Victory
829

Kritický pohled na Sigmunda Freuda a jeho pavědu 3. část: Hypnóza a „vědecká činnost“

video: Kritický pohled na Sigmunda Freuda a jeho pavědu 3. část: Hypnóza a „vědecká činnost“ |

Freud ve své knize Výklad snů zmiňuje i návštěvy Prahy. O jedné z nich svědčí i vzpomínka známého iluzionisty Erika Jana Hanussena, který Freuda potkal v hotelu na pražské Flóře. Do deníku si zapsal: „Je tu jakýsi lékař z Vídně, jmenuje se Freud. Vyprávěl jsem mu, že experimentuji s hypnózou. Ten doktor řekl, že to dělá také, ale jen z terapeutických důvodů, jinak by to bylo pouhé šarlatánství.“

Honza z Prahy na to zřejmě Freudovi řekl: „Podle vás jsem šarlatán, ale to vaše terapeutické šarlatánství má horší a masovější dopad než to moje.“

Co se týče hypnózy, psychiatr Philippe Madre se vyjádřil, že sugesce a hypnóza vede k interpersonální posedlosti. Totiž, mezi hypnotizérem a hypnotizovaným nastává určitá fúze, nebo jak to nazývá Freud, přenos. Tímto přenosem Freud zároveň nazývá i svůj homosexuální sklon k příteli Fliessovi. Rovněž přiznává, že zjistil, že tento specifický „přenos“, tedy toto duševní spojení, funguje i mezi ním a jemu duševně podrobenými pacienty. Nazývá to „hysterická láska“. Ve skutečnosti jde o zotročení člověka skrze okultní praktiku sugesce a hypnózy. Tato podřízenost činí z člověka médium. Hypnotizér mu nejenže může vsugerovávat své perverzní myšlení, ale skrze tuto fúzi neboli tzv. přenos působí duchovní energie. V žádném případě to ale není působení Boží. Tento vztah závislosti zůstává do té doby, dokud médium není osvobozeno Boží mocí. Podmínkou je pokání a odřeknutí se závislosti na osobě hypnotizéra.

Freud se zabýval neurózami a hysterií. Pokoušel se aplikovat hypnózu, kterou se naučil od francouzského lékaře. Právě na okultním základě hypnózy a kabaly vybudoval svou vlastní metodu – tzv. psychoanalýzu. Jádrem Freudovy terapeutické techniky je metoda volných asociací. Freud nechal pacienta ulehnout na lehátko a přiměl ho, aby bez sebemenší kontroly rozumu, svědomí či vkusu, říkal, co mu právě běží hlavou – obrazy, vzpomínky, fantazie. To je jeho základní takzvané psychoanalytické pravidlo. Zjistil, že se lze touto technikou dobrat k nevědomým obsahům paměti úplně stejně jako hypnózou. Něco z toho, co od pacienta slyšel, vzal a pak bez souvislosti sugestivně vyvodil svůj perverzní výklad. Příkladem jsou jeho čtyři choré chorobopisy.

Podobně i věštkyně, ať už věští z karet či ze snů, potřebují vždy svého adepta dostat do podřízenosti a závislosti, tedy navázat s ním duchovní spojení. To je to, co Freud nazývá – přenos. Věštkyně to dělá tak, že většinou poví všeobecnou věc, ale vztáhne ji na minulost návštěvníka. Ten nad tím začne uvažovat a ztotožní ji s událostí ze svého života. V tu chvíli je ochoten nekriticky přijmout i sugestivní věštbu do budoucna. Často to má velmi tragický dopad, jako nenávist k nevinným lidem, a dokonce i sebevraždy.

Freud si byl vědom této podobnosti s věštkyněmi, tedy se sférou šarlatánství a čarodějnictví, a otevřeně přiznal, že by ho ve středověku upálili.

Představitel surrealismu André Breton, u něhož se projevilo automatické psaní, prohlašoval, že tato jeho „schopnost“ vznikla na základě studia Freudových textů o nevědomí. V Surrealistickém manifestu vyjádřil vděčnost Freudovi za navrácení práv imaginaci, vymykající se reálným zákonitostem. Automatické psaní se projevuje i při spiritismu, kde rovněž hraje roli sugesce, hypnóza a spojení s duchovním světem, který však není Boží.

Formou věštění jsou i horoskopy obsahující sugestivní informace, s nimiž se člověk vnitřně ztotožňuje. Podobně je to s numerologií, kterou se Freud rovněž zabýval.

Ovoce okultních praktik se často projevuje morálními deviacemi. Freud je propaguje pod pseudovědeckým deštníkem.

Freud také vymyslel novou techniku. Pacientovi, který si nemohl na něco vzpomenout, vsugeroval, že si to vybaví poté, co mu vloží ruku na čelo.

V křesťanství existuje tzv. apoštolská sukcese. Jde o předávání moci Ducha svatého skrze vkládání rukou na hlavu. To je spojeno s biskupským a kněžským svěcením a rovněž s biřmováním. Ježíš někdy také kladl na lidi ruce a byli zázračně uzdravováni. Tuto duchovní moc předal i svým učedníkům: „Na nemocné budete klást ruce a oni budou uzdraveni.“ (Mk 16,18) Freud však nejenže Boha popíral, on Ho přímo nenáviděl, a proto neměl nic společného s Božím Duchem. Skrze Freuda působil jiný duch, duch nečistý a vražedný. Tyto nečisté duchy Ježíš vyháněl a stejnou moc dal i svým učedníkům.

Freudova „vědecká“ činnost

Freud vydal čtyři zásadní chorobopisy svých pacientů. Ve všech užíval pro své pacienty přezdívky – Dora, Malý Hans, Krysí muž a Vlčí muž.

Jádrem první analýzy byla interpretace dvou Dořiných snů jako nový způsob výkladu snů a nově objevená role přenosu – tedy vtažení analytika do hry. Doře se zdálo o kouři, který Freud vyložil jako symbol samého sebe, neboť byl celoživotně silným kuřákem. Denně vykouřil někdy i 20 doutníků, z čehož dostal rakovinu čelisti.

Při druhém chorobopisu popisuje Hansovu fobii, kterou interpretoval za pomoci tzv. oidipovského komplexu. Strach z otce podle něj Hans přenesl na koně. Hans však po mnoha letech Freuda překvapil sdělením, že si ze své dětské analýzy nic nepamatuje. To odporovalo základní Freudově tezi, že podmínkou vyléčení je uvedení nevědomého obsahu do vědomí, proto obratně přidal do svého vědecky-šarlatánského systému kategorii předvědomí.

Třetí chorobopis se týkal tzv. Krysího muže. Jde o obsesivní dedukci Freuda, která má souvislost s pohanskou mučící praktikou spojenou s krysou a konečníkem.

Čtvrtý chorobopis odvodil od Sergeje Pankejeva. Byl to ruský šlechtic, který po říjnové revoluci přišel téměř o všechen majetek. Přezdívka Vlčí muž vznikla podle tzv. klíčového snu z dětství, který si pacient vybavil. Zdálo se mu, že na ořešáku před jeho oknem sedělo několik bílých vlků a upřeně se na něj dívali. Po tomto snu u něj propukla dětská neuróza. Freud sen vyložil jako vzpomínku na tzv. prascénu, tedy pozorování intimního života rodičů. Freud zde znovu dítěti připisuje svou vlastní zvrácenost spojenou s tzv. oidipovským, tedy vražedným, syndromem. Jung mu naproti tomu oponuje a tvrdí, že Freudovy vzpomínky z dětství přetékají sexualitou, přestože dítě je všeobecně sexuálně nevinné. Freud tento svůj čtvrtý chorobopis pompézně a manipulačně nazval: „Z dějin případu dětské neurózy“.

Freudovy chorobopisy jsou zrcadlem jeho zvrácené fantazie. Je opravdu šokující, že tato degradační pseudověda se dodnes bere vážně a učí se po celém světě.

Český komik Vlasta Burian vystupuje ve starém filmu v roli podobného lékaře psychoanalytika a odborně radí jedné zámožné paní, která za ním přišla se svým problémem. Ustaraně se mu svěřila, že se jí zdálo, že jí na hlavě vyrostl strom. On se jí zainteresovaně zeptal: „A jaký to byl strom?“ Paní se zamyslela a odpověděla: „Zdá se mi, že jabloň.“ Komik Burian jí smrtelně vážně odpověděl: „Pak je to dobré. Můžete se česat jen na podzim.“

Freud lživě vnucoval názor, že každé dítě je už od narození sexuální. Mluví o orálním období, análním období, zde zmiňuje sexuální slast při zadržování a vypouštění stolice, uvádí i falické období, které spojuje s oidipovským a kastračním komplexem. Dítě je podle něj „polymorfně perverzní“. Své zločinné tvrzení lživě připisuje všem dětem, což je hrubá manipulace. Evangelium podává diametrálně odlišný pohled na děti. Ježíš říká: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království“ a také: „Běda tomu, kdo by pohoršil jednoho z těchto maličkých.“ „Kdo přijme jedno z takových dětí, mě přijímá.“ Mnozí pedagogové se o dětech vyslovují, že v jejich nevinných očích je obraz ráje. Freudovo lživé tvrzení o tzv. polymorfní perverzitě dětí, dokazuje jeho zvrhlost.

Freud používá terminologii vědomí, předvědomí a nevědomí. Jeho termín Id, neboli ono, je spojen s pudovým libidem. Ego se prý řídí principem reality, a Super ego proti sobě projevuje agresivitu.

Freud se dívá na člověka jako pouze na sexuálního živočicha a popírá jeho duchovní stránku – lidského ducha, který je nesmrtelný. Freud otevřel dveře legalizaci amorálnosti. Současná propagace LGBTQ a celá gender ideologie, spojená s kradením dětí, má své kořeny v jeho perverzních a lživých teoriích.

Naproti tomu evangelium je postaveno na pravdě, a ne na lži! Je spojeno s pokáním, tedy s pravdivým sebepoznáním a oddělením se od lži a zla. Člověk spáchané zlo – hřích dá ve víře pod moc Kristovy krve. Pak skrze tento krok dokonalé lítosti získává odpuštění hříchů a pokoj v duši. Ten žádný Freudův psychoanalytik svými lživými analýzami dát nemůže. Ježíš uzdravuje duši od závislostí i otroctví a osvobozuje od démonů, zotročujících člověka. K plnému osvobození a uzdravení duše je potřebná cesta očistná, osvětná a spojná, tedy cesta následování Krista. Ta vede k šťastnému životu zde na zemi a zabezpečuje i věčný život a štěstí po smrti. Každý slušný člověk proto musí Freudovy zvrácené dedukce a teorie odmítnout. Jsou totiž postaveny na okultismu, lži a nemorálnosti.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

21. 6. 2022