Clicks33
Victory

Rozjímání nad Ž 119,9

„Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.“

Zdá se téměř nemožné, aby si v dnešní době plné nečistoty, mladík udržel svou životní stezku čistou. Nemorálnost působí z nečistých obrazů, reklam, billboardů, televize, internetu, módy, z invaze pornografie i prosazování genderového šílenství. Boží slovo však dává na tuto otázku odpověď a ukazuje, jak je možné realizovat i dnes čistý život. Je řečeno: „Musí se vždy držet Tvého slova.“
Můžeme si pozorně, s tužkou v ruce, přečíst celý tento nejdelší žalm a podtrhovat si různé souvislosti, které jsou spojeny se zachováváním Božího slova. „Ty jsi vydal svá ustanovení“ (v. 4), v žalmu jsou užívána synonyma: „ustanovení“, „nařízení“ (v. 5), „přikázání“ (v. 6), „svědectví“ (v. 14). To, aby se mladý člověk držel Tvého slova, Tvých přikázání, nařízení, svědectví, vyžaduje hlavně osobní modlitbu. O ní je v jiných žalmech řečeno: „Z hlubin volám k Tobě, Pane!“, anebo je užit termín: „stát před Boží tváří“.
Boj mladíka za čistou stezku vyžaduje pravdivé obrácení, čili přijetí Ježíše za svého Spasitele. Vydat Mu do rukou svou minulost i budoucnost a snažit se postavit Ho ve svém životě na první místo. To samozřejmě má být učiněno určitým krokem – gestem – ale také přijetím v plnosti Ducha svatého podobně, jak Ho přijali apoštolové. Není však možné držet se Božího slova, pokud člověk na této cestě jasně nehledá pravdu a nekoná pravdivé pokání. To je spojeno s vnitřním umíráním neboli vcházením do spoluukřižování s Kristem či do Jeho smrti (Gal 2,19; Ř 6,6). Pravdivé pokání musí být postaveno na pravdivé sebekritice, ale zároveň člověk nesmí padnout do extrému jakéhosi zoufalství či deprese, když na sobě odhaluje určité vrstvy bídy, tedy nezřízené žádosti, egoismu, žárlivosti, konkurenčnosti, urážlivosti, sebelítosti... Kající pohled musí být nakonec upnut na Krista na kříži! Na sobě si člověk většinou chyby neuvědomuje, projeví se až v určitých krizových momentech. Pokud v malé věci prohrajeme a konáme hned pokání, jsme pak uchráněni před daleko většími pády. Kdybychom pokání nekonali, byli bychom duchovně slepí. Cesta očistná je spojena s cestou osvětnou, na níž Bůh dává své světlo, když konáme pokání. Zároveň je spojena s cestou sjednocování se s Ježíšem. Jako křesťané musíme žít v plnosti duchovního života, nestačí plnit si jen své křesťanské povinnosti, a to navíc formálně, v duchu liberálního křesťanství, které nám spásu nezajistí, ani nám nedá sílu v boji proti hříchu v nás a lži a smrti kolem nás. Duch světa, za nímž je skutečný lhář a vrah – ďábel –, na nás dnes víc než dříve útočí lží a smrtí.
Náš život je skutečně boj, boj o získání věčného života, věčné koruny slávy. Věčný život už v sobě nosíme. Dědičný hřích v nás se však snaží Boží život udusit lhostejností i leností v modlitbě a v plnění Božích přikázání, která nás chrání a dávají nám sílu k boji.
Mladík, který se dal na cestu následování Krista, musí počítat s pronásledováním ze strany světa, ale i ze záludností porušené lidské přirozenosti. Musíme ji nést jako temné dědictví po prarodičích, i když jsme byli pokřtěni a dostali jsme Boží život, prožili jsme obrácení i přijetí Ducha svatého a dostalo se nám i základního poučení v křesťanských pravdách a povzbuzení ve společenství, v četbě Božího slova i na příkladech svatých a mučedníků. To všechno jsou velmi užitečné a potřebné podmínky na této cestě, na tomto životním bojišti. Mladý člověk ale musí mít kromě toho všeho i jasný ideál, musí jasně vnímat smysl a cíl lidského života, smysl a cíl utrpení, které když přichází, máme ho umět spojovat s Ježíšovým utrpením ve shodě s Boží vůlí.
Těch pastí, které svět mladému člověku na cestu kromě nemorálnosti staví, je více. Je to kariérismus, materialismus, bůžek mamonu, pro kterého mnozí zradí své svědomí i svou duši, jsou to různé falešné duchovní cesty spojené s jógou, bojovým uměním, různými orientálními meditacemi i s formami neopohanství, které se prezentuje jako nějaké mystické duchovno. Ve skutečnosti je to duchovno starého člověka, které radikálně odmítá pravdivé pokání i samotnou Pravdu, kterou je Ježíš.
Ježíš nám dal své slovo. On – věčné Slovo – vzal na sebe naši lidskou přirozenost, abychom skrze Něj měli účast na Boží přirozenosti. Stali jsme se Božími dětmi, syny a dědici Božího království. Nestačí však na cestu vykročit, je třeba používat prostředky k duchovnímu postupu a vytrvat až do konce. Základními prostředky je 1) modlitba, v níž hovoříme k Bohu a 2) čtení Božího slova, kdy Bůh mluví k nám. Dále je to úsilí o realizaci Božího slova, tedy následování Krista, a to až na smrt. Raději smrt, než zradit Krista, než se upsat ďáblovi, dnes konkrétně skrze tzv. čipizační vakcínu anebo přímo čip – cejch šelmy.
Aby mladý člověk vytrval na cestě pravdy, potřebuje kromě neustálého pokání, tedy přiznávání si hříchů a znovu vcházení pod kříž, i pravou úctu k Ježíšově Matce, kterou nám předal Ježíš na kříži ve svém testamentu.
Boj mladého člověka o čistotu je skutečně hrdinstvím. Musí si být vědom, že nad žádostí těla, nad systémem světa i nad ďáblem vlastními silami nezvítězí. Nutně v tomto boji potřebuje Boží pomoc, tedy milost, kterou získává ve vnitřní modlitbě. Zachováváním Božích přikázání zase zpětně získává sílu a světlo k dalším krokům v tomto životním boji. Pokud klesne, je třeba co nejdříve vstát. Kéž je mladému člověku příkladem Kristus, který kráčí křížovou cestou a po pádech znovu vstává, aby dovršil svou oběť. Po ní následovalo slavné vzkříšení a ještě slavnější nanebevstoupení. Toto je konec následování – věčné nebe, věčné štěstí. To je největší hodnota, pro kterou musíme být ochotni přinášet oběti a ztratit třeba i svůj fyzický život. Následovávaní Ježíše, to je pravé hrdinství! Pseudohrdinství filmových hvězd, které se topí v nečistotě a narkomanii a které slouží satanu je odstrašujícím příkladem. Naším příkladem je Ježíš a apoštolové i svatí a mučedníci, kteří před námi touto cestou už prošli a získali věnec vítězství. Ano, boj za čistotu je v některých momentech přirovnán k nekrvavému mučednictví, protože člověk musí všechnu svou pozornost odvrátit od vášně, která může z ničeho nic vzplanout a hodit ho na šikmou plochu dalších hříchů a zlozvyků. S nečistotou je spojena narkomanie, alkoholismus, cynismus... a začíná to nevinnými žertíky, hudbou, a to jak nečistou, tak tou, která má své kořeny ve voodoo, či chvilkovým sledováním pornografie. Toto je falešná cesta. Mladík volí čistou stezku, a základní podmínkou je držet se Božího slova, slova pravdy a života. Život je krátký; stojí to za to rozhodnout se pro tuto cestu a snažit se využívat všechny prostředky, aby na ní člověk vytrval až do konce a získal korunu věčnou.

Byzantský katolický patriarchát (BKP) je společenství mnichů, kněží a biskupů, žijících v klášterech. V čele BKP stojí patriarcha Eliáš s dvěma biskupy-sekretáři +Timotejem a +Metodějem. BKP povstal z potřeby hájit základní křesťanské pravdy proti herezím a apostazi. Pseudopapeže Bergoglia neuznává a nepodřizuje se mu.

Odebírat aktuální informace od BKP


vkpatriarhat.us4.list-manage.com/…4da3e3582e1ecefc&id=c8496b93c3