Clicks629
Victory

Slovo otce patriarchy Eliáše na Květnou neděli

Na Květnou neděli si připomínáme slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, kdy lidé vzali palmové ratolesti, šli Ho uvítat a volali: „‚Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.‘ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘“ (J 12,13-15)
Co bylo příčinou, že tak mnoho lidí přišlo k Ježíšovi? Příčinou byl velký zázrak vzkříšení mrtvého Lazara, který byl už čtyři dny v hrobě. Vzkříšení Lazara velmi dramaticky opisuje 11. kapitola Janova evangelia: Jak Ježíš přišel do Betanie a nejdříve Mu přiběhla naproti Marta. Pak je zde popsán rozhovor Ježíše a Marty, kdy jí Ježíš říká: „Tvůj bratr vstane.“ Ona odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš však řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ (J 11,23-26) Pak přichází k Ježíšovi druhá Lazarova sestra Maria spolu s Židy, kteří ji těšili v jejím zármutku, a všichni společně jdou k Lazarovu hrobu. Ježíš řekl: „Odvalte ten kámen.“ Marta Mu však namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je v hrobě čtvrtý den!“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?“ Pohlédl vzhůru a modlil se: „Otče, děkuji Ti, že jsi mě vyslyšel.“ Pak zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Lazar vyšel z hrobu, měl plátnem omotány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Tehdy mnozí z těch Židů, kteří viděli, co Ježíš udělal, v Něho uvěřili. Potom Ježíš z Betanie odešel. Avšak šest dní před Velkou nocí, kdy už věděl, že se blíží Jeho smrt, sem přichází znovu. V neděli Ježíš slavně vjel do Jeruzaléma. Ve středu Ježíše Jidáš prodal za třicet stříbrných a ve čtvrtek byl Ježíš zajat. V pátek byl Kristus umučen a zemřel na dřevě kříže. Další neděli po Květné vstal z mrtvých. To jsou události Svatého týdne, které se začínají zde – v Betanii, kde byl Lazar a jeho sestry Marta a Maria. Připravili Mu zde večeři. Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. Ten, který byl už čtyři dny mrtvý, nyní sedí spolu s Ježíšem u stolu. A co se stalo? Maria, sestra Lazarova, vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. U stolu seděli také apoštolové a jeden z nich, Jidáš Iškariotský, který Jej měl zradit, řekl: „Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“ A v evangeliu je napsáno: „To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.“ (J12,6) I dnes mnozí mluví o tom, jak je potřebná charita, vybírat peníze na chudé a nakonec z toho kradou sami pro sebe. Nejde jim o chudé, ale o sebe. Je to stále stejné. Je třeba bdít nad tím, abychom neměli toho ducha lásky k penězům jako Jidáš, který nakonec zradil samotného Ježíše, a tím zradil vše... V evangeliu se píše, že Ježíš na Jidášovu výtku odpověděl: „Nech ji...“ Ježíš jak Bůh zná naše myšlení, a proto, aby to mohli rozlišit i apoštolové, jakoby řekl: „To, co říká Jidáš, není správné.“
Maria dala Ježíši to nejdražší, co měla. My máme také přinést Ježíši takový „drahocenný olej z pravého nardu“. Když chceme Bohu něco obětovat, je třeba, abychom dali to, co je nám nejdražší. Vždyť prvním přikázáním je, abychom milovali Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Máme Mu dát své vztahy k lidem, věcem – vše, co je nám nejdražší. Ježíš má být v našem životě na prvním místě. Když dáme vše do Jeho rukou, On se o nás postará. Ale my si často držíme své problémy, své těžkosti a nechceme je dát Ježíšovi. Ale to neznamená, že když Mu je budeme dávat, už nebudeme mít kříže. Budeme, ale Ježíš ty kříže a problémy ponese s námi a i v těch nejtěžších bolestech nám dá vnitřně prožívat radost, štěstí a pokoj, který nám svět nemůže dát. On nás nikdy neopustí, ani v hodinu naší smrti. Tehdy se s Ním už setkáme tváří v tvář.
Je třeba, abychom dokázali obětovat Bohu vše, aby se tak v naší blízkosti mohla rozlévat vůně, podobná té, která se linula z drahocenné masti Marie. Apoštol Pavel říká, že máme být obětí živou a svatou, že máme obětovat Bohu sami sebe, svou vůli,... To je oběť čistá a Bůh má v ní zalíbení.
V evangeliu se dále píše: „Tehdy se veliké množství Židů dozvědělo, že je tam, a přišli – nejen kvůli Ježíši, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. A tak se velekněží rozhodli zabít i Lazara, neboť mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.“ (J 12,9-11) Jaké je to podivné myšlení: Ti, kteří měli zastupovat Boha – velekněží, se chtěli dopustit vraždy Lazara. A proč? Protože mnozí Židé je opustili kvůli němu a uvěřili v Ježíše. Tedy nešlo jim o Boha, šlo jim o to, aby lidé šli za nimi, aby z nich měli zisk. Ježíš však přišel, aby lidi zachránil, spasil, aby jim dal život věčný. Velekněží a farizeové však měli jen jakýsi systém, v němž drželi lidi, aby dělali, co chtějí oni, ne to, co chce Bůh.
„Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: ‚Hosanna!‘“ (J 12,12-13) Betanie je asi 3 km vzdálena od Jeruzaléma – od Jeruzalémského chrámu. Cesta z Betanie vede užšími serpentinami přes olivovou horu, kde je Getsemanská zahrada. Tudy Ježíš šel ten den, když lidé provolávali:„Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ (J 12,13) Zástup, který byl s Ježíšem, když zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Nikdo nemohl říct, že vzkříšení Lazara nebylo pravdou. Všichni věděli, že byl čtyři dny mrtev. Jaká temnota musela být v srdcích velekněží, že se nesklonili před Bohem, nepřiznali, že zde působil prst Boží. Zatvrdili se a smluvili se, že Lazara zabijí. Nakonec Lazara nezabili, ale Ježíše ano. Vidíme, co je v lidském srdci, když se člověk otevře duchu lži, duchu vraždy a jde za tím jako pod hypnózou a hřeší. V každém z nás je jed dědičného hříchu, který se projevuje pýchou a zatvrzelostí, že člověk nechce poznat pravdu. Ze svého jednání můžeme každý den poznávat, co v nás je. Je to jed pýchy, který ďábel zasel do lidského srdce. Proto hlavní věcí v našem životě je pokání. Pro nás je tato cesta: Zapřít sebe, vzít svůj kříž – tedy to, jaký jsem, jakou mám přirozenost, a jít za Kristem. Po této cestě musíme jít stále, ne jen jedenkrát, ale celý náš život. Život v pokání, to je život v pravdě, ne ve lži. Pokání je odvaha, hrdinství! Ne boj proti někomu, ale boj proti sobě, proti jedu hříchu, který je v nás. Je to boj nejtěžší, ale také vítězství nejslavnější. A Ježíš nám dává sílu. Ježíš přišel, aby nás vysvobodil od hříchu, abychom byli v Něm svobodní, volní. Ježíš miluje nás bídné, hříšné, každého z nás, takové, jací jsme. Dal za nás svůj život. Jeho smrt na kříži je silnější než jed hříchu, který z nás dělá otroky. Ježíš vysvobozuje ty, kteří Mu otevřou svá srdce a slyší Jeho hlas. I dnes Boží hlas říká: „Nezatvrzujte svá srdce.“ Ježíš klepe u tvých dveří! Kdo Mu otevře, k tomu vejde. Otevřme Ježíšovi, abychom volali „Hosanna“ ne jen jeden den, ale abychom pak bez přestání provolávali „Hosanna“ ve věčné slávě, a abychom nikdy nevolali: „Ukřižuj!“. „Ukřižuj!“ totiž patří starému člověku. Ať je ukřižován hřích, ale ne Ježíš. Ať je ukřižováno zlo, a Ježíšovi patří sláva a Hosanna!
Nechceme být jako ti farizeové a velekněží, kteří zabili Ježíše a chtěli zabít ještě i Lazara. Chceme být jako ti lidé, kteří volali „Hosanna“ z upřímného srdce a především jako sestry Lazara Marta a hlavně Marie, která rozbila tu drahocennou nádobu s mastí a umyla Ježíšovi nohy. I my máme učinit toto pro Ježíše!
Na kterém místě je Ježíš v životě lidí, národa, společnosti? Kde má místo? Kdy bylo slyšet v TV či v radiu živé svědectví o Ježíšovi? Mluví se o všem možném, ale Ježíš jakoby byl vyhoštěn z lidského srdce i ze společnosti. Kdo však může zachránit národ? Kdo může zachránit každého jednotlivého člověka? Jedině Ježíš! Žádná filosofie... Je třeba se rozhodovat pro Ježíše, a to každý den. On má být na prvním místě v našem životě. Když Mu všichni jako národ dáme své srdce a postavíme Ježíše na první místo, nastane duchovní vzkříšení národa a tento kvas vzkříšení může pak přejít i do ostatních národů. Ale je třeba začít reformu od sebe – já a Ježíš, můj vztah k Němu. První Boží přikázání zní: „Miluj Boha celým srdcem, celou duší a vší silou.“ „Proto Tě chci, Ježíši, milovat, snažit se přinést, co je mi nejdrahocennější, Tobě v oběť.“

Byzantský katolický patriarchát (BKP) je společenství mnichů, kněží a biskupů, žijících v klášterech. V čele BKP stojí patriarcha Eliáš s dvěma biskupy-sekretáři +Timotejem a +Metodějem. BKP povstal z potřeby hájit základní křesťanské pravdy proti herezím a apostazi. Pseudopapeže Bergoglia neuznává a nepodřizuje se mu.

Odebírat aktuální informace od BKP


list-manage.com/subscribe?u=bed9f40cf4da3e3582e1ecefc&id=c8496b93c