Clicks229
Stylita
Abba Sisoj Ctihodný Sisoj Veliký památka 6. / 19. července Svým původem pocházel z Egypta a byl učedníkem ctih. Antonije Velikého (17. ledna / 30. ledna). Po zesnutí svého velkého učitele se usídlil …More
Abba Sisoj

Ctihodný Sisoj Veliký
památka 6. / 19. července
Svým původem pocházel z Egypta a byl učedníkem ctih. Antonije Velikého (17. ledna / 30. ledna). Po zesnutí svého velkého učitele se usídlil na pusté hoře, nazývané Antonijova, v jedné jeskyni, kde vedl svůj duchovní zápas i ctih. Antonij. Tvrdou, těžkou prací sám sebe zkrotil tak, že byl bez hněvu a zloby, krotký a mírný jako jehňátko. Za to byl Bohem obdarován velikou blahodatí, skrze niž mohl uzdravovat nemocné, vyhánět nečisté duchy a mrtvé křísit k životu. Šedesát let vedl svatý Sisoj svůj duchovní boj v poušti, a díky němu se stal pramenem živé moudrosti pro všechny mnichy i lidi, kteří žili světský život; pro všechny, kteří za ním přicházeli pro radu.
Svatý Sisoj takto učil mnichy: Kterékoli pokušení stalo by se člověku, je zapotřebí, aby se člověk oddal Boží vůli a aby přiznal, že pokušení stalo se pro jeho hříchy. A když potká člověka dobro, je třeba si říci, že se tak stalo z Boží prozřetelnosti. Jeden mnich se ptal Sisoje: Jak se mohu zalíbit Bohu a dojít spásy? Svatý odpověděl: Jestliže si přeješ zalíbit se Bohu, vyjdi ze světa, odděl se od země, opusť stvoření, přistup ke Stvořiteli, sjednoť se s Bohem modlitbou a pláčem, a takto nalezneš pokoj v tomto věku i v budoucím. Další mnich se zeptal, jak dostihnout pokory? Sisoj odpověděl: Pokory lze dostihnout, když se někdo vycvičí tak, že uznává každého člověka za lepšího, než je on sám, a tak poté získá pokoru i on sám. Abba Amon si stěžoval otci Sisojovi, že si nemůže zapamatovat přečtená moudrá poučení, aby je mohl zopakovat, když vede rozhovor s lidmi. Svatý mu na to odpověděl: Toto není nutné. Nutné je získat čistotu mysli a hovořit potom z této čistoty, a přitom vložit naději na Boha.
Ctihodný Sisoj byl k sobě velmi přísný, avšak milosrdný, soucitný a plný lásky ke všem těm, kteří za ním přicházeli, a všechny přijímal s láskou. Ti, kteří ho navštívili, učil ctihodný nejprve pokoře. Když se ho jeden poustevník zeptal, jak lze dosáhnout neustálého pamatování na Boha, ctihodný poznamenal: To je příliš mnoho můj synu, daleko vážnějším je sebe sama přijímat jako horšího než všichni ostatní, neboť takovéto pokoření se napomáhá k získání pokory. Když se jej mniši ptali, zda je dostatečný jeden rok k pokání, bratrovi, který upadl do hříchu, ctihodný Sisoj řekl: Já věřím v milosrdenství Lidumilného Boha, a jestliže člověk učiní pokání celou svojí duší, tak Bůh, přijme jeho pokání v průběhu tří dnů.
Stalo se také, že šel jeden světský člověk spolu se svým synem navštívit otce Sisoje na horu abby Antonija. Na cestě však jeho syn zemřel. Otec se nermoutil a netruchlil, ale s vírou ho přinesl ke starci a padl před ním, držíce syna tak, jako by se mu oba ukláněli, jakoby oba přijímali od něj požehnání. Potom však otec zanechal svého mrtvého syna u nohou abby a sám vyšel z jeho cely. Starec si myslel, že se mu chlapec ještě uklání a tak řekl dítěti: Vstaň a odejdi ven. Zemřelý chlapec v tom okamžiku vstal a vyšel ven. Jeho otec, když to spatřil, užasl a byl ohromen. Vrátil se ke starci, znovu se mu poklonil a řekl vše, co se stalo. Starec jej vyslechl a zarmoutil se, neboť takovýto zázrak nechtěl učinit. Jeho učedník pak zakázal otci do samé smrti starce o tomto zázraku hovořit.
Před smrtí zazářila tvář ctih. Sisoje jako slunce, jeho učedníci, kteří jej obklopovali, se tomu zjevení v úžasu podivovali. Učedníci se přitom zeptali svého starce, co vidí, a Abba Sisoj odpověděl, že vidí svaté proroky a apoštoly. Když pak učedníci slyšeli, že Abba s někým hovoří, zeptali se ho, s kým to rozmlouvá, a jejich Abba jim odpověděl, že Andělé přišli pro jeho duši a on prosí, aby mu dali ještě alespoň krátký čas k pokání. Ale ty přece, otče, nemáš potřebu v pokání, řekli mu na to jeho učedníci. Ctihodný Sisoj, skrze svoji velikou pokoru a smíření, odpověděl: Ve skutečnosti nevím, zdali jsem vůbec započal se svým pokáním. Po těchto slovech tvář svatého starce zazářila tak, že bratři na něj nemohli ani pohledět. Ctihodný jim ještě stačil říci, že zří samotného Pána (Ježíše), a v tu chvíli jeho duše odešla do Nebeského Království. Když světec vydechl naposledy, celá místnost se naplnila krásnou blahou vůní. Ctih. Sisoj zesnul v hlubokém stáří roku 429 po Kr. Takovýmto blaženým koncem zakončil ctih. Sisoj svůj dočasný život a takto se přesídlil do života věčného. Amen.
zdroj: fb Pravoslavná církevní obec při chrámu sv. Václava v bRNĚ