Sv. Augustin Žao Rong, Z homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci svatých čínských mučedníků (AAS 92, 2000, 849-850)
Svatý Augustin se narodil v Číně roku 1746. Příklad vytrvalosti svatých mučedníků ho přivedl od služby v císařském vojsku k víře. Stal se knězem a v roce 1815 kvůli vyznávání a hlásání evangelia i on zemřel jako mučedník. Spolu s ním se připomíná mnoho dalších mučedníků: biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic, laiků mužů i žen, chlapců, děvčat i dětí, kteří v různých dobách a na různých místech Číny uprostřed soužení vydávali Kristu svědectví svými slovy i skutky.
Liturgie hodin | Dnes – modlitba se čtením
Krev mučedníků dosvědčuje křesťanskou víru
Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda.1 Tato prosba, obsahující Kristova slova z velekněžské modlitby pronesené k Otci při poslední večeři, jako by vycházela ze zástupu svatých a blahoslavených, které Duch Svatý po generace tvoří ve své církvi. Dva tisíce let po začátku díla vykoupení si dnes tuto prosbu vypůjčujeme, majíce před očima příklad svatosti Augustina Žao Ronga a jeho sto devatenácti druhů, čínských mučedníků. Bůh Otec je posvětil ve své lásce,2 neboť vyslyšel modlitbu svého Syna, jenž z nás učinil jeho vlastnictví a jeho svatý lid, rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, přemohl smrt a ukázal slávu vzkříšení.3
Církev děkuje Pánu, protože jí žehná a vlévá jí světlo jasem svatosti těchto synů a dcer z Číny. Dívka Anna Wangová, čtrnáctiletá, odolávala hrozbám kata, který ji vybízel, aby se vzdala víry v Krista, a když se s mírem v duši připravovala ke stětí, řekla: „Brána nebe je otevřena všem!“ a třikrát šeptem vzývala Ježíše. Xi Guizi, osmnáctiletý mladík, neohroženě zvolal na ty, kteří mu právě usekli pravou paži a pokoušeli se mu zaživa stáhnout kůži: „Každá část mého těla a každičká kapka mé krve vám bude připomínat, že jsem křesťan.“
Se stejnou statečností a radostí vydalo svědectví dalších osmdesát pět Číňanů, mužů i žen různého věku a stavu, kněží, řeholnic a věřících laiků, kteří svou neotřesitelnou věrnost ke Kristu a církvi stvrdili obětí života. Stalo se to v různých dobách a za obtížných a nesnadných časů dějin čínské církve.
V tomto sboru mučedníků se skví také třiatřicet misionářů a misionářek. Ti opustili svou vlast, pokusili se proniknout do myšlení Číňanů a do místních poměrů, přijali s velkou láskou zvláštnosti oněch končin a zatoužili tam hlásat Krista a sloužit tamějšímu národu. Jejich hroby tam dosud jsou, aby ukazovaly, že misionáři tam patří jako do své vlasti, kterou si přes lidskou slabost upřímným srdcem zamilovali a pro kterou vynakládali všechny své síly. „Nikomu jsme neuškodili,“ odpověděl biskup František Fogolla guvernérovi, který se chystal ho zabít vlastním mečem, „naopak jsme mnoha lidem byli prospěšní.“
1 Jan 17,17. 2 Srov. Jan 17,26. 3 Druhá eucharistická modlitba.