Clicks1.2K
Varovanie

BŮH JE MÝM OTCEM

Toto volání slyšíme v dnešním světě stále častěji. Lidé opět uznávají, že Bůh je opravdu jejich Otcem.
Proto považujeme za svou povinnost uveřejnit poselství, které poskytuje Bůh Otec světu prostřednictvím sestry Eugenie Elisabety Ravasiové, jež Ho tolik milovala, a které uznala církev za právoplatné.
Jsme si jisti, že toto poselství pomůže lidem pochopit, jak hluboká je láska, kterou Otec chová ke každému z nás, a doufáme, že se mu dostane co možná nejširšího zveřejnění.
Kdo je Matka Eugenie, kterou Bůh Otec nazval "svou milovanou dcerou", "svou květinkou"?
Domnívám se, že Matka Eugenie je jedno z největších světel našich dob, malý prorok nové církve, v níž je Otec středem a vrcholem celého lidstva a v jejíž jednotě tkví nejvyšší ideál spirituality. Ona je světlo, které Otec dal světu v dnešní době zmatku a temnot, abychom v něm mohli spatřit cestu k následování.
Narodila se v San Gervasio d’Adda (dnešní Capriato San Gervasio), v malém městečku
v provincii Bergamo v Itálii 4. září 1907 v rolnické rodině. Získala pouze základní vzdělání.
Po několika letech práce v továrně vstoupila do Kongregace Naší Paní od apoštolů ve věku dvaceti let. Zde se její osobnost s velikým charismatem natolik rozvinula, že ve věku pouhých dvaceti pěti let byla zvolena za matku představenou zmíněné kongregace.
Pomineme-li její duchovní kvality, sama její činnost na poli sociálním by postačila k tomu, aby jí zajistila místo v historii. Za dvanáct let misionářské činnosti založila více než sedmdesát středisek (všechna s nemocnicí, školou a kostelem) v nejvzdálenějších místech Afriky, Asie
a Evropy.
Jako první objevila lék na malomocenství, který extrahovala ze semene tropické rostliny. Tento lék byl později prozkoumán a zdokonalen v Pasteurově ústavu v Paříži. Povzbudila v práci Raula Follereaua, který šel v jejích stopách, budoval na jejích základech a je považován za apoštola malomocných.
V letech 1939–1941 naplánovala a uskutečnila projekt "Město malomocných" u Azopte na Pobřeží Slonoviny. Bylo to ohromné středisko pro péči o malomocné o rozloze 200 tisíc m2. Dodnes zůstává jedním z hlavních středisek toho druhu v Africe i na celém světě.
V uznání tohoto velkého úspěchu udělila Francie svou nejvyšší národní poctu za sociální dílo misionářkám z Kongregace Naší Paní od apoštolů, jejíž nejvyšší představenou v letech 1935 až 1947 byla Matka Eugenie. Matka Eugenie se vrátila k Otci 10. srpna 1990.
Jejím největším odkazem pro nás je Otcovo poselství "Otec mluví ke svým dětem", jediné soukromé zjevení, v němž se projevil Bůh Otec osobně a které bylo uznáno církví za autentické po deseti letech nejpřísnějšího zkoumání. Na začátku textu citujeme prohlášení mons. Alexandra Caillota, grenobelského biskupa, které sepsal po vyšetřování.
Pozoruhodné je, že Bůh Otec nadiktoval poselství Matce Eugenii v latině, pro ni ve zcela neznámém jazyce.V roce 1981 se toto poselství dostalo k nám a v roce 1982 – v jeho padesátém výročí – jsme ho uveřejnili v italštině.
Mnoho zázraků milosti způsobených tímto poselstvím nás vedlo k tomu, abychom je rozdávali zdarma, zejména ve věznicích, kasárnách a nemocnicích. Kromě angličtiny bylo přeloženo do francouzštiny, italštiny a jiných jazyků.
Otec Andrea d’Ascanio OFM Cap


OTCOVO POSELSTVÍ ČÁST I.
1. července 1932, svátek drahocenné Krve našeho Pána Ježíše Krista.
Konečně nadešel den provždy požehnaný, den, který přislíbil nebeský Otec!
Dnes skončily dlouhé dny příprav, a já cítím blízko, tak blízko příchod svého Otce a Otce všech lidí.
Několik minut modlitby a potom tolik duchovních radostí. Byla jsem naplněna touhou spatřit Jej a slyšet Jej!
Mé srdce planoucí láskou se otevřelo s tak velkou důvěrou, že jsem si uvědomila, že jsem až dosud nikdy nikomu tolik nevěřila.
Myšlenka na Otce mě učinila až bláznivě šťastnou. Konečně jsem zaslechla zpěv. To andělé ohlásili tento radostný příchod. Jejich písně byly tak krásné, že jsem se rozhodla zapsat si je co možná nejdříve.
Melodie utichla a přišel zástup vyvolených, cherubínů a serafínů, a s nimi Bůh, náš Stvořitel a Otec.
Poklonila jsem se až k zemi a zcela ponořena do vlastní nicoty jsem se modlila Magnificat. Hned nato mi Otec řekl, abych se posadila vedle Něho a zapsala, co se rozhodl říci lidem.
Celý nebeský dvůr, který Ho doprovázel, zmizel. Zůstal pouze Otec, zůstal se mnou, a dříve než usedl, mi řekl:
"Už jsem ti řekl a nyní to říkám znovu: Nemohu dát svého milovaného Syna ještě jednou, abych dokázal svou lásku k lidem! Nyní přicházím mezi ně, abych je miloval, a beru na sebe jejich podobu, jejich ubohost, aby poznali tuto lásku. Pohleď, odkládám nyní svou korunu
a všechnu svou slávu a beru na sebe vzezření obyčejného člověka!"
Poté co odložil svou korunu a svatozář ke svým nohám, aby se podobal obyčejnému člověku, vzal do levé ruky zeměkouli světa a přitiskl ji k svému Srdci. Pak si sedl vedle mě.Mohu povědět jen několik málo slov o jeho příchodu, o vzhledu, který vzal na sebe, a o jeho lásce! Ve své nevědomosti nenacházím slova, abych vyjádřila, co mi zjevil. Řekl:
"Pokoj a spása tomuto domu a celému světu! Kéž se moje moc, láska a můj svatý Duch dotknou lidských srdcí, aby se celé lidstvo obrátilo ke spáse a přišlo ke svému Otci, který je hledá, aby je miloval a spasil.
Kéž můj zástupce Pius XI. pochopí, že toto jsou dny spásy a požehnání. Kéž nepromarní příležitost upozornit děti na jejich Otce, který přichází, aby jim pomohl v tomto životě
a připravil jejich věčné štěstí.
Zvolil jsem si tento den, abych započal své dílo mezi lidmi, protože dnes je svátek drahocenné Krve mého Syna Ježíše. Rozhodl jsem se posvětit touto Krví dílo, které začínám, aby přineslo ovoce celému lidstvu.
Toto je pravý účel mého příchodu:
1. Přicházím, abych zahnal nadměrný strach, který ze Mne mají mí lidé, a abych jim ukázal radost z toho, že mě znají a milují moje děti, to znamená celé lidstvo, dnešní i budoucí.
2. Přicházím, abych přinesl naději všem lidem a národům. Kolik z nich ji už dávno ztratilo. Tato naděje je naučí žít v míru a bezpečí a pracovat na vlastní spáse.
3. Přicházím, aby Mě lidé poznali takového, jaký jsem, aby vzrůstala jejich důvěra a láska ke Mně, jejich Otci. Mám jedinou starost: bdít nad všemi lidmi a milovat je jako své děti. Jako se malíř těší z pohledu na obraz, který namaloval, tak s radostí a potěšením přicházím mezi lidi, mistrovská díla svého stvoření.
Čas utíká. Chtěl bych, aby lidé co nejdříve poznali, že je miluji a že je mým největším štěstím zůstávat s nimi a hovořit s nimi jako Otec se svými dětmi.
Jsem věčný, a když jsem byl sám, rozhodl jsem se užít svou moc, abych stvořil bytosti
k svému obrazu. Nejdříve jsem však musel stvořit hmotu, aby tyto bytosti měly prostředky ke své obživě: tehdy jsem stvořil svět. Naplnil jsem jej vším potřebným pro lidi: vzduchem, sluncem a deštěm a mnoha jinými věcmi, o nichž jsem věděl, že jsou nutné k jejich životu.
Nakonec jsem stvořil člověka. Měl jsem radost ze svého díla.
Člověk hřeší, ale právě tehdy se projevuje moje nekonečná šlechetnost. Ve Starém zákoně jsem stvořil a vyvolil proroky, aby žili mezi lidmi. Jim jsem svěřil svá přání, starosti a radosti, aby o nich se všemi hovořili.
Čím více se vzmáhalo zlo, tím více Mě má dobrota nutila promlouvat ke spravedlivým lidem, aby mohli předávat mé příkazy těm, kteří působili nepořádek. Tak jsem někdy musel být přísný, abych je káral, nikoliv abych je trestal – to by bylo jen na škodu – ale abych je odvrátil od neřesti a přivedl k jejich Otci, jejich Stvořiteli, na Něhož zapomněli. Později zlo zaplavilo lidská srdce v takové míře, že jsem byl přinucen poslat na svět pohromy, abych lidi očistil utrpením, zničením jejich majetku či dokonce jejich usmrcením. Dopustil jsem potopu světa, zničení Sodomy a Gomory, války lidí proti sobě, atd.
Vždy jsem si přál zůstat mezi lidmi v tomto světě. Tak jsem byl za potopy světa blízko Noemovi, tehdy jedinému spravedlivému. I při ostatních pohromách jsem také vždy nalezl spravedlivého člověka, s nímž jsem mohl zůstat a jehož prostřednictvím jsem žil mezi lidmi své doby, a tak tomu bylo vždy.
Moje nekonečná dobrota vůči lidstvu často svět očišťovala od jeho zkaženosti.
Stále jsem si volal určité duše, v kterých jsem našel zalíbení, protože skrze ně jsem mohl být šťastný s těmi, které jsem stvořil, s lidmi.
Slíbil jsem světu Mesiáše. Učinil jsem vše, co jsem mohl, abych připravil jeho příchod tím, že jsem se zjevoval v podobách, které Jej představovaly, už tisíce let před jeho příchodem!
Neboť kdo je Mesiáš? Odkud přichází? Co učiní na světě? Koho zastupuje?
Mesiáš je Bůh.
Kdo je Bůh? Bůh je Otec, Syn a Duch Svatý.
Odkud přichází? Nebo spíše, kdo Mu přikázal, aby přišel mezi lidi? Byl jsem to Já, jeho Otec, Bůh.
Koho má na zemi zastupovat? Svého Otce, Boha.
Co má na světě činit? Dá poznat a milovat Otce, Boha. Což neřekl:
"Nevěděli jste, že musím být v tom, co je mého Otce?" (Lk 2,49)
"Přišel jsem, jen abych plnil vůli svého Otce."
"Požádáte-li o cokoliv Otce v mém jménu, On vám to dá".
Budete se modlit k němu takto: "Otče náš, jenž jsi na nebesích...", a někde jinde, jelikož přišel, aby oslavil Otce a učinil, aby Ho lidé poznali, říká:
"Kdokoliv vidí mne, vidí Otce."
"Já jsem v Otci a Otec je ve mně."
"Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14,6) "Kdokoliv je se mnou, je také s mým Otcem", atd.
Uvědomte si tedy, lidé, že po celou věčnost mám jediné přání: dát se poznat lidem a být jimi milován. Přeji si s nimi zůstat navždy.
Žádáte věrohodný důkaz přání, které jsem právě vyslovil? Proč jsem přikázal Mojžíšovi, aby postavil svatostánek a archu úmluvy, kdybych nechtěl přijít a přebývat s lidmi jako Otec, bratr nebo blízký přítel? To bylo moje vroucí přání. Přesto na Mne zapomněli a uráželi Mě mnohými hříchy. A tak jsem dal Mojžíšovi své nařízení, aby jim připomněla Boha, jejich Otce, a jeho jediné přání spasit je. Očekával jsem, že tato přikázání budou zachovávat, a tak vzpomenou na svého nekonečně dobrotivého Otce, který má vždy na zřeteli jejich nynější
i věčnou spásu.
Lidé na všechno zapomněli a upadli do bludů a strachu, protože považovali zachovávání příkazů, které jsem předal Mojžíšovi, za příliš obtížné. Vytvořili si vlastní zákony podle svých rozmarů, aby je mohli snadněji dodržovat. V přehnaném strachu, který ze Mě měli, pozvolna na Mě zapomínali a zahrnovali Mě urážkami.Ale má láska k těmto lidem, mým dětem, nikdy docela nepřestala. Když jsem si uvědomil, že ani patriarchové, ani proroci nebyli schopni zajistit, aby Mě lidé poznali a milovali, rozhodl jsem se přijít sám.
Jak jsem však mohl mezi ně přijít? Nebyl jiný způsob, než abych přišel sám, ve druhé osobě svého božství.
Poznají Mě lidé? Budou Mi naslouchat?
Nic budoucího Mi není skryto, proto jsem si sám odpověděl na tyto dvě otázky:
"Nepoznají mou přítomnost, i když jim budu nablízku. V mém Synu budou se Mnou krutě zacházet, bez ohledu na všechno dobrodiní, které pro ně učiním. V mém Synu budou o Mně mluvit špatně, ukřižují Mě, aby Mě usmrtili."
Mám kvůli tomu přestat? Ne, má láska k mým dětem, lidem, je příliš velká.
Nepřestal jsem. Pochopte, že jsem vás miloval – snad lze tak říci – více než svého milovaného Syna, nebo spíše více než sama sebe.
Co vám říkám, je tak pravdivé, že bych váhal, kdyby se našel jediný z mých tvorů, který by byl schopen vykoupit hříchy ostatních lidí podobným životem a smrtí, jaký byl život a smrt mého Syna. Proč? Protože bych zradil svou lásku tím, že bych nechal trpět milovaného tvora více, než bych trpěl sám ve svém Synu. Nikdy bych nechtěl, aby mé děti trpěly.
To je stručný příběh mé lásky do té doby, než jsem přišel mezi lidi skrze svého Syna. Většina lidí zná tyto události, avšak nechápou podstatnou věc: že k tomu všemu Mě vedla láska!
Ano, je to láska, co vám chci vštípit. Na tuto lásku se zapomnělo.
Chci vám ji připomenout, abyste Mě poznali takového, jaký jsem, abyste se nebáli, jako se bojí otroci, Otce, který vás tolik miluje.
Podívejte, v tomto příběhu jsem teprve v prvním dni prvního století a já bych jej chtěl dovést až do nynějšího dne, do dvacátého století.
Jak lidé zapomněli na mou otcovskou lásku! A přece vás tak něžně miluji! Co všechno jsem pro ně učinil ve svém Synu, v osobě svého Syna, který se stal člověkem! Božství je zahaleno v tomto lidství, stalo se malým, chudým, poníženým. Ve svém Synu Ježíši jsem vedl život oběti a práce. Přijímal jsem jeho modlitby, aby člověk měl jasně vyznačenou stezku, po které by kráčel ke spravedlnosti a bezpečně došel až ke Mně!
Samozřejmě jsem chápal slabost svých dětí i právě proto jsem požádal svého Syna, aby jim dal prostředky, které jim umožní po pádu znovu povstat. Pomohou jim očistit se od hříchů, aby stále mohly být dětmi mé lásky. Hlavními prostředky této pomocí je sedm svátostí.
A nejdůležitější prostředky pro vaši spásu, navzdory vašim pádům, jsou kříž, Krev mého Syna, která se za vás stále prolévá, jak ve svátosti pokání, tak v Nejsvětější oběti mše svaté.
Mé drahé děti, zahrnoval jsem vás dary zvláštních milostí po dvacet století, ale s jakými ubohými výsledky! Kolik z mých tvorů, kteří se stali skrze mého Syna dětmi mé lásky, se rychle vrhlo do věčné propasti! Opravdu jste nepoznali mou nekonečnou dobrotu, a já vás tolik miluji! Alespoň vy, kteří víte, že přicházím sám, abych k vám mluvil, abyste si uvědomili mou lásku, nevrhejte se do propasti. Jsem váš Otec! Což je možné, abyste poté, co Mne nazvete svým Otcem a projevíte svou lásku ke Mně, nalezli u Mě tvrdé a necitelné srdce, abych vás nechal zahynout? Ne, ne, nevěřte tomu! Jsem nejlepší z otců! Znám slabosti svých tvorů. Pojďte ke Mně, obraťte se s důvěrou
a láskou! Odpustím vám pro vaši lítost. I kdyby vaše hříchy byly odporné jako bláto, vaše důvěra a láska Mě přiměje, abych na ně zapomněl a nesoudil vás!
Pravda, jsem spravedlivý, ale láska zaplatí všechno!
Poslechněte si, moje děti, jedno přirovnání a ujistíte se o mé lásce. Pro Mne jsou vaše hříchy jako železo a projevy vaší lásky jako zlato. Dáte-li Mi tisíc liber železa, nebude to nic proti tomu, když Mi dáte jen deset liber zlata! Jinými slovy, jen trochou lásky můžete vykoupit velké hříchy.
To je velmi radostný pohled na soud nad mými dětmi, nad všemi lidmi bez výjimky. Musíte přijít ke Mně. Jsem vám tak nablízku!
Musíte Mě milovat a ctít, abyste nebyli souzeni nebo spíše abyste byli souzeni mou nekonečně milosrdnou láskou!
Nepochybujte o tom! Kdyby mé Srdce nebylo takové, dávno bych už zničil svět za každý spáchaný hřích! Ale jak vidíte, moje ochrana se neustále projevuje milostí a dobrodiním. Z toho můžete usoudit, že máte Otce, který je nade všechny otce, který vás miluje
a nepřestane vás nikdy milovat, budete-li si to přát.
Přicházím k vám dvěma způsoby: v kříži a ve svátosti oltářní!
Kříž je cesta, kterou přicházím ke svým dětem, protože skrze kříž vás můj Syn vykoupil. A pro vás je kříž cesta, po níž lze vystoupit k mému Synu a od mého Syna ke Mně. Bez něho byste ke Mně nikdy nemohli přijít, protože člověk svým hříchem na sebe uvalil trest odloučení od Boha.
Ve svátosti oltářní žiji mezi vámi jako Otec se svou rodinou. Přál jsem si, aby můj Syn ustanovil svátost oltářní, aby se tak každý svatostánek stal studnicí mých milostí, mého bohatství a lásky, které dávám lidem, svým dětem.
Těmito dvěma prostředky ustavičně sesílám na svět svou moc a nekonečné milosrdenství.
... Poté, co jsem vám ukázal, že Mě můj Syn Ježíš zastupuje mezi lidmi a že skrze Něho zůstávám stále mezi nimi, chci vás také upozornit, že přicházím k vám skrze svého Ducha Svatého.
Dílo třetí osoby mého božství se uskutečňuje potichu a člověk si Ho často neuvědomuje. Avšak pro Mě je to velmi vhodný způsob bytí, nejen ve svatostánku, ale také v duších všech, kteří jsou ve stavu milosti. V nich si vystavím svůj trůn a přebývám stále jako pravý Otec, který miluje a chrání své děti a pomáhá jim. Nikdo doposud nepochopil nekonečnou touhu mého božského otcovského Srdce, aby bylo známo, milováno a ctěno všemi lidmi, spravedlivými a hříšnými. To jsou tři dary, které bych rád od člověka přijímal, abych tak mohl být milosrdný a dobrý i vůči nejzatvrzelejším hříšníkům.
Cožpak jsem neučinil vše pro svůj lid, od Adama až po Josefa, Ježíšova pěstouna, a od Josefových dob až dodnes, aby Mně člověk projevoval zvláštní úctu, která Mi náleží jako jeho Otci, Stvořiteli a Spasiteli? Ale dosud se Mi nedostalo této zvláštní úcty, po které jsem tolik toužil a stále toužím. V knize Exodus čtete, že máte Bohu prokazovat zvláštní úctu. Zejména Davidovy žalmy obsahují toto poučení. V přikázáních, která jsem sám dal Mojžíšovi, jsem zdůraznil: "Budeš uctívat a milovat jediného Boha." Láska a úcta jsou dvě věci, které spolu souvisejí. A protože jsem vás zahrnul takovým dobrodiním, musím být uctíván velmi zvláštním způsobem.
Když jsem vám dal život, stvořil jsem vás ke svému obrazu. Vaše srdce je proto stejně citlivé jako moje a moje srdce stejně jako vaše!
Co všechno neuděláte, když vám jeden z vašich bližních prokáže malou laskavost, aby vám udělal radost? I ten nejzatvrzelejší člověk by byl takovéto osobě vděčný navždy. Každý by se snažil najít něco, čím by mu udělal co největší radost odměnou za prokázanou službu. Nuže, budu vůči vám mnohem vděčnější a dám vám jistotu věčného života, prokážete-li Mi malou laskavost tím, že Mne budete uctívat, jak požaduji.
Vím, že Mě uctíváte v mém Synu a že jsou tací, kteří jsou schopni Mi skrze mého Syna obětovat všechno, ale těch je opravdu málo. Nevěřte však, že uctíváním mého Syna neuctíváte také Mě. Samozřejmě Mne uctíváte, protože já žiji ve svém Synu! A tak všechno, co je k jeho slávě, je také k slávě mojí!
Chtěl bych však, aby člověk uctíval svého Otce a Stvořitele se zvláštní oddaností. Čím více budete uctívat Mě, tím více budete uctívat mého Syna, poněvadž se podle mé vůle stal vtěleným Slovem a přišel mezi vás, abyste poznali Toho, který Ho poslal.
Začnete-li Mne vyznávat, budete Mě i mého milovaného Syna milovat více, než milujete dosud. Pohleďte, kolik mých tvorů, kteří se stali mými dětmi skrze tajemství vykoupení, není na pastvinách, jež jsem připravil pro všechny lidi prostřednictvím svého Syna. A kolik je těch, a vy to víte, kteří doposud o těchto pastvinách vůbec nevědí. A kolik tvorů z mých rukou,
o nichž vím, ale které vy neznáte, nemají dokonce tušení o ruce, která je stvořila!
Jak bych si přál, abyste poznali, jak všemohoucí jsem Já, váš Otec a jak rád bych jako Otec činil dobrodiní svým tvorům. Chtěl bych učinit jejich život sladší skrze můj zákon. Rád bych, abyste k nim šli v mém jménu a hovořili s nimi o Mně. Ano, povězte jim, že mají Otce, který je stvořil a chce jim dát své poklady. Ale především jim řekněte, že na ně myslím, miluji je a chci jim dát věčné štěstí. Slibuji vám, že se lidi obrátí dříve.
Věřte Mi, kdybyste Mě začali uctívat se zvláštní oddaností již od dob prvotní církve, zůstalo by po dvaceti stoletích jen málo lidí, kteří žijí v modlářství, pohanství a v tolika falešných
a zlých sektách, v nichž se zaslepeně vrhají do propasti věčného ohně! Pohleďte, kolik práce zbývá ještě vykonat!
Moje hodina přišla! Musím být poznán, milován a uctíván lidmi, abych poté, co jsem je stvořil, mohl být jejich Otcem, pak jejich Spasitelem a nakonec předmětem jejich věčné radosti.
Dosud jsem mluvil o věcech, které již znáte. Chtěl jsem vám je připomenout, abyste Mi stále více věřili, že jsem velmi dobrý Otec, nikoliv hrozivý, jak se domníváte; a že jsem Otec všech, kteří žijí nyní, i těch, které ještě stvořím do konce světa.
Uvědomte si, že chci být poznán, milován a především uctíván. Kéž každý pozná mou nekonečnou dobrotu ke všem lidem – zejména k hříšníkům, nemocným, umírajícím a ke všem trpícím. Ať poznají, že si přeji pouze jedno: všechny je milovat, dát jim svou milost
a odpuštění, činí-li pokání, a především je nesoudit podle své spravedlnosti, ale podle svého milosrdenství, aby tak byli všichni spaseni a připočítáni k mým vyvoleným. Na závěr této stručné zprávy ti dávám slib, který bude mít věčný účinek: Nazývejte Mě jménem Otce s důvěrou a láskou, a dostanete od tohoto Otce všechno s láskou
a milosrdenstvím.
Přeji si, aby můj syn, tvůj duchovní otec, mohl pracovat pro mou slávu a zapsat větu po větě, co jsem ti diktoval, aby tak lidé mohli snadno a s radostí číst zprávu o tom, co chci, aby znali, ovšem bez jakýchkoliv přídavků.
Každý den budu s tebou hovořit o svých přáních, o svých radostech, zármutcích, a především ukážu lidem svou nekonečnou dobrotu a něžnou a milosrdnou lásku.
Chtěl bych také, aby ti tvé představené dovolily trávit volný čas se mnou, abys Mě mohla těšit a milovat každý den po dobu půlhodiny. Tím se zajistíš, aby srdce mých dětí byla připravena pracovat na šíření této zbožnosti, kterou jsem ti právě zjevil, a abys získala velkou důvěru v Otce, který chce být svými dětmi milován.
Aby se toto dílo mohlo rozšířit mezi všechny národy co nejrychleji, aniž by se ti, kterým je svěřeno jeho šíření, dopustili sebemenší neuváženosti, žádám tě, abys své dny trávila ve velkém usebrání. Budeš šťastná, když nebudeš příliš mluvit s ostatními. I když budeš mezi nimi, ve své srdci budeš mluvit se Mnou a naslouchat Mně.
Chci, abys také dělala toto: Když s tebou budu hovořit, zapisuj mé důvěrné zprávy do zvláštního deníčku, protože jeho prostřednictvím chci mluvit ke každému jednotlivci. Žiji s lidmi v důvěrnějším vztahu než matka se svými dětmi.
Od stvoření člověka jsem nikdy ani na okamžik nepřestal žít vedle něho. Jako jeho Stvořitel a Otec cítím potřebu ho milovat. Není to tím, že bych potřeboval jeho, ale má láska Otce
a Stvořitele Mi dává potřebu ho milovat. Proto žiji tak nablízku člověku, všude ho sleduji, pomáhám mu ve všem a podporuji ho.
Znám jeho potřeby, starosti, všechny jeho touhy a mým největším štěstím je pomáhat mu a chránit ho.
Lidé věří, že jsem hrozivý Bůh, který hodlá celé lidstvo uvrhnout do pekla. Jak velké bude jejich překvapení, až na konci času uvidí tolik duší, o jejichž zatracení byli přesvědčeni, se těší z věčné blaženosti mezi vyvolenými. Přeji si, aby všichni moji tvorové uvěřili, že je tu jejich Otec, který nad nimi bdí a který by chtěl, aby se už na zemi radovali z toho, že předem zakouší věčnou blaženost.
Matka nikdy nezapomíná na malého tvorečka, kterého přivedla na svět. Není podivuhodnější, že Já pamatuji na všechny své tvory?
Jestliže matka miluje maličké, které jsem jí dal, Já ho miluji ještě více, neboť jsem ho stvořil. Dokonce když matčina láska vůči dítěti kvůli nějaké vadě ochladne, Já je naopak miluji o to více. Matka může na své dítě po nějakém čase zapomenout nebo na ně myslet méně, zvláště když už není kvůli svému věku v její péči, Já na něho však nikdy nezapomenu. Budu ho vždy milovat, dokonce i tehdy když na Mne, svého Otce a Stvořitele, ani nevzpomene. Já budu na něho stále pamatovat a mít ho rád.
Řekl jsem vám již, že chci, abyste se těšili z věčného štěstí už zde na zemi, ale stále jste ještě nepochopili pravý smysl toho, co jsem řekl: Milujete-li Mě a nazýváte-li Mě sladkým jménem Otec, začínáte žít už tady a teď v lásce a důvěře, které vás učiní navěky šťastnými a které budete opěvovat v nebi se zástupy vyvolených. Není právě tohle předzvěst nebeské blaženosti, která bude trvat navěky?
Přeji si, aby si člověk často připomínal, že jsem právě tam, kde je on, a že by nemohl žít, kdybych nebyl s ním a kdybych ve svém vtěleném Slově nežil tak jako on. I přes jeho nedůvěru mu zůstávám vždycky nablízku.
Jak si přeji vidět uskutečnění svého plánu. Až dosud člověk nikdy nemyslel na to, aby udělal Bohu, svému Otci, radost, o níž hodlám mluvit: Rád bych viděl, že se rozvíjí důvěra mezi člověkem a jeho nebeským Otcem v pravém duchu srdečnosti a zároveň jemnosti, kde by nebylo zneužito mé veliké dobroty.
Znám vaše potřeby, vaše touhy a všechno, co nosíte ve svých srdcích. Ale jak bych byl šťastný a vděčný, kdybyste ke Mně přišli a svěřili Mi své potřeby jako syn, který svému otci zcela důvěřuje. Jak bych vám mohl odmítnout sebemenší nebo sebevětší věc, o kterou jste Mě žádali? I když Mě nevidíte, cožpak necítíte, že jsem vám nablízku ve všem, co se kolem vás děje? Jaké odměny se vám dostane, až ve Mne uvěříte, aniž Mě uvidíte!
Dokonce ani teď, kdy jsem osobně zde, uprostřed vás všech, kdy k vám promlouvám
a neustále všemi způsoby opakuji, že vás miluji a chci být poznán, milován a uctíván se zvláštní zbožností, Mě nemůžete spatřit, kromě jediné osoby, které diktuji své poselství. Jediné ze všech lidí. Přesto k vám promlouvám, a v té, na kterou hledím a s níž hovořím, vidím vás všechny a mluvím ke každému z vás a miluji vás, jako byste Mě viděli!
Chci, aby Mě lidé mohli poznat a pocítit, že jsem nablízku každému z nich. Pamatujte, lidé, že chci být nadějí lidstva. Což už jí nejsem? Člověk by byl ztracen, kdybych nebyl jeho nadějí.
Potřebuji, abych byl takto poznán, aby tak pokoj, důvěra a láska mohly vstoupit do lidských srdcí a spojit je s jejich Otcem v nebi i na zemi!
Nemyslete si, že jsem ten stařec, vzbuzující strach, jak si Mě lidé zpodobňují na obrazech a v knihách! Ne, nejsem ani mladší ani starší než můj Syn a Duch Svatý.
Proto chci mít rád všechny, od nejmladších až po nejstarší, chci, aby Mě nazývali důvěrným jménem Otec a Přítel. Vždyť jsem vždycky s vámi, podobám se vám, abyste se podobali vy Mně. Jak veliká by byla moje radost, kdybych viděl, jak rodiče učí své děti, aby se ke Mně často obraceli a oslovovali mě: "Otče", neboť Jím opravdu jsem! Jak rád bych viděl, jak se do těchto mladých duší vlévá víra a láska ke Mně! Udělal jsem pro vás všechno, neuděláte vy něco pro Mne?
Chtěl bych mít svůj domov v každé rodině, aby všichni mohli s naprostou jistotou říci: "Máme Otce, který je nekonečně dobrý, nekonečné bohatý a nadmíru milosrdný. Myslí na nás a je nám nablízku. Stará se o nás a podporuje nás. Dává nám vše, co potřebujeme, kdykoli Ho požádáme." Jsem tu právě proto, abyste Mě mohli požádat o vše potřebné. "Proste, a bude vám dáno." Ve své otcovské dobrotě vám dám vše, když Mě budete považovat za pravého Otce, který žije uprostřed své rodiny, jak to skutečně činím.
Také si přeji, aby si každá rodina vystavila obraz, který později ukážu své "malé dcerce". Chci, aby se tak každá rodina dostala pod mou zvláštní ochranu a mohla Mě snadněji uctívat. Každý den pak budu s rodinou sdílet její potřeby, práci, starosti, trápení a touhy, ale
i radosti, protože Otec musí znát všechno, co se týká jeho dětí. Samozřejmě je znám, jelikož jsem tady, avšak mám rád prostotu. Dovedu se přizpůsobit vašim podmínkám. Stanu se maličkým s maličkými, dospělým s dospělými a stejně tak se stanu starým, aby všichni mohli pochopit, co jim chci sdělit pro jejich posvěcení a svou slávu.
Nemáte snad důkaz toho, co vám říkám, v mém Synu, který se stal malým a slabým jako vy? Nemáte jej ani teď, vidíte-li, že tu k vám promlouvám? A nevybral jsem si prostou osobu, jako jste vy sami, abych k vám mohl mluvit a abyste pochopili, co vám chci sdělit? A nejsem nyní podobným vám?
Pohleďte, odložil jsem svou korunu k svým nohám a držím svět u svého srdce. Zanechal jsem svou slávu v nebi a přicházím k vám, abych se stal vším všem lidem, abych se stal chudým s chudými a bohatým s bohatými. Chci chránit mladé lidi jako něžný Otec. Na světě je tolik zla! Tyto ubohé, nezkušené duše se nechávají svádět vábením hříchu, který postupně vede k úplnému zničení. Vy, kdo zvláště potřebujete, aby vás někdo v životě chránil před zlem, přijďte ke Mně! Já jsem Otec, který vás miluje víc, než kdy byl kdo schopen. Utíkejte se ke Mně, co nejblíže Mně, svěřte Mi své myšlenky a touhy. Budu vás něžně milovat. Dám vám milosti pro přítomný čas a požehnám vaší budoucnosti. Můžete si být jisti, že na vás nezapomenu za patnáct, dvacet pět či třicet let po vašem stvoření. Přijďte! Vidím, že velmi potřebujete něžného a nekonečně dobrého Otce, jako jsem Já.
Nechci se zabývat dalšími věcmi, které se toho týkají, budu o nich hovořit později. Nyní chci mluvit zejména k těm duším, které jsem si vyvolil, ke kněžím a řeholníkům, k vám, drahé děti mé lásky. Mám s vámi velké plány!

K PAPEŽI
Obracím se k tobě, můj milovaný synu, můj zástupce přede všemi ostatními, abych vložil toto dílo do tvých rukou. Mělo by stát na předním místě před všemi úkoly. A kvůli strachu, který ďábel šíří mezi lidmi, by mělo být vykonáno právě teď.
Jak si přeji, abys poznal rozsah tohoto díla, jeho velikost, šířku, hloubku i výšku. Chtěl bych, abys pochopil nesmírné plány, které mám s lidstvem nyní i v budoucnu! Kdybys jen věděl, jak velice si přeji, abych byl poznán, milován a ctěn lidmi se zvláštní zbožností. Mám toto přání po celou věčnost, od chvíle, kdy jsem stvořil prvního člověka. Mnohokrát jsem vyjadřoval toto přání lidem, zejména ve Starém zákoně. Ale člověk je nikdy nepochopil. Nyní zapomenu na minulost, pokud se mé přání uskuteční teď, v mých tvorech na celém světě.
Skláním se k nejprostšímu z mých tvorů, abych promluvil k ní a skrze ni ke všem lidem, i když si ona nemůže uvědomit velikost díla, které chci mezi nimi vykonat.
Nemohu s ní mluvit o teologii, neboť jsem si jistý, že by mi nerozuměla. Vybral jsem si ji, abych uskutečnil své dílo skrze prostotu a nevinnost. Ale nyní je řada na tobě, abys toto dílo prozkoumal a co nejrychleji uskutečnil.
Nežádám nic mimořádného, když chci být poznán, milován a uctíván se zvláštní zbožností. Mám pouze toto přání:
1. Přeji si, aby jeden den, nebo alespoň neděle, byl zasvěcen uctívání mé osoby pod jménem Otec celého lidstva. Pro tento svátek si přeji zvláštní mši a zvláštní obřad. Není obtížné najít odpovídající texty
v Písmu svatém. Zvolíte-li pro tento zvláštní obřad neděli, přeji si první neděli v srpnu. Dáte-li přednost všednímu dni, rád bych, aby to byl vždy sedmý den téhož měsíce (tj. srpna).
2. Přeji si, aby všichni duchovní vzali na sebe úkol šířit tuto úctu, a především si přeji, aby Mě dali lidem poznat takového, jaký jsem a jaký vždy pro ně budu, to znamená jako nejněžnějšího a nejvíce milujícího ze všech otců.
3. Přeji si, aby skrze Mne byl ve všech rodinách, nemocnicích, na všech pracovištích, ve všech dílnách, kasárnách, konferenčních sálech ministrů všech státu – krátce všude, kde jsou moji tvorové, i kdyby tam byl jen jeden z nich.
Přeji si, aby viditelným znamením mé neviditelné přítomnosti byl obraz, který ukazuje, že jsem skutečně přítomen. Tak budou všichni lidé vykonávat své činnosti pod dohledem svého Otce a Já sám budu mít před sebou své tvory, které jsem nejen stvořil, ale přijal za vlastní. Tak budou mé děti pod dohledem svého něžného Otce. Samozřejmě že i nyní jsem přítomen všude, ale chtěl bych být představen viditelným způsobem!
4. Přeji si, aby duchovní a věřící mohli během roku vykonat několik pobožností k mé poctě, aniž by to bylo na úkor běžnému zaměstnání.
Ať jdou moji kněží beze strachu všude, ke všem národům, aby přinesli lidem plamen mé otcovské lásky. Tak budou osvíceny a získány duše nejen mezi nevěřícími, ale i ve všech sektách, které nejsou pravou církví. Ano, přeji si, aby také tito lidé, kteří jsou mými dětmi, uviděli před sebou hořet tento plamen, poznali pravdu, přijali ji a uvedli všechny křesťanské ctnosti do praxe.
5. Zcela zvlášť bych chtěl být uctíván v seminářích, noviciátech, ve školách a v domovech pro staré lidi. Ať tak každý, od nejmladšího po nejstaršího, Mě může poznat a milovat jako svého Otce, Stvořitele a Spasitele.
6. Ať kněží vyhledají v Písmu svatém, co jsem už dříve řekl a co dosud zůstalo neznámé
v souvislosti s úctou, kterou chci od lidí přijímat. Ať tímto způsobem seznámí všechny lidi
s mým přáním a s mou vůlí, ale odliší to, co chci říci všem lidem a co zvláště kněžím, řeholníkům a řeholnicím. Tyto duše jsem si vyvolil, aby Mě ctili více než ostatní lidé ve světě.
Samozřejmě bude trvat dlouho, než se uskuteční tyto plány, které mám s lidstvem a které jsem ti zjevil. Avšak jednoho dne, skrze modlitby a oběti šlechetných duší, které se zcela oddají tomuto dílu mé lásky, ano, jednoho dne budu uspokojen. Požehnám ti, můj milovaný synu, a stonásobně ti odplatím za vše, co vykonáš pro mou slávu.


K BISKUPOVI
Také tobě chci říci několik slov, můj synu Alexandře, aby se má přání mohla na světě uskutečnit. Musíš se spojit s otcem zpovědníkem této "malé rostlinky" mého Syna Ježíše, abyste prosadili toto dílo, to znamená zvláštní oddanost, kterou očekávám od lidí. Vám, moji synové, svěřuji do budoucna toto tak důležité dílo.
Mluv o mých slovech, vytrvej, seznam s nimi každého tvora, aby Mě mohl poznat, milovat a uctívat. Učiníš-li to, splníš, co od tebe očekávám, to je mou vůlí a přáním, které jsem tak dlouho mlčky v sobě choval.Vždyť dvojnásobek toho, co vykonáte pro mou slávu, vykonám já pro vaši spásu
a posvěcení. V nebi, pouze v nebi, uvidíš velikou odměnu, kterou dám zvlášť tobě a všem těm, kteří pro tento úmysl pracovali.
Stvořil jsem člověka pro sebe a je správné, abych byl pro něho VŠÍM. Člověk nezažije pravé štěstí bez svého Otce a Stvořitele, protože jeho srdce je utvořeno pro Mne.
Má láska k mým tvorům je tak veliká, že neznám větší radost než být mezi nimi.
Má sláva v nebi je nekonečně velká, ale je ještě větší, když jsem mezi svými dětmi, lidmi na celém světě. Vaše nebe, moje děti, je v ráji s mými vyvolenými, protože tam na Mne budete hledět ve věčném vidění a budete mít účast na věčné slávě. Mé nebe je na zemi s vámi všemi, ó lidé. Ano, je na zemi a ve vašich duších, hle - dám vám své štěstí a svou radost. Můžete Mi dávat tuto radost, je to přece také vaše povinnost vůči vašemu Stvořiteli a Otci, který si to přeje a očekává od vás.
Radost, kterou cítím, když jsem mezi vámi, není o nic menší než ta, kterou jsem pociťoval, když jsem byl se svým Synem Ježíšem během jeho lidského života. Můj Syn – byl jsem to Já, kdo Ho poslal – byl počat z Ducha Svatého, který ze Mne vychází; tedy byl jsem to vždycky
i Já.
Protože vás miluji, jako jsem miloval svého Syna, což jsem Já sám, říkám vám, moji tvorové, jako jsem říkal Jemu: jste moje milované děti a ve vás mám zalíbení. Proto jsem rád ve vaší společnosti a chci s vámi zůstávat. Moje přítomnost mezi vámi je jako slunce nad zemí. Jste- li dobře připraveni Mě přijmout, přiblížím se k vám, vstoupím do vás, rozžehnu vás a zahřeji svou nekonečnou láskou.
Ale do vás, duše ve stavu hříchu, nebo do vás, které přehlížíte náboženskou pravdu, nebudu moci vstoupit; přesto vám budu nablízku, protože vás nikdy nepřestanu volat, vyzývat vás, abyste zatoužily přijmout dobrodiní, které vám přináším, abyste mohly spatřit světlo a očistit se z hříchu.
Někdy na vás hledím a mám soucit s vaším ubohým stavem. Hledím na vás s láskou, abyste se nevzpíraly síle milosti. Trávím dny, někdy i roky, nablízku některým duším, abych mohl zajistit jejich věčnou blaženost. Nevědí, že zde na ně čekám a volám je v každém denním okamžiku. Přesto Mě to nikdy neunavilo a stále se raduji z toho, že jim zůstávám nablízku, a stále doufám, že se jednoho dne navrátí ke svému Otci a nabídnou Mi alespoň několik skutků lásky dříve, než zemřou.
Dám ti příklad člověka, čelícího náhlé smrti; vždy byl mým marnotratným synem. (Poznámka Matky Eugenie: "Uviděla jsem tento příklad ve skutečnosti, přesně tak, jak mi to Otec diktoval a já jsem to zapisovala)."
Zahrnoval jsem toho člověka dobrodiním, ale on promrhal všechny tyto dary, které jsem mu jako milující Otec poskytl. Ba co víc, těžce Mě urazil. Čekal jsem na něho, následoval jsem ho všude, prokazoval jsem mu ještě více přízně, dal jsem mu zdraví i bohatství, které bylo – mým působením – výsledkem jeho práce, měl všeho nadbytek. Občas mu moje prozřetelnost poskytla další dary, proto měl hojnost všeho, ale vše viděl ve špatném světle svých neřestí
a celý jeho život byl následkem smrtelného hříchu páchaného ze zvyku propleteninou chyb. Avšak má láska se nikdy neunavila. Následoval jsem ho právě takového, jaký byl. Miloval jsem ho, a i přes jeho odmítání jsem byl šťasten, když jsem trpělivě setrvával blízko něho v naději, že snad jednoho dne přijme mou lásku a vrátí se ke Mně, svému Otci a Spasiteli. Nadešel jeho poslední den. Seslal jsem na něho nemoc, aby se vzpamatoval a vrátil se ke Mně, svému Otci. Čas ubíhal a mému ubohému synovi – bylo mu 74 let – nastala poslední hodinka. Stále jsem byl s ním jako vždy, mluvil jsem k němu s ještě větší laskavostí než obvykle. Vytrval jsem, zavolal své vyvolené a vyzval je, aby se za něho modlili, aby směl požádat o odpuštění, které jsem mu nabízel... A než naposledy vydechl, otevřel oči, přiznal své chyby a pochopil, jak daleko sešel z pravé cesty, která vede ke Mně.
Znovu nabyl vědomí a slabým hlasem, který nemohl nikdo okolo zaslechnout, řekl: "Můj Bože, teď vidím, jak velká byla ke mně tvá láska a jak jsem tě stále urážel svým hříšným životem. Nikdy jsem na tebe nemyslel, můj Otče a Spasiteli. Nyní vše vidíš a já prosím
o odpuštění za všecko zlé, co ve mně vidíš a co nyní ve svém zmatku rozpoznávám. Miluji tě, můj Otče a můj Spasiteli!"
Hned nato zemřel a nyní je zde přede mnou. Soudím ho s obrovskou láskou: nazval Mě Otcem a je spasen. Stráví určitý čas v místě pokání a pak bude blažený po celou věčnost. Během jeho života jsem se těšil nadějí, že ho spasím, projeví-li lítost, a nyní se ještě více raduji se svým nebeským dvorem, že se uskutečnilo mé přání být navždy jeho Otcem.
Duším, které žijí ve spravedlnosti a posvěcující milosti, ukazuji své štěstí tím, že žiji v nich. Dávám jim sebe sama. Předávám jim svou moc a skrze mou lásku nacházejí předzvěst nebe ve Mně, ve svém Otci a Spasiteli!
Tím končí první část Poselství.