Stylita
471
St. Edith Stein. Ovečka Boží obětovaná za nevěřící židy v Krista v Hitlerově sprše-plynové komoře Edita později (už jako sestra Terezie Benedikta) vyprávěla: „O nějaké výchově nebyla u nás řeč …More
St. Edith Stein.

Ovečka Boží obětovaná za nevěřící židy v Krista v Hitlerově sprše-plynové komoře

Edita později (už jako sestra Terezie Benedikta) vyprávěla: „O nějaké výchově nebyla u nás řeč. My děti jsme měly v mamince prostě zrcadlo ctností. Na ní jsme viděly, jak se máme chovat. Jen jedno jediné nám tato bohabojná Židovka hleděla vštípit: odpor k hříchu. Když naše maminka řekla: ‚To je hřích!', věděly jsme, že tím chtěla označit něco odporně ošklivého, co se nehodí k důstojnosti člověka." Paní Steinová také skupovala lesy, aby dala lidem práci a palivové dříví pro jejich domácnosti. Každý o ní věděl, že prodává dobré dřevo, a nejednou se stalo, že chudý zákazník si mohl své peníze opět strčit do kapsy. V této atmosféře víry a lásky k bližnímu tedy vyrůstala Edita a její sourozenci.
Svatá Edith Stein

+++

Paní Hedvika přivedla Editu ke knihovně a řekla: „Vyber si podle libosti. Všechno je tu pro tebe." Edita vypráví: „Sáhla jsem do knihovny jen tak namátkou. Vylovila jsem knížku celkem nepatrnou. Měla titul »Život svaté Terezie z Avily«, jak jej ona sama popisuje. Začala jsem číst. Knížka mě zaujala. Dočetla jsem ji jedním dechem. Když jsem ji zavírala řekla jsem si: TOHLE JE PRAVDA!" Týž den si koupila dvě knihy - katolický katechizmus a misálek. Ihned se pustila do studia. Pak poprvé vstoupila do katolického kostela v Bergzabern. K tomu říká: „Nic se mi nezdálo cizí. Všemu jsem rozuměla.... Po mši svaté jsem šla za knězem a rovnou jsem ho poprosila o křest. S udiveným pohledem mi řekl, že před přijetím do Církve je nutná příprava. Řekla jsem mu, že jsem se připravovala." Když si to kněz chtěl ověřit, dokázala Edita odpovědět na každou otázku. Křest se konal 1. ledna 1922. Silvestrovskou noc probděla Edita v modlitbě. Nejtěžší úkol ji však teprve čekal - říci to vše matce. Každá svým způsobem přinášela velkou oběť. Edita zůstala ve Vratislavi půl roku a jako dosud doprovázela svou matku do synagógy. Paní Steinová pozorovala s úžasem svou »odpadlou« dceru. Jedné známé ženě řekla: „Ještě nikdy jsem neviděla tak se modlit, jak se modlí Edita. Je to něco podivného, modlila se s námi ze své knížky a představte si, všechny ty naše modlitby tam hned našla." Edita si vzala breviář a modlila se s ostatními žalmy.

+++

sv. Terezie Benedikta od Kříže (Edita Stein)
Teresia Benedicta a Cruce /Editha/ Stein

9. srpna, svátek
Postavení:
mučednice OCarm
Úmrtí:
1942
Patron:
Evropy
Atributy:
karmelitka se žlutou hvězdou
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Breslau. Ve 14 letech opustila víru židovských rodičů. Studovala na dvou universitách a dosáhla doktorátu z filosofie. Pak prošla konverzí a po sv. křtu v r. 1922 učila asi 10 let u dominikánek při klášteru sv. Magdalény. V roce 1934 vstoupila ke karmelitkám v Kolíně-Lindenthalu, kde 15. 4. 1938 složila sliby. Z důvodu pronásledování židů v Německu, odešla na konci roku 1938 do holandského kláštera v Echtu. Odtud byla gestapem hrubým způsobem dopravena do plynové komory koncentračního tábora v Osvětimi-Březince, kde ona i její sestra odevzdaly svůj život Bohu jako oběť za svůj lid.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
TEREZIE BLAHOSLAVENÁ KŘÍŽEM - PRO DOBRO NÁRODA
Narodila se 12. 10. 1891 do velmi početné židovské rodiny v Breslau (-Vratislav, nynější Wrocłav v Polsku, v té době německá část Slezska). Byla jedenáctým dítětem Augusty a Sigfrida Steina. Čtyři nejstarší děti však zemřely a když Editě ve věku dvou let zemřel otec, zůstala matka se sedmi dětmi a zadluženým dřevařským podnikem. S energií jí vlastní se ho ujala a i přes nevelké zisky byla k chudým velmi štědrá. Podnik vytáhla z dluhů a vedle dobré výchovy zajistila svým dětem i vzdělání. Byla věrná zásadám židovské víry. Edita ale tuto víru již ve 14 letech začala odmítat a do 30 let setrvávala v nevěře. Byla velmi inteligentní a nadaná. Vzhledem k její touze po pravdě, není na místě celé ono období označovat za život ateistky.
Na střední škole byla charakterizována jako skromná, bez snahy vynikat. K vysokoškolskému studiu si zvolila germanistiku, dějiny a psychologii. Později ji zaujal nový filosofický směr profesora Edmunda Husserla, v němž šlo o tzv. čiré podstaty jevů při popisné metodě zkoumání vývoje lidského vědomí - filosofický obor fenomenologie. Edita, hnána touhou po poznání, nespokojila se s kvalifikací středoškolské učitelky, ale rozhodla se pro universitu v Göttingen. Roku 1913 se stala Husserlovou studentkou a později asistentkou, která pracovala na uspořádání a zpracování jeho rukopisů pro vědeckou publikaci. V roce 1916 dosáhla doktorátu z filosofie. Vynikla jako myslitel při vydávání svých prací z fenomenologie. V roce 1919 se ucházela o místo profesorky ve Freiburku, kde dříve sama studovala.
Křesťanské obzory se začaly Editě otvírat vlivem filosofa Maxe Schelera. Sama to označila za první styk s jí neznámým světem. Určitý popud pro hledání podstaty věcí a Bytí až k celkovému pohledu na myšlení věřícího katolíka jí dal Husserl. Ale samotná věda by z ní křesťanku neudělala. Prvním silným útokem na její nevěru bylo setkání s vdovou po kolegovi. Poznala totiž, že čerpala sílu a důvěru z Ježíšova kříže a tak unesla ztrátu manžela.
Jak sama řekla, její jedinou modlitbou byla touha po pravdě. Boží Prozřetelnost na ní odpověděla o dovolené, při návštěvě kamarádky Conrad Martiusové, u níž objevila knihu "Život svaté Terezie z Avily." Od obsahu tohoto vlastního životopisu karmelitky se nemohla odtrhnout. Byla jím tak dokonale oslovena, že hned ráno si byla koupit katolický katechismus a misálek. Po jejich prostudování šla kněze požádat o sv. křest. Na dotaz, kým byla připravena, požádala o přezkoušení. Pokřtěna byla 1. 1. 1922 v Bad Bergzebern a 2. 2. přijala svátost biřmování.
Editinou konverzí byli její známí až šokováni. Matce o ní z ohledu neřekla. Opustila svoji činnost na universitě a odešla do učitelského ústavu dominikánek ve Speyeri jako profesorka němčiny. Díky seznámení se spisy Tomáše Akvinského, které jí ukázaly, že i věda může být křesťanskou službou, vytrvala u své práce. Přednášela na kongresech v různých městech Evropy, včetně Prahy a od r. 1932 asi rok na institutu vědecké pedagogiky v Münsteru. Následkem Hitlerovy politiky musela místo opustit. To ji však vedlo k řeholnímu povolání, po němž dávno toužila. V rozhodnutí pro vstup ke karmelitkám byla podpořena i opatem z Beuronu Walzerem, který byl jejím rádcem.
Již ve Speyeru trávila na modlitbách před svatostánkem dlouhé hodiny. Pro nejvýznamnější událost naší spásy se od květné neděle ponořila do mlčení a svatý týden prožila jako exercicie v meditaci. Vlivem své inteligence a schopnosti empatie cítila se všemi ohrožovanými nacismem. Zprvu v předtuše osudu Židů psala prostřednictvím arciopata papeži Piu XI. prosbu, aby se jich zastal. Později v protižidovských zákonech viděla Kristův kříž, který třeba nést.
K bosým karmelitkám v Kolíně nad Rýnem vstoupila v r. 1934. V dalším roce 21. 4. složila dočasné sliby a přijala řeholní jméno Terezie Benedikta od Kříže. V roce 1936 jí zemřela matka. Brzy nato si Benedikta pádem ze schodů zlomila ruku i nohu. Pobyt v nemocnici využila k tomu, že rodnou sestru Růženu učila katechismu a připravila ji na sv. křest. Slavné sliby složila Benedikta od Kříže 21. 4. 1938. Na obrázcích, rozdávaných při těchto slibech, měla slova sv. Jana z Kříže: "Mým jediným povoláním je od nynějška co nejvíce milovat."
Za půl roku od slibů došlo k násilným protižidovským akcím (k hromadnému pogromu). Byly zapalovány synagogy a rabovány židovské obchody. Bezpráví vůči Židům se stupňovalo a proto byla Benedikta od Kříže poslána matkou představenou do Karmelu v Echtu v Holandsku. Dorazila tam v poslední den roku. V červnu 1939 napsala do testamentu: "S radostí přijímám předčasnou smrt, kterou mi určil Bůh a cele se odevzdávám do Jeho nejsvětější vůle. Ať Pán přijme můj život i smrt pro čest a slávu svého jména, pro potřeby své svaté Církve, zejména…(zde pamatuje na všechny řádové spolusestry, svůj národ, svobodu a mír ve světě, příbuzné a ty, které jí Bůh seslal do cesty) ať nikdo z nich není zatracen."
Její sestře Růženě se podařilo za ní přijít přes Belgii v roce 1940 a dělala tam vrátnou. V témže roce bylo obsazeno Německem i Holandsko a gestapo oběma sestrám nařídilo denně nosit žlutou Davidovu hvězdu. Benedikta se marně snažila o švýcarské vízum. Na začátku srpna 1942, z příkazu německé vlády, byli zatčeni všichni katolíci (včetně řeholních osob) židovského původu. Pro obě sestry přišli příslušníci SS hned 2. 8. Benedikta vzala sestru Růženu za ruku a řekla: "Pojď, půjdeme pro dobro našeho národa." V nákladním voze je převezli do Roermonde, pak přes tábor v Amersfoorte do Westerborku. Odtud ve vagonech pro dobytek, zajištěných ostnatým drátem, konaly sestry poslední cestu do koncentračního tábora Osvětim. Tam pro ně a jejich milované rodáky z celé Evropy byla připravena plynová komora.
V holandské sbírce zákonů vyšlo brzy toto oznámení: "Nr 44074 Edith Teresia Hedwig Stein, z Echtu, nar. 12. 10. 1891 ve Wrocłavi, zemřela 9. 8. 1942."
Papež Jan Pavel II.při blahořečení této karmelitky v Kolíně nad Rýnem 1. 5. 1988 řekl: "Terezie blahoslavená křížem - toto je jméno ženy, která začala svoji duchovní cestu s přesvědčením, že Bůh jako celek neexistuje." Při zmínce o jejím vstupu na Karmel, citoval slova, která Edita řekla převorce: "Nemůže nám pomoci lidské působení, ale Kristovo utrpení."
Terezie Benedikta od Kříže byla kanonizována 11. 10. 1988 v Římě a 1. 10. 1999 byla prohlášena spolupatronkou Evropy.
Zanechala po sobě významné písemnosti. Za pobytu v klášteře v Kolíně-Lindenthalu napsala metafyzickou knihu s názvem: "Časné a věčné bytí" (týká se syntézy tomistické filosofie a fenomenologie). V Holandsku, před zatčením, dopisovala vrcholné dílo "Věda kříže."
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
"Láska" - povolání každého křesťana. Budu každý večer kontrolovat jak se snažím stále více milovat.
Bože našich otců, Tys přivedl svatou mučednici Terezii Benediktu k poznání Tvého ukřižovaného Syna a k jeho následování až k smrti; na její přímluvu dej, ať všichni lidé poznají …