslouchal hlasu svého svědomí a nakonec neváhal učinit naprosto zásadní krok:
www.radiovaticana.cz/clanek.php4
www.pastorace.cz/Clanky/Zili-jsme-v-pre…
www.radiovaticana.cz/clanek.php4

Pokrk, moc dobře vím co píšu. Pokud je někdo v pravdě, tak je v Ježíši Kristu, protože Ježíš sám o sobě řekl, že je Pravda. Pokud nějaký člověk naslouchá svému svědomí (což je tichý Boží hlas v nás), tak poznává tuto pravdu a stále více se přibližuje Ježíši Kristu.
Krásný příklad toho, který naslouchal hlasu svého svědomí a nakonec neváhal učinit naprosto zásadní krok:
www.radiovaticana.cz/clanek.php4
www.pastorace.cz/.../Zili-jsme-v-pre…
www.radiovaticana.cz/clanek.php4
Pokud někdo stojí v pravdě, tak s tím automaticky souvisí pravdomluvnost, upřímnost, snaha poznávat stále více tuto pravdu (= horlivost) atd., nebo mi chceš tvrdit, že ty skutečnosti se vylučují? Přece ten kdo stojí v pravdě, tak musí být logicky pravdomluvný, pokud by byl falešný a vypočítavý, tak přece nestojí v pravdě.
Ještě se tě zeptám co bylo dřív, skutek nebo víra? Napadla tě myšlenka, že můžou existovat 2 druhy skutků? Pokud všechny skutky jsou špatné, tak bysme měli urychleně vyhodit z Bible Skutky apoštolů, protože se přece jedná o skutky a ty jsou z hlediska Bible nepřijatelné. A co třeba skutky v Pravdě? Skutky v Pravdě jsou skutky v Ježíši Kristu.
Víte mě to připadá podobné, jako když Ježíše nařkli z toho, že uzdravoval v sobotu, protože přece v sobotu se nepracuje. Nebo když učedníci procházeli obilím, trhali klasy a jedli, farizeové je nařkli z toho, že pracují v sobotu.
Tak se tedy zeptám, a co když činím skutky podle vůle Boží? I tyto jsou špatné? Jsou dva druhy: skutky, které člověk koná podle své vůle a skutky, které koná podle vůle Boží. Kdyby Bůh nedal milost, tak nejsem schopen učinit ani jeden dobrý skutek, který by byl prospěšný pro duše jiných i moji duši. Milostí jsme spaseni, to ano, s tím plně souhlasím, ale to také znamená, že každý skutek, který činím v souladu s Boží vůlí je nezaslouženou milostí. Kdyby Bůh tyto skutky, předem nepřipravil svojí milostí, tak bychom je nikdy nemohli uskutečnit. To znamená, že milost (víra) a skutky jsou vzájemně propojeny, jdou spolu ruku v ruce. Každý skutek (který má smysl pro moji duši) je milost od Boha. Nadarmo se neříká, že bez Božího požehnání marné lidské namáhání.
Jiné skutky jsou skutky svévole. Tyto skutky můžou konat jak pohané, tak i křesťané. Ovšem na svévolné křesťany (kteří znají pravdu a nečiní tak) dopadá větší vina než na svévolné pohany, kteří Boha doposud nepoznali. Samozřejmě obě tyto skupiny kráčí ve tmě a žádný jejich svévolný skutek je nemůže ospravedlnit nebo zachránit. O těchto lidem mluví sv. apoštol Pavel. Sám Pavel konal mnoho skutků, zapíral se, postil se atd., ale konal je v Bohu a s Bohem (s láskou), proto všechny tyto skutky byly Bohem požehnány, ale skutky bez lásky (bez Boha) nemají žádnou hodnotu.

O tom mluví Jakub List Jakubův 2, 14-26
Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestu? – Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

Grauss-jsme pravdomluvní, upřímní, snažíme se jednat přirozeně spravedlivě, poctivě a prokazujeme i skutky milosrdenství
Ja sa už na toto nemôžem pozerať,ako przníš slovo božie.
Lebo spasení ste milosťou skrze vieru; a to nie je z vás, je to Boží dar: 9nie zo skutkov, aby sa nik nevystatoval. 10Veď sme jeho dielo, stvorení v Kristovi Ježišovi pre dobré skutky, ktoré pripravil Boh, aby sme ich konali. Ef 2,8-10
Toto je podstata,že nebudeš spasený skrze svoje skutky.Čítaj bibliu poriadne a možno pochopíš.

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!
Dobré ráno vespolek. :)
_____________________________________________________________________________________
Cesta je jen jedna - následování Pána Ježíše. Každý, kdo jde za Ježíšem, je na cestě.
Když však pohan setrvává ve svém bludu, nejde do nebe, ale do pekla. V pravdě můžeme být pouze v Kristu, vždyť o sobě řekl, že je Pravda.
_____________________________________________________________________________________

Grauss úterý, 00:15

Duch svatý může na člověka sestoupit ještě před samotným křtem. Katechismus mluví o tzv. křtu touhy to je právě tento případ:

Skutky 10, 44-48
Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: „Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.
______________________________________________________________________________________
Duch svatý sestoupí na ty, kteří jsou na cestě za Ježíšem. Jak ale vidíme z příkladů v Bibli, je jen jedna cesta do nebe.

Ne "alino" široká cesta je především tato:

Lukáš 11, 42
Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.

Matouš 23, 13;15;27-28;33
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?

Z těchto úryvků je zřejmé, že Boha uctíváme už tím, že jsme v pravdě. Stojíme v pravdě, jsme pravdomluvní, upřímní, snažíme se jednat přirozeně spravedlivě, poctivě a prokazujeme i skutky milosrdenství (není nám lhostejné, že někdo trpí).

v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.

Duch svatý může na člověka sestoupit ještě před samotným křtem. Katechismus mluví o tzv. křtu touhy to je právě tento případ:

Skutky 10, 44-48
Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: „Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.

Ostriku, Cíl cesty je jen jeden, ale ta cesta vede mnoha různými spletitými křižovatkami života. Ne každý zdědí poklad naší víry, někteří se k tomu musí těžce a složitě dopracovat. Myslím, že i někteří konvertité na glorii by mohli povídat. Každý má jinou startovní čáru a jiné překážky. Cíl ovšem pro každého zůstává stejný. Máš vždy 2 možnosti, buď hledat tento cíl a nebo si jezdit jak se ti zlíbí.
Pokusím se uvést příklad. Bůh (skrze hlas našeho svědomí) je navigační systém, který se nás snaží dovést k danému cíli. Můžu se podle té navigace řídit, ale nemusím, v tom mám svobodu. Celý náš život je složený z nespočet různých malých a velkých křižovatek (pokušení, zkoušky, klíčové životní rozhodnutí). Sami bychom neměli šanci ve stanoveném čase (náš lidský život) dojet do cíle (do Nebe - do náruče našeho Pána). Pokud ovšem nastane situace, kdy na některé z křižovatek zabočím špatně (selžu skrze hřích), tak tím navigace nepřestane fungovat, ale hledá opět další nejkratší vzdálenost, aby mě navedla na stanovenou trasu. To samozřejmě může nastat ještě mnohokrát, ale prozíravý je ten, kdo hledá cestu zpět (kdo naslouchá "navigaci"). Sice pak do cíle dojedu s nějakým zpožděním, ale i to se počítá. Pokud, ale ignoruju navigaci a jezdím si po svých vlastních cestách (Bible tyto lidi nazývá svévolníci), může nastat situace, že mi dojde benzín (hřích proti Duchu svatému) a nakonec do cíle nedojedu vůbec.

Další nekatolické? Není problém. Stačí když se podíváme přímo do Bible (Nového zákona). Petr a jeho parťáci byli ti ortodoxní, ale kolem Ježíše byli i lidé, kteří tak úplně nezapadali do předem určené formy. Byla to například kananejská žena a dokonce byla vyznamenána Ježíšem za svoji velkou víru.

Matouš 15, 22-28
A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Další případ je vyslyšení prosby setníka. Asi tušíte, proč říká " Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu". Tomuto člověku dokonce říká, že se s tak velkou vírou ještě v Izraeli nesetkal, to se asi i ti nejbližší (Petr a spol) zastyděli.

Matouš 8, 5-13
Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“ Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Potom řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň.“ A v tu hodinu se sluha uzdravil.

Dál je tady samařská žena. Samařené se s židy nestýkali (řekněme dnes něco jako katolíci a pravoslavní, nebo katolíci a evangelíci) a Ježíš to vůbec neřeší. Zmiňuje důležitou skutečnost "přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě".

Jan 4, 7-27
Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ – Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. – Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají. Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“ Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl ‚nač se ptáš?‘ nebo ‚proč s ní mluvíš?‘

Další krásný příklad může být setník - pohan Kornélius. Nebudu uvádět celý úryvek ze Skutků 10, který je hodně dlouhý, ale vypíchnu jen ty nejdůležitější věci

Skutky 10, 1-2
V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku, zvaného Italský. Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.

Zde je vidět, že i pohan se může modlit k Bohu a dokonce měl mimořádné zjevení od Boha.

Skutky 10, 15
Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“
- pohani byli považováni za nečisté, proto židé nesměli navštívit jejich dům. Petrovi byla dána tato vize, aby pochopil, že Boží pohled je jiný, než ten jeho.

Skutky 10, 27-28
Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí. Promluvil k nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje.

Skutky 10, 34-35
A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.

A samotný závěr je přímo strhující!

Skutky 10, 44-48
Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: „Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.

Ještě by se dalo uvést několik dalších příkladů.

charismatic priest Maros Kuffa
www.youtube.com/watch
{founder of healing place Parish house he rebuild into little farm where alcoholics and homeless willing to change their life with Christ live }{also built small house for girls former prostitutes and homelesswho start new life with Christ} suffering as publicly presented their views on homosexuality. On the indictment said "unknown persons" visited him and the police investigated him. To Žakovce bothered well known Zionist rainbow Amnesty International and exert pressure on Marian Kuffa to their statements about homosexuality appealed

spectator.sme.sk/…/tyzden-withdraw…

Chvílemi zajímavá diskuze, :)
Rádoby obránce pravé víry bych chtěl upozornit na zásadní rozpor. Musí si vybrat, zda je naše náboženství jediné pravé nebo jedním z mnohých pravých. Pokud totiž uznáte nekatolíkům vstup do nebe, musí existovat minimálně ještě jedna další cesta. A pozor - také je pravá. Tak která, popřípadě které další nekatolické vyjmenujete?
A jak je to potom s exkluzivitou naší církve, kterou Pán Ježíš postavil na Petrovi?

Jsou to ti lidé, kteří poslouchají hlas svého svědomí (svědomí je Boží hlas, který tichým způsobem promlouvá ke každému z nás, někdo ho zašlape a někdo se jím řídí), svědomí je vede cestou stále blíže Bohu, až můžou nakonec nalézt jeho Plnost poznání.

Národy nebo společenství lidí je úplně to stejné. Myslíš, že všichni katolíci (křesťané) budou spaseni, přesto mluvíme o spáse, která je v první řadě připravena pro ně. I Kristova Církev je spojena s lidí a jednotlivců, kteří tvoří celek, Boží národ, stejně to platí i o jednotlivcích, "kterí nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají."