Clicks37
Victory

Rozjímání nad Ž 127,1

„Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.
Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.“


I tento výrok z žalmu 127 nám přinese velký užitek, když si skutečně budeme uvědomovat jeho podstatu.
Vysvětleme si to nejprve na hmotné stavbě. Kdo stavěl dům, ví, s kolika starostmi a problémy je to spojeno. Nejprve je třeba koupit pozemek a vyřídit schválení stavby, to vyžaduje mnoho běhání po různých úřadech. Člověk už musí mít nastřádáno tolik peněz, aby mohl stavbu nejen začít, ale i dokončit. Pak je třeba, aby si našel poctivé spolupracovníky. Při práci mnohdy hrozí úraz, například, když je nezodpovědně postavené lešení nebo se neopatrně pracuje ve výšce, či když shora spadne nějaký nástroj nebo materiál, anebo se používají elektrické přístroje a dojde ke zkratu apod. Pokud pracovník nedbá na bezpečnost, může upadnout, zranit se či se stát i doživotním mrzákem. Hrozí desítky nepředvídaných nebezpečí. Kdo stavěl, je si toho vědom. Navíc, když člověk stavbu dokončí, nemusí z ní mít žádný užitek, jak to dokazuje i případ z Česka. Asi před 40 lety 4 mladé rodiny stavěly na téže ulici své rodinné domky. Muži namáhavě pracovali i po nocích, celé soboty a neděle, žádný svátek nesvětili. Své rodinné domky úspěšně dokončili, ale v krátkém čase se všem rozpadly rodiny! Manželky si mezitím, než muži domy pracně vybudovali, našly jiné partnery. Pak se o domy soudili. To je životní tragédie úsilí bez Boha. Vy postavíte dům, a užitek z toho má někdo jiný, vy jen ztratíte zdraví. Chtít vzít do rukou své plány a s Bohem vůbec nepočítat, dřív nebo později skončí časným či věčným neštěstím.
Žalm má ale především duchovní smysl. Fundament v našem duchovním životě je naše obrácení a přijetí Pána Ježíše. Pokud tento dobrý základ získáme, máme naději, že budeme spaseni. Každý křesťan musí na tomto základě budovat svou životní stavbu. Především nesmíme zapomínat, že stavitelem musí být Hospodin. On má své plány s naším životem – ty nejlepší! Z naší strany je třeba, abychom Boží plány, čili Boží vůli hledali, poznávali a realizovali. Bůh pak svou milostí staví naši duchovní stavbu. My máme spolupracovat tím, že se necháme očišťovat od svých svévolností, falešného dobra, falešné lásky, a to nás stojí určitý sebezápor. Toto duchovní budování je ve skutečnosti následování Krista. Máme být přetvářeni do Kristovy podoby, a to je celoživotní proces, který je spojen s utrpením a křížem. Pokud jsme spojeni s Bohem a hledáme Jeho vůli, platí: „Těm, kteří Boha milují, všechno napomáhá k dobrému“; i největší utrpení, i naši nepřátelé, dokonce i síly temnoty. Všechno v tomto Božím plánu slouží k našemu dobru, ale podmínkou je jedno – musíme mít jednotu s Bohem. On k našemu budování, či lépe řečeno, k našemu očišťování, používá příhodné nástroje. Už zde budujeme Boží stavbu, která je duchovní a má věčné trvání. Bůh nás stvořil, dal za nás svého Jednorozeného Syna, který nás miluje a připravil nám příbytek v nebi. Vlastně už nyní na tomto příbytku spolupracujeme. Ježíš říká, že si máme skladovat poklady v nebi, kde nám je rez nekazí, ani zloději nekradou.
Pokud člověk bere věci do svých rukou a počítá jenom s lidskými možnostmi, pak dřevo jeho snažení a slámu lidské kariéry a seno jeho falešných hodnot očistcový oheň spálí (viz 1Kor 3,12-15). Pokud stavíme ze zlata čisté lásky k Bohu a stříbra našich skutků víry, toto v hodině smrti i před Božím soudem obstojí. To jsou poklady, které si sbíráme pro nebe.
V dnešní době zmatku, bombardování billboardy, internetem, televizí, rozhlasem, nečistou hudbou, lživými ideologiemi, lživými církevníky, není člověk sám schopen obstát. Potřebujeme mít zdravé křesťanské společenství. Především si ale musíme vyčlenit minimálně jednu hodinu času na modlitbu – na rozhovor s Bohem. Je proto tak důležité dodržovat modlitební stráže a v duchovním budování našeho života zachovávat svatou hodinu od 20 do 21:00. Tím zároveň budujeme i svou rodinu. Pokud to neděláme, vlny světa se oboří na náš dům a zničí ho. Ježíš říká: „Nemohli jste ani hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se.“ Potom Bůh bude stavět, bude klást na pevné základy duchovní materiál, který projde i zkouškou ohně. My ale musíme pamatovat na jedno – stavitelem našeho života nesmí být naše ego ani podřízenost falešným architektům světa, kteří pod vlivem anděla světla budují babylonskou věž, kterou čeká zhroucení a zkáza. Jediným Stavitelem našeho života musí být Bůh. To znamená, že máme dát svůj život do Jeho rukou. Bůh po nás chce jedno: to, co se denně modlíme v Otčenáši: „Otče, buď vůle Tvá!“ nejen v nebi, ale i v mém životě na zemi. To je zdravý pohled. Kéž bychom si také aspoň jednou za týden našli čas přečíst si na povzbuzení ve víře kromě Písma svatého i životopisy svatých. Oni jsou naši starší bratři a sestry, kteří vítězně prošli životem, zkouškami, utrpením a obstáli. Ti jsou našimi vzory, tisíce svatých a mučedníků, naši hrdinové víry, a ne zrádní církevníci, kteří se dovedou ohánět frázemi o Bohu, a svádějí lidi na cestu do záhuby. Těchto Jidášů se musíme střežit. Jsou i poctiví biskupové, kteří trpí stavem, který je, a nemohou v apostatickém systému nic dělat. Všichni nemají odvahu ze systému vyjít, myslí si, že přece jen něco dobrého mohou ještě zachránit, a nevnímají, že je to klam. Upřímných biskupů je velmi málo. Dnešní doba je doba těžké zkoušky, musíme být připraveni dokonce na tvrdé pronásledování i na mučednickou smrt. Proto je nutná modlitba, rozhovor s Bohem. Máme dávat Bohu prostor, aby On stavěl, budoval náš život, který má být korunován věčným štěstím v nebi.

Byzantský katolický patriarchát (BKP) je společenství mnichů, kněží a biskupů, žijících v klášterech. V čele BKP stojí patriarcha Eliáš s dvěma biskupy-sekretáři +Timotejem a +Metodějem. BKP povstal z potřeby hájit základní křesťanské pravdy proti herezím a apostazi. Pseudopapeže Bergoglia neuznává a nepodřizuje se mu.

Odebírat aktuální informace od BKP
list-manage.com/subscribe?u=bed9f40cf4da3e3582e1ecefc&id=c8496b93c