Clicks468
Stylita
4

Boží slovo na den 11.11. A.D.2020

Když na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí a přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“
Lk 17,11-19
Stylita
Z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/32_03.htm

1. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi.
Nejmilejší! Připomínej (všem), ať se podřizují vládě svých představených, aby je poslouchali a byli ochotni ke všemu, co je správné. Ať nikoho neurážejí, ať nejsou hádaví, ale ať se chovají přívětivě a všem lidem ať projevují všemožnou mírnost. Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, …More
Z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/32_03.htm

1. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi.
Nejmilejší! Připomínej (všem), ať se podřizují vládě svých představených, aby je poslouchali a byli ochotni ke všemu, co je správné. Ať nikoho neurážejí, ať nejsou hádaví, ale ať se chovají přívětivě a všem lidem ať projevují všemožnou mírnost. Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, bloudili jsme, byli jsme otroky všelijakých žádostí a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a nenáviděli jsme se navzájem. Ale pak se projevila dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne (snad proto), že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.
Tit 3,1-7

Žalm:
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám,
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout,
občerstvuje mou duši.

Vede mě po správných cestách
pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl,
ty jsou má útěcha.

Prostíráš pro mě stůl
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem,
má číše přetéká.

Štěstí a přízeň mě provázejí
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě
na dlouhé, předlouhé časy.
Zl 23

Evangelium:
Lk 17,11-19
U.S.C.A.E.
11. november

Náš prepodobný otec a vyznávač Teodor Studitský.

Narodil sa okolo roku 759 v Carihrade. Získal vzdelanie. Spoločne so starcom Platonom stál pri zrode Sakudionského monastiera na Olympe. Platon neskôr donútil Teodora, aby sa nachal vysvätiť na kňaza, potom ho vymenoval za igumena monastiera.
V tej dobe nastúpil na byzantský trón Konštantín VI. Ten dal r. 795 zavrieť svoju manželku …More
11. november

Náš prepodobný otec a vyznávač Teodor Studitský.

Narodil sa okolo roku 759 v Carihrade. Získal vzdelanie. Spoločne so starcom Platonom stál pri zrode Sakudionského monastiera na Olympe. Platon neskôr donútil Teodora, aby sa nachal vysvätiť na kňaza, potom ho vymenoval za igumena monastiera.
V tej dobe nastúpil na byzantský trón Konštantín VI. Ten dal r. 795 zavrieť svoju manželku do monastiera a vzal si jednu z dvorných dám. Patriarcha Terasij s tým nesúhlasil, ale zväzok požehnal jeden z kňazov Chrámu Božej Múdrosti, menom Jozef. Patriarcha protestoval, ale cisár mu pohrozil obnovením ikonoboreckého prenasledovania. Preto Terasij radšej nič nepodnikal. Vladárov príklad čoskoro nasledovali aj iní veľmoži. Keď sa to dozvedel Teodor, rozosielal po monastieroch listy, v ktorých cisára verejne odsudzoval a vyhlasoval ho za exkomunikovaného. Cisár sa najprv snažil kúpiť si Teodora, ale keď videl, že sa mu to nepodarí, dal monastier prepadnúť. Teodora dal mučiť a potom poslať do vyhnanstva do Solúna, spolu s veľkým množstvom nespokojných mníchov. Roku 797 došlo v Carihrade k palácovému prevratu a vlády sa ujala cisárova matka Irena. Tak boli mnísi prepustení z vyhnanstva a Jozef bol zbavený kňazskej hodnosti a exkomunikovaný.
Ke začali Saracéni ohrozovať Malú Áziu, odišiel Teodor s bratmi na žiadosť ptriarchu do Carihradu, kde sa ujal riadenia spustnutého Studitského monastiera. Teodor vypracoval nové, prísne pravidlá, ktoré vychádzali z pravidiel sv. Bazila (1.1) a zaviedol v mostiari pevný poriadok a spoločný život. Čoskoro sa okolo neho zhromaždilo na 1000 mníchov. Preto igumen rozdelil funkcie mníchom. Sám sa však správal ako posledný z nich. Tu taktiež napísal množstvo cirkevných piesní, kánonov a kníh.
Roku 802 zvrhol Nikifor Irenu a ujal sa vlády nad Byzanciou. Kňaza Jozefa dosadil opäť do jeho funkcie. Teodor predpovedal cisárovi smrť na vojenskej výprave, čo sa aj splnilo. Po Nikiforovej smrti (r. 811) sa stal cisárom Michal, ktorý Jozefa znovu zosadil. Jeho vláda však netrvala dlho a cisárskeho stolca sa zmocnil Lev V. arménsky (r. 813). Ten sa najprv snažil upevniť svoju vládu. Potom obnovil ikonoborecké prenasledovanie. Pozval si k sebe význačných cirkevných predstaviteľov a nútil ich k odpadu od úcty ikon. Tu Teodor neohrozene vystúpil a obvinil cisára, že sa mieša do cirkevných záležitostí, hoci k tomu nie je kompetentný, pretože je len svetským panovníkom. Cisár sa rozhneval, vyhnal zhromaždených kňazov a vydal rozkaz, v ktorom zakázal uctievať ikony. Neskôr poslal patriarchu Nikifora do vyhnanstva.
Svätec nechcel zostať v nečinnosti, preto nariadil bratom, aby vzali do rúk sväté ikony a usporiadali sprievod okolo monastiera. Počas neho spievali: "Prečistomu tvojemu obrazu poklaňajemsja, blahij..." (tropar prenesenia nie rukov utvoreného obrazu - 16.8) a iné víťazné piesne. Cisár sa to dozvedel a poslal Teodorovi list, v ktorom mu hrozil uväznením, mučením i smrťou. Vyhrážka nezabrala. Svätes ďalej verejne hlásal úctu ikon. Preto ho cisár poslal do vyhnanstva do pevnosti Metopa v Apolónii. Teodor neutíchol ani tu. Písal množstvo listov, v ktorých utvrdzoval veriacich v pravej viere, preto bol poslaný do pevnosti Bonita v Anatolii. Tu ho dal cisár mučiť, ale keď vykonavateľ rozsudku videl svätcovo asketické telo, zahanbil sa a mučenie neuskutočnil. Napriek tomu sa našli iní, ktorí Teodora a jeho žiaka ukrutne týrali. Väzenie bolo strašné. V lete v ňom bolo veľmi horúco, ale v zime mráz. Bolo tam mnoho potkanov a hadov. Okrem toho väzni trpeli hladom a smädom. Teodorovo telo obrástlo pliesňou a bolo plné vredov. ani to však vládcovi nestačilo. Dal Teodora tak zbiť, že zostal ležať na zemi polomŕtvy. Neskôr bol svätec prevezený do Smyrny.
Po násilnej smrti Leva V. sa stal cisárom Michal III. I keď sa sám prikláňal k hréze, bol tolerantný a prepustil zajatcov na slobodu.
Keď bol Teodor prepustený, nechcel sa vrátiť do Carihradu, kde vládla heretická nálada, ale usadil sa so svojimi učeníkmi v Arkite. Pred smrťou sa objavili následky mučenia, trpel veľkými bolesťami žalúdka. Napriek tomu sa stále venoval svojim žiakom a učil ich. Zomrel r. 826 a jeho pozostatky boli r. 844 prenesené do Carihradu.

Zdroj: Čížek, A.: Synaxár životy svätých. Spolok b. P.P. Gojdiča : Prešov, 1998. ISBN 80-967341-1-3

zoe.sk/?svatci&id=110

Bohužiaľ tá druhá neikonoborecká chúťka sa stala súčasťou rozkolnej "teológie" obidvoje zachovala v správnosti skutočná Katolícka Viera preto som to dal do úvodzoviek lebo legalizovanie smrteľného hriechu nemôže byť teológia dokonca to vladárom "povolili" (ostatní "môžu" o raz menej) ŠTYRIKRÁT a ani sa nehanbia priznať že na to žiadnu oporu nemajú


Tu Teodor neohrozene vystúpil a obvinil cisára, že sa mieša do cirkevných záležitostí, hoci k tomu nie je kompetentný, pretože je len svetským panovníkom.

a teraz kde nič tu nič ba priam presný opak
Stylita
Dnes slavíme svátek svatého Martina
Martinus, ep. Turonen
11. listopadu, památka
Postavení: biskup
Úmrtí: 397
Patron: Francie; vojáků, jezdců, kovářů, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, chudáků, vězňů, pastýřů, vinařů, abstinentů
Atributy: voják na koni, meč, plášť, žebrák, husa, biskupská mitra, berla, kniha
Pocházel z území dnešního Maďarska a jako syn důstojníka římské posádky…More
Dnes slavíme svátek svatého Martina
Martinus, ep. Turonen
11. listopadu, památka
Postavení: biskup
Úmrtí: 397
Patron: Francie; vojáků, jezdců, kovářů, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, chudáků, vězňů, pastýřů, vinařů, abstinentů
Atributy: voják na koni, meč, plášť, žebrák, husa, biskupská mitra, berla, kniha
Pocházel z území dnešního Maďarska a jako syn důstojníka římské posádky začal v Itálii vojenskou kariéru. Jako voják se dostal do Amiens v Galii, kde se v době svého katechumenátu podělil o svůj důstojnický plášť s chudákem, trpícím nouzí.
Vypráví se, že za velmi nepříznivého počasí, když byl kontrolovat vojenské hlídky, se u městské brány setkal s polonahým žebrákem, který prosil o almužnu. Uvádí se, že Martin neměl sebou peníze, ale celým srdcem cítil s tímto chuďasem, třesoucím se zimou. Nerozpakoval se a mečem rozpůlil svůj vojenský plášť, aby ubožáka ochránil před následky prochlazení. Následující noci se mu ve snu zjevil Kristus zahalený polovinou jeho pláště a zaslechl jeho slova: "Martin, ještě jako katechumen, mne zakryl tímto pláštěm."
Po odchodu z armády žil jako poustevník, stal se knězem a v Ligugé poblíž Poitiers založil nejstarší klášter. Konal misie i zázraky.
V roce 371 zemřel biskup Libor v Tours, 100 km severně od Poitiers. V zájmu věřících sem byl Martin údajně vylákán a manifestačně zvolen biskupem. Některé legendy hovoří o tom, že se Martin pokusil před zvolením schovat mezi husy, ale jejich hlasitým kejháním byl prozrazen. Proto se husa dostala mezi jeho atributy i do tradičních svatomartinských pokrmů.
Apoštolsky působil v širokém okolí až do 80 let.
zdroj: catholica.cz/…R8qmoDQtvPWpoeKLQW85H-kIN418ew
Kallistratos
.....V roce 335, za mrazivé zimní noci, potkal Martin u bran města Amiens na severu Francie žebráka. Ten byl jen skromně oblečen, zjevně hladový a promrzlý. Starý muž požádal Martina o pomoc. Martin však u sebe neměl nic, a tak se s žebrákem podělil alespoň o svůj teplý plášť. Rozťal ho mečem a oddělenou část věnoval chudákovi, aby se mohl alespoň trochu zahřát.

Legenda dále vypráví, že se Marti…More
.....V roce 335, za mrazivé zimní noci, potkal Martin u bran města Amiens na severu Francie žebráka. Ten byl jen skromně oblečen, zjevně hladový a promrzlý. Starý muž požádal Martina o pomoc. Martin však u sebe neměl nic, a tak se s žebrákem podělil alespoň o svůj teplý plášť. Rozťal ho mečem a oddělenou část věnoval chudákovi, aby se mohl alespoň trochu zahřát.

Legenda dále vypráví, že se Martinovi následující noc zjevil Ježíš zahalený právě do darované poloviny pláště. Scéna dělení pláště následně patřila po celá staletí k nejznámějším, a také nejoblíbenějším motivům církevních umělců.....

Ježíš se ztotožňuje i s těmi nejposlednějšími lidmi, když říká: "Cokoliv jste učinili jednomu z nejposlednějších lidí, mně jste učinili..." (srov. Mt 25,40). V opomíjených, pohrdaných, chudých, hladových, nemocných, pronásledovaných, uvězněných lidech se s námi může a chce setkat samotný Bůh.... A zároveň tento biblický text znamená, že Ježíš svým vtělením s námi navždy spojil svůj život, a to tak intenzivně, že všechno, co žijeme, prožívá spolu s námi. Říká to zřetelně právě ve svém podobenství o posledním soudu (srov. Mt 25,31-46), kdy se ztotožňuje s hladovými, žíznivými, s těmi, kteří jsou na cestách, kteří trpí nouzí, nemocemi a pronásledováním. Jako by nám tím chtěl říci: „Byl jsem s tebou, když jsi měl hlad, když jsi byl nemocný, když jsi trpěl samotou a úzkostí, když jsi byl nespravedlivě osočován...“ pastorace.cz/…-jste-ucinili-Mt-25-31-46.html