Stylita
35682

Boží slovo na den 1.12. A.D. 2018

Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl …More
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“
Lk 21,34-36
apredsasatoci
Když se potom na poušť
odebrali a přísnému pokání odevzdali, přišel jistého
dne svatý Cyrillus k jednomu z nich a vida jej
hořce plakati tázel se, proč tak velmi zarmoucený
jest? Dostal za odpověď; „Kdybys byl viděl, co jsem
já zkusil, plakal bys zajisté taky. Když totiž přišla
hodina smrti mé, přišlo takové množství duchů, že
jsem jich počisti nemohl. Postava jejich byla tak
hrozná, že …More
Když se potom na poušť
odebrali a přísnému pokání odevzdali, přišel jistého
dne svatý Cyrillus k jednomu z nich a vida jej
hořce plakati tázel se, proč tak velmi zarmoucený
jest? Dostal za odpověď; „Kdybys byl viděl, co jsem
já zkusil, plakal bys zajisté taky. Když totiž přišla
hodina smrti mé, přišlo takové množství duchů, že
jsem jich počisti nemohl. Postava jejich byla tak
hrozná, že hroznějšího nelze nic pomysliti. Každý
člověk by raděj n prostřed velikého plamenu stál,
než okamžení na ně pozřel. Ti pak zlí duchové
mne obstoupili předhazujíce mi všechno, co jsem
kdy v živobytí svém učinil a chtěli mermomocí k
zoufání mne přivésti. Kdyby mně nebylo přispělo
milosrdenství Boží, nebyl bych mohl jím odolati.
Neb když jsem již již k jejich nápovědem přistom
piti měl, jsa vší síly ducha zbaven, objevil se svatý
Jarolím, kteréhož jsem po všecken čas života mého
ctil, rozehnal zlé duchy a ponechal mi jen několik
andělů, kteříž mne těšili. Asi za hodiuu přišel svatý
Jarolím opět a řekl ke mně i k andělům: „Pojďte
rychle.“Duše má tehdáž, vystoupila z těla, alevšak s
takovou ukrutnou hořkostí, že zajisté žáden lidský
rozum a cit velikost úzkostí a trápení pojmouti ne*
dovede, leč když je sám zkusil. Neb kdyby sobě
lidský rozum jakéžkoliv úzkosti a bolesti představil,
zmizely by přece v poměru k muká‚m, které jsem
při odchodu duše z těla cítil.“ Potom tu věc odůvodňoval
svatému Cyrillovi takto dále: „Ty víš, že
duši máš, ale nevíš, co ona jest. Víš také, že andělé
jsou, ale nevíš, jací jsou. Víš ovšem, že Bůh
jest, ale bytost jeho tobě není povědomá. Tak to
platí o všem, co těla nemá, náš rozum toho pochopiti
nemůže. Nuže tedy ovšem ti nelze pochopiti,
jak jsem v jednom okamžení tolikerých bolestí míti
mohl.“ Ach Bože, proč pak nevědí smrtelní lidé,,
co se s nimi díti bude; zajisté by tolikrát a tak
těžce nehřešili, kdyby to věděli. Tam nemohla ni
nejmenší nepravost, kdykoliv konána, před soudcem
utajena býti; neboť vše. co jsem kdy za svého živobytí
učinil, bylo všem přítomným tak zřejmé, jakoby
se to právě teprv dělo. I nejmenší myšlenku
znali všickni. Nuže pomysli v jakých úzkostech
jsem byl; považ, do jakého strachu jsem padl! Tu
stálo celé množství zlých duchů a dávalo svědectví
o každém hříchu, který jsem zpáchal, věděliť i místo,
kde, čas, kdy, a spůsob jakým jsem hřešil. Já však
jsem proti tomu, co mi předhazováno bylo, nic odpověděti
nemohl, neboť svědomí mé bylo docela
přesvědčené.Ach Bože, co mám říci? jakými slovy to mám
pověděti, jak mi tehdáž bylo? Když na to pomyslim, posavád se chvěje srdce mé. Nevěděl jsem sice,jaký soud nade mnou vyřčen ‚bude, avšak jsem
tušil, že nebude dobrý. Vždyť všickni zpá,cháni hříchové
moji se zlými duchy volali o pomstu a nižáden
dobrý skutek se neukázal, pro kterýž bych
smilování čekati mohl, Všickni hlasové přítomní
volali, že jsem trestu hoden, že mne spravedlivý
Bůh zatratit má. Když pak už nic nezbývalo a soud
vyřknut býti měl, přistoupil eihle! svatý Jarolím a
prosil, aby Bůh soud odložil a mne jemu pro úctu
a pobožnost, kterouž jsem vždy k němu míval, daroval.
Když to povoleno bylo, vedl mne k peklu,
abych jej viděl, potom též k očistci, abych jej zkusil,
a svědectví o nich vydal. V očistci jsem dotud
vězel, až jsem z mrtvých vzkříšen byl; a takové
trápení jsem snesl, které sobě žáden živý člověk
představiti nemůže.“