Victory
29

Kde je náš domov, naše otčina?

„V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby to tak nebylo, pověděl bych vám. Jdu, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ (J 14,2-3)

Čtyřicátý den po svém vzkříšení Ježíš vystupuje do nebe, kde nám rezervuje místo. Je třeba si uvědomit, že nebe je naším domovem, naší otčinou. Můžeme například prožívat tuto realitu: Vidět Krista na Olivové hoře, kde se ukazuje apoštolům s Přesvatou Bohorodičkou. Ježíš k nim hovoří: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Mt 28,18-19) Potom se vznesl do nebe a ukázali se andělé, kteří jim řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Sk 1,11)

Ježíš nám rezervoval místo v nebi. Je to naše místo. Nejlepší by bylo, kdybychom šli na to místo hned v hodině smrti, abychom se nemuseli trápit někde v očistci pro naši lhostejnost, vlažnost a slabou víru. Má v nás hořet oheň horlivosti, abychom po smrti byli uchráněni od jiného ohně. Každý den v 15:00 vzbuďme dokonalou lítost: „Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou.“ Máme také milovat Ježíše, uvědomovat si, co pro nás udělal a žít tak, abychom mohli říct jako sv. Pavel: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připravena koruna spravedlnosti, kterou mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.“ (2Tim 4,7-8)