Rozdíl mezi modlou Pachamama a Pannou Marií Guadalupskou (česky)
Zjevení Panny Marie Guadalupské v r.1531 si připomínáme 9. – 12. prosince. Nejsvětější Panna se rozhodla zjevit se na pahorku Tepeyac, kde předkolumbijská epocha vztyčila chrám věnovaný aztécké bohyni Tonantzin. Toto jméno znamená „naše uctívaná matka“, podle jiných „naše drahá země“, tedy ženské božstvo, které, jak se zdá, se váže k porodu a k plodnosti země (a snad i války), jako u mnoha jiných pohanů. Panna Maria se zjevila právě zde a mnozí Inkové ji nazývali „Tonantzin Guadeloupe“. Že by to byl synkretizmus ze strany nebe? Přesně naopak. Panna Maria nežádala respektovat kult Tonantzin nebo obnovit chrám, který Španělé zbořili, nýbrž žádala Juana Diego, aby na Tepeyacu byl postaven katolický chrám. (Panna Maria Guadalupská)
Znamení, které Maria zanechala na tilmě Juana Diega a které pak spatřil biskup Juan de Zumáeeaga, se zde nachází jako jasné kodifikované kerygma; v tomto obraze, o kterém analýzy dokázaly, že není namalován, (rysy obrazu nepocházejí zvenčí, nýbrž jsou jako vtisknuty do tkaniny) v tomto obraze máme Boží zjevení o jeho vtělení a o božském mateřství Panny Marie. Především na tomto zobrazení se Panna představuje jako oděná Sluncem, tedy jako Žena z Apokalypsy a Slunce jakoby vyzařovalo z ní. Tato skutečnost se jeví jako přesvědčující v kontextu s religiozitou Aztéků, která byla soustředěna na lidské oběti Huitzilopochtli, bohu Slunce a války. Žena zobrazená na plášti měla proto „přímý vztah“ k tomuto bohu, který podle mytologie se měl zrodit z ženy Coatlicue, kterou oplodnil nikoliv člověk, ale opeřenec. Coatlicue byla pronásledována k smrti, ale nečekané zrození Huitzilopochtli ji zachránilo a porazilo její protivníky. Panna zobrazená na tilmě je těhotná, protože je oděná a opásaná tak, jak tomu bylo u mexických žen v době těhotenství. Ten, kdo se nachází v lůně, je symbolizován zvláštním květem, který je na Mariině šatu právě v pozici lůna. Jedná se o květ, který představuje globus vesmíru. Tato žena nese ve svém lůně Pána vesmíru. Není však pouze těhotná, ale je současně také Pannou, jak o tom svědčí černé vlasy rozpuštěné pod šátkem, jak tomu bylo svobodných žen Aztéků. Jiná neuvěřitelná charakteristika je rozložení hvězd na plášti Panny Marie. Jsou rozmístěny podle pozic hvězd ke dni 12. prosince 1531, a to nikoliv tak, jak by je viděl pozemský pozorovatel, nýbrž někdo, kdo se dívá shora, z pozice Boha. Měsíc se nachází pod jejíma nohama, jak je to vyjádřeno Apokalypse. Někteří to vysvětlují tak, jakoby tato Žena byla královnou Mexika (Mexiko znamená „střed měsíce“), podle jiných je to znamení vlády měsíčního božství. Panství temnot je tak definitivně poraženo, a proto již není třeba živit Slunce a válka nevyžaduje lidské oběti. Přírodní síly uctívané jako božstva jsou sesazeny z trůnu, mýty jsou očištěny a je zvěstován pravý Bůh skrze Pannu Marii. Temnoty antické modloslužby jsou osvíceny mocným zjevením vycházejícího Slunce, Ježíšem Kristem. Pastorační strategie Panny z Guadalupe spočívá v použití mytické symboliky domorodců, a to nikoliv aby pokračovali v uctívání prvků přírody a setrvali v nevědomosti či dokonce přinášeli lidské oběti, nýbrž aby začali uctívat pravého Boha, který ukázal svou tvář svým vtělením. »Boha, kterého neznáte, já vám zvěstuji« a přináším ho: jeho poselství je kodifikováno na tilmě. Madona se nezjevila v Mexiku, aby utvrdila domorodé národy v jejich falešných kultech, nýbrž aby je povolala k jediné pravé víře. Můžeme říct něco podobného o figurínách Pachamama přinesených do baziliky sv. Petra a do chrámu Santa Maria in Traspotina, abychom se k nim mohli modlit? Poslední detail: Tvář Panny Marie Guadalupské není tvář domorodá ani španělská, je to tvář, jaké nebyly v 16. století v Mexiku k vidění, alespoň ne zcela běžně. Virgen Morenita(1)má vyjadřovat setkání dvou světů, nového národa jako míšence národů mexických a národů španělských dobyvatelů, kteří měli své centrum v katolické víře. Maria nepřinesla poselství o sociální odvetě. Nevyzývala mexický národ k revoltě proti dobyvatelům, kteří se provinili tím, že přinesli náboženství odlišné od domorodého. Naopak postavila se po boku evangelizačního díla církve a přivedla pohanské národy do jediné pravé církve, kterou založil její Syn: ze dvou národů se stal jeden s tváří podobnou tváři Morenity.
