Clicks444
Victory
1

Slovo otce patriarchy Eliáše: Boj o záchranu duší

Na každém kroku na nás číhá nějaká past, do které člověk může vejít. Když nemá zdravé společenství, které by mu pomáhalo, tak udělá nějaký malý chybný krok, pak druhý, třetí… a skončí zle. Potřebuje společenství, nejen aby měl ochranu, ale také aby mohl být uzdravován, očišťován ze svého egoismu, i kvůli formaci, kvůli poučení, jak bojovat, jak řešit různé situace. Jde o boj s naší lidskou pýchou, hloupostí, egoismem, tedy se starým člověkem – dědičným hříchem v nás. Pokud člověk nemá společenství, které se na modlitbě setkává s živým Ježíšem, komunikuje s Ním, může udělat pro Boha i velké věci, ale sám je pak zničí. Prostřednictvím „starého člověka“ stále přicházejí inspirace od Božího nepřítele. Ten jen ťukne na nějaké slabé místo a už to jde samo, už se topíme „ve vlastní šťávě“. Boží nepřítel pak nepotřebuje nic dělat, jenom kontroluje, jestli to dobře funguje. „Starý člověk“ reaguje v jeho linii a v pozadí se směje Boží nepřítel. Navenek však jako by ani neexistoval. Má v nás totiž tzv. pátou kolonu, věrného spolupracovníka – starého člověka, a tak lidi jdou dobrovolně krůček po krůčku do záhuby.

Ale když má jít člověk za Kristem, přijde nechuť, vše se v nás staví na odpor, jenom aby člověk za Kristem nešel. Jsme hozeni do tohoto nespravedlivého systému, který je v nás. Je to otrava, ložisko zla, dědičný hřích v nás, který adoruje ducha lži a zla. Stále ho to přitahuje, až doslova tlačí k té lži a zlu. Je to něco hrozného. Ten hřích v nás nás chce dovést do pekla. Když si člověk uvědomí, co v sobě nosíme, co to v nás je, tu svou bídu, má nad tím mít bolest. My to však často ještě maskujeme a nechceme vidět. A ono ani nestačí to jen vidět, člověk s tím musí bojovat. Ale i tak to nepřemůžeme vlastní silou. Potřebujeme k tomu Boží milost a tuto milost bychom měli vyprosit i pro druhé. Člověk se jenom s bolestí dívá a plakal by nad tím, jak jednotlivé národy konají vlastní sebevraždu. Dříve byly války. Jeden národ bojoval proti druhému, ale teď se všichni domluvili, že provedou sebevraždu každý vlastního národa, že začnou otravovat vlastní lidi a nejenom otravovat, ale chtějí, aby se dostali do pekla. Skrze čipy z nich chtějí udělat bioroboty, kteří budou konat zlo. Člověk si řekne: Tu jsme bezmocní, nemáme šanci... To na jedné straně vede do deprese, totální deprese. Ale na druhé straně je tu totální radost, že Bůh dává šanci, východisko v Ježíši: „Jsme ospravedlňováni zadarmo Jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.“ (Ř 3,24) Bůh má moc nás zachránit, ospravedlnit, pokud budeme činit pokání. Za všechnu tu špínu hříchu Ježíš na Golgotě zaplatil. On je Boží Syn. Máme se stále vracet k této podstatné věci a nemudrovat o všelijakých filozofiích, vysokých teologiích, atd. Podstatná je jednoduchá, prostá věc, a to pro každého – ať je to bezdomovec či kardinál, papež nebo kdokoliv jiný – je jen jedna jediná cesta záchrany, a to cesta pokání. Jiná není. Panna Maria jako královna proroků také vybízí: „Pokání, pokání, pokání.“ Nic jiného neříká, než že vybízí k pokání. Ať v Lurdech či ve Fatimě či v La Salette. To je jediná cesta záchrany. Pak mohu prožít to slovo „zadarmo“. „Jsme ospravedlňováni zadarmo Jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.“ To slovo „dar“. Já jsem ho dostal. Mně byl nabídnut. A člověk v pýše může tento dar odmítnout. Když ho však odmítne, odmítne tím Ježíše.

Máme se znovu vracet k těmto nejpodstatnějším věcem týkajících se naší spásy. To je to nejdůležitější. A člověk se nudí, chce stále něco nového, zajímavého. Vůbec nevnímá, že kolem nás je tolik zla, zuří tak silný boj o záchranu duší. Tolik je třeba smírné oběti za národy. Všechno se hroutí. Tím více si máme být vědomi, že je třeba zajet na hlubinu. Je třeba bojovat na modlitbách. Můžeme se modlit! Můžeme volat k Bohu! Můžeme věřit – věřit jako synové a dcery Přesvaté Bohorodičky. Můžeme být smírnými oběťmi! Když přijde nějaké utrpení, ať už duševní – různé starosti, problémy, napětí, pokoření, nedorozumění v rodině, na pracovišti – anebo když přijdou nějaké choroby, fyzické těžkosti, vše, co Bůh dopustí, můžeme to s vírou přijímat a Jemu obětovat ve víře, ve spojení s Kristem, s Jeho smrtí, s Jeho zásluhami. To má pak obrovskou cenu pro spásu duší, pro věčnost.

Odebírat aktuální informace od BKP

mailerlite.com/webforms/landing/b9p8t8