Clicks1.3K

SVATÉ KNĚŽSTVÍ podle vidění ctihodné Anny Kateřiny Emmerichové

O MŠI SVATÉ.

Jako stigmatisovaná prožívala Anna Kateřina Emmerichová umučení Kristovo. Toto umučení, které se končilo Kristovou smrtí, jest součástí Oběti Nového zákona, a tato Oběť jest základem Mše svaté.
Prožívala-li tělesně i duševně celé utrpení Kristovo, byla zajisté způsobilejší než kdokoliv jiný, aby poznávala a cítila hlubiny tajemství Mše svaté a aby tím lépe pochopila všecka vidění, kterých se jí o podstatě i podrobnostech Mše svaté hojně dostávalo.
Jistě by se mělo na toto místo zařaditi ne-li celé její vypravování o oběti Kristově, tedy aspoň značnější jeho část. Ale to už je vylíčeno v díle, které podle jejích vidění vydal Klement Brentano pod názvem „Přehořké umučení a smrt našeho Pána Ježíše Krista". Toto dílo však tvoří pevný souvislý celek i nebylo by vhodno vybírati z něho místa pro tento soubor.
Proto zatím dostačí, uvede-li se zde její líčení, jak byla Mše svatá připravována již ve Starém zákoně a pak některá její vidění, týkající se nedostatků a chyb, kterých se při ní dopouštějí kněží. Těchto věcí se velice děsila, neboť jimi se zvětšovala její muka; nebyla soudcem těchto věcí, nýbrž trpěla za ně. Musila-li o tom mluviti, činila to bez jakékoliv tvrdosti, nýbrž jen s lítostí.
Zkušenosti, kterých se jí dostalo ve viděních, byly veliké. Na svých poutích navštívila snad všechny země a všechny katolické kostely a to, co kde viděla, netýkalo se jen toho jediného okamžiku. I dlužno si představiti, že její duch stále dlí ve všech našich chrámech a že její oči se dívají stále s touž láskou i úzkostí jako tenkráte.
Klementu Brentanovi se podařil podle jejího vyprávění přehled předobrazení Mše svaté s mnohými podrobnostmi, které se týkají oběti starozákonní. Některé z těchto podrobností přesahují ovšem rámec tohoto výběru a proto jsou zde ponechány jen podrobnosti důležitější.
Vypravovala toto:
„Všude vídám kněze, že tonou v milostech církevních, v pokladech zásluh Pána Ježíše a svatých, ale že učí, káží a obětují mrtvě a chladně.
A byl mi ukázán pohan, který stál na sloupu a tak vřele mluvil o novém Bohu, kterého má jiný národ a který jest nade všechny Bohy, že všechen lid i s ním stržen byl touhou.
Tato vidění hrnou se na mne ve dne i v noci, takže si nevím rady. Nynější bída a zkaženost bývají mi pokaždé ukazovány u přirovnání k bývalým lepším časům, i jest mi pak modliti se bez ustání. Špatné sloužení mší je cosi strašlivého. Ach, není to lhostejno, jak se slouží!
Viděla jsem nesmírný obraz o tajemství Mše a o tom, jak se od počátku na ni vztahuje všechno, co jest svaté. Viděla jsem Alfa i Omega a jak Omega zahrnuje vše. Viděla jsem, co znamená tvar kruhu, co značí kulatý tvar země a nebeských těles i svatozáře, která svítí kolem každého zjeveni a kolem Hostie. Viděla jsem, jak spolu souvisí tajemství Vtělení, Vykoupení a Mše a jak Maria obsáhla všechno, čeho ani nebe obsáhnouti nemohlo.
Viděla jsem tělesné pozůstatky Adamovy, odpočívající v Kalvárii a to maličko nad výší hladiny mořské a kolmo pod místem, na němž vztyčen byl kříž Ježíše Krista. —
Viděla jsem, že tento hrob nebyl poškozen potopou a že Noe měl v arše též některé kosti Adamovy a Eviny a že také při své první oběti kladl tyto kosti na oltář tak, jako je později kladl Abraham, který tyto kosti Adamovy zdědil po Semovi. A tak oběť smrti Ježíšovy, vykonaná na Kalvárii nad kostmi Adamovými, je vpravdě předzvěstí mše svaté, při které jsou ostatky pod oltářním kamenem; a oběti praotců jsou přípravou na ni. —
Těchto kostí tedy se dostalo Abrahamovi, který, jak jsem viděla, je položil také na oltář Melchisedecha, o kterém věděl a po kterém toužil. Viděla jsem, že také on obětoval Izáka na Kalvárii. Zadní strana oltáře byla obrácena k půlnoci; praotcové vždycky stavěli oltáře takto, poněvadž od půlnoci přišlo zlo.
Také Mojžíše jsem viděla modliti se před oltářem, na nějž položil kosti Jakobovy, které měl zavěšeny ve schránce a nosil je s sebou. Když vylil něco na oltář a když vyšlehl plamen, do kterého naházel kadidlo, zapřísahal v modlitbách Boha při jeho přislíbeních, která dal Jakobovi, jehož kosti tu položil na oltář. Modlil se tak dlouho, až padl na zem; ráno pak zase povstal k nové modlitbě. Tyto kosti byly dány do archy úmluvy. Mojžíš se modlíval s rukama do kříže rozpjatýma. Této modlitbě Bůh neodolá, neboť vlastní jeho Syn vytrval takto v modlitbě věrně až do smrti.
Viděla jsem, že také Josue se modlil jako Mojžíš, když se slunce zastavilo na jeho rozkaz.
Spatřila jsem též pahorek, který byl hezký kousek cesty od prvního chrámu. Tam v dobách nebezpečí vykopali jámu a ukryli do ní posvátné nádoby, totiž svícny a hromadu úhelníků s dvěma držadly; doprostřed mezi to dali svatý oheň s oltáře. Na jámu položili všelijaké trámy. I viděla jsem mezi nimi také trám, z něhož bylo utesáno kolmé břevno Kříže. Na tyto trámy nahrnuli hlíny, že nikdo nic nepozoroval." —
Poté přešly obrazy z doby křesťanské.
„Viděla jsem svatého papeže Zefyrina, který pro své horlení o důstojnost kněžství mnoho vytrpěl od křesťanů i kacířů. Viděla jsem, jak velice přísně přijímal ty, kteří se mu přihlašovali k svěcení. Zkoušel je důkladně a mnohé z nich odmítal; jednou z velikého počtu těch, kteří se chtěli státi kněžími, odmítl všecky až na pět. Také jsem ho vídala, jak se hádal s kacíři, kteří otvírali svitky a osopovali se na něho a dokonce mu i trhali jeho knihy. Od kněží žádal poslušnost a posílal je na různá místa; těm pak, kteří neposlouchali, odnímal jejich úřady.—
Viděla jsem, jak Zefyrin žádal od křesťanů, aby přinesli všecko stříbro, které mají doma, a jak odstranil z kostelů dřevěné kalichy a pořídil místo nich stříbrné. Také jsem viděla, že mešní konvičky byly skleněné a průhledné. On sám osobně používal jen dřevěných nádob, ale vida, že se mnozí tím pohoršují, dal některé pozlatiti. Všecko ostatní pak rozdal chudým. —
Viděla jsem, že poručil, aby kněží byli zkoušeni a svěceni před obcí, a že obnovil přísné předpisy o tom, jak jest se kněžím chovati při bohoslužbách biskupů. Také vymezil přesně postup jejich hodností.
Viděla jsem, že vydal zákon, aby křesťané v určitém věku dospělosti bezpodmínečně přijímali Velebnou svátost a to o velikonocích v kostele; a už jim nedovoloval, aby si ji nosili domů ve schráně, zavěšené na krku, jako bývalo dříve, poněvadž si ji často brávali s sebou na místa nepoctivá k hodům a tancům.
Viděla jsem, že měl velikou a vřelou úctu k Matce Boží a měl také několik vidění o jejím životě a o její smrti. Proto si pořídil lůžko právě takové, jako bylo lůžko, na kterém skonala a pokaždé s hlubokou zbožností k ní se uložil ke spánku tak, jak ve vidění uzřel ji umírati. Toto jeho lůžko bylo ukryto za záclonou. A ke cti jejího azurového oděvu nosil tajně pod svými šaty též azurové roucho."
Do těchto historických obrazů vstupovaly ještě obrazy z přítomnosti. Vypravovala:
„Nad společností duchovních, světských lidí a žen, kteří seděli spolu hodujíce a lehkovážně žertujíce, spatřila jsem temnou mlhu, která přecházela v mrak, černý jako noc. Uprostřed mlhy nahoře viděla jsem seděti satana ohavné podoby a kolem něho právě tolik ďáblů, kolik účastníků sedělo dole ve společnosti. Tito duchové byli ustavičně činní, vykonávajíce vlivná to, co tropili ti lidé tam dole. Našeptávali jim všelicos a všelijak na ně působili. Ti lidé tropili věci velmi nebezpečné, ponoukající ke smilstvu, a vedli urážlivé a prostopášné řeči. Duchovní byli z těch, kteří mají zásadu: Užívej a utrácej! Za našich dnů nehřej si na podivína nebo na tmáře! — A jsouce takovými, sloužili denně mši
svatou. —
Postava ďáblova byla děsná. Měl krátká ramena s drápy, jeho nohy byly dlouhé a kolena obrácená, takže nemohl pokleknouti. Jeho obličej byl lidský, ale chladný, zlověstný a děsný. Měl cosi z kůže jako křídla. Byl černý, dělal tmu a vycházela od něho noc.
Posupně se chechtaje, chlubil se, že všichni tihle kněží jsou jeho, poněvadž jsouce tak zkaženi, denně slouží mši svatou a tak stále více se zamotávají do jeho léčky.
Ježto mluvil o svém právu a já jsem se tomu divila, dostalo se mi poučení, že ďábel vskutku nabude znamenitého práva, jestliže člověk pokřtěný, kterému se skrze Ježíše Krista dostalo moci, aby ďábla přemohl, přes to přece se vydává hříchem dobrovolně v jeho moc. Tento obraz měl do sebe cosi velmi vážného a pohnutlivého."
Několikráte se zmínila o tom, jak mocný jest účinek Mše svaté na mnohé lidi, aniž o tom vědí. Tak na příklad řekla:
„Nic nepomíjí z toho, co se děje v Církvi pro Ježíše Kde lidé nejsou už hodni, aby slavili, slaví za ně blažení. A všechna srdce, která touží, aby tam byla při bohoslužbě, ta tam jsou, a nalézají svatý kostel a nebeskou slavnost, i když hmotné jejich tělo toho netuší; tak se jim dostává odměny za jejich zbožnost."
A jindy:
„Nedůstojně zpívaná slavná Mše svatá nebo pohoršlivá hra na varhany snadno někoho popudí k zlosti, kdežto jiného zase povznáší. Ale takovou zlost nutno potírati modlitbou. Kdo v sobě potlačuje nevoli, kterou zavinil někdo nedbalostí v kostelní službě, získává si veliké zásluhy a sám zdvihne milost, kterou jiný pohodil."
Právě z toho je patrno, že se na chyby kněží, které spatřila při svém putování ve vidění, nerozpomínala se zlomyslností, nýbrž s lítostí, zároveň však s důvěrou v milosrdenství Boží, které tyto chyby může napraviti. Vždyť tato vidění bývala jí dána právě tehdy, když prosila Boha, aby nehleděl na nedostatky lidí, nýbrž na oběť svého Syna.
Vypravovala Brentanovi:
„Volala jsem k Bohu Otci, aby ráčil shlédnouti na svého Syna, jenž každé minuty činí zadost za hříšníky, jenž právě se zase obětoval, jenž se obětuje nepřetržitě. V té chvíli spatřila jsem nad oltářem kněze, sloužícího Mši svatou, živý obraz Velikého pátku, jak Kristus Pán se obětuje na kříži, a pod křížem viděla jsem Marii a Jana. Toto vídám každé hodiny ve dne v noci, a vidím celou obec, jak se modlí, dobře nebo špatně, a vidím také, jak kněz slouží mši svatou. Nejdříve spatřím zdejší kostel, potom kostely a obce okolní, asi jako když člověk spatří na blízku strom, osypaný ovocem a ozářený sluncem, a v dáli jiné stromy, ve skupinách nebo v lese rostoucí. Každé hodiny denní i noční vídám, jak se po světě slouží mše svatá, ano, vidím i vzdálené obce, kde ještě se slouží právě tak, jak ji sloužili apoštolově. Nad oltářem vídám bohoslužbu nebeskou, při které andělé doplňují všechno, co kněz opomene. Za ty členy obce, kteří pobožní nejsou, musím ovšem obětovati své srdce a úpím k Bohu o slitování. Vidím též mnoho kněží sloužiti mši svatou uboze. Ti, kteří ve své škrobenosti příliš dbají jen o to, aby zevně v ničem nechybili, často pro tuto péči zanedbávají usebranosti vnitřní; stále myslí jen na to, jak se lid na ně dívá, a proto nevidí Boha. Ti, kteří jsou úzkostliví, snaží se zase o to, aby stále byli si vědomi své zbožnosti. Tento pocit mám od mládí. Bývám kolikrát za den zaujata tímto zbožným jasnozřením Mše svaté, a osloví-li mě někdo za tohoto patření, bývá mi tak, jako když člověk odpovídá dotazujícímu se dítěti. Ježíš miluje nás tak, že své vykupitelské dílo koná věčně dále ve mši svaté. Mše svatá jest dějinným vykoupením, jež jsouc zastřeno, stalo se tajemstvím. To všechno jsem vídala už od nejútlejšího mládí, a domnívala jsem se, že tak vidí to každý."
Pak se jí počaly zjevovati všechny nedostatky měrou stále rostoucí, jako by nesměla býti ušetřena žádné podívané, která zvětšovala její utrpení, neboť jejím úkolem na světě bylo smírčí utrpení právě za tyto nedostatky.
Vypravovala:
„O svátku svatého sedláka Isidora bylo mi mnoho ukázáno o ceně sloužení a slyšení Mše svaté.
Při tom bylo mi řečeno, že jest to veliké Štěstí, že se slouží tolik mší svatých, třebas i od nevědomých a nehodných kněží, neboť tím prý se odvracejí od lidí všeliká nebezpečí, tresty a navštíveni. Jest prý dobře, že mnozí kněží při tom nevědí, co činí, neboť kdyby prý to věděli, hrůzou prý by ani nemohli dokonati Nejsvětější oběť.
Viděla jsem, jaké podivuhodné požehnání přináší slyšení Mše svaté, jak se podporuje veškerá práce a všecko dobré a jak nic se tím nezamešká; jak často jediný úd domácnosti, slyšev Mši svatou, přinese toho dne požehnání celému domu.
Viděla jsem, oč více požehnání se dostává těm, kteří na Mši svaté jsou, než těm, kteří na ni dávají nebo jiné na ni posílají.
Viděla jsem také, jak chyby, při sloužení Mše svaté spáchané, bývají nadpřirozenou pomocí zase napravovány."
Bylo jejím úkolem, aby putovala na všechna místa, kde bylo zapotřebí její pomoci, a té bylo zapotřebí zvláště tam, kde lidé uráželi Boha, zlehčujíce milosti, které jim nabízel.
O jedné z takových poutí vyprávěla toto:
„Byla jsem s andělem strážnými v sedmi kostelích, abych se modlila před Velebnou svátostí a obětovala Utrpení Kristovo za potupení a zneuctění, kterého se Velebné svátosti dostává od Špatných kněží. V každém kostele se k nám přidružil patron toho kostela, a oni anděl strážný konali pobožnost se mnou. Modlitby byly ve formě litanií. Dva z těch kostelů byly velmi daleko. Bylo se mi bráti přes velikou vodu."
Později vypravovala:
„Viděla jsem obraz nedostatků při pozemských bohoslužbách i obraz jejich nadpřirozeného doplňování. Ale jest mi těžko, ba nemožno říci, jak to vše vidím a jak tyto obrazy do sebe zasahují a vzájemně se kryjí, jak obraz prochází obrazem a jak jeden obraz v druhém obraze totéž vysvětluje. Zvláště jest pamětihodno, že nedostatky a opomenutí při pozemských bohoslužbách rozmnožují pouze vinu těch, kdož se jich dopouštějí, kdežto služba, jež náleží Pánu, nahrazuje se mu podle vyššího řádu.
Tak mimo jiné vídávám roztržitost kněží při svatých úkonech, na příklad při Mši svaté, a vidím ji s celou její podstatou; vidím totiž knězovu osobu tam, kde jsou jeho myšlenky a mezitím u oltáře vidím na jeho místě nějakého svatého zástupce. Tyto obrazy ukazují strašlivým způsobem velikost viny toho, kdo tak nepobožně koná službu božským Tajemstvím. Tak na příklad vidím kněze vycházeti ze sakristie v mešním rouchu; ale nekráčí k oltáři, nýbrž vybíhá z kostela do vinárny, do zahrady, k myslivci, ke knize, do společnosti; a vidím ho hned tam, hned onde, podle toho, jak těkají jeho myšlenky, jako by tam opravdu byl osobně. Jest to podívaná opravdu žalostná a hanebná. Ale opravdu neobyčejně dojemná jest podívaná na to, jak zatím svatý kněz koná u oltáře službu místo něha Často arci vidím, že zatím co se slouží Mše svatá, vrátí se kněz několikrát k oltáři, ale pak zase z čistá jasná odběhne na nepatřičné místo. Kolikrát vidím, že toto těkání nějakou dobu trvá nepřetržitě.
Polepšení, které pak vídány projevuje se jako zbožná setrvání a usebrání při modlitbě."
Později vylíčila ještě tento pochmurný obraz:
„Spatřila jsem úžasnou bídu, jak se totiž v kostele karbaní, pije, smilní, žvaní, zkrátka jak se tam tropí všeliká ohavnost. Zdálo se, jako by uprostřed kostela byl zřízen kuželník. Kněží tomu nebránili a sloužili mši svatou velmi neuctivě. Viděla jsem jen hrstku těch, kteří byli ještě zbožni a něčemu rozuměli. Ve dveřích kostelních viděla jsem též státi židy.
Byla jsem velmi zarmoucena. Tu mi svázal můj nebeský Ženich ruce poutem, jakým sám byl přivázán ke sloupu, řka:
Takto ještě bude Církev spoutána, tak těsně bude ještě sevřena, než zase povstane/'
Poučení z tohoto vidění jest velmi důležité. Ukazuje se tu nejen to, co přijíti má, ale i to, že to jest zaviněno lidskými hříchy, neboť všecky Boží tresty jsou podmíněny. Kdyby nebylo hříchů, nebylo by trestů, což platí pro všechny časy.
Aby se jí po tolika bolestných viděních dostalo na chvíli útěchy, měla na svátek Andělů strážných vidění radostnější, o němž vypravovala:
„Viděla jsem pozemský kostel a v něm mnoho mně povědomých lidí. Nad kostelem viděla jsem mnoho jiných kostelů, do kterých jsi se díval jako do vyšších poschodí nějaké věže. Všechny tyto kostely byly plny kůrů andělských a v každém kostele byli jiní. V nejvyšších místech spatřila jsem před trůnem Nejsvětější Trojice Přesvatou Pannu, obklopenou řádem nejvyšším. Dole jsem viděla kostel pozemský a pohlédl-li jsi vzhůru, zdálo se ti, jako by nebe stálo nad nebem a všecka jen se hemžila anděly.
Nahoře všechno bylo tak činno a uspořádáno, že toho nelze ani pověděti, kdežto dole v kostele bylo všechno nad pomyšlení ospalé a nedbalé. To jsi cítil zvláště proto, že byl svátek Andělů a že andělé každé slovo, které kněží při Mši svaté pronesli lenivě a roztržitě, tak nevýslovně rychle přinášeli k Bohu a napravovali všechny vady ke cti Boží.
zaba likes this.
Anton Čulen likes this.
Bratia a sestry likes this.