Přispěji aspoň zkušeností, kterou mají i jiní: Pokud z vlastního příjmu poskytnu desátek na nějaký dobrý účel nebo těm, kteří mají ještě méně, Bůh se vždy postará o mě, a mě svěřené. To může platit i o čase: často je nemožné, zvl., pro ty, kteří mají rodinu, věnovat čas modlitbě, to má ale pak za následek, že v některých oblastech mohou (může se nám stát), zradit Krista, neustojíme nějakou Boží zkoušku nebo ani nevíme, že byla. Nenajdeme Boží vůli v řešení nebo sílu ke správnému řešení komplikovaných situací. Máme nějaké modlitby, kterým chceme zůstat věrní, ale pak se nahromadí kupa povinností našeho stavu. A člověk neví, co dříve, co je správné. Když ale Pánu Ježíši nabídneme každý den desátek svého času z celého dne v modlitbě- druh modliteb každý podle svého stavu- Bůh se pak stará i o naše světské záležitosti a povinnosti našeho stavu, které můžou být často nad rámec lidských možností. Uspořádá čas i okolnosti, abychom vše ostatní, co je nutné pro naši spásu, zvládali a zůstali i v ostatním rozhodování věrní Pánu Ježíši. Tolik času by mělo stačit, abychom se nechali během té chvíle dostatečně namočit do Ducha Božího, abychom pak jednali v souladu s Boží vůlí a zůstali Bohu věrní i ve zkoušce. Jistě, máme se modlit neustále, (sv.Pavel), ale určité zásady se vyplatí zachovat. Pak se člověk divý jak se Bůh stará.