"A nastal večer a nastalo ráno, jeden deň." (Genezis 1,5b)
V latinskej Vulgáte, hebrejskej a napr.aj ruskej Biblii je v Gn 5,1 základná číslovka "jeden". Svätý Bazil z Cézarey k tomu má vo svojej kázni takýto výklad:"Jako by tedy říkal, že dvacet čtyři hodiny tvoří dohromady jeden den, nebo, že jeden den je doba, za kterou se nebe opět vrátí do své původní polohy, dané znamením zvěrokruhu takže když vládu nad světem díky oběhu slunce střídavě přejímají večer a jitro, nepotřebují k návratu nikdy více času než právě rozpětí pouhého jednoho dne.
Významňejším důvodem však bylo spíše to, o čem mluví posvátná tradice, že totiž Bůh přídelil času spolu s jeho přirozeností i dobu, po níž mají trvat dny, aby jej bylo možno měřit a zaznamenávat; za jeho míru přitom stanoví týden, který se má, odpočítavaje plynutí času, opakovat stále dokola a sestávat ze sedmi po sobě následujících délek jednoho dne. Je to pohyb v kruhu, který sám ze sebe vychází a sám v sobě končí. Opakovat se a nikde nekončit, to je ovšem také základní vlastnost věčnosti. Mojžíš tedy počátek času nenazval dnem "prvním", nýbrž "jedním", aby tak naznačil že den a věčnost jsou jedného rodu. Má-li totiž den povahu čehosi jedinečného a naprosto zvláštního, pak je zcela správné a přirozené, že byl pojmenován slovem "jeden".
O "věčnostech" sice Písmo nemluví, jako by jich bylo více, často užívajíc spojení "věk věků" nebo "věky věků", nikde však přitom nehovoří o žádném věku prvním, druhém ani třetím; takže těmito slovy odkazuje spíše na různost určitých údobí a skutků, nikoli na to, jak dlouho "věky" trvají, kdy končí a jak na sebe navazují. Písmo přece praví: "Hospodinův den je veliký a přehrozný!" A také: "K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem!" Tmou bude zajisté těm, kdo si tmu zaslouží. Neboť Písmo ví, že je to den, který nemá žádný večer, žádný zítřek ani žádný konec, den, jejž nazval Žalmista také dnem osmým, protože leží mimo čas vyměřený týdnem. (Pozn. Žalm 6,1, jedna z interpretácií je "za ôsmy deň", niekde sa uvádza "osemstrunový nástroj", v Hlinkovom preklade "pre oktávu" )
Takže ať řekneš "den", nebo "věčnost", vždy tím vyjádříš tutéž myšlenku. Buď můžeš o onom stavu mluvit jako o dni, to jest o dni jednom, nikoliv o dnech; anebo jej můžeš nazývat věčností, jež ovšem není jen jednou věčností z mnoha, nýbrž věčností jedinou. Aby tedy obrátil naši mysl k budoucímu životu, nazval Mojžíš den, který je obrazem věčnosti a prapočátkem všech dnů ostatních, den stejně starý jako světlo, svatý den Boží, den, jemuž se dostalo té cti,že v něm Pán vstal z mrtvých, dnem "jedním". Proto říká: "Byl večer a bylo jitro, den jeden.""
Svätý Bazil z Cézarey, 2004. Devět kázaní o stvoření svěra. Kázání druhé, OIKOYMENH Praha, 2004, str. 85 a 87.