Sebeobrana: Katolíci zahadzujú modly Pachamama do Tiberu

Izák Jogues, kňaz, rehoľník (jezuita) a mučeník

Svätý
Sviatok: 19. október
1607-1646
Význam mena: smiech (hebr.)

Izák Jogues sa narodil 10. januára 1607 pri meste Orleáns vo Francúzsku. V roku 1624 vstúpil do Spoločnosti Ježišovej (jezuiti). Po kňazskej vysviacke v roku 1636 ho predstavení poslali na misie do „Nového Francúzska“, teda do Severnej Ameriky na územie dnešnej Kanady. Spolu s kňazom Jánom de Brébeuf pôsobili medzi Hurónmi. Začiatky boli veľmi ťažké, Huróni síce neboli nepriateľskí, no nejavili záujem o kresťanstvo. Misionári sa snažili pomáhať aspoň po ľudskej stránke. Starali sa o nich počas epidémie kiahní, ktorú tam priniesli bieli. Spolu s nimi znášali ťažkosti a veľkú biedu. Krstili aspoň zomierajúcich. Obrat nastal až po mučeníckej smrti Izáka Joguesa.

V roku 1642 sa otec Izák spolu s rehoľným bratom Reném Goupilom a ďalšími vracali po rieke sv. Vavrinca do svojej hurónskej misie na dvanástich loďkách. Uprostred plavby ich obkľúčili divokí Irokézi. Vrhli sa na otca Izáka. Zubami mu povytŕhali nechty, odhryzli mu ukazováky. Osem dní trvala cesta k ich stanom do dediny Ossernenon (dnes Auriesville v USA). Počas plavby sa strážcovia zajatcov zabávali trýznením otca Izáka a ostatných. Pichali ich do rán ostrými tŕňmi alebo končistým drevom, ak museli prejsť cez les, naložili na nich člny a nemilosrdne ich poháňali. Cestou sa zastavovali v indiánskych osadách. Všade ich mučili. Najprv bolo „slávnostné palicovanie“. Spočívalo v tom, že nahí zajatci museli bežať medzi dvoma radmi Indiánov, ktorí ich nemilosrdne bili palicami. Potom im pichali šidlá do tela, vykrajovali alebo vytrhávali kusy tela. Napokon im sypali žeravé uhlie na holé telo. Keď došli do Ossernenonu, tam ich znova mučili. Niekoľkých z nich upálili, zabili aj brata Reného Goupila. Pátra Izáka si ponechali ako otroka. Ten sa aj v zajatí snažil duchovne pomáhať zajatým Francúzom i Hurónom. No dozvedel sa, že aj to mu chcú zakázať. V decembri roku 1643 sa mu naskytla príležitosť ujsť na holandskej lodi do Francúzska. No už nasledujúceho roku Izák znovu odišiel do Kanady. Keďže z rúk mal kýpte, podľa vtedajšieho práva nemohol slúžiť sv. omšu. No vtedajší pápež Urban VIII. mu dal špeciálny dišpenz (dovolenie) so slovami: „Bolo by nedôstojné, aby Kristov mučeník nemohol piť Kristovu krv.“

Medzitým v roku 1645 sa udiala významná vec. V Trois Rivieres v Kanade bola veľká porada Francúzov a Indiánov z rôznych kmeňov, medzi nimi boli aj Irokézi a Huróni. Dohodli sa, že „pochovajú vojnovú sekeru“. Gubernátor chcel na potvrdenie tejto dohody k Irokézom poslať vyslanca, keďže boli známi ako nestáli a veľmi diví. Na túto úlohu vybrali pátra Izáka Joguesa. Ten sa najskôr striasol, no predsa išiel. 16. mája 1646 na veľkom zhromaždení Mohawkov, kam patrili aj Irokézi, dosiahol, že mier potvrdili. Vrátil sa podať správu gubernátorovi a následne odišiel aj so svojím pomocníkom Jánom de la Lande späť k Indiánom. Cítil, že sa už nevráti. A naozaj, tak to aj bolo. U vrtkavých Mohawkov nastal obrat. Jedna banda išla až k Montrealu, kde ho chytila a dovliekla znova do osady Ossernenonu. Znova ho mučili spolu s jeho spoločníkom Jánom de la Lande. Istý divoch mu vyrezal kusy z tela a pred ním ich zjedol. Dňa 18. októbra 1646 ho zavolali na obed k náčelníkovi. No len čo prekročil prah chyže, skrytý Indián mu rozštiepil hlavu sekerou. Jeho spoločník Ján bol usmrtený deň nato. Obom mučeníkom potom odťali hlavy, nastokli na koly a telá hodili do rieky.

Aj v tomto prípade sa potvrdila slávna veta, ktorú kedysi vyslovil Tertulián: „Krv mučeníkov je semenom nových kresťanov.“ Po mučeníckej smrti Izáka nastalo veľké rozkvitnutie obrátení na kresťanskú vieru. Mnohí Huróni, medzi ktorými naďalej pôsobili Ján de Brébeuf a ďalší misionári, sa dali pokrstiť. V Kanade je veľa kostolov zasvätených práve jemu. Sviatok sv. Izáka Joguesa (19. októbra) slávime spolu s ostatnými misionármi Indiánov: René Goupil (brat), Izák Jogues (kňaz), Ján de La Lande (brat), Anton Daniel (kňaz), Ján de Brébeuf (kňaz), Gabriel Lalemant (kňaz), Karol Garnier (kňaz) a Noël Chabanel (kňaz). Za svätých ich vyhlásil pápež Pius XI. v roku 1930.
-----------

Kto ste dočítali až do konca, je vám verím jasné, že toto je správny smer Kristovej Cirkvi, a to čo vidíme teraz v rkc je smer úplne opačný..
Myslíte že by takéto strašne muky vytrpeli, keby s nimi chceli len viesť dialóg o matke zemi? Snažili by sa ti misionári takto až na smrť ohlasovať vieru v Krista, keby bola pravda že sa vlastne majú čo učiť od týchto úbohých, dobrackych indiánov, že sa môžu vlastne vzájomne obohatiť?? Myslím že keby tam prišiel dnešný pán František tak by si ho zvolili za svojho náčelníka.. len mu dať pocarované goralky na krk, pačamamu do rúk a hajde do pekla..!!!

😢😢😢

Kresťania, vy, ktorým ešte záleží na spase duší.. toto, ako dnes vyzerá kedysi kristova cirkev, sú všetko spravodlivé rozhodnutia vsemohuceho Boha, Otca nášho Pána Ježiša Krista. On to všetko dopustil a vsetko dopredu povedal, že sa stane na konci dní. toto je ale trest za to že sme odpadli od viery apoštolov, toto sme si zaslúžili, lebo sme prestali počúvať Božie slovo, jeho príkazy a nariadenia a ako bludné ovce sme robili čo chcelo telo a myseľ. A tak ako vždy v dejinách cirkvi, jediný spôsob ako si zachrániť dušu pred peklom, je - oddeliť sa od hriechu a vrátiť sa k Pánovi, k Jeho Slovu a milovať Ježiša Krista celým srdcom, očakávať jeho slávny druhý príchod, že nás vyslobodí z tohto tela smrti a vezme k svojmu Otcovi..
/Dan 3, 1-45/
/Joel 1-3/

Sošky představující nahou ženskou postavu, které byly mj. použity během podivných obřadů ve Vatikánských zahradách za účasti předních církevních představitelů včetně papeže Františka, skončily v Tibeře.
Neznámí lidé vešli (pravděpodobně v brzkých ranních hodinách) do kostela Santa Maria in Transpontina poblíž Svatopetrské baziliky v Římě, sošky vzali a následně je vhodili na mostě u Andělského hradu do řeky. Vše zachytili na filmu nazvaném „Cesta Pačamamy“. Pačamama je přitom inckou bohyní plodnosti představovanou také jako Matka Země.
Zarážející je, že církevní představitelé nedokázali odpovědět na otázku, co sošky vlastně zobrazují.
Prefekt vatikánského úřadu pro komunikaci Paolo Ruffini po incidentu nakonec prohlásil, že sošky představovaly „život, plodnost, Matku Zemi“. A dodal, že celá událost, tj. vyhození sošek, „odporuje gestu dialogu“, kterým by se měla vyznačovat synoda.
Lidé, kteří sošky odstranili, ve svém prohlášení napsali:
„Udělali jsme to z jediného důvodu: náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus, jeho Přesvatá Matka a všichni, kdo Krista následují, jsou terčem útoku ze strany členů naší vlastní Církve. Nemíníme se s tím smířit! Už nebudeme mlčet! Začínáme jednat TEĎ!

Jelikož milujeme lidstvo, nemůžeme souhlasit s tím, aby lidé některých oblastí nebyli pokřtěni, a tak jim byl odmítnut vstup do nebe. Naší povinností je následovat slovo Boží, jak to činila naše Přesvatá Matka. Není jiné cesty spásy.

Christus vincit, Christus regnat, Christus imperat!“

Kniha Sudcov 6,25
V onej noci mu Pán povedal: „Vezmi býka svojho otca, totiž druhého, sedemročného býka, zbúraj Bálov oltár, ktorý patrí tvojmu otcovi, a zotni Ašeru, ktorá je vedľa neho!
26 A postav oltár Pánovi, svojmu Bohu, na vrchole pevnosti, tu na bašte, potom vezmi toho druhého býka a obetuj ho ako celopal na dreve Ašery, ktorú zotneš!“
27 Vzal teda Gedeon desať mužov zo svojich sluhov a urobil, ako mu prikázal Pán. Ale pretože sa obával domu svojho otca a ľudí onoho mesta, nechcel to vykonať vo dne, lež urobil to v noci.

Kallistratos
před 23 minutami
Burning sage, "blessing" bishops with fume
Byl někdo prosím v Jižní Americe a setkal se tam s kultickými a pohanskými zvyky a věčným zápasem o čistě evangelium v blízkosti pohanských kultů a kultů předků? Není to jednoduché... Církev rozhodně jde správným směrem, ale nedělejme překvapené, když se nám jiná kultura objeví na okraji Evropy... V každém případě je tam úzká dělící čára a někdy je vhodné místo submisivního respektu říci NE. Ale to rozhodnutí je na jiných. My tu v Evropě máme modly jako kouřící auta, zářící televize, rychlý internet, nehynoucí mobilní signál, obrovské paláce konzumu a zábavy, esoterický salát všeho druhu a co hůř, lidé na to slyší a těmto modlám se kloní...

Kdo tě nutí jezdit do Jižní Ameriky. Nestačí ti to křepčení kolem nahé sochy? Nedělá se ti na blití?