Začíná mi zlehka svítat, jak to asi myslíš.
To, čemu říkáš "hodnost", bych nazval stavem - přijetím kněžského svěcení se dosáhne stavu kněžství - navždy. Kromě toho dostane od svého nadřízeného (kněz od biskupa, biskup od papeže) pověření působit v rámci určité kanonické mise - jak říkáš "funkcí".
OK, beru to, co píšeš o knězi a biskupovi - oba jsou někomu podřízeni (biskupovi, papeži), který jim může odebrat pověření působit (zemeritní je ;-).
Neplatí to ale o papeži - toho nemá kdo "odvolat" - je naprosto svrchovaný.
Jednotlivé stupně kněžského svěcení (jáhenské, kněžské a biskupské) vtiskují duši svěceného nezrušitelné znamení - jsou už jáhnem, knězem nebo biskupem navždy. Toto ale neplatí o papežství - pokud by platilo o papežství totéž, tj. kdo se stane papežem, je jím navždy, pak by nebylo možné, aby papež odstoupil.
Pokud ale vycházíme z toho, že papež může odstoupit, pak to znamená, že stav papežství trvá pouze po dobu, kdy dotyčný vykonává papežský úřad.
Otázka kdy se stává papež papežem nám umožňuje pochopit podstatu papežství - není to nějaký další stupeň "kněžského svěcení", z tohoto pohledu je papež jen biskupem, ale podstata papežství spočívá ve výkonu Petrova úřadu - být prvním mezi biskupy, být hlavou Církve na zemi, zástupcem Krista. Vzdát se výkonu tohoto úřadu znamená přestat být papežem.
Pochop - papež je (zde na zemi, po Bohu) duchovně absolutně svrchovaný - nikomu není podřízen - a to může být pouze jeden. Nemůžou být absolutně svrchovaní dva papeži - pokud řekneš, že ten "emeritní" už svou svrchovanost neuplatňuje, tak to znamená, že už o ni přišel, že se podřizuje tomu, kdo ji uplatňuje - přišel o atribut papežství, tj. nemůže už být papežem. Atribut papežské svrchovanosti vylučuje možnost společné existence dvou a více papežů - proto podmínkou svolání konkláve je uprázdněnost papežského stolce - tj. předchozí papež buď zemřel, nebo se vzdal papežství.
Proto je titul "emeritní papež" nesmyslný, a to, že jej Benedikt prosadil a používá znamená, že nám tím chce něco "mezi řádky" sdělit.