Pokořování sebe a drobné oběti

První forma lásky je neustálé pokořování sebe. Člověk se ale nemusí snažit o nic umělého. Jde jen o to přijímat pravdu! Když přijde hořkost vůči bližnímu, tak uvažovat o jeho dobrých vlastnostech a jeho dobrých skutcích a o svých zlých vlastnostech a zlu vykonaném v minulosti, a tak se v duchu před ním pokořovat a vidět v něm Ježíše. A pak přijde světlo i láska k tomu člověku.

Druhá forma lásky je oběť! Přinášet drobné oběti, sebezápory za bližního, ale ne z pozice „já“ zachraňuji, ale až tehdy, když jsem se před ním pokořil a pokládal ho za lepšího sebe. Pokud budu „pomáhat“ bližnímu a nepokořil jsem se ve svém srdci před ním a pod něho, pak ho nebudu opravdu milovat a on bude cítit, že mu sice pomáhám, ale brzy takovou pomoc odmítne a bude se cítit manipulovaný, znesvobodňovaný a navazovaný na mě. Čistá láska je ukřižovaná. Je třeba zvát Ježíše do těch situací. Nedělat to ve své síle. Zde nastává úžasné pole zázraků a zkušeností!!!

„Láska nezávidí, láska se nevyvyšuje, nehledá svůj prospěch“ (1Kor 13,4n)